V prosinci 2024 médii prošla zpráva, že Hasičský záchranný sbor plánuje pořídit tisíc kusů kompletní balistické ochrany pro své členy. Dodávání balistické ochrany státu, s výjimkou armády a policie, ale v České republice pro jakéhokoliv podnikatele představuje extrémně rizikovou činnost. Zatímco hasiči pod Ministerstvem vnitra by balistiku chtěli, kontroloři ČOI pod Ministerstvem průmyslu již několik let úspěšně likvidují trh s balistickou ochranou skrz vyžadování eurounijní certifikace, která je z praktického hlediska nedosažitelná.
Likvidace trhu s balistickou ochranou
Na postupnou likvidaci trhu s balistickou ochranou jsem poprvé upozorňoval v článku ze srpna 2023 a blíže jsem se mu věnoval také letos v lednu. V podstatě lze prodejce (výrobce, dovozce…) balistické ochrany v Česku rozdělit na ty, na které Česká obchodní inspekce zaklekla, a ty, které to teprve čeká.
Základem problému je nařízení EU 2016/425, o osobních ochranných prostředcích, respektive otázka, zda-li výjimka dle čl. 2 odst. 2 písm. a) a b) dopadá na balistickou ochranu jednotlivce:
Článek 2 Oblast působnosti
2. Toto nařízení se nevztahuje na OOP:
a) speciálně navržené pro použití ozbrojenými silami nebo při udržování veřejného pořádku;
b) navržené k použití při sebeobraně, s výjimkou OOP určených pro sportovní činnosti;
Zatímco dříve Česká obchodní inspekce prováděla kontroly se závěrem, že balistická ochrana jednotlivce spadá do výjimek z dosahu nařízení, podle nového výkladu tomu tak není. ČOI se přitom opírá o výkladovou příručku Evropské komise.
Při psaní příručky v Bruseli ale zjevně nepředpokládali, že by na trhu mohla být balistická ochrana třídy NIJ III a IV, tj. poskytující ochranu proti průbojným puškovým nábojům. Tomu ostatně odpovídá slovo “navržené pro” v ustanovení dané výjimky. Průbojné puškové náboje nepatří k rizikům, s nimiž se setkává ostraha klenotnictví, pokud tedy nejde o klenotnictví v Donbasu nebo Palmýře.
Zatímco v případě balistické ochrany nižší třídy je zajištění certifikace podle nařízení relativně přímočaré[1], u balistické ochrany skládající se z více částí (nosný systém a vložný plát) je to z praktického hlediska takřka nedosažitelné.
Proto ostatně certifikaci v souladu s nařízením dle doposud známých informací pro balistickou ochranu třídy NIJ III a IV nikdo nedosáhl.
Dodávat balistiku hasičům je jako strkat hlavu do ohně
V této souvislosti poslanec P. Růžička podal vůči ministrovi průmyslu a obchodu dvě interpelace (sněmovní tisky 913 a 914). Ministr průmyslu v odpovědi na druhou interpelaci výslovně uvádí, že v případě dodávání HZS balistické ochrany bez certifikace dle nařízení EU 2016/425 by bylo na místě “uvažovat o možnosti uložení sankce dodavateli“.
Stát tedy i v této situaci trvá na tom, že bez EU certifikace lze balistiku dodávat výhradně přímo policii nebo armádě.
Bude zajímavé sledovat, jak se tato zakázka vyvine, a jak budou v budoucnu balistickou ochranu zajišťovat například i obecní policie, které také dle výkladu ČOI do výjimky nespadají
Česká obchodní inspekce přitom v praxi vedle sankce zpravidla přistupuje také k uložení opatření v podobě zákazu prodeje.
Nezbývá než konstatovat, že je to přece jen zvláštní stát, který pravou rukou chce nakupovat balistickou ochranu pro hasiče, ale levou nohou už je připraven drtit jakéhokoliv dodavatele, který by mu ji prodal. Těch (až) 500.000,- Kč pokuty by se snad dalo nějak rozpočítat do ceny zakázky jako specifický náklad, ale hrozbu, že na skladě zůstane 1.000 neprodejných kusů balistické ochrany jednotlivce, už lze v rámci podnikatelského rizika ohodnotit o dost hůře.
Závěrem nevím, jestli přát štěstí spíše nákupčím HZS, nebo budoucímu dodavateli. Přece jen notnou dávku budou potřebovat oba.
[1] I tak je nalezení akreditované laboratoře ochotné certifikaci provést téměř nemožné. Z praktického hlediska se navíc akreditovaná laboratoř zaměřuje primárně na vlastnosti textilie a kvalitu švů, zatímco splnění samotné balistické ochrany přebírá z testů prováděných jinými subjekty (včetně NIJ laboratoří), což z celé EU certifikace balistické ochrany činí vskutku ukázkově zbytečné a extrémně drahé cvičení.
Update 20.2.2025
Ministerstvo vnitra v odpovědi na další interpelaci poslance Ing. P. Růžičky sdělilo:
Při přípravě zadávací dokumentace byl proveden průzkum trhu s kladným
výsledkem pro pořízení osobní balistické ochrany pro HZS ČR jako OOP a tím také dodržení požadavků kladených na OOP dle Nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU) 2016/425 ze dne 9. března 2016 o osobních ochranných prostředcích. Výsledkem této certifikace je bohužel navýšení ceny za výsledný produkt a prodloužení dodacích lhůt.
Jak to dopadne, když do balistické ochrany začne kecat stát, je excelentně a krásně rozebráno v Nezamýšlených následcích od strany 1073 dál — kdyby to snad někdo hledal v tom šíleném epubu, kde se na čísla stránek nelze nijak spolehnout, snad by to šlo dohledat podle slova „normotvůrce“. Doporučuji; je to velmi zábavné: „‚Signatura zpětné deformace‘ je vládou těžce financovaný termín pro ‚důlek‘.“
https://ocs.cz/UC/
Já se omlouvám za natvrdlost, ale z článku jsem nepochopil podstatu.
Prodejce je povinen mít certifikaci, kterou nemůže dostat? Rád bych tomu rozuměl, jestli je to možné nějak přiměřeně vysvětlit.
Přesně tak, typická hlava XX. V odkazovaném předchozím článku to je zcela výslovně:
„Ministerstvo průmyslu a obchodu, respektive jemu podléhající Česká obchodní inspekce, totiž přišly s velmi inovativním (a zjevně nesprávným) výkladem evropské legislativy, podle nějž pevná balistická ochrana představuje tzv. osobní ochranný prostředek. Tedy pro jejich prodej vyžadují předložení unijní certifikace, která je ale fakticky pro výrobce i prodejce nedosažitelná.“
To jsem viděl, ale v čem je nedosažitelná? A proč pevná balistika není osobní ochranný prostředek?
Zajištění certifikace je přímočaré pro měkkou balistiku. V případě tvrdé balistiky lze certifikaci provést pouze pro kombinaci nosiče a plátu, jenže trh “zamknutou” kombinaci nosiče a plátů nezná, takto se balistická ochrana neprodává (mimo velké zakázky). V době změny výkladu ČOI bylo získání certifikace opravdu nemožné (žádná aprobovaná EU zkušebna to pro tvrdou balistiku nedělala), zda-li se to nyní podaří zajistit dodavateli pro HZS teprve uvidíme. I pokud by to zvládnul, pojí se s tím několik dalších problémů:
– Nemožnost provedení jakékoliv sebemenší změny na nosiči+plátu, aniž by nedošlo ke ztrátě certifikace (ani posunutí švu o několik cm). Zejména v souvislosti se zkušenostmi z Ukrajiny přitom teď prochází vývoj balistické ochrany urputně rychle.
– Vysoká cena, která mimo velké zakázky jako HZS nedává smysl.
– Nutnost periodického opakování (za vysokou cenu).
– EU certifikát nijak nehodnotí míru balistické ochrany, toto přebírá z certifikace třetích stran (tj. např. NIJ). Hodnotí primárně kvalitu švů a materiálu nosiče. Tj. z hlediska balistické ochrany je naprosto bezcenný.
Sledování zakázky HZS bude opravdu velmi zajímavé, protože z odpovědi MV panu poslanci Růžičkovi plyne, že pro plnění zakázky někdo bude muset jako první tu certifikaci teprve získat. “Papír snese všechno”, ale stejně to budu chtít vidět.