Dětští vrazi a odpovědnost za zabezpečení zbraně

20. ledna 2025 třináctiletý žák odešel ze třídy v základní škole v Rudolfově na toaletu. O několik minut později se vrátil, přičemž v ruce třímal pistoli CZ.50, kterou ukradl svému dědovi. Ať už měl děda tuto svou legálně drženou zbraň s plným zásobníkem v nočním stolku nebo někde vzadu na horní polici skříně, patrně ji neuschovával nadrcnutou. Chlapec namířil na učitelku a opakovaně naprázdno zmáčknul spoušť. Absence výstřelu jej zřejmě rozhodila natolik, že nestačil sáhnout do batohu, kde měl nůž a sekeru, dřív, než po něm matikářka skočila.

Školní vrazi a kradené zbraně

O něco málo přes rok dříve se podobná situace udála také na Jižní Moravě. Zde se nezletilá dívka rozhodla vraždit ve škole. Protože její rodiče neměli palné zbraně, zprvu se snažila dostat ke zbraním příbuzných svých kamarádek. Nepovedlo se jí to. Změnila zamýšlený nástroj a dala přednost noži. Přípravy vraždění nicméně činila tak okatě, že ji policie navštívila den před plánovaným útokem.

V našich končinách jsme si doposud problematiku dětí a zabezpečení zbraně spojovali primárně s rizikem vzniku závažných či smrtelných nehod. V této souvislosti palná zbraň představuje podobně nebezpečný předmět jako například bazén. Ilustrovat to lze na amerických statistikách, kde je riziko úmrtí nezletilého v důsledku nehody se zbraní podobně vysoké, jako riziko úmrtí nezletilého v důsledku utopení v domácnosti, která je vybavená bazénem.[1]

Oproti tomu cílené (rádoby/) vražedné útoky malých školáků představují něco, čemu jsme u nás nevěnovali mnoho pozornosti. Přesto k nim dochází: 2004 Svitavy (M16, nůž), 2011 Chomutov (M15, palička na maso), 2012 Rakovník (M16, nůž), 2022 Praha-Michle (M22, mačeta), 2023 Třebíč (M16, nůž), 2023 Domažlice (F13, nůž). U všech těchto případů lze konstatovat trojí štěstí v neštěstí: Za prvé, že si místo chladných zbraní žádný z těchto žáků nevybral kanystr s benzínem. Za druhé, že se nedostal k palné zbrani. A za třetí, když už se v Rudolfově ke zbrani dostal, tak ji neuměl ovládat.

Většina zbraní použitých školními útočníky v USA nebyla v legálním držení pachatelů. Přibližně polovina byla ukradena příbuzným, a pokud odhlédneme od útočníků starších 18 let, pak v USA je tento původ charakteristický pro většinu školních útočníků.

Povinnosti zabezpečení zbraní

Zákon č. 119/2002 Sb., o zbraních a střelivu (účinný do 31.12.2025) v § 29 odst. 1 písm. b) stanoví každému držiteli povinnost zabezpečení zbraně. Nový zákon o zbraních č. 90/2024 Sb. (účinný od 1.1.2026) tuto povinnost obdobně stanoví v § 83.

Současná úprava v § 29 stanoví, že “držitel zbrojního průkazu skupiny A až E je povinen zabezpečit zbraň kategorie A, A-I, B nebo C a střelivo (§ 58)“, přičemž § 58 pak uvádí, že “zbraně v počtu do dvou kusů je držitel povinen vhodně zabezpečit proti zneužití, ztrátě a odcizení“. Nová úprava má obdobné ustanovení v § 11 a dále v § 83 stanoví, že “osoba, která nakládá se zbraní nebo střelivem, je povinna zbraně a střelivo, které ukládá mimo svou bezprostřední kontrolu, zabezpečit s ohledem na jejich povahu a místní podmínky tak, aby bylo zabráněno jejich zneužití, ztrátě, odcizení nebo zašantročení,” přičemž nejvýše dvě zbraně lze vhodně zabezpečit pro “dočasné uložení v obydlí nebo jiném obdobném prostoru“. Více jak dvě zbraně již musí být zabezpečeny kvalifikovaným způsobem (zbraňové skříně, trezory, ad.).

Česká právní úprava v tomto směru odpovídá převažujícímu účelu civilního držení zbraní, kterým je ochrana života, zdraví a majetku. Pouze snadno dostupná zbraň je pro takový účel vhodná. Než stanovovat pravidla, která by nikdo nedodržoval (povinnost trezorového zabezpečení všech zbraní), sází na přístup, který propojuje legitimitu a účelnost požadavků s jejich legálností.

Zákon tedy dává držiteli určitou míru svobody co do rozhodování ohledně konkrétního způsobu zabezpečení zbraně, přičemž ale v rámci tohoto rozhodování musí zvolit způsob, který zamezí zneužití, ztrátě či odcizení. Způsoby souladného zabezpečení zbraně se budou velmi lišit zejména v domácnosti s dětmi a bez dětí, v domě osamělého člověka nebo někoho s rozsáhlým příbuzenstvem jezdícím často na návštěvy.

Porušení povinnosti zabezpečení zbraně

Prosté porušení povinnosti zabezpečení zbraně je přestupkem s pokutou až 50.000,- Kč. Dle nové úpravy bude možné v případě, že v souvislosti s porušením povinnosti zabezpečení zbraně dojde k ohrožení života a zdraví, uložit pokutu až 100.000,- Kč. Toto tedy v případě prostého porušení povinnosti zabezpečení bez dalších následků.

V souvislostech tohoto článku je nicméně na místě hovořit především o trestněprávních následcích pro držitele, který nedostatečně zabezpečil zbraně, v důsledku čehož došlo k jejich zneužití, ať už v nehodě nebo dětským vrahem:

• 3 – 10 let odnětí svobody v případě usmrcení nejméně dvou osob (§ 143 odst. 4 trestního zákoníku),
• 1 – 6 let odnětí svobody v případě usmrcení jedné osoby (§ 143 odst. 2 TZ),
• 6 měsíců – 4 roky v případě těžkého ublížení na zdraví (§ 147 odst. 2 TZ),
• až tři roky v případě lehkého ublížení na zdraví nejméně dvou osob (§ 148 odst. 2 TZ),
• až jeden rok v případě lehkého ublížení na zdraví jedné osoby (§ 148 odst. 1 TZ).

V zásadě tedy i jediný nechtěný výstřel dítětem v uzavřeném pokoji může založit trestní odpovědnost držitele zbraně, byť by nikdo nebyl zasažen, pokud by vedl například k relativně pravděpodobnému následku v podobě poškození sluchu.

V případném soudním řízení by se pak podrobně prokazovalo, slovy judikátu z roku 1919, “kde revolver byl uschován, kdo jej uschoval a zda uschování, byl-li nabitý, bylo před dětmi a jinými neopatrnými a nezkušenými osobami dostatečné“.[1]

Přitom, dle judikátu z roku 1924 je pro trestní odpovědnost potřeba, aby “účinek byl předvídatelným a pachatel si neuvědomil neopatrnosti svého jednání (opomenutí), neuváživ s náležitou pečlivostí a v potřebné míře souvislost svého jednání se škodným výsledkem. Pachatel však nemusí vzíti do nekonečna v úvahu všechny následky svého jednání (opomenutí), nýbrž jest otázkou případu, kde končí trestná zodpovědnost pachatelova a kde začíná náhoda, za niž není zodpověden.“[2]

Poslední judikát k této problematice pochází z roku 1986, kdy byla shledána trestní odpovědnost myslivce, který nechal doma volně ležet malorážkovou pušku a jeden náboj. Jeho dvanáctiletý syn pušku nabil a následně při hře zastřelil svou šestiletou sestru (trefil se do hrudníku zrovna mezi žebra…).[3]

Skutečnost, že jsem při přípravě tohoto článku musel sahat takto daleko do historie, je jistě dobrým znamením. Současně ale nezapomínejme, že v tom Rudolfově to bylo doslova o fous…

14,5 let odnětí svobody Vladimira Kecmanoviće

3. května 2023 třináctiletý žák zahájil útok palnou zbraní v základní škole v Bělehradě. Legálně držené, nijak nezabezpečené zbraně dříve ráno ukradl svému otci. Pachatel zasáhl 16 osob, z toho 10 smrtelně. Většina obětí byla ve věku 11 – 14 let; zahynul také 53letý neozbrojený bezpečnostní pracovník.

Samotnému pachateli chyběly dva měsíce do trestní odpovědnosti. Trestní řízení se zaměřilo na jeho rodiče. Především jeho otci Vladimiru Kecmanovići, přednímu srbskému lékaři, obžaloba kladla za vinu obecné ohrožení. To bylo spatřováno v tom, že si byl dlouhodobě vědom duševních problémů svého syna. Rodiče si je však patrně nechtěli připustit, a synovi nezajistili adekvátní psychologickou a psychiatrickou péči. Namísto toho jej otec pravidelně bral na střelnici a kladl velký důraz na učení střeleckých dovedností.

Otec byl shledán vinným z obecného ohrožení a zanedbání péče a odsouzen k 14,5 rokům odnětí svobody. Matka byla odsouzena za zanedbání péče ke třem letům odnětí svobody.

Takový judikát u nás ještě nemáme. Dělejme vše proto, abychom se ho nedočkali.

[1] V případě domácnosti, kde se nachází zbraň, resp. domácnosti, kde se nachází bazén. Domácností s bazénem je v USA nicméně čtyřikrát méně než domácností se zbraní.

[2] Nejvyšší soud Československé republiky, Kr I 69/19, [Vážný 41 tr.]

[3] Nejvyšší soud Československé republiky, Zm I 476/25, [Vážný 2193 tr.]

[4] Nejvyšší soud Slovenské socialistické republiky, 7 Tz 113/84, [R 42/1986 tr.]