Implementace zbraňové směrnice nemá nic společného s bojem proti terorismu

Foto: Quentin James/ Wikimedia
Foto: Quentin James/ Wikimedia

Po té, co byl v Poslanecké sněmovně stažen návrh implementace zákazové směrnice, vyšlo v masmédiích několik zpráv, které dávaly směrnici a její implementaci do souvislosti s teroristickými útoky v Evropské unii a s dostupností zbraní na černém trhu. Jde o pokračování rétoriky nastavené Evropskou komisí, která návrh zákazové směrnice představila v těsné návaznosti po spáchání teroristických útoků ve Francii – po té, co předchozí dvě snahy o prosazení téhož návrhu byly smeteny ze stolu již v úplném zárodku. Shrňme si tedy fakta, která vedou k závěru, že implementace zbraňové směrnice nemá nic společného s bojem proti terorismu.


Tento text přímo navazuje na článek Původ zbraní použitých teroristy v Evropské unii.


1. Teroristé nepoužívají legální zbraně

Při žádném teroristickém útoku spáchaném v posledních letech v Evropské unii nebyla použita legálně držená zbraň.

Existuje jeden pachatel teroristického útoku, který zbraně držel legálně. Ten spáchal v roce 2017 útok automobilem. Zbraně mu chtěla policie odejmout, avšak francouzská tajná služba to policii zakázala, aby se terorista nevylekal. Měla ho totiž „v hledáčku“. Více v článku SAFTE: hlavně teroristu nevylekat.

2. Použití nedostatečně znehodnocených zbraní bylo doloženo u jediného teroristického útoku

Navzdory neustále se opakujícímu tvrzení o rozsáhlém používání znehodnocených zbraní teroristy existuje jen jediný případ útoku, při němž bylo doloženo jejich užití. Pachatel útoku v supermarketu Hypercacher byl vyzbrojen dvěma puškami vz.58 a dvěma pistolemi Tokarev TT33. Původ těchto pušek byl vysledován na Slovensko, které mělo dlouhodobě neutěšenou legislativu a praxi v oblasti znehodnocování zbraní (vz.58) i konverzí na akustické zbraně (TT33).

V detailu se tomuto fenoménu „znehodnocenkové lži“ věnují články Fact check: zbraně teroristů v Charlie Hebdo a Fact check: české zbraně v rukou teroristů.

3. Československo neexistuje od roku 1993

Je to absurdní, ale bohužel to zde musí zaznít explicitně. Československo neexistuje od roku 1993.

Informační kolečko má totiž následující podobu. Zahraniční novináři zjišťují data o slovenské úpravě. Při jednom zmíní i Českou republiku, protože přece kdysi bylo Československo, a teď to Česko je nejvíce slyšet co se týče směrnice a implementace. Navíc Slováci prodávali původně v Československu vyrobené zbraně. Takže to Česko v tom taky nějak jede. Není to ale úplně jasné, takže nejasně se to napíše i do článku.

Novinář v Česku pak hledá zdroj pro svůj článek k implementaci v ČR a z uvedeného slepence vytáhne pouze tu českou stopu.

Takže ještě jednou:

  • Československo neexistuje od roku 1993.
  • Obě země mají odlišnou legislativu týkající se civilního držení zbraní. Česká úprava přijatá v roce 2002 se výrazně liší od slovenské přijaté v roce 2003, nemluvě o tom, že obě byly nesčetněkrát novelizovány.
  • Znehodnocené zbraně, konverze na akustické zbraně či flobertky v obou těchto zemích, stejně jako ve většině Evropy, podléhají zvláštní legislativě, nikoliv té týkající se civilního držení ostrých zbraní.
  • Slovenská úprava znehodnocování, stejně jako úpravy na akustické zbraně, umožňovala za znehodnocené/konvertované považovat i zbraně, jejichž reaktivace byla extrémně jednoduchá (v některých případech jen vystřelením ostrého náboje).
  • Česká republika nemá slovenskou legislativu a česká legislativa nebyla co se týče znehodnocování takto laxní. Zbraně znehodnocené či konvertované „českou cestou“ se nestaly zdrojem pro evropský černý trh.
  • Slovenské nedostatečně znehodnocené či konvertované zbraně byly v ČR vždy považovány za ostré, resp. za vojenský materiál, a jejich případný kupující se tedy vystavoval nebezpečí trestního stíhání.

4. Přijetí pravidel znehodnocování bylo v roce 2008 uloženo Evropské komisi, ta nic nedělala

Problém s nedostatečně znehodnocenými zbraněmi není nový. Znehodnocené zbraně by v ideální podobě měly být pouze nefunkční kusy kovu mající estetickou funkci, jejichž největší nebezpečí by spočívalo v tom, že by s nimi někdo někoho mohl umlátit, byť by mu to šlo hůře než s normálním kladivem.

Zásadní problémy s reaktivací nedostatečně znehodnocených zbraní mělo Německo v 70. letech, Británie v 90. a Rakousko po roce 2005. Podrobně k tomuto tématu v článku Nelegální zbraně III – nedostatečné konverze.

Proto při přijímání novelizace zbraňové směrnice v roce 2008 bylo v jejím textu Evropské komisi uloženo vydání jednotných pravidel pro znehodnocování. V důsledku pronikání znehodnocených zbraní na černý trh řada národních států Komisi opakovaně žádala, aby tato pravidla konečně vydala. Komise v tomto ohledu dlouhodobě nic nedělala.

To má souvislost i se Slovenskem. Pokud sledujete národní praxi přijímání legislativy, můžete si všimnout, že oblasti, ve kterých má přijmout pravidla Evropská unie, upadnou na vedlejší kolej. Prostě se čeká na finální noty z Bruselu.


Citát dne – J.C. Juncker: lhaní a unijní politika


5. Místo řešení problému s nelegálními zbraněmi se Komise soustředila na boj proti legálním držitelům

Zatímco kriminální gangy se vyzbrojovaly reaktivovanými „znehodnocenkami“, k nimž měla Komise přijmout pravidla, aparát se soustředil na regulaci legálního držení zbraní. Eurokraté v této oblasti přicházeli s novými návrhy neúspěšně opakovaně od roku 2011. Komise si od konzultantských společností objednala nejméně tři analýzy.

Tváří hoplofobie se v roce 2014 stala komisařka Malström. Ta se původně pokusila omezit legální držení zbraní v domovském Švédsku, a když selhala, upnula své síly stejným směrem na evropské úrovni. V průběhu roku 2015 Malström výzvy k změně zbraňové legislativy prosadila do několika nezávazných unijních dokumentů. Přestože příprava běžela nejméně od roku 2011, do představení návrhu zákazové směrnice 18. listopadu 2015 nikdo s jejím textem nebyl seznámen (včetně například expertů zastupujících v oblasti civilního držení zbraní Českou republiku).

Teroristické útoky ve Francii se pro tuto hoplofobní kliku v Bruselu staly doslova manou z nebes. Zásadní ustanovení směrnice zavádějí zákaz legálního držení vybraných zbraní a nemají vůbec nic společného s černým trhem. Přesto byl návrh představen jakožto součást boje proti terorismu. Čímž se dostáváme zpět k bodu 1.

6. Znehodnocování zbraní řeší přímo účinné nařízení č. 2015/2403 – které se nijak neimplementuje

Evropská komise soustředila své PR na novelizaci směrnice o zbraních. Směrnice totiž potřebovala schválení Parlamentem a Radou, a tedy spojovat teroristické útoky s touto směrnicí znamená vyhnout se nepříjemným otázkám ohledně selhání v oblasti znehodnocování zbraní, které bylo přímo v rukou Komise samotné.

Na pozadí nicméně Komise přijala dne 15. prosince 2015 nařízení 2015/2403 o znehodnocování zbraní, kterým konečně splnila povinnost z roku 2008. O tom, jak kvalitní byl tento předpis, na jehož přípravu Komise měla 7 let, svědčí, že už o tři roky později musel projít zásadní novelizací – přijetím nařízení Komise (EU) 2018/337.

K přijetí rychlé novelizace zpackaného nařízení Evropský parlament Komisi zavázal při projednávání zákazové směrnice v březnu 2017. Ono původní znění bylo totiž tak nepovedené, že v některých státech, např. Velké Británii, oproti původní národní legislativě ulehčovalo uvedení znehodnocených zbraní do střelbyschopného stavu.

Vysvětlení návazností a souvislostí evropské a národní legislativy se podrobně věnuje článek Nařízení o expanzních zbraních a potřeba nové věznice pro reenactery.

European Commission - towards stronger economic governance.
Plakát na sídlu Evropské komise.

7. Směrnice neřeší znehodnocené zbraně, pouze zavádí zbytečnou byrokracii

Pokud by nicméně zákazová směrnice znehodnocené zbraně nijak nezmínila, zcela by odpadl hlavní argument Komise pro její přijetí. Spojením se znehodnocenými zbraněmi totiž Komise mohla dále tvrdit, že jde o zásadní otázku boje s terorismem.

Zákazová směrnice tedy zbraně nově znehodnocené dle pravidel uvedených v bodu 6 výše zahrnuje do legislativy týkající se civilního držení zbraní, neboť je přeřazuje mezi zbraně kategorie C.

To v praxi znamená povinnost jejich registrace. V českých reáliích dochází k zvláštnímu paradoxu: český zákon o zbraních je totiž v obecné rovině přísnější než evropská legislativa, protože pro držení zbraní (včetně kat. C) vyžaduje získání zbrojního průkazu v přesně definovaném a přísném procesu. Správná implementace tedy v České republice vyžaduje zjednodušení podmínek pro držení zbraní kategorie C – byť pouze ve vztahu k do ní nově zařazeným znehodnoceným zbraním.

Zásadní nicméně je, že se na tuto legislativu dá dívat dvěma způsoby:

  • Buď je potřebná pro zamezení přístupu teroristů ke zbraním. To by ale znamenalo, že nařízení dle bodu 6 nezaručuje, že „znehodnocenky“ jsou pouze kusy kovu, které nelze reaktivovat a použít k páchání trestné činnosti. Tj. Komise selhala při přípravě nařízení.
  • Nebo není potřebná pro zamezení přístupu teroristům ke zbraním. Tedy nařízení dle bodu 6 zaručuje dostatečné znehodnocení. A směrnice zavádí pouze zbytečnou buzeraci prostřednictvím požadavku na policejní registraci větších kovových těžítek se vzhledem zbraně.

8. Přístup Evropské unie vede k pronikání dalších zbraní na černý trh

Během vyjednávání zákazové směrnice patřila Česká republika k nejaktivnějším státům. Jednou ze zásadních vznášených výtek byl fakt, že se Komise soustředí na konkrétní druh konverzí (znehodnocené, akustické), ale problém je nutné řešit komplexně, neboť zahrnuje i další (např. konverze na náboje flobert).

Komise tento problém ignorovala. Nařízení uvedené v bodě 6 vyřešilo znehodnocené zbraně a konverze na akustické zbraně (u nás používané především spolky vojenské historie) se v zákazové směrnici prostě přeřadily mezi ostré zbraně. Tedy členové spolků vojenské historie by pro své zbraně střílející slepými náboji měli splňovat stejné požadavky jako pro nabytí ostrých zbraní.

Mezitím je ale Komise v prodlení s další legislativou, která měla řešit dovolené výrobní provedení a zamezit zneužívání konverzí na akustické zbraně zločinci. Lhůta pro novou legislativu uplynula 14. září 2018.

Problému konverzí a jejich pronikání na černý trh se v detailu věnuje článek Nelegální zbraně III – nedostatečné konverze.

Dovětek: Zásobníky nejlépe shrnují přístup Evropské unie k problému

Jednou z věcí, které se zákazová směrnice věnuje, jsou zásobníky. Původu nesmyslně znějící úpravy se blíže věnuje článek: J. Bartošek: „Naše připomínky při přípravě směrnice nebyly brány v potaz“. Nejenže ustanovení je nemožné prakticky aplikovat, protože zbraň by měla měnit kategorii podle toho, jaký je do ní v danou chvíli zasunut zásobník. Přístup Unie k problému nejlépe shrnují tato ustanovení směrnice:

  • Dle článku 10 zákazové směrnice „Nabývat zásobovací ústrojí pro samonabíjecí palné zbraně pro střelivo se středovým zápalem, které mohou pojmout více než 20 nábojů nebo více než 10 nábojů v případě dlouhých palných zbraní, smí pouze osoby, jimž je uděleno povolení podle článku 6 nebo povolení, které bylo potvrzeno, obnoveno nebo prodlouženo podle čl. 7 odst. 4a.
  • Dle článku 5 zákazové směrnice „Členské státy zajistí, aby bylo povolení nabývat a povolení držet palnou zbraň zařazenou do kategorie B odňato, pokud se zjistí, že osoba, které bylo povolení uděleno, má v držení zásobovací ústrojí, které lze nasadit na samonabíjecí nebo opakovací palné zbraně pro střelivo se středovým zápalem a které: může pojmout více než 20 nábojů, nebo v případě dlouhých palných zbraní může pojmout více než 10 nábojů, ledaže bylo této osobě uděleno povolení podle článku 6 nebo povolení, které bylo potvrzeno, obnoveno nebo prodlouženo podle čl. 7 odst. 4a.

Za držení standardního zásobníku má být dle směrnice potrestán pouze držitel legální zbraně, který by měl přijít o povolení, a tedy zbraně kategorie B.

Pokud by například při prohlídce bytu osoby podezřelé z přípravy teroristického činu byly nalezeny stejné zásobníky tak by… nemělo následovat nic, protože regulace držení těchto zásobníků se fakticky vztahuje pouze na legální držitele zbraní.

Shrnutí

Problém s nedostatečně znehodnocenými zbraněmi řeší nařízení, které je přímo účinné a do národní legislativy se nijak neimplementuje. Zákazová směrnice primárně omezuje legální držení zbraní zákonadbalými občany a pro otázku „znehodnocenek“ je směrnice a její implementace naprosto podružná.

Zákazová směrnice a její implementace nemají s dostupností zbraní pro zločince a teroristy žádnou souvislost.

Sdílejte:

3 komentáře on "Implementace zbraňové směrnice nemá nic společného s bojem proti terorismu"


    1. Návrh implementace dlouhou dobu především zásluhou zpravodajky Jany Černochové ležel v organizačním výboru. Na začátku září organizační výbor schválil jeho zařazení na program schůze (tuším, že paní Černochová zrovna byla na dovolené), což je obsahem článku p. Okamury.. Na schůzi byl nicméně hned v rámci prvního hlasování opět stažen.

      Navržení stažení je zde.

      Hlasování o stažení je zde.

      Tj. sněmovna doposud návrh implementační novely zákazové směrnice neprojednala. Nebyl ani schválen, ani odmítnut, zůstává v limbu.

      Odpovědět

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *