Fact check – Austrálie bez masakrů, ČRo

Dne 17. března 2018 vyšel v ČRo článek Rostislava Matulíka s názvem „Zákaz útočných zbraní v Austrálii zabránil až šestnácti masakrům“. Článek obsahuje také toto tvrzení: „Kdybychom neměli přísnější zákony, mohlo se do března 2018 podle statistických modelů odehrát nejméně 16 masakrů,“ tvrdí emeritní profesor Simon Chapman z univerzity v Sydney, který studii se svým týmem vypracoval. – Po reformě je udivujícím výsledkem naprostá nula.

Opravdu zákaz útočných zbraní zabránil až šestnácti masakrům?

Pokud Vás nezastřelí, tak se to podle ČRo nepočítá. Ilustrační obrázek z Stockholmského útoku nákladním vozem.

Původní zdroj informací ČRo.

Rostislav Matulík z ČRo ve svém článku odkazuje na studii Simona Chapmana uveřejněnou v Annals of Internal Medicine. Budiž autorovi ke cti, že přímo v samotném článku také dává odkaz na studii, takže lze poměrně jednoduše zhodnotit pravdivost tvrzení.

 

Odpovídá tvrzení v článku ČRo tomu, co obsahuje australská studie?

Zatímco australská studie velmi precizně používá pojmy „firearm massacre“ (masakr střelnou zbraní), případně „mass shooting“ (hromadná střelba), tak článek ČRo hovoří v nadpise o „masakrech“, v úvodní části „vyvraždil – podobný incident se neopakoval“.

Zatímco Simon Chapman v originálních zdrojích vždy hovoří o „firearm massacre“ (např. Science Allert,  University of Sydney News & Opinions), tak v článku ČRo je jeho vyjádření vztaženo na masakry obecně: „Kdybychom neměli přísnější zákony, mohlo se do března 2018 podle statistických modelů odehrát nejméně 16 masakrů.

 

Jaká je tedy realita?

Pro zhodnocení výše uvedeného budu vycházet z článku shrnujícího masakry v Austrálii na wikipedii. Zde se přiznám, že jsem nekontroloval správnost zdrojů použitých pro daný článek, pouze jsem namátkově ověřil několik masakrů v jiných zdrojích a shledávám, že v daném soupisu byly uvedeny správně.

V letech 1980 – 1996 došlo v Austrálii k 15 případům masových vražd (technická poznámka: článek na Wikipedii používá definici masové vraždy dle FBI, tj. 4 a více obětí bez ohledu na to, zda-li oběti podlehly zraněním a bez ohledu na použitou zbraň; Australská studie přihlíží pouze k masovým vraždám s pěti a více mrtvými a pouze při použití střelné zbraně). Australská studie hovořící o 12 případech tak zřejmě některé vynechává také (není jasné, které, kromě jednoho způsobeného automobilem).

Od roku 1996 v Austrálii došlo k 12 případům masových vražd (dle Wikipedie 13, ale 2014 Sydney nezapočítávám, protože s 3 mrtvými neodpovídá obecně používané definici masové vraždy dle FBI). Podle Australské studie nedošlo k žádným masovým střelbám; dle článku ČRo nedošlo k žádným masovým vraždám vůbec. Co tedy australská studie pomíjí díky svému zaměření a ČRo kvůli špatnému překladu?

  • 1997, Richmond, Tasmanie, 4 mrtví, použit nůž
  • 1999, Adelaide, 3 mrtví, 2 zranění, přestřelka mezi motorkářskými gangy
  • 2000, Childers, 15 mrtvých, žhářský útok
  • 2002, Melbourne, 2 mrtví a 5 zraněných, CZ 75
  • 2009, Churchill, 10 mrtvých, žhářský útok
  • 2009, North Epping, 5 mrtvých, oběti umláceny tupým nástrojem
  • 2011, Hectorville, 3 mrtví, 3 zranění, brokovnice
  • 2011, Sydney, 11 mrtvých, žhářský útok
  • 2014, Rozelle, 3 mrtví a 2 zranění, žhářský útok
  • 2014, Lockhart, 5 mrtvých, brokovnice
  • 2014, Cairns, 8 mrtvých, použit nůž
  • 2017, Melbourne, 6 mrtvých, 30 zraněných, použit automobil

Melbourne, 2017, 6 mrtvých, 30 zraněných, útok automobilem, ČRo nebere v potaz

Verdikt ke studii:

I když zcela odhlédneme od toho, že studie Simona Chapmana a kol. se soustředí pouze na masové vraždy spáchané střelnou zbraní, tak nelze než shledat, že je zavádějící v tom, jaká data používá.

V prvé řadě studie nepoužívá všeobecně používanou definici masové vraždy (vycházející z definice FBI), dle které se do statistiky masových vražd počítají všechny případy, kdy došlo k usmrcení či zranění čtyř či více osob (tj. jde jak o vraždy dokonané, tak i pokusy vražd), ale započítává pouze případy s pěti a více usmrceními. Díky tomu jim ze studie po roce 1996 odpadla celá řada případů.

V druhé řadě studie zřejmě vynechává případy gangových a rodinných vražd (jinak by museli započítat např. případ z Lockhart v 2014; k tomuto členění více v „Masové vraždy 1-5 – statistické údaje zločinnosti“). Na toto nicméně studie neupozorňuje.

Vzhledem k tomu, že si autoři museli být vědomi faktu, že Austrálie je v zahraničí (ať už v USA, nebo v Evropě) dávána co do úspěchu zbraňových zákazů do kontrastu především s USA, tak měli explicitně upozornit na odlišnou metodologii (4 oběti vs 5 zavražděných), stejně jako na fakt, že se soustředí pouze na vraždy spáchané střelnou zbraní, nikoliv vraždy obecně, a konečně že (zřejmě?) opomíjí rodinné a gangové masové vraždy.

Způsob prezentace studie jejími autory tedy shledávám za zavádějící.

Obrázek 15 osob zavražděných při žhářském útoku v Childers, 2000. Nebyli zastřeleni, takže se to nepočítá. Autor Josonia Palaitis.

Verdikt k ČRo:

Český rozhlas ve svém článku zásadním způsobem posouvá již tak zavádějící informace o původní studii na zcela jinou úroveň, když na několika místech konkrétně, a v článku celkově, hovoří o „masakrech“ a „zabránění masakrům“, zatímco všechny původní zdroje hovoří o masakrech střelnou zbraní.

Vzhledem k tomu, že dle nejčastěji používané definice hromadné vraždy (FBI), kterou lze považovat za synonymum masakru, došlo po roce 1996 v Austrálii k nejméně 12 hromadým vraždám, shledávám článek ČRo jako lživý.

I kdyby ČRo vycházelo z Simonem Chapmanem arbitrárně nastavené definice masové vraždy jako případu zahrnujícího 5 a více mrtvých (při odhlédnutí od užití střelné zbraně, jak je to zavádějícím způsobem činěno v článku ČRo), tak by došlo k 6 případům „masakrů“.

Sdílejte:

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *