Rozhovor – senátorka Syková: implementace by se měla řešit až po rozsudku Evropského soudního dvora

Už několik měsíců uplynulo od chvíle, kdy senátem neprošla tzv. zbraňová novela ústavního zákona o bezpečnosti. K přijetí bylo potřeba 36 hlasů senátorů. Po dlouhé a dramatické rozpravě se jich nakonec večer 6. prosince loňského roku našlo „jen“ 28. Mezi nimi i hlas senátorky Evy Sykové.

Eva Syková

Paní senátorko, vzpomínáte si ještě na ono hlasování?

Samozřejmě. Když k němu došlo, zbylo nás v sále padesát devět. Pro novelu nás zvedlo ruku jen osmadvacet. Protože šlo o novelu ústavního zákona, bylo pro schválení potřeba třípětinová většina přítomných, tedy šestatřicet hlasů. Chybělo tedy osm hlasů a dnes mohlo být vše jinak.

 

Řada senátorů, kteří nakonec přijetí novely nepodpořili, své voliče předtím při osobních i telefonických rozhovorech a v emailové komunikaci ujišťovala o opaku. Právě tento aspekt „zrady“ původních slibů řada držitelů zbraní brala velmi úkorně. Jak jste vnímala dny a týdny předcházející hlasování? Co podle Vás přimělo tyto senátory k změně názoru?

To je komplexní ukázka toho, jak se politika nemá dělat. Předně jsem přesvědčena, že ke změně názoru některých senátorů přispěli i sami předkladatelé z poslanecké sněmovny. Například tím, že důsledně politicky nehájili a nevysvětlovali svůj návrh na výborech v Senátu. A víme, že jednání výborů vždy naznačuje a předesílá výsledek jednání pléna.

K té situaci, kdy návrh měl před volbami do poslanecké sněmovny podporu, kterou po volbách ztrácel, a sami navrhovatelé se o návrh přestali zajímat, se vyjádřil kolega senátor pan Canev, když řekl, že jsme se asi stali oběťmi grandiózního podvodu, který přišel ze sněmovny. Podvodu na voličích, dodávám.

Naopak odpůrci návrhu měli zastání politické i právní a soudím, že mohli některé kolegy zmást. Někteří kolegové senátoři opakovaně předkládali právní argumenty, proč je nepřijatelné změnit ústavní zákon o bezpečnosti.

Například jeden kolega stále opakoval, že bezpečnost moderního státu zajišťuje stát, nikoli myslivci. Je to řečnicky velmi efektní demagogie. Odhlédněme od faktu, že ústavní novela nebyla o myslivcích. Ta věta není pravdivá. Bezpečnost státu zajišťují samozřejmě stát a jeho občané a i dnes mají občané v případě ohrožení státu ze zákona úkoly. Branná povinnost stále platí.  Existují státy, které se při zajišťování bezpečnosti o občany přímo opírají – jako například Švýcarsko. Nevím, proč by toto srovnání mělo být nepatřičné u České republiky, která bývala nazývána středoevropským Švýcarskem. Považuji za absurdní argument, že soukromníci mají být vyloučeni z obrany státu, když k zajištění jeho bezpečnosti mohou fungovat soukromé bezpečnostní služby. Části senátorů vadilo, že dolní komora Parlamentu novelu schválila ještě před volbami, a tedy podle nich z populistických pohnutek. Některým vadil i předkladatel, jímž byl komunistický poslanec Zdeněk Ondráček, kvůli němuž i část kolegů ze sálu odešla, a možná mezi nimi byli i ti, co by pro novelu ruku zvedli.

 

Vy jste ale hlasovala pro. Proč?

Měla jsem a stále mám základní ideu novely za potřebnou. Hlavně proto, že reaguje na novou bezpečnostní situaci, kdy denně slyšíme o teroristických útocích. A je samozřejmé, že ochrana takzvaných měkkých cílů, tedy nás, občanů a našich rodin a dětí, nikdy nemůže být plně zajištěna bezpečnostními kapacitami státu.

 

Pokud mi je známo, mírnila jste ve svém vystoupení i obavy z toho, že případné přijetí novely zákona by nějak zhoršilo bezpečnost našich občanů, ano?

Určitě. Kladla jsem důraz na to, že držení a použití zbraně bude i v případě přijetí novely nadále podřízeno velmi přísným zákonům. Zákonům, které už dnes respektují a schvalují všichni legální držitelé zbraní. Odmítla jsem také názory, že by se novelou dostaly zbraně do rukou nezodpovědných jedinců, či těch, co chtějí páchat trestné činy. Stále si myslím, že to je přesně naopak!

 

A co prezentované obavy, že držitelé zbraní mohou být zneužiti k různým cílům populisty, či extrémisty?

To je absurdní konstrukce. Dokonce k držitelům zbraní i urážlivá. Jsem ráda, že zatím žiji v bezpečné zemi a že moji spoluobčané jsou zodpovědní a jsou schopní uvědomovat si riziko, které je s držením zbraně spojené. Nechme jim toto právo a věřme jim jako dosud, že držení zbraně nezneužijí a že naopak, bude-li to nezbytné a situace si to vyžádá, využijí toho k zabezpečení bezpečnosti své, svých blízkých i těch, kteří se ocitnou ve smrtelném ohrožení.

 

Jaký je Váš pohled na návrh implementace zákazové směrnice, který byl vládou předložen ve sněmovně?

Ptáte-li se na tzv. malou zbraňovou novelu, která byla vynucena okolnostmi, a stát pod tlakem Evropské unie novelizuje podle expertů jeden z nejlepších zbraňových zákonů na světě, tak jsem pro takovou verzi, která tuto naši českou legislativu poškodí co nejméně.

Protože se tak jako tak zřejmě nepodaří implementovat tzv. evropskou zbraňovou novelu do září 2018, tak lze už i počkat na rozhodnutí Soudního dvora Evropské unie ve věci žaloby České republiky.

Přitom je dobré poznamenat, že místopředseda soudu italský soudce Antonio Tizzano žalobu na směrnici předběžně zamítl s absurdním zdůvodněním: Protože byla přijata a Česká republika nedoložila svá tvrzení! O poměrech svědčí i odpověď soudce na argument České republiky, že evropská směrnice ve skutečnosti nelegální držitele zbraní vytváří a že mnoho dnes legálních držitelů přejde pod nátlakem okolností do ilegality. Soud na to konstatuje: To není vyloučeno. Ve světle tohoto bizarního neprávního rozhodnutí, politického rozhodnutí, si myslím, že stojí za to tuto bitvu svést.

Malá zbraňová novela je nyní „zaparkovaná“ ve sněmovně, to ale neznamená, že se nemá konat, což se děje, pokud vím.


Seriál implementace:


Valdštejnský palác

Valdštejnský palác. Foto: Sefjo, Wikimedia

Může mít podle Vás nepřijatý či jiný podobný návrh na změnu Ústavy větší šance na schválení po podzimních volbách?

Do poslanecké sněmovny se po volbách na podzim 2017 dostaly strany, které původní ústavní novelu zákona o bezpečnosti navrhovaly. Pokud se nechtějí dopustit blamáže, neměly by mít problém s novým návrhem, který otevře možnost přijmout návazný zákon, který by umožňoval z účinnosti onoho zákona vyjmout české majitele zbraní, třeba jako jakousi bezpečnostní a brannou rezervu.

Jiná situace je v Senátu. A návrh musí být schválen v Senátu, protože jde o ústavní zákon, který musí schválit obě komory a když ho Senát shodí, jako se to stalo, tak jeho projednávání definitivně končí.

Bude tedy velmi záležet na tom, koho občané v říjnových volbách do Senátu zvolí.  Zda zvolí lidi, kteří jsou tzv. úplně mimo a problému vůbec nerozumí, žijí ve svých sférách odtržení od lidí a jejich obav a nějakou bezpečnostní hrozbu vůbec nevnímají, protože se jich netýká. Zda zvolí ty, kteří je ukolébají řečmi, že České republice žádné nebezpeční nehrozí, že jsme nejbezpečnější stát na světě, a proto nemusíme vůbec nic dělat. Nevidí, jak se svět mění a že je potřeba reálně reagovat. To je strašně nezodpovědné. Zda občané změní poměry v Senátu, je jen a jen v jejich rukou. Já názor neměním, moji podporu návrh stále má. Z důvodů, které jsem řekla veřejně na plénu.

 

Co Vás napadne, když slyšíte následující: Zbraně nepotřebujete, policie Vás ochrání. Nebo v každém obchodě nemůže být prodavačka s pistolí a každý, kdo do něj vejde, nemůže být zastřelen.

Promiňte, ale to je asi nějaký výrok vyřčený v rozvráceném stavu něčí mysli, já se přiznám, že mu vůbec nerozumím.  Ano, všichni víme, že každý, kdo vejde do obchodu, s velkou pravděpodobností nemůže být zastřelen, to snad dá zdravý rozum. Naopak prodavačka se zbraní může, ale nemusí být v každém obchodu. No a to je asi tak vše, co z toho lze vyvodit.


Citát dne – J. Drahoš: Prodavačky nemůžou zabít všechny lidi


Vnímáte na evropské úrovni nějaká témata, kde by ČR neměla ustoupit, i kdyby za to měla být vystavena finančním sankcím?

Bezpečnost. Kromě zbraní tedy ještě téma přistěhovalectví a ochrana hranic. To jsou výsostná témata související přímo se suverenitou země, určující suverenitu země. Protože jen suverénní země je charakterizována tím, že sama rozhoduje, kdo se může na území usadit, a musí zajistit vnitřní bezpečnost svých obyvatel.

 

Když opomineme zbraně, jaká tři další témata, kterým jste věnovala na půdě Senátu energii, byste vyzdvihla? Prosím krátce a věcně.

To, co posouvá zemi vpřed a co je mým oborem: věda, výzkum a školství. Dostupné kvalitní, nejmodernější zdravotnictví, zdravé životní prostředí pro všechny. Chci podpořit urychlené dobudování sítě dálnic a obchvatů. V neposlední řadě to, co činí zemi lidskou: starost o ty, kteří se o sebe postarat nemohou, zejména o seniory.

 

Závěrem mi dovolte ještě jednu poněkud osobní otázku. Jaký je váš osobní vztah ke zbraním. Vlastníte Vy, anebo někdo z Vašich blízkých zbraň?

Osobně zraň nemám, jako dítě jsem střílela ze vzduchovky a jako medička jsem prošla vojenskou přípravou. Takže zacházet se zbraní umím a praxi na střelnici mám. V mojí rodině ovšem zbraně byly a jsou. Můj otec měl lovecké zbraně i za války a vím, že je raději během heydrichiády házel do rybníka, ale některé zakopal u nás na zahradě. Dnes má zbrojní průkaz syn, který se zabývá myslivostí.

 

Děkuji za rozhovor

 

Chcete na zbrojnice.com vidět rozhovor s další zajímavou osobností? Tipy pište na email@zbrojnice.com

Sdílejte:

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *