(…) Co se populismu týče, ten většinou u zbraní směřuje na snahu rychle voličům nabídnout líbivá řešení. Většinou taková, která se dají konkretizovat v rovině nějakého objektu – zbraně nebo příslušenství, kdy politik slibuje „to je to zlo, které já teď vyřeším zákazem“. To ale většinou nepřináší řešení, jen další problémy, které vyžadují další zákony. Pak se co dva roky něco zakazuje, zatímco problém stále přetrvává nebo se zhoršuje. Proto je důležité, abychom se v oblasti civilního držení zbraní drželi toho, co se za posledních téměř třicet let ukázalo jako výjimečně dobře nastavené. Český systém je v řadě ohledů unikátní jak v Evropě, tak i ve světě.
To nesouvisí jen se střenými zbraněmi, ale obecně s přístupem společnosti k otázkám osobní bezpečnosti. Můžeme se podívat například na pepřové spreje. Pro většinu žen u nás je naprosto samozřejmé, že mají možnost se svobodně rozhodnout, zda mít v kabelce pepřový sprej. Je pro ně nepředstavitelné, že v Dánsku v roce 2015 se 17letá dívka, kterou se někdo pokusil znásilnit, ubránila pepřovým sprejem a byla stíhána za to, že má nelegální pepřový sprej. Podobné to je ve většině Evropy. V Anglii se dokonce držení pepřového spreje stíhá stejně jako držení nelegálních zbraní. Samonabíjecí pušky v Anglii zcela zakázali před třiceti lety, pistole a revolvery zcela zakázali před dvaceti, a zločinnost s nelegálními zbraněmi je dnes v Anglii osmkrát vyšší než v ČR.
U nás je jen málo lidí, kteří by z principiálních důvodů v případě ohrožení života svého či svých blízkých odmítli možnost se účinně bránit, ať už střelnou zbraní, nebo čímkoliv jiným po ruce. To ale není jinde v Evropě samozřejmostí. Ať se lidé, kteří hovoří o omezování zbraní, vžijí do kůže šéfredaktora Charlie Hebdo. Byl to sportovní střelec, držel legálně dvě pistole a v souladu s francouzskými zákony je směl nosit nenabité v zamčeném kufříku na střelnici a zpět. Zároveň jej Al Kájda vedla na veřejném seznamu osob určených k zavraždění a dostával každý týden výhrůžky smrtí. V této situaci si podal žádost, aby u sebe mohl nosit nabitou zbraň pro sebeobranu. Žádosti nebylo vyhověno. A teď si to srovnejme s tím, že člověk, který jej zavraždil, už byl dříve ve vězení za terorismus, byl „v hledáčku“ bezpečnostních složek a neměl vůbec žádný problém pořídit si nelegální zbraň původem z Balkánu, a s ní jej zavraždil. (…)
Celý rozhovor na téma zbraňové směrnice, její implementace a civilního držení zbraní v České republice si můžete přečíst na serveru Euractiv.