Americká odborná literatura obvykle co do příčin masových vražd rozebírá tři různé možné důvody: obecná úroveň lékařské péče o psychicky narušené jedince, zbraňové zákony a americká fascinace násilím v zábavním průmyslu i v reálném životě. Američanů, kteří jsou vystaveni nedostatečné péči o svůj mentální stav, mají přístup ke zbraním a sledují zábavní průmysl adorující násilí je ale obrovský počet, přesto se naprostá většina z nich nikdy násilně neprojeví. Studium důvodů masových vražd se tak v poslední době zaměřuje především na to, co je většině pachatelů společné.
Viceprezident Mike Pence u provizorního pomníku obětem masové vraždy v Orlandu.
Seriál masové vraždy v USA:
- 1. Statistické údaje zločinnosti
- 2. Profil typického pachatele
- 3. Vražedná subkultura a intervence
- 4. Dostupnost zbraní v USA
- 5. Symbióza mezi masovými médii a vrahy
Mezi pachateli masových vražd převažuje určitá skupina populace – jde především o bílé, ostentativně heterosexuální muže ve věku 20 – 50 let. Většinu „prostých“ vražd má přitom v USA na svědomí jiná skupina populace: v obecné statistice vyčnívají Afroameričané, kteří mezi lety 1980 a 2008 představovali 52,5% odsouzených za vraždy (v roce 2015 přitom představovali pouze 12,6% populace; jejich oběťmi byli z 93% jiní Afroameričané).
Výzkum týkající se společných znaků pachatelů hromadných vražd je přitom zásadním způsobem znesnadněn jejich typickým zakončením: 66% sledovaných případů skončilo smrtí pachatele, přičemž u 48% pachatelů šlo o sebevraždu či případně sebevraždu prostřednictvím policie, ve zbytku o „nesebevražedné“ usmrcení (policií nebo civilistou).
I tak, výzkumníci vysledovali tři hlavní rysy společné většině pachatelů: deprese, sociální izolace a narcisismus.
DEPRESE
50% pachatelů masových vražd dříve podstoupilo psychiatrickou léčbu, přičemž mezi hlavními důvody byly deprese. Až 78% jich buď trpělo závažnými myšlenkami na sebevraždu, nebo se o ni pokusili. Zde je viditelná zřetelná souvislost s převažujícím způsobem ukončení masových vražd, zejména v porovnání s procentem „běžných“ vražd zakončených sebevraždou – 4%.
Mimo deprese většinu pachatelů nespojují jiné duševní nemoci: pouze menšina byla diagnostikována jako psychotická případně s antisociální poruchou osobnosti. Vzhledem k tomu, že řada pachatelů byla v adolescentním věku, a že diagnóza těchto onemocnění vyžaduje sledování po dobu delší než rok, tak pro řadu z nich v tomto ohledu nejsou dostatečná data.
SOCIÁLNÍ IZOLACE
Sociální izolace patří k dalším sjednocujícím charakterům masových vrahů, a je zastoupena zejména mezi pachateli školních střeleb. Pro školy, které se stanou terčem útoku, je často typická velmi silná sociální stratifikace. 70% procent pachatelů bylo charakterizováno jako „samotáři“, a polovinu si spolužáci z různých důvodů dobírali.
Většina pachatelů byla neúspěšná jak ve škole, tak i v případném pozdějším pracovním životě, přičemž měli tendenci vinu za své neúspěchy svádět na jiné. I ti, kterým byla nabízena pomoc, ji často odmítali s odůvodněním, že problém není v nich samotných, ale v jejich okolí.
K společným znakům masových vrahů dále patří paranoia, pronásledování a vztek na okolí.
PATOLOGICKÝ NARCISISMUS
Patologický narcisismus je definován jako pocit zvláštnosti, který snižuje míru empatie k ostatním. Narcisismus jde u masových vrahů často ruku v ruce s pocitem vlastní povýšené významnosti a křivdy.
Neúspěšní patologičtí narcisté čelí hrozbě nízkého sebevědomí a pocitům bezmoci pramenícím z vlastního selhání snahou o dosažení proslulosti. Často se vzhlížejí v jiných, které vnímají jako úspěšné, a snaží se kopírovat jejich jednání. Typický masový vrah přesvědčuje sám sebe, že je stejně odhodlaný, agresivní a militantní jako jeho vzor.
Psycholog Sebastian Bombadilla k tomu dodává: „Zranitelný narcisismus může být vysvětlením pro paradoxní obraz člověka, který má grandiozní představu o sobě samém, ale současně je tak demoralizován, že své sebevražedné inklinace vnímá skrz představu o mučednictví naměřené proti reálným nebo domnělým protivníkům.“
VÝBUŠNÝ MIX
Tyto tři faktory se doplňují a vzájemně posilují. Společně vedou k naprosté ztrátě sociálního kapitálu, který se mnozí pachatelé snaží získat zpět právě spácháním masové vraždy, která jim má v jejich představě zajistit věčnou slávu. K otázce snahy o získání slávy a vzájemné symbióze mezi masovými vrahy a médii se vrátím v 5. dílu.
DLOUHODOBÉ PLÁNOVÁNÍ
Pro naprostou většinu případů masových vražd v USA je typické, že se nejedná o impulzivní jednání, ale o dlouhodobě metodicky plánované a provedené činy. Doba plánování může trvat měsíce až roky, a obvykle zahrnuje detailní průzkum místa útoku. Časté jsou také nesouvisející předchozí agresivní činy, kterými si pachatel testuje míru svého vlastního odhodlání. K tomu více v 3. díle.
Zdroje: A Study of Active Shooter Incidents in the United States Between 2000 and 2013, FBI, 2014
Mass Shootings and the Media Contagion Effect, Jennifer Johnston, Ph.D. and Andrew Joy, BS, Western New Mexico University
Homicide Trends in the United States, 1980-2008, U.S. Department of Justice
