Německo: policejní statistiky nereflektují realitu

Koncem dubna se německé ministerstvo vnitra pochlubilo novými statistikami trestné činnosti. Stejně jako předchozí rok ministerstvo mohlo ohlásit skvělou zprávu: kriminalita klesá. Informaci převzala i česká média, například idnes s nadpisem „Zločinnost v Německu je na rekordním minimu, za rok klesla o deset procent„.

Opravdu se v Německu udál zázrak, podobně jako o rok dříve, kdy policie zaznamenala 293.000 trestných činů spáchaných migranty, ale přesto mohla oznámit celkový pokles trestných činů o 300.000?

Řada Němců nad statistikou, podle které má být současné Německo bezpečnější, než bylo v roce 1993, nevěřícně kroutí hlavou. Informace o zásadním poklesu trestné činnosti zvedla ze židle také řadu německých médií a odborníků. Podívejme se na jejich komentáře.

Kolín, Silvestr 2015: „Nic se nestalo, všechno jsou to lži.“ Po tomhle debaklu by člověk čekal, že česká média budou k informacím německé policie a politiků ohledně zločinnosti přistupovat s určitou mírou nedůvěry. Opak je ale pravdou. Foto: Spiegel

Spiegel

Statistika není příliš vypovídající

Samotná statistika není příliš vypovídající. Čistě z čísel samotných plyne, že nejvíce trestných činů se stalo ve Frankfurtu nad Mohanem. Jeho statistiku ale navyšuje 65 milionů cestujících, kteří ročně projdou místním letištěm, a jejichž prohřešky zaznamenají policisté a celníci. Velkou část těchto deliktů představují maličkosti, jako například porušení celní pečeti, nebo třeba zachycení malého množství marihuany. Technicky se jedná o trestné činy, ale mimo policejní statistiku to nečiní dané město nejnebezpečnějším v Německu.

Policie má méně času se věnovat běžné kriminalitě

Statistika ukazuje především to, co o kriminalitě ví policie samotná. Čím méně toho ví policie, tím méně se toho ve statistice projeví. Pokud se například od roku 2013 zvýšil počet extrémistických trestných činů z 68 na 1.200 v roce 2017, tak to znamená, že výrazná část policejních kapacit musela být napřena k jejich řešení. Stejně tak pokud se od roku 2014 například v Severním Porýní – Westfálsku zdvojnásobil počet islamistických extrémistů sledovaných kvůli podezření z možného zapojení do teroristických aktivit, tak bylo velké množství policejních prostředků přesměrováno k šetření těchto případů.

Pokud by se měla logika Ministerstva vnitra dovést do absurdního konce, tak se dá říct, že s každým novým potenciálním islamistickým teroristou se Německo stává o kousek bezpečnějším: váže totiž na sebe policisty, kteří nemohou odhalovat jinou trestnou činnost, a tedy klesá počet deliktů zaznamenaných v roční statistice. (Jog Diehl, Philip Seibt, Spiegel Online)

K tomu se navíc přidává fakt, že policie zaznamenává pouze případy, které se staly v Německu, a u nichž je známo místo spáchání. Tak například v Německu se loni přibližně milion osob stal terčem podvodu spáchaného telefonicky, avšak ve statistice to není vůbec zaznamenáno.

Statistika nezaznamená, co se stalo, ale pouze co policie řeší

Obecně policie řeší dva druhy kriminality: tu, kterou nahlásí samotné oběti, a kriminalitu, kterou policie odhalí vlastní činností. Podle německých vědeckých výzkumů z let 2012 a 2017 je u řady trestných činů vlastní činnost policie nezbytným předpokladem zaznamenání trestné činnosti.

  • Případy krádeží aut lidé hlásí z 95% a vloupání do bytu v 81% případů, a to hlavně proto, že jde o nutný předpoklad uplatnění pojistného plnění.
  • Případy ublížení na zdraví jsou hlášeny pouze z 36%.
  • Případy znásilnění jsou ohlášeny pouze 6% obětí, v případech sexuálního zneužití jde pouze o 2%.

Přestože už v roce 2016 policie hlásila úspěch co se týče nižšího počtu zaznamenaných trestných činů, tak podle výzkumů došlo k výraznému navýšení osob, které se v daném roce považují za oběť trestného činu: z 29,2% v roce 2014 na 32,1% v roce 2016. Zásadní nárůst se týkal krádeží, počítačové kriminality, sexuálního obtěžování a trestných činů spáchaných se zbraní (zejména nožem).

Zdroj: Spiegel Online

Policisté, kteří měli dle soudního příkazu provádět sledování Anise Amriho pro podezření z drogové kriminality a teroristických konexí, sledování neprováděli a záznamy si do složky prostě vymysleli. Foto: Andreas Trojak, Wikimedia

Předseda městského soudu v Lipsku

Předseda městského soudu v Lipsku Michael Wolting se závěry Ministerstva vnitra také zásadně nesouhlasí. Tvrdí, že se bezpečnostní situace ve skutečnosti zhoršuje.

Úřady už jsou tak zavaleny, že trestnou činnost nestačí zpracovávat. Jen v Lipsku bylo v polovině března otevřených více jak 20 tisíc trestních řízení. Stejný počet dalších řízení byl otevřen na státním zastupitelství. To logicky vede k tomu, že se síly napínají na prioritní případy, a ostatní propadávají sítem.

Drobná kriminalita jako krádeže v obchodech se už zaznamenává zcela výjimečně. Oproti dřívějšku se prodavačky často bojí zloděje nahlásit ze strachu, že by byly napadeny. A když už se nebojí, tak to neudělají, protože stejně vidí, že to k ničemu nevede.

Studie obchodní komory ukazuje, že hlášení krádeží v Německých obchodech prakticky ustalo. Zatímco statistika zaznamenala 356.000 řešených skutků, tak podle studie ve skutečnosti došlo k 26 milionům krádeží.

Zatímco v celém Německu došlo k navýšení řešených počtů znásilnění a závažného sexuálního nátlaku o 42%, v samotném Lipsku došlo k navýšení z 29 případů v roce 2016 na neuvěřitelných 115 loni. Michael Wolting k tomu dodává:

„V současnosti se na jedinou veřejnou přednášku o použití pepřového spreje v sebeobraně zapíše více účastníků, než je dříve navštívilo za celý rok. To mluví samo za sebe. Statistika zaznamená pouze činy, které policie odhalí. Hodně policeních kontrol – hodně činů. Žádné kontroly – žádné zápisy ve statistice.“

Konečně, v průběhu let došlo k opakovým změnám metodiky zaznamenávání trestné činnosti. Porovnávat tedy statistiku v roce 2017 s tou z roku 1993 (Ministerstvo oslavuje nejnižší kriminalitu za 25 let) tedy už vůbec nejde.

Zdroj: Leipziger Volkzeitung

Vrchní státní zástupce města Berlína

Berlínský vrchní státní zástupce Ralph Knispel také bije na poplach. Jeho státní zastupitelství loni podalo obžalobu pouze u 21% případů, před deseti lety to přitom bylo 30%. Změna v počtu odložených případů přitom nejde na vrub nedostatku důkazů, ale hlavně proto, že státní zástupci prostě mají příliš mnoho práce a čím dál častěji využívají možnosti odložit případ z důvodu nízké míry zavinění pachatele, ať už podmínečně, nebo ne. Spousta státních zástupců nevidí jinou cestu, jak si pomoci. Takto jsou odkládány menší delikty až po lehká ublížení na zdraví. Přesná hranice se mezi jednotlivými zástupci liší.

Smutným faktem tedy je, že v důsledku přepracovanosti kriminálníci takto unikají spravedlnosti. Úřady zatím stíhají řešit závažnou kriminalitu, jako jsou vraždy nebo těžká ublížení na zdraví, ale i v těchto případech je systém na pokraji sil. I v případě vražd se čeká na výsledky DNA analýzy měsíce, u vloupání do domů dokonce roky.

Řada trestních řízení se navíc nestihne ve lhůtách pro držení obviněných ve vazbě. Ti tak musí být propuštěni a následně se často spravedlnosti vyhýbají. Obvinění z velmi závažné kriminality se mohou pohybovat po ulicích a to dále snižuje důvěru obyvatelstva v justici.

Pro návrat k normálu by jen v Berlíně dle Knispela bylo potřeba ustavit alespoň 50 nových státních zástupců.

Zdroj: Focus.de

Placebo. Účinné prostředky obrany jsou v Německu zakázány, tak si Němci alespoň pořizují zbrojní průkazy na plynovku. Foto: Allgemeine Zeitung.

Závěr

Zdá se, že v Německu uplynulo hodně vody od chvíle, kdy bylo v Kolíně během pár málo hodin při silvestrovských oslavách na prostoru náměstí a přilehlých ulic sexuálně napadeno více než 500 žen, a policie a politici tvrdili, že se ve městě nic nestalo. A masmédia s nimi dva týdny držela basu.

Zatímco policie se naučila kreativně pracovat s daty (původní policejní zpráva z ledna 2016 přibližně 200 z těchto útoků označuje za znásilnění, o deset měsíců později již policie uvádí jen 8 znásilnění a 19 pokusů o ně; dopaden nebyl prakticky nikdo), politici dále oslavují zvyšující se bezpečnost v zemi, ale média už odmítají ignorovat propastný rozdíl mezi oficiálními čísly a „iracionální“ náladou ve společnosti.

Byť výzkumy ukazují velmi vysoký nárůst viktimizace, tak policie hlásí a politici oslavují výrazný pokles zaznamenané trestné činnosti. Dá se to nazvat jinak, než jako zásadní selhání bezpečnostních složek?

Důvěra v ochranu státu výrazně klesá, ale možnosti alternativy jsou v Německu zásadně omezené. Pepřové spreje jsou dostupné pouze v méně účinných variantách určených především proti útoku psů, kteří jsou na ně citlivější. Nože jsou verboten. A povolení k držení zbraně pro sebeobranu nebo dokonce k jejímu skrytému nošení je dostupné jen úzké skupině vybraných státních zaměstnanců a politiků.

Obrovský boom v Německu v současnosti zažívá zabezpečování domů a bytů. Zatímco ministr vnitra oslavuje pokles zaznamenaných vloupání o 23%, tak pro čím dál více Němců a Němek prostor za jejich novými bezpečnostními dveřmi představuje jedno z mála míst, kde se mohou cítit bezpečně. Zatím.


Související:


Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *