Nelegální zbraně I – nová zpráva SATFE a SAS

Tento měsíc vyšla nová zpráva vlámského mírového institutu nazvaná „Firearms acquisition by terrorists in Europe„, kterou sponzoroval Mezinárodní bezpečnostní fond Evropské unie, a také nová zpráva ženevského Small Amrs Survey „FROM LEGAL TO LETHAL: Converted Firearms in Europe„, kterou sponzorovaly francouzské a německé ministerstvo spravedlnosti. Obě instituce jsou zaměřeny výrazně proti legálnímu držení zbraní civilisty, a proto studium jejich zpráv není důležité jen z bezpečnostního hlediska, ale také co do přípravy na příští tahy Evropské komise.

S vědomím, že nepřítel nikdy nespí, v tomto prvním díle věnovaném nelegálním zbraním v Evropě nejprve shrnu hlavní nedostatky analýzy SATFE a hlavní doporučení směřovaná proti legálním držitelům zbraní. To, co je dnes analýzou, bude zítra white paperem, pozítří návrhem Komise a do roka a do dne dost dobře možná dalším přitahováním šroubů.

Foto: Luke Redmond.

Zaměření zprávy SATFE

Zpráva SATFE vznikla s cílem poskytnout přehled o původu a dostupnosti zbraní používaných teroristy, stejně jako o černém trhu se zbraněmi obecně. Za tímto účelem shromáždila informace jak z řady evropských a mezinárodních institucí, tak i z vybraných zemí Evropy. Konkrétně jde o následující země:

  • Belgie
  • Chorvatsko
  • Dánsko
  • Francie
  • Itálie
  • Rumunsko
  • Nizozemí
  • Velká Británie

Zajímavé na výběru je to, že zahrnuje pouze země s velmi restriktivní zbraňovou legislativou – od extrémně restriktivní (Británie, Dánsko) po restriktivní (Itálie, Chorvatsko). Do bližší analýzy tak nezahrnuje ani odchylku od evropského „průměru“ v podobě permisivního držení a nošení zbraní pro sebeobranu (Česká Republika, Estonsko, do určité míry Slovensko a méně Rakousko), ani odchylku v podobě národní obrany založené na vyzbrojeném civilním obyvatelstvu (Švýcarsko, Finsko, pobaltské země).

Když odhlédneme od legální stránky věci, tak výběr nedává moc smysl ani z pohledu zaměření na černý trh: Slovensko bylo známým zdrojem nedostatečně znehodnocených zbraní, maďarské hraniční přechody jsou hlavní cestou pro pašování balkánských zbraní, a italské a turecké plynové zbraně byly nelegálně upravovány na ostré především ve Španělsku a Portugalsku.

Když odhlédneme od četných teroristických útoků páchaných zbraněmi ve Francii a Belgii, tak zbraňová kriminalita v současnosti trápí především Švédsko – střelba a výbuchy granátů jsou zde tak časté, že už ani nevyvolávají zvláštní mediální pozornost.

Oblíbenou zbraní britských kriminálníků je revolver Nagant M1895. Jediným logickým řešením tohoto výhradně britského problému je zavést na všechny historické zbraně v Evropě povinnost registrace. Foto: Mascamon, Wikimedia.

Zpráva je ve skutečnosti protizbraňovou propagandou

Jakkoliv jsou obě zprávy co do faktických dat v nich uvedených velmi zajímavým zdrojem pro úvod do chápání černého trhu se zbraněmi v evropských zemích, tak kvůli zásadním nedostatkům při analýze ve svých závěrech a doporučeních nepředstavují nic jiného, než jen dobře zaplacenou protizbraňovou propagandu.

Zprávy totiž míchají jablka s hruškami a banány, aby jim nakonec vyšel kýžený výsledek – tedy potřeba dále přitáhnout šrouby.

Konkrétně jde o to, že v rámci popisu problému a při vyvozování závěrů nedostatečně rozlišují mezi střelnými zbraněmi, jejichž nebezpečnost a využitelnost pro případný teroristický nebo i neteroristický trestný čin je stejná nebo nižší, než v případě průměrného kuchyňského nože z Tesca, a těmi, jejichž pronikání na černý trh představuje opravdový nadnárodní bezpečnostní problém. Co do dovozování závěrů tak hází do jednoho koše například flobertky, upravené akustické pistole nevalné kvality, historický revolver Nagant M 1895 a útočné pušky Zastava M70. Nakonec, jde přece o boj proti terorismu, takže na detailu až tolik nezáleží.

Díky tomu pak mohou přijít s doporučeními, která jsou uvedena níže.

Útočná puška nebo plynovka, všechno je to stejné zlo. Zastava M70, vedle vz.58 nejčastěji používaná střelná zbraň evropskými teroristy. Foto: Srđan Popović, Wikimedia.

Doporučení Evropské komisi

Zpráva SATFE identifikuje několik údajných děr v existující evropské legislativě, které usnadňují pronikání zbraní na nelegální trh. V jejich důsledku zpráva doporučuje, aby došlo k další novelizaci zbraňové směrnice, a to konkrétně následujícím způsobem:

  • zahrnout flobertky do rámce zbraňové směrnice (povinnost držet zbrojní průkaz),
  • zahrnout historické, akustické a signální zbraně do kategorie C,
  • co nejrychleji přijmout prováděcí předpis k článku 10a směrnice – technická specifikace pro akustické a signální zbraně vyráběné nebo importované do EU s cílem zamezit jejich možnosti konverze na ostré zbraně,
  • akustické a signální zbraně neodpovídající takto nastavenému výrobnímu provedení přeřadit do kategorie B,
  • po vzoru Francie omezit maximální možný počet nábojů, které si může držitel zbrojního průkazu legálně pořídit v určitém časovém období (Francie – 1.000 nábojů za rok),
  • důsledně sledovat národní implementaci zákazové směrnice, například co se týče dohledu a vynucování bezpečného uložení zbraní,
  • zavedení zbraňových amnestií.

Franzouci údajně obcházejí místní zákaz koupě více jak 1.000 nábojů ročně tak, že jezdí náboje nakupovat do Belgie. Jediným logickým řešením tohot ryze francouzského problému je tedy omezit koupi na 1.000 nábojů českým legálním držitelům zbraní (resp. v celé EU). Foto: Wikimedia.

V dalších dílech tohoto seriálu přinesu bližší informace o ilegálních zbraních v Evropě – očištěné od některých zásadních nedostatků těchto analýz.


Nelegální zbraně:


Sdílejte:

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *