V posledních týdnech jsem se v osobních rozhovorech přesvědčil o tom, že bankovní diskriminace zbrojního sektoru je všudypřítomná. Snad až kromě pár největších zbrojních molochů s obratem v desítkách miliard korun dopadá na všechny společnosti v oboru. Dokonce i firmy vyvážející munici za miliardy do Ukrajiny mohou znenadání přijít o bankovní účet, s následným zrušením i soukromých účtů jednatelů a, s pevnou severokorejskou logikou generačního trestání, dokonce i rušením soukromých účtů nezletilých dětí.
Navzdory třetímu roku války Ruské federace proti Ukrajině, doprovázené tu vznášením požadavku na sféru vlivu zahrnující Českou republiku ze strany Kremlu, tam plánováním bombardování Prahy ze strany státních médií, diskriminační jednání bank proti českému zbrojnímu sektoru stále více a více přitvrzuje.
Tento článek navazuje a je komplementární k článkům:
- Bankovní diskriminace: Na hypotéku zapomeňte. Účet zruší i vašim dětem. A Ukrajinci si nekoupí (české) zbraně.
- Bankovní diskriminace má dosah i mimo držitele zbrojní licence
Syndrom oběti domácího násilí
Základním znakem syndromu týrané ženy, resp. syndromu oběti domácího násilí, je niterné nutkání snášet veškerá příkoří. To je spojeno jednak s bláhovým přesvědčením, že se věci samy od sebe stanou lepšími. A také s důvodnou obavou, že v případě snahy o aktivní řešení situace může dojít k jejímu zhoršení.
V posledních týdnech jsem aktivně vyhledával informace o zkušenostech firem i živnostníků v oboru s bankovní diskriminací jak přímo, tak i prostřednictvím dalších osob. A právě syndrom týrané ženy nejlépe shrnuje přístup zbrojního sektoru k problému.
Hovoří se o něm potichu, v ústraní, s vysokou mírou nedůvěry. To je na jednu stranu celkem pochopitelné v situaci, kdy většina už zná někoho, komu byly vypovězeny všechny nebo některé klíčové bankovní služby, a téměř to položilo celé podnikání. Na druhou stranu bankovní koleno se při zaklekávání zbrojního krku pohybuje pouze jedním směrem, a to je dolů.
Víme, co v případě absence odporu ve finále nastane. Jen nevíme, kdy.
Z análů bankovní diskriminace zbrojního sektoru
Není kam uniknout
Tradiční výrobce zbraní s továrnou v Jižních Čechách, jehož 90% obratu tvoří vývoz, byl ze strany české banky s matkou v Belgii donucen k předkládání kompletní dokumentace k plnění zahraničních zakázek (veřejnoprávními povoleními počínaje a technickými přílohami smluv konče), a to pod pohrůžkou okamžitého zrušení poskytování veškerých služeb.
Výrobce chtěl s veškerými službami přejít k české bance. Zde mu ale s ohledem na předmět podnikání odmítli otevřít účet v cizí měně a provádět přeshraniční transakce. Hledání náhradní banky pokračuje, zatím neúspěšně.
Zruší účet, znemožní převod do nové banky
Obchodník se zbraněmi a významný dodavatel zahraničních zbraní českým ozbrojeným složkám po 10 letech bezproblémového vedení účtu u české banky v roce 2023 znenadání začal čelit neprovedení zahraničních plateb. Perličkou bylo, že banka platby vracela, ale vždy si strhla poplatek, jako kdyby zahraniční platbu provedla.
Následně česká banka oznámila zrušení USD účtu. Po velmi zdlouhavé a urputné snaze se společnosti podařilo nalézt banku ochotnou zřídit USD účet (česká banka s matkou v Rakousku).
Původní česká banka ale odmítla provést převod na nový tuzemský účet (!!!).
Museli jsme si zůstatek USD vybrat v hotovosti u [české banky], protože nám odmítla jejich bezhotovostní převod z banky do banky v rámci tuzemského platebního styku, a složit je na pokladně v [české bance s matkou v Rakousku].
Obecná zkušenost ani doporučeníhodná banka neexistuje
Největší zvláštností, na kterou jsem narazil již při sepisování prvního článku série k bankovní diskriminaci, bylo to, že k jednotlivým bankám měly různé firmy zcela odlišné zkušenosti. Banka, kterou někdo chválí jako jedinou, která “ještě” firmě poskytuje služby, už jiným firmám vystavila stopku. Často zmiňovanou skutečností byl důvěrný vztah s konkrétním pracovníkem banky či ředitelem pobočky, kteří ať už doopravdy nebo v rámci zvyšování vlastního významu firmám opakovaně uvádějí své “boje” s institucionální hoplofobií, čímž tvoří překážku ukončení poskytování služeb.
Podporuje to i sdělená zkušenost dvou propojených společností. Česká banka s matkou v Belgii (zmiňovaná v prvním příkladu výše) odmítla poskytovat jakékoliv služby s odkazem na to, že nemají zájem o držitele zbrojní licence jako klienta. Po velké míře papírování a snahy firma č. 1 uspěla u české banky a české banky s italským vlastníkem.
Snaha o uplatnění získaných zkušeností z úspěšného otevření účtů v rámci firmy č. 2 však narazila. Česká banka s italským vlastníkem toto zcela odmítla. Česká banka sice účty otevřela, ale následně zablokovala platbu peněz zasílaných Ministerstvem obrany členské země EU a dožadovala se podrobného prokázání původu těchto peněz. Platby zahraničním dodavatelům se u české banky staly zcela nemožnými. Naštěstí zatím platby do zahraničí firmě č. 2 umožňuje jiná česká banka (stejná, jako ta, co naopak společnosti v prvním případě shora zcela odmítla otevřít účet v cizí měně).
Dodávání zbraní Ukrajině bankám nevoní
Obchodník se zbraněmi se sídlem v Praze měl dlouhodobě pozitivní zkušenost s českou bankou s matkou ve Francii. Tedy pokud jde o běžné bankovní služby – poskytnutí platebního terminálu nebo platební brány nebylo unemožněno, s explicitním písemným odůvodněním, že “interní kritéria naší firmy nedovolují uzavření smlouvy s obchodníkem, jehož předmětem činnosti je prodej zbraní a střeliva“.
Problém nastal ve chvíli, kdy společnost začala přijímat platby za zboží dodávané ukrajinským kupujícím. Zprvu banka přistoupila ke zrušení platebních karet, následně ke zrušení internetového bankovnictví. Banka tedy sice formálně nevypověděla účty, nicméně prakticky společnost vypudila.
Zrušení plateb za již odeslané zboží
Poskytovatel služby platební brány po 8 (osmi) letech bezproblémového provozu oznámil náhlou deaktivaci platební brány pro účely platby platební kartou. Současně oznámil, že platby provedené za celý týden budou vraceny platícím. Jednalo se přitom o platby za zboží, které již bylo odesláno kupujícím jako zaplacené. Alternativní poskytovatel následně platební bránu zcela odmítl poskytnout.
PN 5429 “Nacher”
Napište svému poslanci, aby podpořil přijetí pozměňovacího návrhu Patrika Nachera (ad.) č. 5429 k tisku č. 695. Ten je zařazen na jednání Poslanecké sněmovny v pátek 7.3.2025 (přičemž hlasování o něm bylo již dvakrát odloženo, v prosinci 2024 a únoru 2025).
Bankovní diskriminace zbrojního a zbraňového sektoru, a zákaz olova, v střednědobém výhledu představují největší ohrožení pro občanská práva v oblasti civilního držení zbraní v České republice. Současně v dlouhodobém výhledu představují také zásadní ohrožení obranyschopnosti státu.
Stali jste se terčem bankovní diskriminace v důsledku zapojení ve zbrojním a zbraňovém sektoru? Napište mi, Vaši zkušenost zveřejním a informace předám předkladateli PN 5429 Patriku Nacherovi.
V době mý vojenský služby bylo za šikanu 3-5 let v Sabinově pro jednotlivce, organizovaná šikana ve skupině “vynášela” podstatně víc. Nešlo by něco podobného aplikovat na banky? Z hlediska daní je to nepochybně poškozování státu ve věcech majetkových, v některých případech jde i o přímé ohrožení obranyschopnosti státu. Lze banky na základě toho připravit o oprávnění k poskytování bankovních služeb, zabavit nebo nechat obstavit jejich majetek? Prostě postavit podmínky tak, aby služby byly poskytovány všem stejně, nebo dojde ke zrušení bankovního ústavu, spojenému s likvidační pokutou.