Zahraničí

Jižní Afrika: Zbraňová amnestie, která dává šanci 300.000 osob s neplatnými zbrojními průkazy, je předem odsouzena k neúspěchu

V Jihoafrické sbírce zákonů byl 27.11.2019 publikován výnos ministra policie č. 1527, kterým se na dobu mezi 1.12.2019 a 31.5.2020 vyhlašuje zbraňová amnestie. Ta mimo jiné umožňuje při odevzdání zbraně také podat žádost o vydání povolení k jejímu držení. Díky tomu 300.000 legálních držitelů, jejichž zbrojní průkazy byly v důsledku rozhodnutí Ústavního soudu z června 2018 prohlášeny za neplatné, dostává šanci na opětovnou legalizaci svých zbraní. Kombinace regulatorního nastavení, byrokratických překážek a extrémně vysoké kriminality tuto amnestii předem odsuzuje k neúspěchu.

Nepovedená novelizace zbraňové legislativy a 300.000 držitelů v právním limbu

Podrobně: Zbraňová legislativa Jižní Afriky & Jižní Afrika: 300.000 legálních držitelů čelí konfiskaci zbraní

Jižní Afrika v roce 2000 přijala novou zbraňovou legislativu, v jejímž rámci byly mimo jiné zavedeny časově omezené zbrojní průkazy. Odbornost autorů jihoafrické zbraňové legislativy byla na úrovni, která je nám dobře známa z procesu přípravy evropské zbraňové směrnice, čemuž odpovídala také kvalita výsledného díla.

K zásadním změnám patřilo zavedení omezení počtu držených zbraní a také zavedení správního uvážení na vydávání povolení k jejich držení. Povolení se přitom vydávají na každou jednotlivou zbraň (tj. nelicencuje se držitel obecně jako v ČR).

Zákon ale především zavedl dvě změny, jejichž důsledky se ve své celistvosti projevily až o 18 let později:

  • Povolení k držení zbraní byla nově vydávána na časově omezenou dobu (v závislosti na typu 2 – 10 let). Ze znění zákona ale nebylo patrné, zda-li dříve vydané doživotní zbrojní průkazy zůstávají platné doživotně, nebo je nutné je obnovovat. Logicky tedy jejich držitelé o obnovení nežádali.
  • Podle zákona musí být žádost o obnovení povolení k držení zbraně podána před propadnutím platnosti dosavadního. V případě promeškání lhůty držitel musí zbraně okamžitě odevzdat, jinak se dopouští trestného činu nelegálního ozbrojování. Možnost dosáhnout nápravy po uběhnutí doby platnosti zbrojního průkazu neexistuje.

Otázkou výkladu výše uvedeného nejasného ustanovení policie a následně soudy strávily mnoho, mnoho let. Nekonečná – a pro místní sdružení držitelů zbraní také pěkně drahá – soudní anabáze skončila až rozhodnutím Ústavního soudu dne 6.7.2018, podle nějž “doživotní” zbrojní průkazy vydané podle dřívější legislativy jsou neplatné, pokud držitel nepožádal o vydání povolení podle nové úpravy. K datu vydání rozhodnutí Ústavního soudu zbraně na základě “doživotních” povolení drželo na 300.000 zákonadbalých občanů – bez možnosti jejich “znovulegalizace”.

Spolek držitelů zbraní GOSA následně dosáhl vydání předběžného opatření, kterým Vrchní soud policii zakázal provádění hromadných konfiskací zbraní držitelů s “propadlými” zbrojními průkazy. Soud zákaz odůvodnil tím, že konfiskace by představovaly významné ohrožení veřejné bezpečnosti. A to především protože policie není schopna zbraně v případě převzetí adekvátně zabezpečit a zamezit jejich přesunu do rukou zločinců (viz např. článek Jižní Afrika: Policisté “ztratili” 9 milionů nábojů, teď jim docházejí, čím dál častěji slouží beze zbraní).

Podmínky amnestie

Amnestijní období bude platit mezi 1.12.2019 a 31.5.2020.

Osoba odevzdávající zbraň bude mít povinnost se při odevzdání zbraní identifikovat a ve formuláři také přesně určit odevzdávanou zbraň. Pokud bude žádat o vydání povolení k držení odevzdávané zbraně, musí příslušnou žádost podat do 14 dní od odevzdání zbraně. Při podání žádosti v této lhůtě by již měl splňovat také ostatní zákonné předpoklady, tedy např. složení psaného testu a absolvování výcviku bezpečného zacházení se zbraní. Povolení k držení zbraně nebude vydáno v případě nelegálně držených zbraní, u nichž nebude předložena dokumentace dokládající jejich dřívější vlastnictví.

Policie má povinnost u všech odevzdávaných zbraní provést forenzní zkoumání, zda-li nebyly dříve použity při spáchání trestného činu, a pokud nebyla podána žádost o vydání povolení k jejich držení, všechny tyto zbraně zničit.

Restriktivní legislativa amnestii předem odsuzuje k neúspěchu

Jakkoliv amnestie může pro některé držitele představovat vítanou cestu k legalizaci své současné situace, lze očekávat, že naprostá většina adresátů ji bude ignorovat. Zločinci své nelegální zbraně neodevzdají stejně jako na Novém Zélandu a pro zákonadbalé držitelé “neplatných” zbrojních průkazů nepředstavuje akceptovatelnou cestu vpřed, a to hned z několika důvodů:

  • Jižní Afrika čelí extrémní míře kriminálního násilí. Střelné zbraně jsou pro velkou část populace základním nástrojem zajišťujícím alespoň nějakou naději na přežití.
  • Vydání povolení podléhá správnímu uvážení. Žadatel tedy nemůže spoléhat, že se mu jeho “amnestovaná” zbraň vrátí. Obzvlášť při zohlednění, že ministr vnitra Bheki Cele má na civilní držení zbraní názory srovnatelné s Jiřím Dienstbierem a ještě v listopadu 2018 se snažil prosadit úplný zákaz držení zbraní pro sebeobranu.
  • I pokud by se amnestovaná zbraň “vrátila”, proces obnovování povolení se bude s nejistým výsledkem po několika letech opakovat. Zkušenost ze zemí jako Brazílie nebo Německo přitom ukazuje, že takovýto systém přirozeně dříve nebo později tenduje k plíživému zavedené úplného zákazu (ostatně stejné obavy existují také v souvislosti se zbraňovou směrnicí).
  • Zatímco dřívější legislativa počet zbraní neomezovala, podle nové lze například pro sebeobranu držet jen jednu pistoli (případně po vydání zvláštního dvouletého povolení také jednu samonabíjecí pušku). V případě držení vícero zbraní ani amnestie nebude umožňovat legalizaci všech (ledaže by spadaly do výjimek, např. pro lov nebo sběratelství).
  • Už jen samotný proces běžného vydávání povolení je znám dlouhými byrokratickými prodlevami. V současnosti po splnění všech předpokladů není čekání na vydání povolení po dobu 6-12 měsíců žádnou výjimkou. Jaké asi budou lhůty, když během půl roku desetitisíce osob podají nové žádosti?
  • Jihoafrická policie je známá ztrátami tisíců služebních zbraní. I na pořádkumilovném Novém Zélandu došlo ke ztrátám odevzdaných zbraní z policejních stanic do rukou zločinců. Jak velká je šance, že se odevzdaná zbraň v průběhu procesu neztratí? A pokud se neztratí, v jakém stavu se vrátí?
  • Budou vůbec desetitisíce osob schopny projít kurzy a zkouškami, nebo dojde k přehlcení systému přípravy a zkoušení jako v ČR v roce 2016?
  • Pokud pouhé ověření splnění předpokladů pro vydání povolení trvá více než půl roku, jak dlouho bude policii trvat forenzní zkoumání desetitisíců zbraní?

Naprostá většina Jihoafričanů tak má dnes již jasno: jediná zbraň, která je opravdu jejich, je ta, o které stát neví.

Lze předpokládat, že mnoho z 300.000 držitelů “propadlých” zbrojních průkazů podá žádost o amnestování jedné či dvou zbraní. A to především jedné pistole, kterou považují za nezbytnou pro své přežití, protože v případě vydání povolení ji budou moci i nadále nosit, bez ohledu na finální výsledek stále probíhající soudní pře o povahu legálnosti jejich zbraní. Možná se pokusí amnestovat taky pár loveckých zbraní.

Naprostá většina zbraní zcela jistě zůstane amnestií nedotčena. Což bude s ohledem na vývoj situace v Jižní Africe nakonec nejspíš nejlepší výsledek.


Jihoafričané

Jižní Afrika

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *