Monitoring nutné obrany #30 – Brno–Přístaviště, 2023 [stíhání za úspěšnou obranu v průběhu brutálního lynče; intenzivní exces]

Třícátý případ série monitoringu nutné obrany je čtenářům jistě znám z médií, která o něm v úvodu referovala články s nadpisem jako např. cizinec ubodal v Brně při cestě na ohňostroj muže. Tento způsob předpojatého referování přispěl k následným rasovým nepokojům ve městě. Během trestního řízení nadto řada médií zveřejnila podobiznu i podrobné identifikační údaje obránce, který ve skutečnosti čelil velmi brutálnímu lynči od skupiny osob. Přestože byl sražen k zemi, zakleknut a mlácen pěstmi do hlavy třemi útočníky, z nichž jeden měl dokonce nasazenu balaklavu, Městskému státnímu zastupitelství v Brně se obrana nožem zdála být zcela zjevně nepřiměřenou.

Skutek, z jehož spáchání byl obránce obžalován

Dne 10. 6. 2023 okolo 19:40 hod., v Brně na asfaltovém chodníku, spojujícím zastávku městské hromadné dopravy Přístaviště a ulici Přístavní, při vzájemné potyčce s poškozenými N.Z., nar. XXXXX, M.D., nar. XXXXX, a E.D., nar. XXXXX, která započala v tramvaji č. 10, kde si skupina lidí, ve které byli i poškození, pouštěla nahlas hudbu a kouřila, kdy na nevhodnost jejich chování byli upozorněni právě ze strany obviněného R.R., a která pokračovala na zastávce MHD Brno, Přístaviště, kde po vystoupení poškození na obviněného R.R. počkali a následně jej údery pěstí fyzicky napadli, kdy v napadání po chvíli přestali, načež se všichni postupně přesunuli právě na asfaltový chodník spojující zastávku MHD Přístaviště a ulici Přístavní, kde došlo k opětovnému fyzickému napadení – údery rukou, obviněného, který již v rámci vzájemné potyčky vytáhl pravou rukou, z pravé boční síťované kapsy batohu, svůj nůž značky SOLOGNAC 5Cr15 s pevnou čepelí o délce 10 cm a tímto nožem zaútočil na těla poškozených N. Z., M. D. a E. D., čímž způsobil:

• N.Z. smrt způsobenou jednou bodnořeznou ránou, nacházející se na břiše, mírně vlevo do střední čáry a jdoucí směrem zepředu dozadu, mírně shora dolů a zprava doleva, která pronikla do dutiny břišní, se vznikem smrtelného krvácení v důsledku poranění dolní duté žíly a levé společné kyčelní tepny a v blízkosti bodné rány tři povrchové nezávažné škrábancovité oděrky či řezné ranky, které vznikly nejspíše nekoordinovaným působením ostrého předmětu tahem a tlakem na povrch těla v místě vzniku ran,
• M.D. bodně řeznou ránu zad, v oblasti lopatky (pod levou lopatkou), délky cca 5 cm, zasahující přes kůži, podkoží a svalstvo k lopatce, s vytvořením krevní kapsy o velikosti 5×6 cm v podkoží a řeznou ránu břicha – na levé přední straně břicha, o délky 1,5 cm, šířky 0,1mm, zasahující měkce do kůže, vzniklou tečným kontaktem s ostrým předmětem, kdy obě poranění mohla vzniknout i při čelně čelní poloze dvou osob,
• E.D. jednu bodnořeznou, či řeznou ránu v horní třetině malíkové hrany levého předloktí, orientovanou šikmo, délky 1,8 cm, sahající do podkoží,
• a dále majetkovou škodu M.Z., nar. XXXXX, spočívající v nákladech spojených s pohřbem zesnulého ve výši 48 815 Kč a poškozené společnosti Všeobecná zdravotní pojišťovna České republiky, IČ: 411 97 518, se sídlem Orlická 2020/4, Praha 3, dosud vyčíslenou škodu ve výši 322 807 Kč a poškozené společnosti Zdravotní pojišťovna ministerstva vnitra České republiky, IČ: 471 14 304, se sídlem Vinohradská 2577/178, Praha 3, dosud nevyčíslenou škodu.

Obránce byl obžalován ze spáchání zvlášť závažného zločinu vraždy podle § 140 odstavec 1 trestního zákoníku a přečinu ublížení na zdraví podle § 146 odstavec 1 trestního zákoníku a byl ohrožen odnětím svobody v délce deset až osmnáct let.

Základní informace k řízení

• Útok spáchán 10. 6. 2023 okolo 19:40 hod. poblíž zastávky tramvaje Brno – Přístaviště.
• Obránce umístěn do vazby, z ní propuštěn 21.8.2023. Vazba nahrazena dohledem probačního úředníka.
• Obžaloba Krajského státního zastupitelství v Brně ze dne 23.10.2023, č.j. 1 KVZ 30/2023 – 119, státní zástupce Mgr. Petr Bejšovec.
• Rozsudek Krajského soudu v Brně ze dne 22.3.2024, č.j. 48 T 7/2023-941 (předsedkyně JUDr. Dita Řepková, Ph.D.), obžalovaný zproštěn, neb jednal v nutné obraně.

Skutkové otázky

Obránce (inženýr kybernetiky, v době útoku dělník na ubytovně):

• Jel se známými tramvají se podívat na ohňostroj, v batohu měl kus uzeného masa a sýr, a k nim v kapse batohu nůž na krájení.
• Polovinu cesty byl klid, v druhé polovině cesty byl značný hluk od skupinky asi deseti osob, která od něj byla ca pět metrů. Okřikl je se slovy “kluci tiše“, skupina se na něj dívala agresivně a něco říkala, ale protože neumí česky, tak neví co, ani na ně nereagoval. Pamatuje si od nich slova “buzerant, kokot, čurák, kurva“.
• Když vystoupil na zastávce, hlučná skupinka, která vystoupila jinými dveřmi jim zastoupila cestu. Známí obránce se postavili mezi ně a řekli jim, ať ho nechají být. Snažili se agresory zdržet a umožnit obránci, aby se dostal pryč.
• Nepamatuje si, že by v této chvíli došlo k fyzickému konfliktu mezi ním a útočníky. Popošel dál, ale tři muži ho doběhli, obestoupili, a přestože na místě bylo velké množství lidí, začali obránce všichni mlátit. Jeden útočník měl na hlavě balaklavu a kapuci.
  
• Rány obdržel do obočí, do levého i pravého ucha, do zátylku, do hrudníku, do čelisti, ad. Při pádu si zranil ruku a koleno. Následně začal ztrácet orientaci a vnímal pouze, že dostává další rány do hlavy.
• Byl na kolenou a dostával rány do hlavy, bál se, že ho zabijí. Hučelo mu v uších, točila se mu hlava. Vytáhl nůž, aby útočníky vylekal. Levou rukou měl před čelem, aby si bránil hlavu před údery, pravou rukou máchal nožem před sebou.
• Odmítl tvrzení, že by jakkoliv v tramvaji či následně komunikoval s útočníky.
• Pouze se bránil, kryl si čelo a naslepo máchal nožem.
• Nepocítil, že by někoho zasáhl, slyšel ale výkřik a viděl, jak jeden z útočníků utekl pryč.
• Na rukou krev neměl, nůž nezkoumal, nevšiml si krve na noži.
• Schoval nůž do pouzdra a šel hledat své známé. Následně jej oslovil policista, aby se s ním vrátil na místo útoku, což udělal.
• Při třetím výslechu vypověděl, že nerozumí, proč byl obviněn, když se pouze bránil, a navíc se jeden z útočníků přiznal, že ho napadli.

Útočník 1 zemřel po převozu do nemocnice, ve věci nevypovídal.

Útočník 2:

• Jel se skupinou osob v šalině, pustil si písničky z mobilu, společně zpívali, někteří kouřili.
• Obránce je okřikl a hrozil jim pěstí.
• Po vystoupení z tramvaje do nich obránce žďuchal, on dal facku obránci a další osobě.
• Obránce odcházel pryč a něco na ně křičel. Útočník 1 přeskočil zábradlí a běžel za obráncem. Útočník 2 běžel taky, chytil útočníka 1 kolem pasu a vyzýval ho, ať to nechá být. Jen tam stáli a obránce je začal píchat nožem.
• Útočník 3 obránci dal ránu pěstí do obličeje.
• Neví, že by obránce někdo mlátil, že by byl sražen k zemi.
• Nedokáže si vysvětlit, kdy přišel ke svému zranění (bodnutí do oblasti lopatky).
• Kdyby obránce zpíval s nimi, nemuselo se to stát.
• Nevšiml si, že by měl někdo nasazenou balaklavu.

Útočník 3:

• Po nastoupení do šaliny se skupinou dalších osob si pustili reprák. Cestující se bavili s nimi, jen ten jeden měl problém. Myslí, že nikdo ze skupiny nekouřil.
• Obránce na ně křičel, hádali se spolu, chtěl aby vypnuli hudbu. Obránce jim řekl, že mají vystoupit.
• Vystoupili, doběhli obránce a začali ho bít. Útočník 1 mu dal ránu do obličeje. Útočník 3 dal obránci také ránu do obličeje. Útočník 1 “hodil” obránce na zem, skončili na zemi, kde na něm klečel a bil ho pěstí, kde ho udeřil asi třikrát nebo čtyřikrát, přesně neví. Na zemi ho napadal asi minutu. Útočník 1 se zvedl a šel pryč, zatímco útočník 2 na místě krvácel. Útočník 1 když vstal, tak se usmíval, nebylo vidět, že je zraněný.
• Neviděl, že by došlo ke kontaktu mezi útočníky a obráncem po té, co se útočník 2 zvedl z obránce.
• Sám neví, kdy utrpěl zranění, nejspíš když byl útočník 2 na obránci. Je možné, že jeho zranění na lokti vzniklo jinak než od obránce.
• Balaklavu, kterou měl nasazenou při útoku, měl předtím v kapse.

Nezúčastnění svědci:

• Svědek 1:
  • Byl na točně autobusu, místě s přehledem nad situací.
  • Sledoval verbální konflikt a postrkování mezi dvěma skupinami osob, který započal hned po jejich vystoupení z šaliny. Strašně se to tam motalo, vystoupilo totiž 100 až 120 osob najednou.
  • Došlo k rvačce, které se účastnil jeden násilník a čtyři Romové (po celou dobu výpovědi obránce označuje za “násilníka”).
  • Nevšiml si žádné zbraně, kdyby neviděl bodné zranění, ani by nevěděl, že nějaká byla použita.
  • Rvačka probíhala ve stoje. Co dělal útočník 1 si nepamatuje, pamatuje si útočníka 2.
  • Je zdravotník, ale pobodanému pomoc neposkytoval, protože viděl, že už mu kamarádi tlačí tričko do rány, a to stačí.
  • Nevšiml si nikoho v balaklavě.
  • Nevěnoval zcela pozornost rvačce, protože vyhlížel přítelkyni a bál se, aby mezi ně nevešla.
  • Všichni byli agresivní.
  • Neví, kdo koho jak uhodil, byla tam prostě změť.
• Svědek 2:
  • V tramvaji skupina Romů pouštěla hudbu, nelíbilo se mu to, ale mlčel. Je nahluchlý, protože hraje na bicí. Nevšiml si kouření.
  • V šalině si žádného konfliktu nevšiml, pouze Romové říkali, že nechtějí mít konflikt, a že odejdou pryč.
  • Po vystoupení došlo k pěstní potyčce mezi skupinou Romů a Ukrajinců. Dva útočníci vedli pěstní souboj proti obránci, nepřišlo mu, že by obránce útočil na ně.
  • Obránce od místa potyčky odcházel pryč. Útočník 1 přeskočil zábradlí, doběhl ho a napadl. Útočník 1 obránce shodil na záda na zem, hlavou z kopce. Pak to bylo hodně nepřehledné. Neviděl, že by někoho bodnul, ale po incidentu viděl, jak nůž schovává do pouzdra na pravém boku; pouzdrem si je jistý na 80%
  • Útočníky označuje za útočníky, obránce označuje za “Ukrajince”.
  • Policie ve chvíli incidentu nestačil zavolat, a pak hned po něm už tam byli dva policisté.
  • Myslí si, že šlo o obranu, ale neadekvátní. Nenapadlo ho obránci pomoci, neviděl, že by mu pomáhal někdo jiný.
• Svědek 3:
  • Nastoupil do tramvaje, kde už jel obránce se skupinou osob.
  • O několik zastávek dále nastoupila skupina mladých lidí. Nejdřív pouštěli hudbu, pak si zapálili cigarety. Nějakým lidem to vadilo, proto vystoupili.
  • Sám jim nic neřekl, protože jich bylo “tak deset“. Obránce na ně křičel, ať toho nechají. Nemusel to dělat, mohl vědět, že se něco stane, znají to přece všichni.
  • Po vystoupení z tramvaje Romové zahradili Ukrajincům cestu, započali vůči nim agresi. Skupinky na sebe křičely a došlo k menší strkanici, požďuchování rukama.
  • O dvacet metrů dál pak konflikt vyvrcholil, začali se prát. První úder dal útočník 1 obránci pěstí do obličeje.
  • Tři útočníci skočili na obránce, povalili ho na zem, kde ho mlátili pěstmi, neměl šanci jakékoliv údery dát zpět. Jedna žena se snažila odtáhnout jednoho útočníka pryč, dva Ukrajinci na ně křičeli, ale nezapojovali se fyzicky. Obránce ležel na zemi a útočník 1 na něm byl zakleknutý. Obránce odněkud vytáhl nůž a bodnul. Kde přišel ke zranění útočník 2, neví.
  • Obránce byl po útoku viditelně otřesený.
  • Útočník 1 pak ležel na zemi, kde u něj byla záchranná služba.
  • Obránci nepomohl, protože se bál. Kdyby to udělal, tak na něj skočí taky. Nikdo mu nepomohl, všichni ví, jak to tady chodí, asi měli taky strach.
  • Kdyby byl v jeho situaci, taky by asi použil to, co má po ruce.
  • Svědkovi 3 to bylo jedno, pokračoval na ohňostroje.
  • Později volal na linku 158, že je svědek, ale nikdo se mu neozval zpět, dokud nemluvil do televize Prima.
• Znalecký posudek kriminalistika: Na noži krev obsahující DNA útočníka 1.
• Znalecký posudek kriminalistika, mechanoskopie (nůž).
• Znalecký posudek soudní lékařství.
  • Útočník 1 – jedna bodno řezná rána, poranění dolní duté žíly a levé společné kyčelní tepny. 1,54 g/kg alkoholu v krvi, minimálně střední stupeň opilosti (může být ovlivněno v důsledku následných infuzí).
  • Útočník 2 – bodně řezná rána zad, řezná rána břicha, lehké poranění.
• Znalecký posudek toxikologie. Obránce 1,17 g/kg alkoholu v krvi, mírná opilost. Útočník 2 0,66 g/kg alkoholu v krvi, metamfetamin.
• Znalecký posudek psychiatrie. Obránce duševně v pořádku, úkonů schopen.
• Znalecký posudek psychologie. Obránce přiměřeně vyzrálý, nepatologický, výrazně nadprůměrná paměť bez sklonů k fabulování. Bez sklonů k agresivnímu jednání. Prognóza příznivá. “K trestnému činu došlo ve vyhrocené situaci bezprostředního ohrožení.” [Pozn. TG: Takto flagrantní porušení principu presumpce neviny znalcem by mělo být automaticky důvodem k vyloučení znalce; citace dle obžaloby.]

[Pozn. TG: Výše uvedené představuje shrnutí nejrelevantnějších skutečností dle obžaloby, což stačí k závěru o flagrantní protizákonnosti trestního stíhání i bez zohlednění doplnění dokazování v průběhu řízení před soudem. K tomu dále v závěrečném komentáři.]

Právní hodnocení

Legální intenzita nutné obrany

Státní zástupce kladl obžalovanému za vinu, že se bránil způsobem zcela zjevně nepřiměřeným způsobu útoku: “K obhajobě obviněného, že jeho jednání je nutno posuzovat jako jednání v nutné obraně, nutno poznamenat, že i pokud vytáhnutím nože mínil předejít napadení své osoby, a mohlo-li by teoreticky být uvažováno, že pro tento moment za účelem odstrašení útočníků tyto mínil zastavit výhružkou použití zbraně – nože, pak ihned následující jednání obviněného, i kdyby toto do té doby podmínky nutné obrany naplňovalo, je jasným překročením mezí nutné obrany. A to s ohledem na intenzitu, kterou zaútočil, charakter nástroje, který užil k útoku, počet ran, které zasadil, a rovněž s ohledem na místa na tělech poškozených, která nože zasáhl, neboť ‘intenzita obrany, a tedy přiměřenost obrany intenzitě útoku není závislá od použitého prostředku, ale od toho, jak tento prostředek obránce použije’ (R 41/1981).” Dále rozvádí nepoměr utržených zranění útočníků a obránce.

Přitom samotná obžaloba byla v tomto bodě zcela neprojednatelná, soud měl věc vrátit do přípravného řízení, neboť:

• Obligatorním znakem trestného činu je zavinění, přičemž to se musí v případě excesu vztahovat jak k samotnému trestnému činu, tak i k překročení (srov. Nutná obrana v právní praxi, kapitola 18); tvrzení a prokázání zavinění je základní povinností žalobce (srov. Nutná obr…, kapitola 2.). Obžaloba však co do zavinění excesu nic neobsahuje.
• Poměřování následku obrany a útoku, jak to činí státní zástupce platilo pro právní úpravu účinnou v letech 1950 – 1961. Definitivně bylo opuštěno novelou v roce 1994, v mezidobí se proti němu jurisprudence a částečně i judikatura převážně vymezovala, ale názor nebyl jednotný (srov. Nutná obr…, podkapitola 16.5).

Protizákonnost žaloby podtrhuje také ignorování judikatury posledních třiceti let k otázce intenzivního excesu (srov. Nutná obrana v právní praxi, podkapitola 16.3, a judikatura zde uvedená).

Přemítání soudu nad otázkou legální intenzity nutné obrany se sice rozchází se současnou judikaturou (jednak protizákonně provádí test subsidiarity nutné obrany, byť naštěstí vyjde ve prospěch obránce; dále klade právně neopodstatněný důraz na míru rozrušení obránce), nicméně se závěry státního zástupce se i při takto nezákonně přísném hodnocení neztotožní.

Míru absurdity přístupu státního zástupce vystihuje následující věta z rozsudku:

Pokud státní zástupce namítal, že obžalovaný měl na obranu použít svůj batoh, soud konstatuje, že obžalovaný na batohu ležel a na obžalovaném minimálně klečel poškozený Z.; v takové situaci je nerealizovatelné, aby obžalovaný byl schopen si batoh sundat ze zad, a navíc jej efektivně použít jako prostředek obrany (bez ohledu na to, jakou způsobilost odvrácení útoku mohl mít takový batoh v daný okamžik). [KSP Brno, 48 T 7/2023-941]

Trestné činy kladené obžalovanému za vinu

Byť to bylo v zásadě nadbytečné, KSP Brno se důrazně vymezil i proti samotnému základu právního hodnocení ze strany státního zastupitelství: “Ve vztahu k právní kvalifikaci jednání obžalovaného vůči poškozeným D. a D. soud shledává v tvrzení obžaloby jistou nelogičnost v tom, že jedním jednáním měl obžalovaný ve vztahu k poškozenému Z. mít úmysl usmrtit, kdežto ve vztahu ke dvěma dalším poškozeným úmysl toliko ublížit na zdraví. Lze si jen těžko představit naplnění subjektivní stránky jednání obžalovaného způsobem, jak bylo kvalifikováno v podané obžalobě. Soud nemá představu, jak by bylo možné prokázat, že obžalovaný jedním nepřerušeným jednáním jednak chtěl někoho úmyslně usmrtit a současně jiného toliko pouze zranit (ublížit na zdraví).” [KSP Brno, 48 T 7/2023-941]

Praktický komentář

Státní zástupce z pekla

S ohledem na to, že obránce byl zproštěn hned v prvním stupni a státní zastupitelství se ani neodvolalo, jsem si výjimečně pro tento díle série Monitoring nutné obrany vyžádal také znění samotné obžaloby. Dokázal jsem si představit celou řadu možností, proč by se podání obžaloby v této věci mohlo jevit jako správné a v souladu se zákonnými a ústavními povinnostmi veřejné žaloby.

Avšak nebylo tomu tak. Šlo pouze o neomluvitelný, protizákonný postup státního zastupitelství:

Svědek 1 je důkazně bezvýznamný, neboť sám uvádí, že incident moc nesledoval. Svědek 2 a 3 vypovídají jednoznačně ve prospěch obránce; ve všech rozhodných ohledech ve prospěch obránce vypovídal i útočník 3. Vznesení obžaloby bylo zcela zjevně nedůvodné. Argumentace ve vztahu k nutné obraně neměla žádný základ v současné právní úpravě.

Ještě, že existují i pozitivní příklady výkonu činnosti státního zastupitelství…

Svědek z pekla a davová zbabělost

Útoku byly na místě přítomny desítky osob, nejméně tucet lze považovat za pro řízení žádoucí nezávislé svědky. Přesto se před podáním obžaloby policii nabídli pouze dva; třetí později policii volal, ale k ničemu to nebylo, dokud se nerozpovídal do televize. (Další svědčili až před soudem.)

Je to pochopitelné: Jednak lynčovanému obránci nikdo nepomohl, dále také nikdo nepomohl krvácejícímu útočníkovi. Tj. sebeidentifikací pro samotné řízení by se každý svědek vystavoval riziku trestního stíhání za neposkytnutí pomoci.

A možná to nakonec bylo lepší, protože svědka 1 nelze nazvat jinak než jako pekelného. Přiznává, že incidentu nevěnoval mnoho pozornosti. V míře, v jaké pokulhává v samotném popisu (ať už protože neviděl, nebo se přímo rozchází se svědky 2 a 3), tak o to silnější má na vše názor, který se nebojí při výslechu prosazovat. V řízení před soudem také zopakoval, že incident moc nesledoval, ale stejně se nebál nakonec říci, že potyčka nebyla nijak brutální. Ostatně co čekat od zdravotníka, který neposkytne pomoc muži bodnutému do břicha, protože už mu jeho známí přece tlačí tričko do rány.

Jazyková bariéra

Obhájce, který zastupoval obránce, v seznamu ČAK nemá uvedenu znalost Ukrajinštiny ani Ruštiny. Obránce samotný opakovaně uváděl, že nerozumí česky. Jaký má tato kombinace dopad na přípravu k výslechu a poskytování obhajoby obecně, si asi každý dokáže dobře představit.

Další články k tématu naleznete na portálu nutná obrana.