Botswana dlouhá léta platila za zemi s velmi agresivní politikou ochrany přírody. Zavedení zákazu lovu a odzbrojení ochránců přírody ale nyní vede k významnému ohrožení místních divokých zvířat, především slonů. Kromě toho, že místní ztratili důvod zvířata chránit, se do země také nahrnuli zahraniční pytláci, kteří se jí dosud vyhýbali.
Zákaz lovu v roce 2014
V roce 2014 Botswana přijala zákon zakazující lov zvěře. Oficiálním důvodem pro zákaz bylo nedodržování etických standardů lovci, které mělo vést k snižování počtu divoké zvěře.
Kombinace lovu, pytlačení, rozšiřování populace na úkor životního prostoru zvířat, sucha a požárů vedla k významnému snížení počtu zvěře mezi lety 1996 a 2011. Konkrétně podle studie organizace Elephants Without Borders došlo k snížení počtu pštrosů o 95%, pakoní o 90%, buvolců o 81% a žiraf o 66%. Přestože řada odborníků poukazovala na zásadní chyby ve studii, stát na jejím základě v roce 2013 přestal vydávat jakákoliv povolení k lovu a od roku 2014 nařídil úplný zákaz lovu. Střílet se od té doby mohou pouze jednotliví “problémoví” sloni nebo lvi, kteří útočí na lidi.
Přechod z ekonomiky založené na komerčním safari lovu na ekonomiku spoléhající se především na zahraniční safari turisty pouze fotící si zvířata znamenal propad příjmů z turismu až o dvě třetiny. Podle dřívějších studií přitom polovina těchto prostředků končila přímo v místě lovu (další čtvrtina na národní úrovni za povolení a čtvrtina u zahraničních zprostředkovatelů).
Část území dříve používaného ke komerčnímu lovu se navíc ukázala jako nedostatečně přitažlivá pro fotografy. Komunity nacházející se v těchto místech tak přišly prakticky o veškeré své příjmy odvozované z přítomnosti divoké zvěře.
V důsledku zákazu lovu mnoho místních obyvatel ztratilo práci, musela být zastavena řada komunitních projektů financovaných z příjmů z lovu a také došlo k významnému snížení dostupnosti potravin. Zatímco zahraniční lovci si domů odváželi trofeje, maso z ulovených zvířat tradičně končilo u místních. Lidé tak nově skončili bez práce i bez masa.
Zatímco dříve místní vnímali zvířata jako zdroj vlastního příjmu, nyní k nim mají vyloženě negativní postoje. Počet konfliktů se zvířaty se zvyšuje také v důsledku toho, že jámy na vodu, které dříve v divočině udržovaly lovecké safari společnosti, se postupně zanesly a vyschly. Zvířata v období sucha jsou tak mnohem častěji nucena vyhledávat vodu poblíž lidských obydlí. Jimmy Ntema k tomu dodává: “Teď už z přítomnosti zvířat nic nemáme. Sloni a buvoli nám přes den ničí pole a v noci pak musíme čelit lvům.”
To vedlo k zásadnímu zvýšení odstřelů “problémových” agresivních zvířat a také čím dál častějším případům jejich úmyslných otrav.
Stejný posun lze sledovat také u pytlačení, které bývalo místními považováno za nepřijatelné. Pro řadu místních se placené pomáhání pytlákům stalo jediným zdrojem příjmů. Nejít pytlákům s kalašnikovy na ruku pro ostatní zase znamená riskovat vlastní život.
Zdroje: SciElo, Joseph E. Mbaiwa
Válka pytlákům
V roce 2018 pak na zákaz lovu, který už sám o sobě vedl k výraznému zvýšení aktivity pytláků, navázalo odzbrojení strážců národních parků.
Ochrana přírody byla v Botswaně od roku 1980 svěřena armádě. Ta byla dlouho známá svým nekompromisním přístupem, díky kterému se Botswana stala – i při oficiálně prováděném safari lovu – rájem pro zvířata. GPS vysílače umístěné na slonech dokonce prokázaly, že zvířata z okolních států se stahují do Botswany, v níž bylo pytláctví téměř vymýceno.
Dlouho existující pověsti o existenci rozkazu střílet pytláky na místě potvrdil v roce 2013 bratr prezidenta Tshekedi Khama. Pro dokumentární film britských tvůrců doslova uvedl:
Je to kultura [pytlačení]. Abychom se té kultury zbavili, musíme vyhladovět nabídku. Proto botswanské protipytlácké jednotky nemusí vyslýchat pytláky. Je to jasný vzkaz. Pokud přijdete pytlačit do Botswany, počítejte s tím, že se nemusíte vrátit živí.
Byť je typickým nástrojem pytláků AK 47, tak proti vojákům vyzbrojeným moderními zbraněmi, výstrojí a často také noktovizory a podporou helikoptér, neměli šanci. Na výcviku elitních protipytláckých jednotek se navíc podílela také americká národní garda.
Likvidace domnělých pytláků bez soudního procesu zejména v pohraničních oblastech s Namibijí a Zimbabwe, odkud většina pytláků proniká na území Botswany, v posledních letech vedla k řadě diplomatických sporů a také zvýšenému zájmu lidskoprávních organizací.
Výsledky programu nicméně byly poměrně jasné: extrémně nižší pravděpodobnost upytlačení než je africký průměr a také organizované přesuny chovných stád ohrožených jedinců do Botswany z jiných afrických zemí.
Odzbrojení strážců parků
V květnu 2018 nicméně Botswana přistoupila k ukončení dříve vyhlášené “války pytlákům”. Vojenské jednotky přidělené ke strážení národních parků byly staženy a ochránci přírody odzbrojeni.
Výsledkem je nárůst počtu nalezených upytlačených mršin zvířat, především slonů a nosorožců. Hned na začátku leteckého snímání zaměřeného na sečtení počtu zvířat bylo poblíž jedné z rezervací nalezeno 87 mrtvých slonů a 3 nosorožci. Mike Chase, předseda organizace Elephants Without Borders, která dříve prosazovala zákaz komerčního lovu, k tomu dodal: “Jsem naprosto beze slov. Rozsah pytlačení, kterého jsme svědky, předčí cokoliv, co jsme kdy viděli jinde v Africe. [Vzhledem k rozsahu území] jde o dvojnásobek upytlačených zvířat oproti nejvyššímu počtu zaznamenanému při sčítání v roce 2015.”
Botswana má nyní odhadovaných 130.000 slonů. Což je počet, který měla blízká Angola na začátku 70. let. O deset let později v ní byli sloni téměř vyhubeni. Jaký osud čeká ty v Botswaně, se teprve uvidí.
Kombinace zákazu lovu a odzbrojení ochránců přírody jim ale určitě neprospěje.
Zdroje: US Army, Namibian, Talking Humanities, BBC
Aktualizace 24.5.2019: Botswana opět povolila lov slonů. Zdroj: NPR
Afrika:
- Jižní Afrika: země na pokraji občanské války
- Jižní Afrika: 300.000 legálních držitelů čelí konfiskaci zbraní
- R. Noble: jen dvě cesty, jak chránit měkké cíle (Westgate VII)
- Čestná zmínka: Charl van Wyk
