Monitoring nutné obrany #2 – Žiželice u Kolína, 2018 [potyčka na ubytovně zakončená užitím kuchyňského nože]

Skutek, z jehož spáchání byl obžalovaný shledán vinným: “V přesně nezjištěné době kolem 21:30 hodin dne 7.9.2018 v obci Žiželice u Kolína, okres Kolín, v suterénu ubytovnu v domě č.p. X, po předchozím požití blíže nezjištěného množství alkoholu a po předcházejícím vzájemném verbálním a fyzickém konfliktu obžalovaného a B.B.R.M., poté, kdy vešli do pokoje č. SO1 poškozený A.B. se S.G., narozeným, poškozený A.B. skleněnou lahví udeřil do hlavy B.B.R.M., který upadl na zem a pokračovala fyzická potyčka mezi nimi, obžalovaný kuchyňským nožem s čepelí o délce 11cm s jednostranným ostřím, kterým se předem vyzbrojil a měl jej za pasem, v úmyslu usmrtit opakovaně nejméně třikrát, a to do oblasti břicha a zad velkou silou bodl S.G., který šel proti němu, přičemž mu způsobil zranění spočívající v bodné ráně břicha délky 3,9 cm vlevo na břiše v úrovni pupku, s hloubkou bodného kanálu cca 10 cm s průbodem závěsu tenkého a tlustého střeva a s bodnořezným poraněním břišnice srdečnice, v bodné ráně na zádech v úrovni 9. a 10. žebra s vbodem délky 2,3 cm s průbodem žeber, nástěnné pohrudnice s bodnořezným poraněním dolního laloku levé plíce a v povrchní drobné bodné ráně vlevo na hrudníku a v povrchní drobné řezné ráně na vnitřní ploše levé paže, přičemž v důsledku poranění břišní srdečníce poškozený S.G. na místě zemřel,

na stejném místě a ve stejné době při pokračující potyčce s poškozeným A.B. obžalovaný v úmyslu způsobit nejméně těžkou újmu na zdraví kuchyňským nožem s čepelí o délce 20 cm s jednostranným ostřím, který vzal ze stolu u něhož stál, opakovaně nejméně dvakrát střední silou bodl poškozeného A.B. do oblasti levé horní a levé dolní končetiny, čímž mu způsobil zranění spočívající v bodné ráně na levé paži hluboké cca 6 cm zasahující do svaloviny a v bodné ráně na levém stehně hluboké cca 4 cm zasahující do svaloviny s léčením trvajícím cca 2 týdny, přičemž hrozilo bezprostředně v případě levé paže zasažení velkých cév s nadměrnými krevními ztrátami a pokrvácivým šokem či přetětí nervových svazků s následkem poruchy hybnosti končetin.”

Základní informace k řízení

• K incidentu došlo v pátek 7.9.2018 kolem 21:30 na ubytovně nepálských dělníků poblíž Kolína.
• Rozsudek Krajského soudu v Praze ze dne 11.6.2019 sp.zn. 5 T 29/2019 (předsedkyně JUDr. Naděžna Bittnerová), shledán vinným zločinem vraždy a pokusem zločinu těžkého ublížení na zdraví, trest 10 let odnětí svobody a vyhoštění na 10 let.
• Usnesení Vrchního soudu v Praze ze dne 4.12.2019 sp.zn. 8 To 93/2019 (předseda JUDr. Jiří Lněnička), odvolání zamítnuto.

Skutkové otázky

• Po skutkové stránce poměrně podrobně objasněno OČTŘ a soudem. Na místě velké množství svědků, v jejichž výpovědích byly menší rozpory odpovídající různému vnímání situace.
• Útočníci a obžalovaný se znali, přeživší z dvojice útočníků znám pro svou agresivitu a náchylnost k násilí (“útočník 1”).
• Skutkově postaveno najisto již v přípravném řízení:
  • Obžalovaný šel se dvěma známými nejprve do obchodu koupit alkohol na páteční večer. Zastavili se v restauraci, kde vypili 2-3 piva a jednu odlivku alkoholu.
  • Po cestě zpátky je na chodbě kvůli hluku konfrontoval útočník 1. Konfrontace se vyvinula do potyčky. Z posouzení soudu v tomto ohledu není jasné, zda-li šlo o rvačku či o útok.
  • Potyčku roztrhly další osoby, které účastníky rozdělily do jejich pokojů a zde se je snažily ulidnit.
  • Obžalovaný a jeho známý byli ve svém pokoji zamčeni spolu s dalšími několika osobami. Obžalovaný a jeho známý vyslovovali odhodlání pokračovat v konfliktu, od čehož je další přítomní aktivně zrazovali. Obžalovaný prohlásil, že je připraven útočníka 1 zabít a případně utéct zpět do Nepálu. Obžalovaný se vyzbrojil nožem, který si dal za pas.
  • Útočník 1 a útočník 2 následně vyšli ze svého pokoje a začali bušit na dveře pokoje, ve které se nacházel obžalovaný a jeho známý. Do dveří bušili asi dvě minuty, načež známý dveře otevřel.
  • Útočník 1 přetlačil známého dovnitř místnosti a zde ho praštil lahví od vodky, kterou se dříve vyzbrojil, přes hlavu. Láhev se roztříštila buď o hlavu nebo při pádu na zem, následovala potyčka mezi těmito dvěma.
  • Útočník 2 vstoupil do pokoje a vyšel proti obžalovanému, který jej pobodal (později smrtelný následek), přitom přišel o nůž.
  • Obžalovaný se dostal do potyčky s útočníkem 1 (soud nepostavil skutkově najisto, zda-li měl útočník 1 v této chvíli v ruce zbytek střepu z lahve vodky, nebo nikoliv). Útočník 1 dle vlastního vyjádření držel obžalovaného v kravatě. Ten sáhl po kuchyňském noži, který byl volně dostupný v místnosti, a dvakrát jej bodnul (lehké zranění).
• Obžalovaný a jeho dva známí utekli do polí, kde je později zadržela policie.

Právní otázky

• Rozsudek krajského soudu se na celkem na 18 stranách podrobně věnuje skutkové situaci. V právní rovině rozsudek problematiku možné nutné obrany řeší prostřednictvím jediné věty (odst. 32). Lapidárně konstatuje, že motivace obžalovaného pokračovat v napadání, kvůli čemuž se také ozbrojil, vylučuje, aby jednal v pozici napadeného.

Provedené důkazy také jednoznačně prokazují motivaci jednání obžalovaného, kdy sice na počátku agresivním chováním konflikt vyvolal poškozený [útočník 1] poté co byly [sic] dalšími osobami roztrženi, chtěl obžalovaný v dalším napadání pokračovat, proto se také ozbrojil, se stejným záměrem pak do pokoje vnikli poškození. (KS Praha)

• Usnesení vrchního soudu v odůvodnění dokonce vůbec neobsahuje slovo “obrana”, přestože obhajoba namítala nutnou obranu. Vrchní soud naprosto rezignoval na jakoukoliv snahu o odůvodnění v této rovině.
• Pro posouzení jsou zásadní následující právní otázky:
  • Zda-li šlo o pokračování původní rvačky, případně o novou rvačku, viz Nutná obrana V: Obrana v průběhu rvačky.
  • Možný intenzivní exces z nutné obrany v podobě užití nože proti neozbrojenému útočníkovi, viz Nutná obrana VII: Přípustná intenzita nutné obrany a zcela zjevná nepřiměřenost obrany způsobu útoku (intenzivní exces).

Praktický komentář

Tento případ je zajímavý hloubkou detailu a mírou snahy, kterou soud vynaložil na nalezení skutkového stavu, při současné naprosté rezignaci na vypořádání se s obhajobou nutnou obranou.

Rvačka

V souladu s rozhodnutím Nejvyššího soudu sp.zn. 8 Tdo 1337/2015 (v podrobnostech v článku Monitoring nutné obrany #3) mají soudy povinnost objasnit a zhodnotit okolnosti nutné obrany, pokud je tato namítána.

Otázku faktické existence rvačky za situace, kdy útočníci vtrhli do pokoje (obydlí) obžalovaného, soudy vůbec neřešily. Není tedy jasné, zda-li měl soud za to, že stále trvala původní rvačka (navzdory několika minutové “přestávce”), nebo došlo k nové rvačce. Pouze z verbálních projevů a přípravy nože bylo vyvozeno, že obžalovaný ve chvíli vtrhnutí útočníků do pokoje (obydlí) nebyl v postavení napadeného. Dle Nejvyššího soudu přitom “úmyslné obranné jednání nevylučuje nutnou obranu, neboť její podmínkou není náhlé či nepřipravené jednání obránce,” viz. rozsudek NS sp.zn. 6 Tdo 1347/2008, článek Nutná obrana III: Aktivní příprava k obraně.

Soudy v podstatě ze subjektivního přístupu obžalovaného před druhou potyčkou vyvodily neexistenci možnosti vzniku situace nutné obrany, což je přitom objektivní okolnost.

Absence zdůvodnění názoru soudu je zvláštní zejména proto, že k druhé potyčce došlo v obydlí (pokoji) obžalovaného, kam se oba poškození dostali násilím.

Intenzivní exces

Právně nerozvedený závěr o tom, že obžalovaný nebyl ve chvíli, kdy do jeho pokoje (obydlí) vtrhli dva útočníci, v pozici napadeného, způsobil, že soud dále nemusel řešit otázku (ne)přiměřenosti jednání obžalovaného.

Což je velká škoda, protože by se mohlo z precedenčního hlediska jednat o zásadní rozhodnutí. A to vzhledem k následujícím okolnostem (pokud bychom vycházeli z toho, že šlo právně o útok, nikoliv o rvačku):

• Dva útočníci, z nichž jeden byl ozbrojen, a dva obránci, z nichž jeden byl ozbrojen.
• První fáze:
  • Ozbrojený útočník 1 útočil zbraní na neozbrojeného obránce 1. Tímto násilím se dostali do pokoje/obydlí obránců (povšimněte si slovního spojení “vešli do pokoje” v popisu skutku).
  • Ozbrojený obránce 1 zbraní vedl výpad proti neozbrojenému útočníkovi 2. Následně se obhajoval, že měl za to, že i druhý útočník má/může mít v ruce zbraň.
• Druhá fáze:
  • Obránce 1 byl po ráně do hlavy vyřazen. Útočník 2 byl po bodnutích vyřazen.
  • Útočník 1 i obránce 2 přišli o své zbraně a pustili se do sebe.
  • Obránce 2 se dostal k další zbrani ve chvíli, kdy ho útočník 1 držel v kravatě (povšimněte si absence této informace v popisu skutku), a bodnutími se osvobodil. Další výpady nožem nevedl, byť mu v tom zřejmě nic nebránilo.
• V místnosti několik dalších osob, které již dříve zasáhly s cílem ukončit předchozí potyčku mezi těmito osobami. Tj. měl obránce povinnost spoléhat, že by zasáhly opět, a tedy vést obranu méně razantně?

Bude zajímavé sledovat, jak se k tomuto případu postaví Nejvyšší a Ústavní soud.

Tedy pokud vůbec.

Další články k tématu naleznete na portálu nutná obrana.