Monitoring nutné obrany #14 – Písek, 2018 [vybočení z mezí dovolené svépomoci vyhazovačem klubu Canal la Manche]

Skutek, který byl obžalovanému kladen za vinu: “dne 18. 2. 2018 v době od 00:30 hodin do 00:50 hodin během konání hudební produkce v Dance klubu„ Canal La Manche“ v Chelčického ulici čp. 56 v Písku, kde v pozici bezpečnostního pracovníka společnosti [právnická osoba], smluvního partnera provozovatele nočního podniku při vyvádění [výtržníka], jako jednoho z hostů, kteří narušili klidný průběh produkce tohoto nejméně jednou udeřil rukou a útočným kopem do oblasti břicha a dále bezprostředně poté, po vyvedení skupiny osob narušujících klidný průběh produkce z prostor podniku, úderem rukou a dvěma kopy do obličeje fyzicky napadl [bratra výtržníka], dalšího člena této skupiny, který se násilným způsobem pokoušel o návrat do předmětného podniku, čímž mu způsobil zranění, a to zhmoždění horního rtu uprostřed, tržně zhmožděnou ránu dásně v místě lůžek prvního až třetího zubu vpravo nahoře, a subluxaci prvního až třetího zubu vpravo nahoře, které si vyžádalo okamžité ošetření na chirurgické ambulanci v Nemocnici Písek, a.s., a následný zákrok s pracovní neschopností nejméně do konce měsíce dubna 2018, kdy ze soudně lékařského hlediska je toto zranění posuzováno jako zranění lehké s obvyklou dobou léčení kolem 2 – 3 týdnů.”

Základní informace k řízení

• K potyčce mezi obžalovaným – vyhazovačem v klubu a třemi sourozenci – identickými trojčaty došlo 18. 2. 2018 v době od 00:30 hodin.
• Konečný rozsudek vynesen 21.1.2021:
  • Rozsudek Okresního soudu v Písku č.j. 11 T 95/2018 – 331 ze dne 8.10.2019 (samosoudkyně JUDr, Petra Pekárková):
    • Obžalovaný odsouzen za trestný čin výtržnictví (spočívající v tom, že veřejně a na místě veřejnosti přístupném napadl jiného) k peněžitému trestu ve výši 10.000,- Kč; v případě nezaplacení náhradní trest odnětí svobody v délce čtyř měsíců.
    • Obžalovaný zproštěn co do ublížení na zdraví, neboť “nelze po vyhodnocení všech provedených důkazů najisto postavit, že tento následek v podobě poškození zdraví vznikl v důsledku chování obžalovaného“.
  • Usnesení Krajského soudu v Českých Budějovicích, pobočky v Táboře, č.j. 14 To 306/2019-369 ze dne 27.2.2020, odvolání zamítnuto jako nedůvodné.
    • Pozn.: Státní zástupkyně se odvolala co do výše trestu (požadovala 15.000,- Kč), nikoliv co do zproštění ohledně ublížení na zdraví).
  • Usnesení Nejvyššího soudu v Brně č.j. 8 Tdo 721/2020-409 ze dne 22.7.2020 (předsedkyně JUDr. Věra Kůrková), usnesení Krajského soudu zrušeno, protože (1) nevyrovnává se s problematikou dovolené svépomoci a (2) je v rozporu s konstantní judikaturou týkající se výtržnictví.
  • Rozsudek Krajského soudu v Českých Budějovicích, pobočky v Táboře, č.j. 14 To 306/2019-428 ze dne 21.1.2021 (předsedkyně JUDr. Jiřina Roubíčková), obžalovaný zproštěn, neboť v žalobním návrhu označený skutek není trestným činem.

Skutkové otázky

• V řízení proběhlo poměrně rozsáhlé dokazování, které lze rozdělit do následujících skupin:
  • Svědectví obžalovaného a osob kolem obžalovaného (zaměstnanci, známí).
  • Svědectví výtržníka a osob kolem výtržníka (příbuzní).
  • Svědectví ostatních osob v klubu, převážně popisující pouze jednotlivé části potyčky, která se postupně z tanečního parketu přenesla do chodby, na schodiště, k šatnám a před klub.
  • Videozáznam provedený bratrem výtržníka.
  • Znalecký posudek týkající se zranění.
• Dle obžalovaného, dalších svědků na jeho straně:
  • Výtržník a jeho bratři jsou ve městě známí vyvoláváním problémů, přičemž zneužívají své podobnosti jakožto identických trojčat.
  • O několik měsíců dříve byli z klubu vyhozeni, protože porušili zákaz nošení skla na parket.
  • Tentokrát jeden z bratrů (“výtržník”) na parketu obtěžoval a urážel lesbický pár, načež jej obžalovaný vykázal z klubu. (Všichni bratři byli na parketu se sklenicemi v rukou.)
  • Když jej doprovázel, tak na něj po výhrůžkách smrtí výtržník zaútočil lahví a kopy, čemuž se obžalovaný bránil údery a kopy.
  • Spolu s dalším členem ochranky je vyvedli ven.
  • Venku se bratři pokoušeli “prorazit” mezi dvěma vyhazovači u dveří dovnitř, přitom došlo k pádu jednoho z nich na zem, kde si způsobil zranění.
• Dle výtržníka, bratrů a manželky:
  • Na parketu byl po slovním konfliktu napaden neznámou ženou kopem do rozkroku.
  • Následně byl bezdůvodně napaden obžalovaným.
  • K vyražení zubů došlo, když byl venku sražen na zem a následně mlácen a kopnut do hlavy.
• Dle dalších svědků (útržkovitě epizodické části potyčky v různých místech):
  • Výtržník na parketu slovně urážel dvě ženy, načež se jej obžalovaný pokusil vyvést ven.
  • Bratři byli agresivní i na svědky, snažili se vyvolat rvačku.
  • Výtržník se na schodech ohnal po obžalovaném, “ten si to nenechal líbit”.
  • Výtržník venku při pokusu “vběhnout” skrz vyhazovače dovnitř vrazil do zdi a následně po hlavě na beton, načež skončil s krvavými ústy.
• Dle znalce:
  • Pád/náraz do zdi či země nemohl přivodit zranění úst, které výtržník utrpěl.
  • K zranění mohlo dojít úderem pěstí, kopem špičkou boty, nelze vyloučit dopad na vlastní pěst či netlumený nárazem na rameno, loket či pěst někoho jiného.
• Videozáznam (prováděný na mobilní telefon bratrem výtržníka):
  • První údery na schodech vedoucích nahoru z klubu vedl obžalovaný, dle videa do oblasti břicha, trupu a nohou (výtržník byl na schodech výše oproti obžalovanému).
  • V další fázi mobil vypadl z ruky a rozbil se.
  • Obžalovaný namítal, že video bylo sestříháno, aby na něm nebyl zachycen předchozí výpad výtržníka proti němu. K tomuto tvrzení se v rozsudcích žádný ze soudů nijak nevyjadřuje, nijak jej nehodnotí.

Právní otázky

Krajní nouze

“[Obviněný] uvedl, že své jednání považoval za jednání v krajní nouzi, neboť nechtěl, aby v provozovně byli pokojní hosté uráženi a napadáni. Vyvedení J. C. z provozovny podle jeho úsudku v daném čase a za daného stavu nebylo možno dosáhnout v situaci, kdy odmítl pokračovat dobrovolně v opouštění provozovny a dále mu hrubě nadával a vyhrožoval, jiným způsobem než použitím nějakého vytlačování či vyvádění jako ještě dovolené a přípustné svépomoci.” [NS 8 Tdo 721/2020-409 ]

Problematiku krajní nouze soud prvního stupně vůbec neřešil, nejspíš byla vznesena až v rámci dovolacího řízení. Nejvyšší soud došel k závěru, že za daných okolností nebyla splněna podmínka hrozby přímého nebezpečí ze strany výtržníka.

Nutná obrana

Pokud by soud měl vycházet pouze ze svědeckých výpovědí, patrně by nemohl určit skutkový stav mimo důvodné pochybnosti. Pak by se nabízelo zproštění obžaloby souladu se zásadou in dubio pro reo.

V uvedeném případě nicméně existoval videozáznam úvodu incidentu, z nějž soud vysledoval prvotní úder vedený obžalovaným proti břichu výtržníka; námitku sestříhání videa soudy vůbec nehodnotily.

S ohledem na to soudy vyloučily postup obžalovaného v nutné obraně, a to ve chvíli potyčky uvnitř klubu. Situaci před klubem jako případný možný samostatný útok výtržníka již soudy následně nehodnotily, když pro posouzení věci nebyla významná (dle názoru soudu prvního stupně k výtržnictví obžalovaného došlo už uvnitř, původ zranění se nepodařilo určit). K možné nutné obrany proti samotnému výtržnictví viz praktický komentář v závěru článku.

Ve prospěch obžalovaného se vyjádřil také zástupce Nejvyššího státního zastupitelství, který vzhledem k okolnostem dovodil možnost existence putativní nutné obrany. Nejvyšší soud na tento argument NSZ nijak nereagoval, putativní nutná obrana navzdory doloženým hlasitým výhrůžkám usmrcením nebyla v řízení vůbec posuzována.

Ublížení na zdraví

Obžaloba byla vznesena pro výtržnictví a ublížení na zdraví. Zatímco u nutné obrany obžalovanému videozáznam přitížil, tvrzené údery do hlavy výtržníka video nezachytilo. Vzhledem k “dynamické” situaci při vyvádění, zapojení dvou vyhazovačů (druhý patrně užíval jen chvaty a hmaty, nikoliv údery) a následné chaotické snaze tří bratří prorazit zpět do klubu již soud prvního stupně došel k závěru, že nelze určit, jak došlo k vzniku zranění výtržníka.

V tomto ohledu byl obžalovaný zproštěn v samotném začátku.

Exces z dovolené svépomoci

Dovolenou svépomoc upravuje § 14 občanského zákoníku následujícím způsobem:

(1) Každý si může přiměřeným způsobem pomoci k svému právu sám, je-li jeho právo ohroženo a je-li zřejmé, že by zásah veřejné moci přišel pozdě.

(2) Hrozí-li neoprávněný zásah do práva bezprostředně, může jej každý, kdo je takto ohrožen, odvrátit úsilím a prostředky, které se osobě v jeho postavení musí jevit vzhledem k okolnostem jako přiměřené. Směřuje-li však svépomoc jen k zajištění práva, které by bylo jinak zmařeno, musí se ten, kdo k ní přikročil, obrátit bez zbytečného odkladu na příslušný orgán veřejné moci.

Soud prvního stupně ani druhého stupně postup pracovníka ostrahy v rámci dovolené svépomoci vůbec nehodnotily.

Nejvyšší soud odkázal na judikaturu k problematice dovolené svépomoci, zejména v tom ohledu, že musí být omezena jen na zcela nezbytnou míru. V případě obžalovaného, který na videozáznamu jako první vedl údery do břicha výtržníka, Nejvyšší soud dovodil vybočení (exces) z mezí dovolené svépomoci.

Výtržnictví

Po zhodnocení výše uvedených právních otázek tak zbyla problematika naplnění skutkových znaků trestného činu výtržnictví. V tomto ohledu Nejvyšší soud shrnul existující judikaturu k problematice výtržnictví:

K naplnění zákonného znaku uvedeného trestného činu spočívajícího v tom, že se pachatel dopustil výtržnosti, nestačí samotné napadení jiného, protože musí jít o útok, který je svou vyšší intenzitou a závažností srovnatelný s ostatními alternativami naplňujícími znaky objektivní stránky téhož trestného činu (např. s hrubou neslušností, s hrubým způsobem rušení přípravy nebo průběhu organizovaného sportovního utkání, shromáždění nebo obřadu lidí) a jímž je výrazněji dotčen i veřejný pořádek jako hodnota přesahující individuální zájmy napadené osoby. (…) Pro případy, kdy napadení jiného má povahu výtržnosti, je typické to, že pachatel jedná svévolně, bezohledně, arogantně, že jeho jednání postrádá byť jen zčásti přijatelný či omluvitelný důvod a že je výrazem jeho záporného  vztahu k veřejnému pořádku, projevem neúcty ke společnosti jako celku, prostředkem sebeprosazování na úkor veřejnosti apod. [NS 8 Tdo 721/2020-409 ]

Následně Nejvyšší soud uzavřel, že v případě mírného excesu z dovolené svépomoci je naplnění skutkové podstaty výtržnictví vyloučeno.

Právní věta

Prostý exces z okolnosti vylučující protiprávnost vylučuje výtržnictví

Případný prostý exces z limitů předmětné okolnosti vylučující protiprávnost pak sice vede k tomu, že protiprávnost činu není vyloučena, nečiní však ze  svépomocného jednání co do jeho podstaty jednání nemorální, nechtěné či snad zavrženíhodné, nesvědčí ani o neuctivém či neukázněném přístupu zasahujícího člověka k zásadám občanského soužití. (NS 8 Tdo 721/2020)

Pozn. TG: Tento závěr se uplatní specificky ve vztahu k výtržnictví. Neplatil by, pokud by soudy dovodily odpovědnost obžalovaného za ublížení na zdraví.

Občanská svépomoc je žádoucím jednáním

[…] dovolená občanská svépomoc, ať již plně odpovídá § 14 občanského zákoníku či nakonec z důvodu excesu nikoliv, je totiž ve své podstatě vždy jednáním žádoucím, potřebným a právním řádem aprobovaným. [Pokud] v základu předmětného protiprávního počínání původně stála přípustná svépomoc, [to] v zásadě vylučuje, aby bylo [jednání] současně kvalifikováno jako přečin výtržnictví podle § 358 odst. 1 tr. zákoníku. (Vyjádření NSZ k dovolání obžalovaného, cit. v NS 8 Tdo 721/2020)

Praktický komentář

Sveřepé odmítnutí obžalovaného akceptovat trestní odsouzení a penežitý trest ve výši 10.000,- Kč vedlo k přijetí rozhodnutí, která jsou ve svém souhrnu poměrně zajímavá šířkou a hloubkou analyzovaných právních otázek.

Z praktického hlediska je zajímavý zejména naprosto odlišný přístup Nejvyššího soudu, odkazujícího na právní úpravu dovolené svépomoci v občanském zákoníku, a Nejvyššího správního soudu, který naopak v typově obdobných případech dovozuje právě jednání v nutné obraně (případně exces z něj).

V případu sp.zn. 1 As 34/2010, když Nejvyšší správní soud řešil problematiku zadržení pachatele přestupku soukromou fyzickou osobou (resp. legálnost postupu revizorů dopravního podniku), došel k následujícím závěrům:

“V situaci, kdy cestující nepředloží platnou jízdenku a následně nesplní ani sekundární povinnost […] dle výzvy pověřené osoby buď následovat ji na vhodné pracoviště veřejné správy ke zjištění totožnosti, anebo setrvat na vhodném místě do příchodu osoby oprávněné zjistit totožnost cestujícího, útočí na zájem chráněný zákonem, kterým je ochrana majetkových práv provozovatele. V takovémto případě je nutná obrana ze strany revizora nebo jiné pověřené osoby přípustná, a to možností odvrátit tento útok zadržením cestujícího […]. (NSS 1 As 34/2010)”

Uplatněním stejné logiky by bylo možné dojít k závěru, že pácháním výtržnosti v klubu pachatel útočil postupně na osobnostní práva urážených homosexuálních žen a následně na veřejný pořádek, čímž narušoval poklidný výkon podnikatelské činnosti provozovatele (viz odkaz) a ve svém důsledku potenciálně také majetková práva provozovatele podniku. NS ale možnou nutnou obranu (či exces z ní) zcela zavrhnul, když se soustředil pouze na průběh samotné fyzické potyčky.

Závěrem lze shrnout, že není Nejvyšší soud jako Nejvyšší správní soud. Výsledek žádného řízení v ČR dopředu ani při znalosti veškeré judikatury odhadovat nelze.

Obžalovaný nakonec původní peněžní trest platit nebude. Tato tříletá odysea spravedlnosti jej ale na právním zastoupení jistě stála mnohem více. Stát přitom v podobných případech zpravidla uhradí jen zlomek reálně vynaložených nákladů.

Další články k tématu naleznete na portálu nutná obrana.

Pod čarou

Výtržník byl za své jednání v separátním řízení trestním příkazem Okresního soudu v Písku ze dne 6. 2. 2019 č. j. 11 T 95/2018 – 237, který nabyl právní moci dne 1. 3. 2019, uznán vinným přečiny výtržnictví podle § 358 odst. 1, odst. 2 písm. a) trestního zákoníku a nebezpečné vyhrožování podle § 353 odst. 1 trestního zákoníku, a byl odsouzen k odnětí svobody v trvání 3 měsíců, jehož výkon mu byl podmíněně odložen na zkušební dobu 18 měsíců.