Zbraně & J. Bartošek, právník zbraňového odboru Ministerstva vnitra

Jan Bartošek je právníkem odboru bezpečnostní politiky, oddělení obecní policie, zbraní a dopravního inženýrství Ministerstva vnitra ČR, kde působil i v době příprav zákazové novely a má tak jedinečný vhled do celého procesu jejího vzniku. V druhé části rozhovoru přibližuje svůj osobní vztah ke zbraním.

Karabiner Model 1931 (K31)
Karabiner Model 1931 (K31)

První část rozhovoru: J. Bartošek: „Naše připomínky při přípravě směrnice nebyly brány v potaz“


Pane Bartošku, jaký je Váš osobní vztah ke zbraním? Přivedla Vás práce ke zbraním nebo naopak?

O zbraně se zajímám dlouhodobě, profesionálně jsem v tomto oboru ale zakotvil až po té, co jsem v rámci Ministerstva vnitra prošel i jinými legislativními i věcnými pozicemi.

 

Máte zbrojní průkaz? Jaká byla Vaše zkušenost při jeho získávání?

Zbrojní průkaz mám, a to ještě z doby předešlého zákona č. 288/1995 Sb. Musím říci, že podle mého názoru se od těch dob jak úroveň ověřování odborné způsobilosti, tak ale i přístup policie celkově výrazně zlepšily.

 

Jak často se věnujete střelbě? Děláte na střelnici nějaké zvláštní drily?

Popravdě na střelnici se v posledních letech dostávám skoro pouze v rámci svého zaměstnání.

 

Je nějaká střelecká disciplína, která Vás přitahuje více než jiné?

Já jsem klasický mířenkář. A samozřejmě libovolná pistole LP60 je královská disciplína.

 

Můžete prosím čtenářům v detailu přiblížit Vaši oblíbenou zbraň a to, jakým způsobem jste si ji vybral, její přednosti a případné nedostatky?

To je těžká a záludná otázka. Ale abych nedělal reklamu nějakému aktuálnímu výrobci, tak zmíním dvě zbraně, které mám velmi rád, ale které již tak trochu patří minulosti. První je libovolná pistole TOZ-35, případně snad její ještě pohlednější verze TOZ-35M. Jak jsem již řekl, libovolka je královská disciplína a TOZky pro mne mají nádech jakýchsi starých, seriózních, možná až důstojných střeleckých časů. Navíc mám dojem, že například na rozdíl od řemeslně dokonalejších MC 2-3 nebo MC 55-1, mi jsou TOZky ochotny ještě nějakou tu chybu na precizi odpustit. Musím říct, že si myslím, že rigorózní mířenkářská průprava dnes spoustě střelců chybí. Nejeden nový držitel zbrojního průkazu si koupí hned na začátku samonabíjecí kompaktní pistoli v ráži 9mm Luger, kterou může i nosit. S ní sem tam zajde na střelnici, kde ve zběsilém tempu „vysype“ stovku nábojů do terče na 15 metrů, a když má dojem, že mu to „lítá všude možně“, tak si terč radši přitáhne ještě blíž. To, že se i s pistolí dá střílet na standardní mezinárodní pistolový terč 50/20 z volné ruky na 50 metrů, mnoha dnešním střelcům přijde buď jako sci-fi anebo jako něco, co není dostatečně „taktické“. Přitom je to jeden z nejhezčích střeleckých zážitků, které znám.

A druhá zbraň, ze které si vždy rád vystřelím, je puška Schmidt & Rubin K31. Ta mi už chyby neodpouští, mám spíše dojem, že do terče, který na 100 a více metrů přes otevřená mířidla takřka nevidím, posílá zásahy úplně sama.

Ale zase nechci vyvolávat dojem, že jsem zavilým odpůrcem modernějších zbraní. Je jasné, že třeba držitel zbrojního průkazu skupiny E nebude skrytě nosit malorážkovou libovolnou pistoli. A já nejsem revolverový typ.


Související:


Sdílejte:

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *