Nutná obrana V: Obrana v průběhu rvačky, souboje

Pokud obhajoba nutnou obranou konanou preemptivně proti přímo hrozícímu útoku představuje tvrdý oříšek (předchozí článek), neméně problematickou oblastí je užití nutné obrany v rámci rvačky. Jednoduchá rada zní – do rvaček prostě nevstupovat. Jak se ale české právo umí poprat se situací, kdy třeba jeden z účastníků mlčky oboustranně akceptovaného pěstního souboje nečekaně vytáhne nůž?

Tento text nepředstavuje právní radu ani návod jak se chovat v konkrétní životní situaci.

Kdo se bránil? Kdo útočil? Kdo se rval? Video čistě ilustrační, není vhodné pro slabší povahy.

Hranice mezi rvačkou, soubojem a útokem

Rvačkou v judikaturním smyslu se má na mysli vzájemné napadání nejméně tří osob. Laicky je za rvačku považováno také vzájemné napadání pouze dvou osob, pro které je výstižnější výraz souboj.

Při rvačce či souboji jsou všechny zapojené osoby považovány vzájemně za útočníky. Jelikož jsou všichni útočníky, nemůže se nikdo dovolávat nutné obrany.

Z ustanovení § 223 tr. zák. plyne, že trestného činu rvačky se dopouští nikoliv ten, kdo se brání útoku byť i více útočníků, nýbrž ten, kdo se účastní rvačky za účelem úmyslného ohrožení života nebo zdraví jiného. Úmysl pachatelů se vztahuje jak k účasti na zápasu, tak i k ohrožení života nebo zdraví jiného. Jestliže obžalovaný napomenul neukázněné občany, aby se slušně chovali, nebyl povinen trpět útoky vůči své osobě, zejména byl-li útočník ozbrojen. Jestliže byl napaden, nelze ho proto vzhledem k nedostatku zavinění považovat za účastníka rvačky. (Nejvyšší soud Československé republiky, 5 Tz 10/60, [R 36/1960 tr.])

Účastníkem rvačky také není ani ten, kdo zasáhne do rvačky ve snaze ji překazit, aby nedošlo ke zranění účastníků. Praktické prokázání úmyslu směřujícího k “překažení rvačky” a nikoliv k “účasti” na rvačce je už samozřejmě jiná otázka.

Předpojatost orgánů činných v trestním řízení

Zejména v případech incidentů nízké intenzity, které policie typicky nabere jako výtržnictví či lehké ublížení na zdraví, existuje poměrně výrazná tendence orgánů činných v trestním řízení stíhat oba účastníky bez hlubší snahy o rozklíčování věci z hlediska § 29 trestního zákoníku o nutné obraně.

Tomu přispívá také skutečnost, že útočník se málokdy “na rovinu” přizná. Útočníky jsou obvykle osoby zbabělé a morálně zvrhlé, pro které je přirozené při následném šetření věci lhát o jejím počátku a průběhu. Paradoxem pak je, že často útočníkem suverénně uváděná jednoduchá a přímočará lež může působit přesvědčivěji, než podrobné a s ohledem na nervové vypětí ne zcela jisté popisování věci obráncem.

I pokud se ubráníte v zásadě banálnímu útoku pachatele, může vás ještě čekat útok státu; k tomu podrobně v části X. série.

Nutná obrana v průběhu rvačky, souboje

Obecně

Rvačka či souboj může vzniknout především:

• Dohodou, byť i mlčky.
• Postupnou eskalací verbálního sporu.
• Náhlé oboustranné napadení.

Hlavním pravidlem je, že útočníkovi nenáleží nutná obrana. V případě rvačky, tedy oboustranného napadení, jsou útočníci na obou stranách, a tedy v základní rovině žádná ze stran nemůže přistoupit k nutné obraně.

Rvačka musí být ze své podstaty ukončena dosažením převahy jednoho z účastníků. A to buď v důsledku fyzického přemožení, nebo dosažení ztráty odhodlání mající projev kapitulace.

Situace umožňující nutnou obranu

V souvislosti s rvačkou mohou nastat především následující tři situace umožňující jednání v nutné obraně:

• Pokud jeden z účastníků dá jednoznačně najevo, že ukončuje svou účast na rvačce. Například rozhodne se utéct, avšak je druhým účastníkem pronásledován a dále napadán. V takové chvíli může utíkající přistoupit k nutné obraně, přičemž odpovědnost za předchozí účast na rvačce nadále trvá.
• Pokud jeden z účastníků zcela zjevně dosáhl fyzického přemožení druhého, avšak nadále pokračuje v útoku. Zde se nicméně teorie výrazně rozchází s praktickými možnostmi dokazování. Neveselé vyhlídky představuje například situace, kdy přemožený skončí na zemi a škrcení protivníkem hrozící ztrátou vědomí či snad i života ukončí prostřednictvím doposud skrytého nože.
• Pokud jeden z účastníků zjevně vybočí z rámce souboje, např. nečekaně sáhne po skrytém noži. Rvačka ze samotné povahy představuje situaci, kdy se v rychlém sledu vzájemně mění výpady a obrany. Mezi překvapivou eskalací útoku prostřednictvím vytažení zbraně a obranou – reakcí týmž způsobem může být jen velmi krátký časový úsek. Možnosti obhajoby prokázat, že šlo o obranu proti překvapivému vybočení z mezí rvačky, a nikoliv o oboustrannou eskalaci, jsou pak mizerné.

Prokazování

Obecně platí, že k předpokladům nutné obrany nepatří subsidiarita, tedy povinnost pokusit se útoku vyhnout jinak, například útěkem. Mimo tyto poučky je ale u soudu rozhodující jen to, co obránce může prokázat.

Z hlediska pozdějšího dokazování může obránce své postavení zásadním způsobem zlepšit snahou o prokazatelnou deeskalaci. To platí v obecných případech a obzvlášť při nutné obraně, které předcházela rvačka. Zde se však může právní a praktické hledisko často míjet, zejména pokud by samotný pokus o úprk vedl k zvýšení míry ohrožení obránce.

Úprk by měl být dostatečně intenzivní (vzdálenost) a úpěnlivý (zajištění sympatizujících svědků), aby zcela zjevně zajistil přetržení trvání předchozího oboustranného jednání. Tedy aby existoval důkaz pro to, že rvačka zcela jednoznačně skončila, a další jednání už bylo sice navazujícím, avšak samostatným útokem jednoho z účastníků a obranou druhého.

Shrnutí

Ať už půjde o rvačku vícero, nebo zápas dvou osob, obecně v této situaci představují útočníka všichni zúčastnění, a tedy žádnému nepřísluší nutná obrana proti útoku jiného účastníka. Výjimečně mohou nastat okolnosti, za kterých lze i při rvačce naplnit podmínky nutné obrany. Jejich prokázání v praxi je ale extrémně obtížné. Pokud je to prakticky možné a nevede to k zvýšení ohrožení, měl by se obránce snažit dostatečně intenzivně a úpěnlivě zajistit přetržení předchozího vzájemného napadání.

Podrobně: GAWRON, T. Nutná obrana v právní praxi. Brno: Václav Klemm –Vydavatelství a nakladatelství, 2023, s. 188 – 195.

Soudní praxe

Jakkoliv teoreticky mohou nastat situace nutné obrany i během rvačky, jejich prokázání v praxi je na hraně nemožného.

Nejvyšší soud na okraj shledal, že i za rvačky může nastat situace nutné obrany, již v roce 1927 (rozhodnutí NS Zm I 437/27 ze dne 22.9.1927; v daném případě však šlo o útok, a nikoliv o rvačku). Rozhodnutí vyšších soudů, která by tento závěr dále uváděla do praxe, je ale i tak jako šafránu.

Škrcení v zahradní chatce v Praze zakončené bodnutím

V květnu 2005 došlo v zahradní chatce v Praze k rozepři. Nejprve slovní spor vygradoval k vzájemnému fyzickému napadání, při němž jeden z účastníků padl na zem. Po chvíli zápasu na zemi jeden z rváčů zjevně získal navrch. Tím ale rvačka neskončila, muže ležícího na břiše zalehl, chytil do kravaty a začal dusit. Dušený na podlaze nahmatal kuchyňský nůž a zabodl jej útočníkovi z boku do břicha. V důsledku zásahu jater došlo k těžkému krvácení a ukončení incidentu. Toto jednání soud prvního i druhého stupně posoudily jako ublížení na zdraví. Nepodmíněný trest odnětí svobody v délce 3 let, po odvolání 2 let.

Žádný ze soudů v tomto případě předchozí vzájemné napadání (rvačku) jako limitující k užití nutné obrany nevnímaly. Původní odsouzení postavily na závěru o nepřiměřenosti obrany v důsledku nevyužití snahy vymanit se z kravaty jiným způsobem. S tím se Nejvyšší soud neztotožnil (k tomu podrobněji v článku série věnovaném intenzivnímu excesu).

Obránce se dočkal zrušení a vrácení věci k prvnímu stupni rok a půl po té, co byl škrcen. (Rozhodnutí NS sp.zn. 5 Tdo 162/2007 ze dne 28.2.2017).

Monitoring nutné obrany – výběr právních vět z aktuálních případů

Nejedná se o nutnou obranu, pokud úmysl směřoval k vedení rvačky

Provedené důkazy také jednoznačně prokazují motivaci jednání obžalovaného, kdy sice na počátku agresivním chováním konflikt vyvolal poškozený [útočník 1] poté co byly [sic] dalšími osobami roztrženi, chtěl obžalovaný v dalším napadání pokračovat, proto se také ozbrojil, se stejným záměrem pak do pokoje vnikli poškození. (KS Praha 5 T 29/2019, viz Monitoring nutné obrany #2 – Žiželice u Kolína, 2018 [potyčka na ubytovně zakončená užitím kuchyňského nože])

Další články k tématu naleznete na portálu nutná obrana.