Implementace V – Znehodnocené a expanzní zbraně

V tomto díle se podíváme na návrh nové úpravy týkající se znehodnocených a expanzních zbraní, a zejména na důvody jejího zavedení. Stejně jako v případě standardních zásobníků, také u znehodnocených zbraní zákazová směrnice nedává co do svého účelu a výsledku smysl. Jak se říká, z lejna bič neupleteš, takže návrh implementace v tomto směru odpovídá kvalitám směrnice.


Seriál implementace:


PROBLEMATIKA NEDOSTATEČNĚ ZNEHODNOCENÝCH ZBRANÍ

Problém pronikání nedostatečně znehodnocených zbraní (k jejichž nákupu není potřeba zbrojní průkaz ani splnění jakékoliv jiné formality) byl v Evropě dlouhodobě znám. Zatímco úplně původní zbraňová směrnice z roku 1991 otázku znehodnocování zbraní nijak neřešila, tak její novelizace z roku 2008 již na správnou deaktivaci kladla vysoký důraz.

Členské státy měly v rámci implementace směrnice z roku 2008 zajistit, že se na trh budou dostávat pouze zbraně, které jsou buďto označeny a registrovány v souladu se směrnicí, nebo jsou permanentně znehodnoceny. Zbraně přitom měly být znehodnoceny

 „způsobem, který zajišťuje, že všechny hlavní části střelné zbraně jsou trvale nepoužitelné a není možné je jakkoli odstranit, nahradit nebo upravit za účelem uschopnění ke střelbě.“

Směrnice z roku 2008 přijatá Evropským parlamentem a Evropskou radou přitom Evropské komisi explicitně ukládala vydat

společné pokyny o standardech a technikách znehodnocení, aby bylo zajištěno, že znehodnocené zbraně jsou nevratně neschopné střelby.“

Navzdory naprosto jasnému zadání Evropská komise žádné standardy pro znehodnocování zbraní nepřijala, a některé členské státy (Německo, Slovensko) při chybějících evropských standardech ponechaly v účinnosti systém znehodnocování, který umožňoval poměrně jednoduché zpětné střelbyuschopnění znehodnocených zbraní.

Znehodnocené zbraně – především ze Slovenska – se tak staly jedním z hlavních zdrojů nelegálních zbraní na černém trhu, společně se zbraněmi ilegálně dovezenými ze zemí rozvrácených minulými nebo probíhajícími válečnými konflikty (Balkán, Ukrajina, Libye…).

Po té, co byl při teroristických útocích ve Francii v roce 2015 použit mix pašovaných „balkánských“ (typu AK) a reaktivovaných „slovenských“ (typu vz.58) zbraní se Evropská komise rozhodla využít této tragédie k přijetí zákazové směrnice. Když předchozí dvě snahy o zavedení podobných zákazů na evropské úrovni ztroskotaly (přičemž za nimi stáli lidé, kteří se je ještě dříve snažili neúspěšně zavést na národní úrovni, jako například švédská komisařka Malström), s prvním návrhem zákazové směrnice Evropská komise přišla rychleji, než byla umyta krev z pařížských chodníků, a hlavně než se někdo stačil nahlas zeptat, zda-li Komise nenese odpovědnost za nepřijetí výše uvedených pokynů.

Odůvodnění pro zavedení zákazové směrnice byla zpočátku čistě emocionální; ve chvíli, kdy to nestačilo, tak se potřebnost zákazové směrnice začala odůvodňovat mixem lží (například lež komisařky Bienkowské o tom, že bylo v EU za 10 let zastřeleno 100.000 osob nebo lež Evropské komise o tom, že sběratelé zbraní patří k významným původcům zbraní na černém trhu), polopravd, a reálných faktů – přičemž jedním z mála faktů bylo právě masivní pronikání slovenských znehodnocených zbraní na černý trh ve Francii, Belgii, Německu a Švédsku.

Právě fakt, že toto byl jeden z mála pravdivých argumentů je potřeba mít na paměti při snaze o pochopení toho, proč Evropská komise sice po teroristických útocích přijala nařízení č. 2015/2403, o znehodnocování zbraní, jehož účelem je zajistit, aby znehodnocené zbraně opravdu už nikdy nemohly být přivedeny do střelbyschopného stavu, a současně stále trvala na tom, aby zákazová směrnice s těmito nenávratně znehodnoceným zbraněmi nakládala stejně jako se střelbyschopnými. Pokud by se totiž Komise vydala poměrně logickou cestou, že kusy kovu, které nemohou být reaktivovány, již nemusí být registrovány, tak by přišla o svůj hlavní, a vlastně už asi jediný zbývající reálný argument při prosazování směrnice, tj. „Teroristi používali znehodnocené zbraně, a tato směrnice znehodnocené zbraně řeší.“ Jen už neřekla dovětek, že znehodnocení bylo vyřešeno v nařízení č. 2015/1403…

Teď jsem popsal to, co je na zákazové směrnici (resp. způsobu jejího prosazení) podlé, a nyní se dostaneme k tomu, co je v ní opravdu neskutečně hloupé.

Zákazová směrnice totiž nově do kategorie C střelných zbraní zařazuje

Palné zbraně zařazené do kategorie A, B nebo C, které byly znehodnoceny v souladu s prováděcím nařízením (EU) 2015/2403.

To znamená, že jako s funkčními zbraněmi se má nakládat pouze s těmi, které byly znehodnoceny podle nových pravidel, tj. podle těch pravidel, která zajišťují, aby znehodnocená zbraň opravdu nemohla být reaktivována.

Mezi zbraně kategorie C nebyly zařazeny zbraně znehodnocené podle dřívějších nedostatečných standardů (např. slovenských), u nichž existuje opravdu reálné nebezpečí jejich opětovného uschopnění a použití například… při teroristickém útoku, jako se to stalo v minulosti.

To nepředstavuje problém v ČR, kde byly standardy znehodnocování nastaveny dostatečně přísně, ale přesto, nechte si tu myšlenku při vzpomínce na osu Bratislava-Paříž trochu usadit.

ŘEŠENÍ ZNEHODNOCENÝCH ZBRANÍ V NÁVRHU IMPLEMENTACE

Návrh implementace tedy v návaznosti na zákazovou směrnici zavádí novou kategorii zbraní podléhajících ohlášení, tj. C-I:

Zbraněmi kategorie C-I jsou zbraně zařazené do kategorie A, A-I, B nebo C, které byly znehodnoceny v souladu s přímo použitelným předpisem Evropské unie.

V kategorii D pak zůstávají dříve znehodnocené zbraně:

[Zbraněmi kategorie D jsou zbraně] znehodnocené zbraně, na které se nevztahuje přímo použitelný předpis Evropské unie a na kterých byly postupem podle prováděcího právního předpisu provedeny takové nevratné úpravy, které znemožňují jejich použití ke střelbě

Zásadní nicméně je, že zatímco směrnice nerozlišuje mezi znehodnocenými zbraněmi a ostatními zbraněmi kategorie C, tj. požaduje i pro nabytí znehodnocených „zvláštní povolení v souladu s vnitrostátním právem“ (což v reáliích ČR představuje zbrojní průkaz), tak Ministerstvo vnitra si alespoň v této rovině zachovalo trochu zdravého rozumu a při pletení biče vykázalo určitou známku kreativity, když v návrhu implementační novely pro tyto znehodnocené zbraně požaduje pouze plnoletost, plnou svéprávnost, místo pobytu v ČR a také bezúhonnost (pouze co do nejzávažnějších trestných činů). V případě nabytí pak bude mít nabyvatel povinnost tento permanentně znehodnocený kus kovu registrovat na policii. Co se týče zabezpečení, tak pro kategorii C-I nejsou zaváděny požadavky platné pro jiné zbraně.

Pro případ prodeje znehodnocené zbraně do zahraničí bude muset být její znehodnocení provedeno podle nařízení č. 2015/2403.

Zbraně kategorie C-I budou zapisovány do Evropského zbrojního pasu. Českým reenacterům cestujícím se znehodnocenými zbraněmi do zahraničí, případně zahraničním cestujícím do ČR, tak nezbyde, než si vyřídit zbrojní průkaz a Evropský zbrojní pas.

EXPANZNÍ ZBRANĚ

Expanzní zbraně vyráběné způsobem umožňujícím předělání na střelné zbraně také dlouhodobě patřily ke zdrojům zbraní na černém trhu. Zatímco zdrojem nedostatečně znehodnocených bylo především Slovensko, tak zdrojem „nedostatečně expanzních“ byla Itálie. Vzhledem k inherentní nebezpečnosti takto upravených zbraní pro samotného střelce (vysoká pravděpodobnost roztříštění zbraně v ruce při výstřelu) šlo především o zbraně používané těmi nejzoufalejšími kriminálníky, kteří si je pořizovali hlavně z důvodu extrémně nízké ceny.

Návrh implementační novely v prvé řadě mění definici expanzní zbraně:

Expanzní zbraň – palná zbraň, jejíž konstrukce vylučuje použití kulového náboje nebo náboje s hromadnou střelou. Expanzní zbraní je zejména poplašná zbraň, zbraň pro signalizaci, akustická zbraň nebo salutní zbraň.

Zásadnější je nicméně to, že podle § 3 odst. 4 návrhu

Úprava palné zbraně na zbraň expanzní nemá za následek změnu kategorie zbraně.

Mezi zbraně kategorie D (nevyžadující zbrojní průkaz) jsou pak zavedeny

expanzní zbraně dovoleného výrobního provedení, které stanoví prováděcí právní předpis nebo přímo použitelný předpis Evropské unie, pokud jde o poplašné zbraně a zbraně pro signalizaci, a expanzní přístroje, s výjimkou přenosných upevňovacích zařízení a jiných rázových strojů určených výhradně pro průmyslové nebo technické účely

Prováděcím právním předpisem je vyhláška č. 370/2002 Sb., přičemž právní předpis EU vymezující „dovolené výrobní provedení“ doposud nebyl přijat. V důvodové zprávě k tomu Ministerstvo píše: „V návaznosti na začlenění problematiky expanzních zbraní do revidující směrnice se doplňuje alternativní odkaz na prováděcí technické předpisy, které by mohly do budoucna zakotvit vymezení nedovoleného výrobního provedení expanzní zbraně. Revidující směrnice v tomto ohledu předpokládá přijetí prováděcího předpisu Komise, jehož  obsah je však v současné době nejasný.

Konfederace zaměstnavatelských a podnikatelských svazů ČR navrhovala dané ustanovení vypustit, na což MV reagovalo takto: „Nelze tedy vyloučit, že i na oblast dovoleného  výrobního provedení bude mít takový přímo použitelný předpis přímý dopad a lze tedy považovat za vhodné, aby na tuto možnost byli držitelé expanzních zbraní upozorněni již přímo v tuzemském zákoně o zbraních.

Návrh novelizace dále obsahuje ustanovení zavádějící amnestii pro držitele expanzních zbraní nedovoleného provedení:

Osoba, která drží expanzní zbraň jiného než dovoleného výrobního provedení, která byla přede dnem nabytí účinnosti tohoto zákona upravena na zbraň expanzní ze zbraně kategorie A, B nebo C, a která není držitelem výjimky pro tuto expanzní zbraň, je oprávněna požádat do 3 let ode dne nabytí účinnosti tohoto zákona o vydání příslušných dokladů opravňujících ji k držení takové expanzní zbraně, pokud současně ohlásí její držení krajskému ředitelství Policie České republiky a tuto zbraň mu odevzdá. Trestní odpovědnost za trestný čin nedovoleného ozbrojování zaniká, jestliže pachatel ohlásil a odevzdal zbraň uvedenou ve větě první krajskému ředitelství Police České republiky dříve, než soud prvního stupně počal vyhlašovat rozsudek.

Podle vyjádření MV pro Iniciativu spolků vojenské historie se má toto ustanovení vztahovat především na ty, kteří si koupili expanzní zbraně nedovoleného výrobního provedení (Slovensko, Itálie) a nelegálně je dovezli do ČR.

Za problém navrhované úpravy považuji rozpor zařazením expanzních zbraní dovoleného výrobního provedení mezi zbraně kategorie D a současným doplněním zákona o větu, že úprava zbraně na expanzní nemá za následek změnu kategorie zbraně. Úplně původní návrh Ministerstva vnitra obsahoval u návrhu § 3 odst 4 dovětek „nejde-li o nedovolené výrobní provedení podle § 4 písm. a) bodu 5“, který nenechával pochybost o tom, že expanzní zbraně vyrobené úpravou z ostrých dovoleným způsobem mají zůstat v kategorii D. Po vypuštění tohoto dovětku působí dané ustanovení spíše jako speciální k ustanovení o zbraních kategorie D.

V praxi nicméně bude samozřejmě do značné míry (podobně jako u zbraní kategorie A-I) zásadní to, zda-li jde o „novovýrobu“ s využitím některých dílů dřívější zbraně, nebo opravdu o úpravu zbraně.

Článek byl upraven dne 27.2. na základě poznámek Martina Šavela z Iniciativy spolků vojenské historie. Předchozí verze článku vycházela z toho, že § 3 odst 4 má vztah speciality k § 4 písm. a) odst. 5, a že tedy z vlastníků těchto zbraní v případě přijetí novely činí pachatele trestného činu nedovoleného ozbrojování. Toto zřejmě nebylo cílem MV a návrh novely takto vyznívá v důsledku úprav provedených na základě připomínek před předložením novely vládě ke schválení. Přesto se domnívám, že by ustanovení mělo být upraveno tak, aby byl výklad těchto ustanovení zcela jednoznačný.

 

Sdílejte:

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *