Monitoring nutné obrany #26 – Jirkov, 2012 [11 let trestního řízení po potyčce mezi vietnamským prodavačem a romskými útočníky]

Případ, v němž tři mladíci přišli do večerky, a jeden se z ní pokusil odejít bez placení s dvoulitrovou plastovou lahví vína pod bundou. Po verbální konfrontaci prodavačem ji odhodil, načež od prodavače inkasoval facku. Pak přišlo velmi brutální a vysoce intenzivní napadení prodavače zahrnující jeho sražení a napadání na zemi. Ubránil se bodnutím útočníka do hrudníku. Prodavač byl zproštěn obvinění již v prvním stupni, ale Okresní státní zastupitelství v Chomutově se jen tak nevzdalo: následovala jedenáctiletá strastiplná odysea vietnamského obránce, na jejímž konci byl desátou instancí opět finálně zproštěn obžaloby.

Návázat na tento úvod metaforou by bylo nadbytečné. Nicméně, vážený čtenáři, prosím pozastav se v této chvíli a zamysli se nad tím, co vše se stihlo udát ve Tvém životě v letech 2012 – 2023. Tedy v letech, po která byl obránce ohrožen uložením trestu odnětí svobody v délce 3 – 10 let.

Skutek, z jehož spáchání byl obránce obžalován

Dne 28.09.2012 kolem 19:00 hodin v xxxxx, ul. xxxxxx čp. xx, v prodejně potravin, poté co si všiml, že xxxxxx uschoval pod bundou láhev červeného vína, vzal u pokladny nůž o délce 20 cm a s nožem v ruce vyzval xxxxxxx k vrácení láhve, načež ji poškozený xxxxxx u pokladny odhodil a obviněný xxxxxxx ho udeřil otevřenou dlaní do tváře, poté se poškozený začal bránit a udeřil obviněného několika ranami pěstí do obličeje, začali se přetahovat a při tom ho obviněný bodl pravou rukou nožem do levé části hrudníku, čímž poškozenému xxxxxx, nar. 7xxxxxx, způsobil bodnou ránu na levé boční až bočně – přední straně levé poloviny hrudníku v úrovni 4.-5. mezižebří, pokračujícího kanálem ostrého přerušení měkkých tkání a svaloviny stěny hrudníku šikmo do pohrudniční dutiny a do přední části dolního laloku levé plíce provázenou krvácením do pohrudniční dutiny, které si vyžádalo hospitalizaci s operačním zákrokem s dobou léčení nejméně tří týdnů.

V tomto jednání byl spatřován pokus zvlášť závažného zločinu těžké ublížení na zdraví podle § 21 odst. 1 tr. zákoníku k § 145 odst. 1 trestního zákoníku a přečin výtržnictví podle § 358 odst. 1 tr. zákoníku; obránce byl ohrožen trestem odnětí svobody v délce tři až deset let.

Základní informace k řízení

• Útok spáchán 28.09.2012 kolem 19:00 hodin v prodejně potravin v Jirkově.
• Rozsudek Okresního soudu v Chomutově ze dne 15.6.2014, č.j. 2T 87/2014 – 446 (předseda JUDr. Ivan Novák), obžalovaný zproštěn, neb jednal v nutné obraně.
• Usnesení Krajského soudu v Ústí nad Labem ze dne 30.10.2014, č.j. 5To 308/2014-464 (předseda JUDr. Milan Kohoutek), napadený rozsudek zrušen a věc vrácena prvnímu stupni k novému projednání [požadavek na doplnění dokazování].
• Rozsudek Okresního soudu v Chomutově ze dne 30.7.2015, č.j. 2T 87/2014 – 507 (předseda JUDr. Ivan Novák), obžalovaný zproštěn, neb jednal v nutné obraně.
• Usnesení Krajského soudu v Ústí nad Labem ze dne 26.1.2016, č.j. 5To 484/2015-537 (předseda JUDr. Milan Kohoutek), napadený rozsudek zrušen a věc vrácena prvnímu stupni k novému projednání [požadavek na doplnění dokazování].
• Rozsudek Okresního soudu v Chomutově ze dne 22.1.2021, č.j. 2 T 87/2014 – 857 (předsedkyně Mgr. Iva Dvořáková), obžalovaný uznán vinným pokusem těžkého ublížení na zdraví a odsouzen k trestu odnětí svobody v délce trvání tří let s podmíněným odkladem na dva roky; zdravotní pojišťovně přiznána náhrada škody ve výši 105.443,27 Kč.
  • Přestože obránce prohlásil, že nerozumí česky, hlavní líčení v této fázi mu nebylo tlumočeno.
• Usnesení Krajského soudu v Ústí nad Labem ze dne 7.10.2021, č. j. 5 To 141/2021-902 (předseda Mgr. Radek Šnajdr), odvolání zamítnuto jako nedůvodné.
• Usnesení Nejvyššího soudu v Brně ze dne 12.4.2022, č.j. 6 Tdo 262/2022-955 (předseda senátu JUDr. Ivo Kouřil, zpravodaj Mgr. Pavel Göth), předchozí rozhodnutí zrušena a věc vrácena soudu prvého stupně.
• Usnesení Okresního soudu v Chomutově ze dne 25.8.2022, č.j. 2 T 87/2014-978, (předsedkyně Mgr. Iva Dvořáková), zastavení trestního stíhání z důvodu promlčení [soud došel k závěru, že se jednalo o exces z nutné obrany naplňující skutkovou podstatu trestného činu ublížení na zdraví z omluvitelné pohnutky podle § 146a odst. 3 tr. zákoníku]
  • Obžalovaný trval na projednání věci ve smyslu § 11 odst. 4 trestního řádu s tím, že “případ představuje učebnicový příklad nutné obrany”. [Pozn. TG: lze předpokládat, že vedle otázky cti a vědomí o závaznosti názoru NS k tomu přistoupil také proto, že jinak by dalších až deset let čelil žalobě pojišťovny v civilním řízení.]
• Rozsudek Okresního soudu v Chomutově ze dne 20.2.2023, č.j. 2 T 87/2014 – 1021 (předsedkyně Mgr. Iva Dvořáková), obžalovaný shledán vinným přečinem ublížení na zdraví z omluvitelné pohnutky podle § 146a odst. 3 tr. zákoníku; soud dle § 227 trestního řádu trest neuložil; zdravotní pojišťovně přiznána náhrada škody ve výši 105.443,27 Kč.
• Rozsudek Krajského soudu v Ústí nad Labem ze dne 6.6.2023, č.j. 5 To 177/2023-1060 (předseda Mgr. Radek Šnajdr), obžalovaný zproštěn, neb jednal v nutné obraně.

Skutkové otázky

• Obránce stál za kasou, když do obchodu vešli tři mladíci.
  • Dva mu stáli ve výhledu, nicméně skrz zrcadlo viděl, že třetí si dal pod bundu 2L plastovou láhev vína.
  • Dva šli k pokladně, třetí šel ven, obránce ho vyzval, aby se zastavil.
  • Zloděj hodil lahev dveřmi dovnitř prodejny.
  • “Proto šel za ním a dal mu facku jako na ponaučení. Tu facku mu dal venku.“
  • Následovala intenzivní reakce zloděje, který obránce zatlačil dovnitř, kde se k němu přidal další útočník (třetí se napadání neúčastnil). Prodavač byl stažen k zemi, kde čelil mnoha úderům a kopům.
  • “Když padal na zem, tak nahmatal nějaký předmět a neuvědomil si, že je to nůž. Není si vůbec vědom toho, že by měl u sebe nůž. S tím předmětem máchnul.“
  • “Ví jen, že byl napadán v době, kdy padal na zem, ale přesně to popsat nedovede, protože v tu chvíli měl ztrátu vědomí.“
• Policie v prodejně zajistila kovovou špachtli a tři nože z prodejny.
• Mladík 1 (/útočník):
  • Víno pod bundou odnášel, protože ještě není plnoletý, a byl domluvený s kamarádem, že ten to víno zaplatí.
  • Facku dostal ještě u kasy, následovalo vzájemné přetahování.
  • Odmítá, že by kopal do obránce ležícího na zemi.
  • Obránce se po pádu zvedl a bodnul útočníka do břicha.
  • Utekl do parku, omdlel, přijela záchranka.
  • Soud shledal řadu rozporů mezi výpovědí před soudem a dříve před policií.
  • Test na alkohol neproveden.
• Mladík 2
  • 3 promile alkoholu.
  • Krást nechtěli, víno bylo pod bundou z legrace.
  • Neví, kdo koho napadl první.
  • Nikdo obránce nestrhl na zem.
  • Žádný nůž neviděl.
  • Neviděl bodnutí, ale po odchodu si útočník 1 stěžoval na bolest a měl na sobě krev.
• Mladík 3:
  • 1,07 promile alkoholu.
  • Chtěli si koupit víno, útočník 1 si ho dal pod bundu a šel ho zaplatit ke kase.
  • Prodavač z ničeho nic vyběhl od kasy s nožem v ruce, křičel a dal útočníkovi facku, dostal jednu zpátky a spadl na zem, pak všichni utekli.
  • Bodnutí neviděl, poté, co se prodavač zvedl ze země, už prodavač neměl nůž v ruce.
  • Venku viděl, že mladík 1 je od krve.
• Mladíci v průběhu řízení měnili své výpovědi. V přípravném řízení uvedli, že obránce uzamkl obchod a následně fackoval kradoucího mladíka. Toto pak změnili, jak je uvedeno výše. Při prověrce na místě provedené před 3. rozhodnutím ve věci tvrdili, že z místa utekli dříve, než došlo k potyčce (čímž se distancovali od bití prodavače ležícího na zemi).
• Svědkyně, náhodná příchozí:
  • Vešla do dveří a viděla tři mladíky, jak mlátí prodavače, který po úderech padl k zemi.
  • “…všichni tři mlátili prodejce. V té době prodejce ležel na zemi, na zádech. …V té době ho všichni tři mladíci mlátili pěstmi do těla, jak ležel, tak do prodejce i kopali. Kopali do prodejce všichni tři, jak u něj stáli.“
  • Začala hlasitě volat o pomoc, útočníci utekli (přitom jeden venku vrazil do a povalil na zem její pětiletou dceru).
  • Šla pomoci prodavači, žádný nůž na místě neviděla.
  • Prodavač si stěžoval na bolesti, měl viditelné modřiny v obličeji.
• Svědek, náhodný kolemjdoucí:
  • Viděl z prodejny kvapem utíkat tři romské mladíky.
  • Uvnitř našel otřeseného prodejce, rozházené zboží, žádný nůž neviděl, pak volal policii.
  • Prodejce měl monokl, držel si zezadu hlavu.
• Řada dalších svědků na ulici – viděli mladíky utíkat, žádné zranění si u mladíků nevšimli.
• Znalec oboru zdravotnictví:
  • K věci přibrán déle než rok po útoku.
  • Uvedl, že není možné určit intenzitu ani směr vedení bodného kanálu.
  • “Zcela jistě bylo zranění jeho hrudníku vyvoláno jediným bodným
    pohybem a následným prostým vytažením bez intervence jiné osoby.“
  • Útočník byl ohrožen na životě v důsledku hromadění krve po poranění laloku.

Právní hodnocení

Povaha facky uštědřené po ukončení neúspěšné krádeže

V první instanci okresní soud facku označil za “zcela pochopitelné jednání, které není možno kriminalizovat“. Pochopitelné nicméně není legální, a (ne/)legální namnoze také není pochopitelné. V jádru sice správné rozhodnutí tímto odůvodněním nastartovalo odyseu vietnamského prodavače českým justičním průmyslem. Po změně soudkyně v pátém rozhodnutí k věci bylo shledáno: “byl to právě obžalovaný, který vyvolal fyzický konflikt s neozbrojeným poškozeným, kdy právě obžalovaný jako první fyzicky zaútočil na poškozeného fackou, což doznává i samotný obžalovaný.”

Opačný závěr vynesl Nejvyšší soud: “Lze souhlasit se státním zástupcem, že facku, kterou dal obviněný poškozenému (aniž v napadání poškozeného jakkoli pokračoval, ani nic nenasvědčovalo tomu, že v napadání by mohl pokračovat), nelze považovat za trestněprávně relevantní útok, neboť se jednalo o společensky nezávažné, bagatelní jednání, proti kterému není nutná obrana vůbec přípustná.” [Nesouhlas TG s tímto hodnocením v komentáři v závěru.]

Intenzita nutné obrany

Ve svém prvním rozhodnutí krajský soud mj. konstatoval, že bez ohledu na další závěry by obrana nožem proti třem mladíkům za daných okolností představovala intenzivní exces z nutné obrany, a to také s přihlédnutím k tomu, že facku od prodavače považoval za provokaci.

Nejvyšší soud se proti tomu jednoznačně vymezil a možnost excesu odmítl. Přestože byl okresní soud následně vázán právním názorem NS, naprosto nepochopitelně a neomluvitelně vydal rozhodnutí č. 9. a 10, kterými uznal obránce vinného z trestného činu spáchaného v rámci excesu. S ohledem na dosavadní řízení pak už mohl být obránce osvobozením skrz 4. rozhodnutí Krajského soudu v Ústí nad Labem, celkově tedy 10. rozhodnutí ve věci, pouze příjemně překvapen.

Praktický komentář

Izolovaná facka je útokem, avšak již ukončeným

Podrobně: Nutná obrana v právní praxi, kap. 5.4 Kvantitativní vymezení útoku (intenzita útoku), s. 75 – 78.

Zákon nestanoví žádný požadavek na míru intenzity útoku. Přesto část české jurisprudence zastává názor, že činy nepatrné závažnosti nemají povahu útoku, proti kterému by nutná obrana byla přípustná. Tento přístup pak může vést k nekonečným řízením, jako tomu bylo v tomto případě. Hranice “nepatrné závažnosti” totiž nejen každý soud, ale namnoze i každý člen senátu, vnímá výrazně odlišně. Za jediný zákonný přístup v těchto případech považuji důsledné uplatnění nauky o trvání a konci útoku. Tj. izolovaná facka sice byla útokem, ale ten byl jejím uštědřením ukončen, čímž je vyloučena následná obrana fackovaného.

To nevylučuje odpovědnost fackujícího, nejspíše za přestupek, a především nevylučuje obranu fackovaného v průběhu či před ukončením fackování. V čistě teoretické rovině tak zůstává jasné postavení každé ze stran v každé z chvil skutkového děje, na což lze přímočaře navázat aplikací ustanovení o nutné obraně. Pokud v praktické rovině ani při využití těchto východisek není postavení stran jasné, zbývá uplatnění principu in dubio pro reo.

Výsledek tohoto hodnocení by byl stejný: útok v podobě facky skončil, následná reakce je novým útokem fackovaného. Výrazně by se však zvýšila pravděpodobnost jednotného náhledu, čímž by se předešlo odlišným názorům jednotlivých instancí na to, zda-li facka neúspěšnému zloději je či není útokem.

Akutní stresová reakce a věrohodnost obránce

Podrobně: Nutná obrana v právní praxi, kap. 21.3; Akutní stresová reakce, s. 288 – 291.

Zejména Krajský soud v Ústí nad Labem, a následně také druhá soudkyně u okresního soudu, se pozastavovali nad věrohodností obránce. Obecná nevědomost o následcích akutní stresové reakce pak vede k absurdním momentům, kdy se soudci podivují nad tím, že člověk čelící razantnímu útoku zahrnujícímu brutální kopání a mlácení na zemi od více útočníků, není schopen přesně a podrobně popsat své jednání.

O to více pak do očí bije opírání se soudů o výpovědi zbývajících dvou mladíků způsobem, jako by šlo o neutrální svědky. Jediný, kdo si servítky nebral, byl soudce Novák, který v prvních dvou zprošťujících rozsudcích označil všechny tři mladíky za zloděje. Další soudy si v tomto ohledu vzpomněly na princip in dubio pro reo, avšak zřejmě zmateny složitostí případu jej neaplikovaly vůči obviněnému, nýbrž vůči svědkům, kde to vůbec není na místě.

Přestože obránce opakovaně uváděl, že nerozumí česky, překlad usnesení o zahájení trestního stíhání mu byl doručen až den po provedení úvodního výslechu (srov. § 28 odst. 2 trestního řádu). Soudy v tom žádný problém neshledaly, protože předtím podepsal česky psaný papír, že překlad nepožaduje. Ergo všechny procesní úkony před tímto zjevným porušením základních práv obránce soudy prohlásily za použitelné. Dále viz Nutná obrana X a doporučení nic nepodepisovat.

Další články k tématu naleznete na portálu nutná obrana.