USA: Protesty po Parklandské masové vraždě

24. března se po celých USA konaly demonstrace za zpřísnění zbraňových zákonů. Z českých médií jsme se mohli dozvědět například, že se jednalo o největší demonstrace od války ve Vietnamu (e15), nebo že dostupnost zbraní rozčiluje i voliče Trumpa (Lidovky). Podívejme se tedy na tyto protesty ve větším detailu.

Protizbraňový protest ve Washingtonu 24.března. Foto: Rosa Pineda, Wikimedia

 

MASOVÁ VRAŽDA NA STŘEDNÍ ŠKOLE V PARKLANDU

Současné protesty souvisely s řadou masových vražd spáchaných střelnými zbraněmi, a to především s těmi páchanými ve školách, z nichž Parklandská byla posledním případem. Zatímco obecně zločinnost a počet vražd v USA postupně klesá, tak případy masových vražd zůstávají na stejné úrovni.

Specificky pak výrazně klesají počty gangových a rodinných/partnerských masových vražd, a výrazně narůstají „náhodné“ útoky, včetně těch školních.

Související:

Emma Gonzáles, jedna z hlavních tváří protestu. Foto: Bustle

 

CO JE VLASTNĚ CÍLEM PROTESTŮ

Když se sejdou stovky tisíc lidí, tak je zřejmé, že řada z nich bude mít odlišný názor na to, co by mělo být konečným cílem hnutí. Pro americkou zbraňovou debatu toto platí ještě více.

V obecné rovině to asi nejlépe v jedné osobě ztělesňovala Hillary Clintonová, která v předvolebních debatách dokázala zastávat naprosto neslučitelné postoje, když na jednu stranu vyjadřovala svou podporu ústavnímu právu držet zbraně, a současně hovořila o tom, že by se co do zbraňové legislativy inspirovala Austrálií, která je dobře známa konfiskacemi legálně držených zbraní.

Druhým zásadním faktem pro pochopení americké zbraňové debaty je to, že naprostá většina zastánců omezení držení zbraní o zbraních neví téměř nic, ať už jde o právní nebo technickou stránku věci, nebo statistiky související se zbraňovým zločinem. To je pochopitelné u většinové populace, ale méně již u politiků a novinářů. Míra neznalosti související s touto problematikou by byla jen těžko představitelná u jakéhokoliv jiného důležitého tématu.

Pokud tedy odhlédneme od toho, že různí lidé mají různé názory na cíl protizbraňového hnutí, tak požadavky týkající se protestů z 24. března byly asi nejkonkrétněji shrnuty v článku v Guardianu, na jehož sepsání se podíleli studenti parklandského školního časopisu.

Colt AR-15. Automatická verze používaná armádou je v USA zakázána od roku 1986. Foto: Wikimedia

Tyto požadavky projdu níže společně s mým komentářem. Originální komentáře k požadavkům si můžete přečíst přímo v Guardianu.

  • Zákaz samonabíjecích zbraní střílejících vysokorychlostní střely. Tento požadavek zřejmě směřuje na všechny samonabíjecí pušky. V širším významu by mohl dopadat také na rychle letící pistolové střelivo (např 9mm Luger oproti „pomalé“ těžší .45 ACP). Podle některých teorií by rychle letící střela měla mít vyšší ranivý účinek v důsledku hydrostatického šoku.

Na to ale autoři patrně necílí, když svůj požadavek uvádějí tím, že „civilisté by neměli mít přístup ke stejným zbraním, jaké používají vojáci“. Jde přitom o tradiční nepochopení – prodej automatických zbraní civilistům je v USA zakázán už od roku 1986.

Současně naprostá většina vražd spáchaných střelnou zbraní v USA je spáchána pistolemi, nikoliv puškami (v USA je dokonce více osob ročně zabito nožem, než střelbou z pušky). I v případě masových vražd většina pachatelů použila pistoli. Možnost dopadu takového opatření na bezpečnost je tedy značně diskutabilní.

  • Zákaz příslušenství, které simuluje plně automatické zbraně. U tohoto bodu autoři míří na bump-stock použitý při střelbě v LA a „vysokokapacitní“ zásobníky, které podle autorů přispěly k vysokému počtu mrtvých v Parklandu.

Zde se studenti nicméně míjejí s realitou, protože pachatel v Parklandu měl pouze „nízkokapacitní“ desetiranné zásobníky.

Hlavním faktorem v Parklandu přitom bylo opakované selhání sociálního odboru, místní policie a FBI, které obdržely celou řadu udání o tom, že se pachatel chystá vraždit ve škole, a dále policistů, kteří když dorazili před školu, tak se schovávali na parkovišti, a proti útočníkovi nezasáhli. Ten by zabíjel patrně mnohem déle, avšak po několika minutách se mu puška zasekla, a nevěděl, jak závadu vyřešit.

  • Zavedení databáze prodejů zbraní a univerzálních prověrek. V současnosti se povinnost prověrek vztahuje na prodeje v licencovaných obchodech, nikoliv na následné prodeje mezi soukromými osobami. Jakkoliv americké zákony jsou velmi přísné co do okruhu osob, které nesmějí držet zbraně, tak jejich vymahatelnost je v důsledku nekontrolovatelného prodeje mimo licencované obchody velmi omezená.

Pro americké držitele zbraní jde ale o naprosto nepřijatelný požadavek, protože by šlo o systém de-facto registrace zbraní. Historické případy přitom ukazují, že registrace často bývají pouze předstupněm konfiskacím, např. Německo, Brazílie. Zkušenost s tím mají i pířmo v USA, např. Kalifornie, kde mimochodem politici při zavádění registrace také slibovali, že registry nikdy nebudou zneužity ke konfiskacím. Právě tyto zkušenosti vedou k naprosté nedůvěře mezi táborem zastánců a odpůrců držení zbraní a nemožnosti nalezení přijatelného kompromisu, jako se to (zatím) povedlo v ČR.

  • Změna zákonů o ochraně soukromí s cílem umožnit poskytovatelům zdravotní péče komunikovat s policií ohledně duševně nemocných osob. Podobně jako v případě zbraňových registrací se i v tomto ohledu jedná o v USA ožehavé téma zejména v souvislosti s dřívějšími negativními zkušenostmi. Již dříve představené nebo zavedené návrhy v této oblasti měly disproporční dopad například na armádní veterány dostávající péči v souvislosti se svými traumatickými zážitky (bez ohledu na to, jestli byl konkrétní jedinec nebezpečný, nebo třeba jen depresivní), nebo důchodce, kteří se sami nestarají o vlastní finance. Nalézt správnou hranici je o to obtížnější v zemi, kde podávání žalob týkajících se odpovědnosti za škodu patří k národnímu sportu, a kde by tedy lékaři měli velmi silnou motivaci do systému hlásit pokud možno co nejvíce osob „pro sichr“.

V komentáři k tomuto požadavku studenti tvrdí, že lepší komunikace v tomto ohledu mohla přispět k překazení útoku v Parklandu. Představit si ale jasnější oznámení policii a FBI, než že se konkrétní osoba chystá vraždit v konkrétní škole, si lze ale jen těžko. Konečně, Parklandská škola samotná v roce 2013 zavedla program nenahlašování svých studentů policii, v důsledku čehož nebyla policii nahlášena trestná činnost, pro kterou byl pachatel ze školy vyloučen.

  • Uzavřít legislativní díry související se zbraňovými předváděčkami a prodejem z druhé ruky. Jde o totožný požadavek jako ten třetí výše, jen jinak napsaný.
  • Umožnit Centru pro prevenci nákaz provádět doporučení v oblasti zbraňové reformy. Centrum pro prevenci nákaz (CDC) je složkou amerického ministerstva zdravotnictví, která se soustředí na analytickou a praktickou práci v oblasti infekčních nemocí, bezpečnosti práce, enviromentálních rizik atd. V roce 1996 byl přijat Dickeyho přílepek, který zakazuje využívání prostředků Centra způsobem, který by vedl k hájení nebo prosazování omezení práva držet zbraně.
  • Zvýšení věku pro koupi zbraně na 21 let. Tento limit se v USA v současnosti vztahuje pouze na krátké zbraně. Autoři textu přitom explicitně požadují, aby jako mladší mohli mít zbraně jen vojáci.
  • Dát více prostředků na výzkum duševního zdraví.
  • Navýšit prostředky na ochranu škol. Školy ve většině USA jsou gun free zónámi, přičemž masoví vrazi si v 97% případů vybírají právě gun free zóny pro své útoky. Autoři tedy nepožadují zrušení gun free zón, ale poskytnutí lepší profesionální ochranky.

Co mi osobně extrémně v současné debatě chybí, je otázka zapojení médií do řešení problému. Většina masových vrahů je motivována snahou dosáhnout proslulosti, a díky mediální praxi vědí, že nejlepší cestou k tomuto cíli je zavraždit co nejvíce osob. Média jim zase ve snaze o co největší sledovanost v tomto také hrají na ruku. Tato vražedná symbióza mezi masovými médii a vrahy je přitom jedním z hlavních faktorů nárůstu počtu masových vražd v posledních 30 letech.

Protestující, zdroj: Politifact

 

PROTESTY BYLY PROFESIONÁLNĚ ORGANIZOVÁNY

Tvářemi protestního hnutí se stali studenti Parklandské školy. V pozadí ale fungovala extrémně efektivní mašinérie profesionálních odpůrců držení zbraní, o které už referoval málokdo:

  • demokratická členka kongresu D.W.Schultz vedla lobbyistickou činnost „studentského hnutí“ na Floridě,
  • učitelské odbory organizovaly převozy studentů,
  • skupiny financované Michaelem Bloombergem a Women’s March připravovaly organizaci protestů,
  • MoveOn.org vedla kampaň na sociálních sítích,
  • organizace Planned Parenthood trénovala studentské aktivisty.

K tomu v detailu v článku The Federalist.

Nejde o nějaké zlovolné spiknutí. Je logické, že se budou oba tábory tím více profesionalizovat, čím déle debata o držení zbraní poběží. Stejně tak je logické využití tváří studentů protizbraňovým hnutím. Že šlo o extrémně efektivní strategii se můžete přesvědčit například na tomto výběru videí.

Potlačení těchto informací médii je ale již za hranou novinářské etiky.

PROTESTY NEBYLY ZDALEKA „NEJVĚTŠÍ V HISTORII“

V USA proběhlo více jak 450 protestních demonstrací, přičemž počet účastníků je těžké odhadnout.

Část českých médií přinesla informace o tom, že protesty byly největší v Americké historii. Tato čísla vycházela především z odhadu samotných organizátorů, podle nichž jen ve Washingtonu D.C. protestovalo na 800.000 osob.

Podle nezávislého šetření ale dav v D.C. měl nejvíce 202.796 osob (s odchylkou +- 15%), což by byla méně než polovina loňského Women’s march.

 

PROTESTOVALI PŘEDEVŠÍM LIDÉ STŘEDNÍHO VĚKU

Zatímco protest je představován jako především záležitost studentů, tak analýza dotazníku 256 náhodně vybraných osob na demonstraci v D.C. hovoří o tom, že 90% účastníků byli dospělí, přičemž průměrný věk účastníků byl těstě pod 49 let.

 

POVOLEN POUZE JEDEN NÁZOR

Stejně jako většina médií tak trochu opomněla informace o tom, kdo ve skutečnosti organizuje protesty, kolik lidí se jich účastnilo, a jaké bylo jejich složení, tak zapadly další informace, které docela dobře dokreslují situaci:

  • pozůstalým po studentech zavražděných v Parklandu, kteří nepodporují omezení držení zbraní, nebylo umožněno se na protestech veřejně vyjádřit,
  • samotným studentům Parklandské školy, kteří „nepodporovali oficiální linii“, média také odmítla dát prostor, i když chtěli být slyšet,
  • studentům, kteří chtěli vyjádřit jiný názor, než „oficiální linii“, to nebylo umožněno ani prostřednictvím transparentů,
  • „oficiální linie“ se přitom řídila především názorem vedení dotčené školy. Zatímco v některých byli trestáni studenti, kteří se odmítli protestu zúčastnit, tak v jiných zase byli trestáni ti, kteří během vyučování vyšli protestovat.

Mediální selekce ale jde ještě dále prostřednictvím článků nazvaných například „Studenti přeživší masakr žádají přísnější kontrolu zbraní a Amerika jim naslouchá“ (Respekt) Tento článek je obecně zajímavý z hlediska potlačením informací o profesionální organizaci hnutí, a dá se shrnout takto: studenti hnutí založili v obýváku a úspěšní jsou proto, že chodili do dramatického kroužku a psali do školního časopisu... Jistěže.

O konkrétním legislativním návrhu, který předložil člen kongresu přeživší masakr v Columbine a další postřelený v D.C., se ale v masmédiích už nedozvíte. Nedodržuje totiž „oficiální linii“, a nepřichází s ním ten správný druh přeživších.

 

DOVĚTEK

Jakkoliv se může zdát absurdní, že se tváří hnutí za odzbrojení amerických občanů stane lesbická studentka s nášivkou státu, který odzbrojil své občany a následně vraždil homosexuály a politické odpůrce, tak se i tak mějte na pozoru také před prozbraňovými falešnými informacemi.

Sdílejte:

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *