Rozhovor – H. Deutsch: Držení a nošení zbraně pro sebeobranu je v Německu tabu

Hans Deutsch je německým občanem žijícím v Bavorsku. Pracuje ve školství, je členem aktivních záloh německé armády a také vede kurzy sebeobrany pro civilisty. Současně je držitelem zbraní a aktivním sportovním střelcem. V rozhovoru pro zbrojnice.com Hans čtenářům přiblíží některé zvláštnosti civilního držení zbraní v Německu.

Hansi, jak obtížné je v Německu dostat se ke střelné zbrani pro osobu, která se teprve rozhoduje o pořízení zbrojního průkazu? Mohl bys krátce popsat proces jeho získání?

Dostat se k průkazu sportovního střelce je poměrně únavné. Nejprve je potřeba absolvovat školení v délce kolem 16 hodin, které je zaměřené na praktické a právní aspekty držení zbraní a je zakončeno teoretickou i praktickou zkouškou. Absolvování zkoušky není příliš obtížné, nicméně v cestě k samotným zbraním stojí ještě další překážka. Před koupí zbraně je nezbytné stát se členem oficiálně uznaného střeleckého spolku a přidat se k místnímu střeleckému klubu – a v něm nejméně po dobu jednoho roku trénovat. Při podání žádosti je nezbytné také prokázat vlastnění certifikovaného sejfu, uzavření pojištění odpovědnosti za škodu a mít čistý trestní rejstřík.

Existují také další cesty ke zbrani, jako například lovecký zbrojní průkaz. S tím sice nejsem příliš dobře seznámen, vím nicméně, že také zabere spoustu času, námahy a peněz. Třetí cestou je sběratelský zbrojní průkaz, který umožňuje držení také jinak nedostupných zbraní (výjimečně i plně automatických), ale tato cesta je nejdražší a míra s ní spojené byrokracie je obrovská. Navíc zákonná úprava není zcela jasná v tom, zda-li sběratel vůbec smí ze svých zbraní střílet.

 

Dobře, takže když už máš zbrojní průkaz a chtěl by sis koupit samonabíjecí pušku vz.58. Co všechno bys proto musel učinit?

Pokud už člověk projde procesem získání zbrojního průkazu, jak je popsán výše, musí následně požádat „svůj“ střelecký spolek či klub k potvrzení „potřeby“ dané zbraně. Spolek vystaví potvrzení, že žadatel danou zbraň potřebuje pro danou sportovní disciplínu. V potvrzení je uveden konkrétní kalibr a je vymezena disciplína, pro níž má být zbraň užita. Je poměrně jednoduché získat potvrzení vztahující se k prvním dvěma pistolím a třem samonabíjecím puškám, ale pokud už chce někdo pořídit více zbraní, musí prokázat úspěšnou účast ve střeleckých soutěžích.

Potvrzení od spolku se pak předloží úřadu, který následně ve zbrojním průkazu vyznačí povolení ke koupi, které kupující předloží případnému prodejci např. samonabíjecí pušky vz.58.

Zákon současně obsahuje nesmyslná omezení týkající se délky hlavně, typu nábojů a dalších „náležitostí válečných zbraní“, díky nimž například nelze pořídit samonabíjecí vz.58 vycházející z původního modelu – lze ji nicméně koupit jako „sportovní model“ v ráži .223 Rem. Původní 7.62×39 s krátkou hlavní si ale přitom může pořídit držitel loveckého zbrojního průkazu.

 

Jsou v Německu rozdíly v úpravě na státní úrovni?

Ne, držení zbraní reguluje federální zákon. Současně ale existují některé státy (ovládané levicovými či zelenými stranami), kde úřady aplikují výrazně restriktivnější interpretaci těch stejných zákonů než například ve více konzervativním Bavorsku.

 

Jak těžké je získat povolení k nošení zbraně pro sebeobranu?

To je prakticky nemožné. Žadatel musí prokázat, že je ve významně větším nebezpečí než průměrný člověk a že zbraň je tím správným nástrojem ochrany před tímto nebezpečím. V poslední době se tato povolení stávají nedostupnými také například pro klenotníky. Dnes se k nim dostanou pouze lidé, kteří jsou extrémně bohatí a ironicky také vysoce postavení politici.

Foto: Shz.
Foto: Shz.

Jakým způsobem současnou právní úpravu vnímají němečtí držitelé zbraní?

Nikdy mi nešlo na rozum, kolik německých držitelů zbraní považuje současnou legislativu za naprosto správnou. Zdá se, že většina je proti dalším zpřísněním, ale současně nepožaduje liberalizaci držení zbraní.

 

Jak se němečtí držitelé zbraní stavějí k otázkám ozbrojené sebeobrany? Existují nějaké seriózní snahy umožnit sebeobranu doma (tj. mít nabitou a dostupnou zbraň) nebo skryté nošení?

Bavit se o ozbrojené obraně bylo pro „seriózní“ držitele zbraní dlouhou dobu tabu, a to nejen v klubech, ale i na internetových platformách. To se v poslední době nicméně mění díky vzniku nových skupin hájících práva držitelů, jako například German Rifle Association.

 

Z Německa někdy přicházejí zprávy o konfiskacích legálních zbraní držených členy motorkářských klubů, či o muži, kterému zbraně zabavili po účasti na demonstraci proti kancléřce Merkelové, či o vládní analýze o nebezpečnosti prepperů a související potřebě případné konfiskace jejich zbraní. Jaký má toto právní základ?

Hlavní problém je, že držení zbraní v Německu není právem, ale privilegiem. Člověk nemusí nutně spáchat trestný čin, aby mu sebrali zbraně, stačí, aby se v očích úřadů stal tzv. „nespolehlivým“. Ne/spolehlivost je velmi mlhavý termín, který může být použit k odebrání zbraní lidem, co se vládě zdají jen trochu podezřelí. Suverénní občané (Reichsbürger) a členové 1% motorkářských klubů jsou nejznámějšími příklady. Je to jeden z nejvíce nespravedlivých konceptů německého zbraňového práva.

 

Letos na jaře němečtí politici oslavovali pád registrované zločinnosti a tvrdili, že je Německo nejbezpečnější zemí za posledních 25 let. Jsou tato tvrzení v souladu s Tvou osobní zkušeností instruktora sebeobrany?

Po událostech na Silvestra 2015 se zájem o výuku sebeobrany nejméně zdvojnásobil, v případě žen nejméně ztrojnásobil. Německá média to dlouho popírala, nicméně nyní i oficiální policejní statistiky ukazují nárůst znásilnění a jiných sexuálních deliktů.

Nárůst zločinnosti vedl k rozšíření pepřových sprejů a poplašných pistolí. Ty občané sice mohou nosit, ale i na ně se vztahují nesmyslná omezení. Například člověk nesmí nosit pepřový sprej s úmyslem jej použít proti jiné osobě (ani v sebeobraně), a i nošení poplašných pistolí vyžaduje získání tzv. „malého zbrojního průkazu“.

Zatím pouze pravicová AFD prolomila tabu a ve svém programu začala požadovat uvolnění pravidel pro vydávání průkazů pro skryté nošení. Jestli to myslí vážně a zda-li se v tomto směru cokoliv změní, to teprve ukáže čas.

 

Máš nějaký vzkaz pro české držitele zbraní?

Važte si svých práv! Nezapomínejte, že žijete v ráji pro držitele zbraní, a dbejte na to, aby to tak zůstalo.

 

Pozn.: Jméno bylo pro účely publikace změněno.


Pokračování rozhovoru: Zbraně & Hans Deutsch, bavorský záložák, instruktor sebeobrany a sportovní střelec


Související

Sdílejte:

1 komentář on "Rozhovor – H. Deutsch: Držení a nošení zbraně pro sebeobranu je v Německu tabu"


  1. Toto mohu jen potvrdit. Moji němečtí kolegové jsou naprosto fascinováni našimi možnostmi v rámci zbraní, sebeobrany a vůbec nastavením zákona a celospolečenského vnímání zbraňové problematiky u nás. Když k nám mají moji němečtí kolegové služebku, první na co se ptají je, jestli zamluvíme střelnici a jestli nemáme nějaký nový přírůstek, ze kterého si ještě nepráskli.

    Na druhou stranu se nesmíme ani slůvkem zmínit, kam chodíme a co děláme. U nich v Německu je to tabu a jakákoliv zmíňka o zálibě ve střelbě z ostrých zbraní by je v očích společnosti (možná i v práci) naprosto zničila.

    Souhlasím s poslední větou, važme si, co máme!

    Odpovědět

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *