Stíhání policistů za stíhání motorkářů ve světle londýnské zkušenosti

Policista Šimon V. 16. července 2017 řídil policejní vůz v místě Těšnovského tunelu, když se z vysílačky dozvěděl, že se jeho směrem blíží motorkář, kterého se dříve jiná hlídka pokusila neúspěšně zastavit a kterého několik kilometrů vysokou rychlostí pronásledovala pražskými ulicemi. V reakci na to se rozhodl zatarasit jízdní pruh v protisměru, kterým se měl blížit řidič motocyklu. Ten chvíli po té do policejního vozu tvořícího zátaras narazil v rychlosti přibližně 130km/h, přičemž utrpěl těžká zranění. Policista nyní stojí před soudem s obviněním z těžkého ublížení na zdraví.

Foto: novinky.cz
Foto: novinky.cz

Pražský případ

Na první pohled se jedná o situaci, kdy si lze představit správnost trestního stíhání – například pokud by policista vozem vyjel zpoza dělicí zdi Těšnovského tunelu tak, že by nutně následovala nevyhnutelná srážka s vysokou pravděpodobností těžkého zranění či úmrtí řidiče motocyklu. Jenže on řidič motocyklu sám pro Českou televizi uvedl: „Já jsem se ohlédl za sebe, jestli za mnou jede to druhé policejní auto, přitom jsem začal motorce nakládat, a když jsem se podíval před sebe, tak už tam stála oktávka a už se nedalo nic dělat.

Kombinace příliš agresivních státních zastupců a soudnictví neschopného veřejně odůvodnit a legitimizovat svá rozhodnutí přitom mohou mít dopady daleko mimo hranice konkrétních rozhodnutí. Například prvostupňové soudní rozhodnutí chomutovského incidentu spadne do řady těch, kvůli nimž si každý radši dvakrát rozmyslí, jestli někomu napadenému na ulici má pomoci.


Nezodpovězené otázky ve věci chomutovského incidentu


(Ne)stíhání motocyklů v Londýně

Pražský soud s policistou Šimonem V. je zase zajímavý z toho pohledu, že díky laboratoři jménem Londýn již můžeme dobře sledovat dopady agresivního stíhání policistů zasahujících proti motorkářům. Pokud chce v současnosti policista v Británii zasáhnout proti pachateli trestného činu na motocyklu, tak musí:

  • být policistou se zvláštním stupněm výcviku pro automobilové pronásledování,
  • získat svolení od dispečera,
  • získat svolení nadřízeného důstojníka, a
  • v průběhu zákroku vyhodnocovat rizikovost postupu.

Následně je jejich zákrok hodnocen stejně, jako v případě nehody jakéhokoliv jiného „způsobilého a opatrného řidiče“. Jediné, za co nejsou popotahováni, je případné nedodržení rychlostních omezení.

Patrně nikoho nepřekvapí, že za takových okolností policisté od pronásledování motorkářů v Británii prostě upustili. Zlomovým se v tomto ohledu stal rok 2014. Tehdy v průběhu pronásledování 18 letý řidič ztratil kontrolu nad motocyklem a při nehodě zemřel. Následné řízení proti čtyřem policistům pronásledujících vozů sice skončilo jejich osvobozením, ale přesto vedlo k zavedení faktické praxe nepronásledování zločinců na motocyklu.

Nárůst mopedových útoků v Londýně.
Nárůst mopedových útoků v Londýně.

David Videcette, vyšetřovatel organizovaného zločinu ve Scotland Yardu, k tomu pro Independent dodal:

Pokud jim dovolíte jednat bez následků, tak budou jezdit čím dál rychleji a rychleji. Věří, že čím bezohledněji si počínají, tím je větší pravděpodobnost, že bude pronásledování odvoláno, a to je velmi nebezpečná situace.

Netvrdím, že kvůli výše uvedenému případu se zítra na Prahu sletí tisíce zločinců na motorkách, kteří začnou chodcům lít kyselinu do obličeje… nicméně i v tom Londýně se věci vyostřovaly postupně.

Zatím jsme mohli mít noční můry z obdivu některých politiků k britské zbraňové legislativě. Nezbývá než doufat, že se inspirace Británií v důsledku stíhání Šimona V. nerozšíří také do problematiky „motocyklového zločinu“.

Zdroje: Guardian, Independent, ČT 24 (video výše)


Velká Británie:


Sdílejte:

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *