Zákaz olova: KOMITOLOGIE – karikaturně nedemokratický proces

V následujících dnech se blíží nejen dvě výročí významná pro svobodu a demokracii v naší zemi, ale také rozhodování výboru REACH ohledně přijetí zákazu olověných broků v mokřadech, na jehož pozadí běží také proces přípravy úplného zákazu olova v brocích a střelách v mokřadech i mimo ně. To si přímo říká o podrobný pohled na legislativní proces tzv. “komitologie“.

Úvodní foto: Kandidáti na post předsedy Evropské komise po skončení období J.C. Junckera, se kterými jste se mohli seznámit v televizních debatách před volbami do Evropského parlamentu. Foto: Evropský parlament / Wikimedia

Shrnutí k problematice zákazu olova

Evropská komise na podzim 2018 a jaro 2019 opakovaně ujišťovala veřejnost, českou vládu i členy Evropského parlamentu, že nepřipravuje zákaz olova ve střelivu. V době, kdy byla pozornost veřejnosti i médií upřena k “volbě” nové předsedkyně Komise, EK zahájila kroky právě k přijetí tohoto zákazu, a to pro broky i střely, v mokřadech i mimo ně. Z podrobné analýzy zbrojnice.com a informací od předních výrobců střeliva plyne, že olovo lze částečně nahradit ve střelách užívaných pro lovecké účely, zatímco pro účely sportovní střelby k olovu náhrada neexistuje. To ostatně odpovídá také faktu, že takto široký zákaz olova ve střelivu nikde na světě neexistuje.

Přijetí zákazu v šíři prosazované Evropskou komisí by znamenalo smrtelnou ránu pro civilní držení zbraní v Evropské unii. Nelze jej tedy vnímat jinak než v souvislosti se slovy předsedy Evropské komise Junckera. Ten po přijetí novely zbraňové směrnice vyjádřil názor, že se ve směrnici nepodařilo prosadit původně zamýšlenou šíři zákazu a že by Komise ráda “zašla mnohem dále“.

Právě zákaz olova představuje pro Komisi kurz, jak zajít mnohem dále. Kurz, jehož nasměrování nekomplikují žádné demokratické brzdy, jako tomu bylo při přijímání směrnice v důsledku odporu České republiky nebo některých členů Parlamentu jako např. Dity Charanzové.

Pozn.: Autor článku je absolventem postgraduálního studia Europa Institutu Sárské univerzity – nejstarší a nejprestižnější instituce zaměřené čistě na právo Evropské unie.

Nařízení REACH – vypracování návrhu zařazení látky mezi zakázané

V roce 2006 bylo přijato nařízení č. 1907/2006 o registraci, hodnocení, povolování a omezování chemických látek, o zřízení Evropské agentury pro chemické látky, tzv. “nařízení REACH” (Registration, Evaluation and Authorisation of Chemicals). Přijetí nařízení bylo výsledkem osmiletého legislativního procesu, přičemž ke schválení byl potřeba souhlas Evropského parlamentu a jednomyslný (“předlisabonský”) souhlas členských států v Radě EU. Hlavním cílem bylo nahradit dříve existující procesy hodnocení rizik chemikálií, které byly extrémně pomalé, v důsledku čehož evropský průmysl čelil významné konkurenční nevýhodě oproti průmyslu v USA a Japonsku. A to samozřejmě při zachování vysoké míry ochrany osob a životního prostředí.

Nařízení REACH obsahuje přílohu č. XVII, která obsahuje látky, jejichž výroba nebo použití představují “nepřijatelné riziko pro lidské zdraví nebo životní prostředí” (čl. 68). Takovéto látky se nesmějí vyrábět, uvádět na trh ani používat, ledaže splňují zvláštní podmínky uvedené v příslušné části přílohy č. XVII.

“Má-li Komise za to,” že je určitá látka riziková, vyzve agenturu ECHA k přípravě dokumentace posuzující potřebu případného zákazu. Pokud ze závěrů ECHA vyplyne nezbytnost celounijních opatření (čti zákazu), pak ECHA předloží zpět Evropské komisi návrh takového opatření (čl. 69).

Následně k návrhu ECHA vydá stanovisko Výbor pro posuzování rizik (zástupce ČR ze Státního zdravotního ústavu) a Výbor pro socioekonomickou analýzu (zástupce ČR z Ministerstva životního prostředí) (čl. 70 a 71). ECHA tato stanoviska postoupí Evropské komisi (čl. 72) a ta připraví návrh změn přílohy č. XVII. Není přitom vázána návrhem ECHA ani stanovisky výborů – pokud se finální návrh zákazu Evropské komise liší od původního návrhu nebo stanovisek výborů, musí Evropská komise pouze “připojit podrobné odůvodnění rozdílů” (čl. 73 odst 1). Rozhodnutí o výsledné podobě návrhu zákazu olova je tedy jen a pouze na Evropské komisi.

Po této šarádě s posuzováním a vyjadřováním se k posuzování, která Evropskou komisi nijak nezavazuje, Evropská komise předloží návrh v procesu dle čl. 133 odst. 4 nařízení REACH ke schválení Evropskou komisí.

Proces komitologie – výběr postupu přijímání prováděcího aktu

Článek 133 nařízení REACH pro přijímání opatření nezbytných k účinnému uplatňování tohoto nařízení odkazuje na již neúčinnou směrnici č. 1999/468/ES. Ta byla nahrazena nařízením č. 182/2011, kterým se stanoví pravidla a obecné zásady způsobu, jakým členské státy kontrolují Komisi při výkonu prováděcích pravomocí, tzv. “nařízení o komitologii”. Toto nařízení popisuje proces přijímání legislativních aktů v tzv. komitologii.

Nařízení o komitologii obsahuje dva druhy postupů přijímání, a to poradní a přezkumný. V případě poradního postupu má Komise v zásadě volnou ruku (k tomu níže), v případě přezkumného postupu mohou přijetí prováděcího aktu zastavit členské státy. Přezkumný postup se uplatňuje u prováděcích aktů s obecnou působností a dalších se značným dopadem, u daní apod.

Nařízení o komitologii je ovšem značně flexibilní: v “řádně odůvodněných případech” může Komise přijímat prostřednictvím poradního postupu také akty jinak spadající do přezkumného postupu. Rozhodnutí o konkrétním postupu přijetí zákazu olova (poradní nebo přezkumný postup) je tedy pouze na Evropské komisi.

Proces komitologie – nápomocný výbor ze zástupců členských států

Podle nařízení o komitologii je pro rozhodování Komise nápomocen výbor složený ze zástupců členských států, kterému předsedá úředník Komise bez hlasovacího práva. Předseda se má “snažit o nalezení řešení, která mají ve výboru co nejširší podporu“. Místo snažení si může vybrat i alternativní cestu, kdy vyzve členy k písemnému vyjádření ve lhůtě uvedené ve výzvě. Pokud se člen zastupující konkrétní stát nestačí vyjádřit, má se za to, že souhlasí (čl. 3 odst. 5).

Výbor nerozhoduje o přijetí návrhu prováděcího aktu, pouze o vydání stanoviska. Co s tím stanoviskem udělá Evropská komise, záleží na tom, jaký Evropská komise předtím zvolila postup příjímání:

• Pokud Evropská komise zvolila poradní postup, má povinnost “přihlédnout co nejvíce k závěrům z jednání ve výboru a k vydanému stanovisku“. Rozhodnutí o přijetí zákazu olova je tedy pouze na Evropské komisi.
• Pokud Evropská komise zvolila přezkumný postup, je vázána stanoviskem výboru.
  • Stanovisko výboru je nutné vydat kvalifikovanou většinou (čl. 5 odst. 1). Pro případné negativní stanovisko k zákazu olova tedy nestačí hlasy většiny států, ale je nutné dosáhnout většiny 55 % členů Rady, tvořených nejméně patnácti z nich a zastupujících členské státy, které představují nejméně 65 % obyvatelstva Unie; blokační menšinu představují 4 státy s 35% obyvatel. Pro zablokování negativního stanoviska stačí dohoda Francie a Německa (dohromady 29,23% obyvatel) s dvěma dalšími státy majícími dohromady 5,8% obyvatel.
    • Pokud by výbor vydal pozitivní stanovisko, je rozhodnutí o přijetí zákazu olova pouze na Evropské komisi.
    • Pokud by výbor nevydal žádné stanovisko a současně by proti přijetí nebyla prostá většina všech členů, je rozhodnutí o přijetí zákazu olova pouze na Evropské komisi.
    • Pokud by výbor vydal negativní stanovisko, může následně Komise buďto předložit pozměněný návrh výboru, nebo stejný návrh tzv. odvolacímu výboru. Případné rozhodnutí o restartování celého procesu (např. s výběrem poradního postupu namísto přezkumného) je pouze na Evropské komisi.

A jakáže je role Evropského parlamentu v procesu komitologie?

Role Evropského parlamentu v procesu přijímání zákazu olova je tak úžasná, že si ji dovolím z nařízení o komitologii ocitovat v celé kráse jeho článku 11:

V případě, že je základní akt přijímán řádným legislativním postupem, Evropský parlament nebo Rada mohou Komisi kdykoli sdělit, že se domnívají, že návrh prováděcího aktu překračuje prováděcí pravomoci stanovené v základním aktu. V tomto případě Komise návrh prováděcího aktu přezkoumá se zřetelem k vyjádřeným postojům a informuje Evropský parlament a Radu o tom, zda hodlá návrh prováděcího aktu ponechat beze změn, pozměnit či vzít zpět.

Evropský parlament tedy může v průběhu přijímání sdělit, že se domnívá, že Evropská komise zákazem olova překračuje své pravomoci.

Evropská komise tuto domněnku Parlamentu přezkoumá a o výsledku svého přezkumu Parlament informuje. Tudíž Komise sama posuzuje, zda
překročila své pravomoci.

A co dál? Dál nic.

Související:

• • Zákaz olova: Evropská komise se snaží zasadit smrtelnou ránu civilnímu držení zbraní
  • Zákaz olova: Širší souvislosti návrhu Evropské komise a možnosti nahrazení olova ve střelách
  • Zákaz olova: Vyjádření Evropské komise k návrhu z léta 2019
  • Vyjádření europoslance Zdechovského k navrhovanému unijnímu zákazu olova ve střelách a rybářských závažích
  • Zákaz olova: Aktuální žádost Evropské komise k vypracování návrhu restrikcí ECHA – stručné shrnutí
  • Evropský parlament: bojujte proti terorismu zákazem nošení nožů, úplným zákazem zombie nožů a motýlků
  • Jan Bartošek: „Naše připomínky při přípravě směrnice nebyly brány v potaz“