Fact check: směrnice nikomu zbraně nebere, M. Kalousek

Dne 10.7.2018 M. Kalousek v debatě s V. Klausem ml. (Reflex) tvrdil, že on směrnici na rozdíl od jiných četl a že není pravda, že by v důsledku přijetí zákazové směrnice č. 2017/853 měl kdokoliv přijít o svou legálně drženou zbraň. Přidal svůj oblíbený bonmot o tom, že on sám je držitelem tří zbraní a žádnou mu směrnice nebere. To pouze myslivci, kteří nemají čas věc v detailu studovat, se nechali ovlivnit novinovými články, že jim Unie vezme zbraně. Podívejme se tedy na toto tvrzení zblízka.

Miroslav Kalousek. Foto: David Sedlecký, Wikimedia

Já jsem byl sice taky proti té směrnici, protože Česká republika má dostačující a dobrou legislativu týkající se zbraní, na rozdíl od některých jiných unijních zemí, ale vy tady řeknete takhle do prostoru „oni lidem seberou zbraně“. To není pravda! Já jsem držitel tří zbraní, mám zbrojní průkaz (…) Až bude směrnice platit, tak chci ujistit občany, že (…) nikdo, ať už vlastní legálně jakoukoliv zbraň, o ni nepřijde.

„Směrnice nikomu zbraně nebere“

Co je směrnice

Pro pochopení problematiky je na začátek nutné porozumět tomu, co je směrnice.

Právo EU se skládá z „primární“ a „sekundární“ legislativy. Primární legislativu tvoří smlouvy, které mezi sebou uzavřely státy Evropské unie a které obsahují základní pravidla a principy pro vše ostatní v EU (např. „Lisabonská smlouva“).

Sekundární legislativa zahrnuje nařízení, směrnice a rozhodnutí, která vycházejí z pravidel a principů primárního práva.

Zatímco nařízení mají přímý účinek, tj. jsou přímo závazná pro občany, tak směrnice tento účinek nemají. Obecně směrnice určují, jak má vypadat výsledný stav, který mají členské státy zajistit. Jeho dosažení je pak na státech – ty většinou přijímají národní zákony, které respektují specifika dané země, ale současně implementují povinnosti směrnice.

Zákazová směrnice je specifická v tom, že svým textem více odpovídá nařízení. Neupravuje obecný výsledný stav, ale poměrně přesně a taxativně stanoví, jaké podmínky nabývání zbraní a jaké zákazy mají členské státy zavést. Státy přitom mají volnost v zavádění přísnějších podmínek, ale nesmí umožnit pravidla, která by byla volnější.

Pokud bychom se na to tedy podívali čistě technicky, tak má M. Kalousek pravdu. Směrnice „nikomu zbraně nebere“. To je totiž až úkolem České republiky, respektive českého Parlamentu prostřednictvím implementační úpravy české zbraňové legislativy.

Odmítnutí implementace by přitom vedlo k zahájení řízení o nesplnění povinnosti. V něm Evropská komise podává žalobu proti členskému státu, o které rozhoduje Soudní dvůr EU. Ten také následně ukládá sankce.

Co směrnice zakazuje

Zákazová směrnice především přeřazuje řadu zbraní, které jsou v součanosti v kategorii „B“, tj. v českých reáliích volné držení umožněné všem držitelům zbrojního průkazu, do kategorie „A“, tedy zakázaných zbraní (k výjimkám níže). Konkrétně směrnice zakazuje:

  • Samočinné palné zbraně, které byly přeměněny na samonabíjecí palné zbraně,
  • Jakékoli z těchto samonabíjecích palných zbraní pro střelivo se středovým zápalem, pokud:
    • je součástí palné zbraně zásobovací ústrojí s kapacitou vyšší než 20 nábojů nebo
    • je do ní vloženo odnímatelné zásobovací ústrojí s kapacitou vyšší než 20 nábojů
  • dlouhé palné zbraně, které umožňují vystřelit více než 11 nábojů bez opětovného nabití, pokud
    • je součástí palné zbraně zásobovací ústrojí s kapacitou vyšší než 10 nábojů nebo
    • je do ní vloženo odnímatelné zásobovací ústrojí s kapacitou vyšší než 10 nábojů
  • dlouhé samonabíjecí palné zbraně (tj. palné zbraně původně určené ke střelbě z ramene), které mohou být zkráceny na délku kratší než 60 cm, aniž by pozbyly funkčnost, prostřednictvím skládací nebo teleskopické ramenní opěry nebo ramenní opěry, kterou lze odstranit bez použití nástrojů
  • jakákoli palná zbraň v této kategorii, která byla přeměněna ke střelbě s využitím nábojek nebo cvičných nábojů, dráždivých látek, jiných účinných látek nebo pyrotechnických nábojů či na salutní nebo akustickou zbraň.

Pokud by se v českém legislativním procesu nepodařilo prosadit kreativní výklad výše uvedených ustanovení, tak by to znamenalo dopad především na:

  • všechny „surplusové“ zbraně vyrobené úpravou původně samočinných. Takto je toto ustanovení vykládáno například v Rakousku nebo v Německu. V ČR by šlo o vyšší desítky tisíc legálně držených zbraní, zejména samonabíjecích verzí vz.26, vz. 58, vz. 61, atd.;
  • všechny legálně držené standardní zásobníky do moderních sportovních pušek. Až na výjimky má většina standardních zásobníků kapacitu vyšší než je limit směrnice. V ČR by šlo o stovky tisíc, možná více než milion zásobníků. Přistižení s takovým zásobníkem přitom směrnice trestá odnětím povolení k držení zbraní kat. B.;
  • u „dlouhých krátkých zbraní se sklopkou“ není jasné, na co ustanovení směřuje, protože takové neexistují. Lze nicméně předpokládat, že například duše německého úředníka se v tomto ohledu zaměří na PDW jako je CZ Scorpion EVO 3, tj. zbraně nejvíce vhodné pro obranu domova.

Směrnice se dále zaměřuje na řadu nynějších zbraní kategorie D, které nově přeřazuje buď do C, B, nebo A. Dopad na reenactment asi v tomto ohledu není potřeba dále rozebírat.

Jaké směrnice obsahuje výjimky

Ponechání skrz grandfathering

Tou základní výjimkou, na kterou se M. Kalousek může odvolávat, je grandfathering, tj. umožnění dalšího držení nově zakázaných zbraní dřívějším vlastníkům. To má ale taky háček:

  • Vztahuje se pouze na zbraně nabyté před účinností směrnice, nikoliv před účinností vnitrostátní legislativy. Nekryje tisíce, možná desítky tisíc nově zakázaných zbraní, které si Češi legálně koupili po 13. červnu 2017 (přitom prodeje zbraní od chvíle oznámení směrnice stoupají);
  • Zbraň, kterou si takto mohou ponechat, výrazně ztrácí hodnotu, protože ji budou moci prodat jen těm, kdo budou splňovat omezené podmínky pro výjimky pro nabytí dle směrnice (níže).

Mimochodem, směrnice umožňuje, ale nepřikazuje grandfathering. Unijní legislativa tedy primárně směřuje na konfiskování těchto zbraní a ponechání je výjimkou z tohoto principu.

Nabývání – bezpečnostní a sběratelská výjimka

Článek 6 novelizované směrnice upravuje výjimku umožňující nabytí pro bezpečnostní účely a pro sběratele, a to „v jednotlivých případech výjimečně a s náležitým odůvodněním, není-li to v rozporu s veřejnou bezpečností a s veřejným pořádkem„.

Pokud se hovoří o bezpečnosti, tak se tím nemá na mysli bezpečnost občana, ale „kritické infrastruktury, obchodní dopravy, konvojů vysoké hodnoty a citlivých prostor, jakož i pro účely národní obrany„. Směrnice tedy do naprosté úplnosti dovádí dienstbierovskou logiku, podle které je správné zbraněmi bránit peníze, ale nikoliv lidi.


Citát dne – J. Dienstbier: zbraněmi bránit peníze, ne lidi


Nabývání – sportovní výjimka

Článek 6 dále obsahuje výjimku pro tzv. sportovní střelce, která má následující znění:

Členské státy mohou povolit sportovním střelcům nabývat a držet samonabíjecí palné zbraně zařazené do kategorie A bodů 6 nebo 7 [pozn: tj. nevztahuje se na PDW], jsou-li splněny tyto podmínky

  • uspokojivé posouzení příslušných informací vyplývajících z uplatňování čl. 5 odst. 2
  • předložení dokladu, že dotčený sportovní střelec aktivně trénuje nebo se účastní soutěží ve střelbě uznaných úředně uznanou sportovně střeleckou organizací dotčeného členského státu nebo mezinárodním úředně uznaným sportovně střeleckých svazem, a
    • předložení osvědčení vydaného úředně uznanou sportovně střeleckou organizací, v němž se potvrzuje, že
    • dotčený sportovní střelec je členem střeleckého klubu a během posledních 12 měsíců v něm sportovní střelbu pravidelně trénoval
    • dotčená palná zbraň splňuje specifikace požadované pro střeleckou disciplínu uznanou mezinárodním úředně uznaným sportovně střeleckým svazem.

Není náhodou, že logo zbrojnice.com je ZB.26. Neexistuje žádný legitimní důvod, proč by český držitel zbrojního průkazu neměl mít možnost koupit si legendární ZB.26 či ZB.30 v samonabíjecí verzi.

Neexistuje žádný legitimní důvod, proč by český držitel zbrojního průkazu neměl mít možnost koupit si PDW v samonabíjecí verzi.

Stějně tak je nutné chápat, že v českých reáliích, kde převažuje držení zbraně pro ochranu života, zdraví a majetku, je výše uvedený požadavek byrokratického posuzování „správnosti“ konkrétní zbraně pro nějakou disciplínu a buzerování ohledně prokázání pravidelného tréninku naprostým nesmyslem.

Zhodnocení

Tvrzení, že „směrnice nikomu zbraně nebere“ hodnotím jako zavádějící a manipulativní. To, aby držitel zbrojního průkazu nepřišel o (1) nově zakázané zbraně nabyté legálně po 13. červnu 2017 a (2) možnost pořídit si nyní legální, ale nově zakázané zbraně v budoucnu, je možné dosáhnout pouze buďto úspěchem v žalobě proti směrnici, odmítnutím implementace nebo kreativní českou cestou ošvejkování.

V případě zbraní nabytých před 13. červnem 2017 dochází k ztrátě jejich hodnoty, protože by se při důsledné implementaci staly neprodejnými, a také nepřevoditelnými v rámci dědictví (i kdyby měl dědic zbrojní průkaz).

Opravdu si M. Kalousek myslí, že by otázka neimplementace nebo ošvejkování byla na stole, pokud by nedošlo k aktivitě některých politiků (např. M. Chovance), LEXu, Pavla Černého a nyní již více jak stovky tisíc petentů?

M. Kalousek v rozhovoru také říká, že se směrnice nijak nedotýká jeho tří zbraní. Je vlastníkem pistolí a lze si vydedukovat, že k nim má pouze eurokomforní zásobníky. Toto je opravdu ohyzdná logika. Pokud se směrnice nedotýká něčeho, co pan Kalousek sám nemá, tak je to v pořádku. Vrcholná česká politika…


Seriál implementace:


Pod čarou:

„Myslivci se nechali obelhat…“ Politici by měli začít být vnímavější k těmto číslům:

  • Zbrojní průkaz k účelu lovu má kolem 110 tisíc osob. Počet držitelů dlouhodobě klesá, současně držení zbraní dotčených zákazovou směrnicí je typické pro nové, mladší myslivce.
  • Zbrojní průkaz pro účely ochrany života, zdraví a majetku má kolem 250 tisíc osob. Počet držitelů dlouhodobě stoupá, přičemž na ně právě zákazová směrnice dopadá nejvíce.
  • Vyšší stovky tisíc osob v ČR pravidelně nosí pepřové spreje, případně jiné prostředky sebeobrany. Přitom dobře vnímají, že ve většině EU jsou tyto předměty zakázány a že tlak na sjednocení legislativy se dříve nebo později dotkne i jich. Stesky německých politiků nad tím, že si Němci kupují v českém pohraničí pepřové spreje, a že by se s tím něco mělo udělat, jsou slyšet už dnes
  • Evropská komise se jasně vyjádřila v tom smyslu, že zákazová směrnice se musí dále zpřísnit. Podle pracovního návrhu holandského předsednictví Rady EU z dubna 2016 by zákaz dopadl i na ty Kalouskovy tři pistole (pokud nemá revolvery), protože zakázány by měly být všechny zbraně, které mohou pojmout více jak 6 nábojů nebo výměnný zásobník. Tento návrh nebyl skartován, jen uložen do šuplíku na „příhodnější“ chvíli. Že je to nesmysl? To si v Británii mysleli taky…


Sdílejte:

2 komentáře on "Fact check: směrnice nikomu zbraně nebere, M. Kalousek"


  1. „Já jsem byl sice taky proti té směrnici, protože Česká republika má dostačující a dobrou legislativu týkající se zbraní, na rozdíl od některých jiných unijních zemí“

    Navíc mám pocit, že zrovna Kalousek tehdy hlasoval proti zákonu o držení zbraní (119) – i když ho dnes vychvaluje, tehdy byl proti.

    Odpovědět

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *