Implementace zbraňové směrnice: Česká republika úspěšně implementovala většinu povinností

Zatímco většina médií se věnovala neprojednání implementační novely zákona o zbraních ve lhůtě 14. září 2018, tak jejich pozornosti unikla dvě důležitá fakta. O tom, jak sama Evropská komise zmeškala lhůtu 14. září, v níž měla stanovit pravidla pro dovolené výrobní provedení expanzních a salutních zbraní, jsem psal v detailu v článku “Nařízení o expanzních zbraních a potřeba nové věznice pro reenactery“. Další důležitou skutečností je to, že Česká republika většinu povinností dle zákazové směrnice ve lhůtě implementovat stačila.

Amorální a zvrácené zákazy neimplementovány

Občanská společnost i politici se logicky většinou soustředí na onu amorální a zvrácenou část směrnice, kterou je občanům v reakci na jejich vraždění nelegálně vyzbrojenými teroristy zakazováno legální držení vybraných typů zbraní. Pozornosti přitom unikají další části zákazové směrnice, které přitom Česká republika již úspěšně implementovala. A to většinou dokonce ne k datu pro implementaci, ani v době přijímání směrnice, ale již velmi dlouho předtím, než byl vůbec návrh zákazové směrnice představen.

Česká zákonná úprava je totiž v oblastech, které jsou klíčové pro zajištění bezpečnosti (při současném umožnění legitimního ozbrojování se zákonadbalých občanů) již léta výrazně přísnější než ta evropská. Řada povinností, které směrnice zavádí jako novinku, v České republice platí už několik desetiletí.

Zatímco čeští novináři se tedy předháněli v popisování hrůznosti promeškání implementace, ve sbírce evropské legislativy v případě České republiky vyskočil celkový počet 36 implementačních opatření. Tím ČR nejen předčí 21 dalších členských států, které doposud neimplementovaly vůbec (včetně Německa či Slovenska), ale co do počtu implementačních opatření řádově převyšuje i ty ostatní státy, které už na tomto poli stačily přijmout potřebnou národní legislativu.

Důležité části implementovány s předstihem

Česká legislativa je dlouhodobě výrazně přísnější v tom směru, že pro legální držení zbraní vyžaduje získání zbrojního průkazu v přesně definovaném procesu. Toto nejenže není požadavkem evropské legislativy, ale také to neplatí v řadě evropských států, včetně například Rakouska. V něm jsou zbraně kat. C volně dostupné bez plnění jakýchkoliv formalit. Podobně v Británii jsou sice téměř všechny zbraně zakázány, ale například proces získání povolení k držení brokovnice je – mimo arbitrárnost – ve srovnání s českým poměrně benevolentní.

Prostřednictvím zbrojního průkazu přitom ČR splňuje několik klíčových povinností zákazové směrnice, a to konkrétně:

• Zhodnocení potenciálního nebezpečí osoby pořizující si zbraň, a to výrazně přísněji než v zákazové směrnici. Směrnice odkazuje na spáchání trestných činů, kdežto v ČR je posuzována také “spolehlivost”, v jejímž rámci k limitujícím faktorům patří spáchání přestupků, nadměrné požívání alkoholu či jakékoliv požívání jiných návykových látek.
• Průběžné monitorování plnění povinností pro držení zbraní, které je v ČR dlouhodobě zajištěno obnovováním platnosti zbrojních průkazů. Směrnicí zaváděné pětileté období se může zdánlivě zdát přísnějším než české desetileté. Ve skutečnosti je ale česká úprava opět přísnější, neboť sledování spáchání trestných činů a přestupků je prováděno průběžně, a stejně tak v důvodných případech smí policejní orgán nařídit také přezkum zdravotní způsobilosti mimo pravidelné období obnovování ZP.
• Zhodnocení lékařských a psychologických informací nově zaváděné směrnicí v ČR také existuje dlouhodobě, a to prostřednictvím nezbytné prohlídky obecným lékařem, který si může v odůvodněných případech vyžádat vyšetření specialistou.

Další “novinkou” zákazové směrnice je zavedení povinnosti bezpečného uložení zbraní. Ve státech, jako je Francie, kde se ročně “ztratí” více než 10.000 civilních legálně držených zbraní to možná představuje zajímavý výdobytek, ale pro české držitele zbraní jde o desetiletí platnou povinnost. Míra její přísnosti pro držení většího počtu zbraní, kdy je vyžadováno také elektronické zabezpečovací zařízení, je také v evropském srovnání poměrně unikátní.

Stejně tak naprosto překvapivá “novinka” vyžadující ověření povolení kupujícího v případě dálkového prodeje zbraní (čti zasílání pistolí poštou) je něco, nad čím se může český držitel zbrojního průkazu jen nevěřícně poškrábat na hlavě.

“Novinku” o tom, že podnikatelé v oboru zbraní a střeliva mohou odmítnout prodat zbraně podezřelým osobám, raději už ani nebudu komentovat.

ČR napřed i tam, kde Evropská komise mešká

Za zmínku nicméně stojí některé další “nové” povinnosti, které zavádí zákazová směrnice a které ČR dlouhodobě plní:

• dostatečná právní úprava dovoleného provedení expanzních zbraní – tj. Evropská komise promeškala lhůtu 14. září k přijetí prováděcího aktu, kdežto ČR je v tomto směru už roky napřed,
• zajištění formalizovaného procesu znehodnocování zbraní,
• označování hlavních částí zbraně,
• regulace podnikatelů v oblasti zbraní,
• vedení podrobných informací v Centrálním registru zbraní.

V otázkách, které mohou mít reálný dopad na obecnou bezpečnost, nejenže Česká republika stihla implementaci zákazové směrnice k datu 14.září 2018, ale dokonce zbytek Evropy nejméně o dvě desetiletí předstihla.

Amorální a zvrácené odzbrojování občanů jako reakce na jejich vraždění se opravdu tak trochu nestihlo zavést. A nezbývá než dělat vše proto, aby to tak zůstalo.

Protože jinak nám nezbyde, než smutně nosit ona trička “Je sui Charlie Hebdo”. A to jako vzpomínku na to, jak šéfredaktor Charlie Hebdo nedostal povolení k nošení svých legálních zbraní pro sebeobranu, zatímco jeho vrahové neměli nejmenší problém projít teroristickým výcvikem v Jemenu ani koupit si nelegální zbraně k jeho zavraždění, byť byli už deset let na watchlistu místních bezpečnostních složek (v případě jednoho z nich šlo dokonce o osobu, která již byla v minulosti za terorismus odsouzena).

Související:

• Implementace zbraňové směrnice nemá nic společného s bojem proti terorismu
• Původ zbraní použitých teroristy v Evropské unii
• Fact check: směrnice nikomu zbraně nebere
• Rozhovor – J. Bartošek: „Naše připomínky při přípravě směrnice nebyly brány v potaz“
• Rozhovor – Jitka Chalánková: „Jsem připravena předložit zbraňovou ústavní novelu“