Monitoring nutné obrany #21 – Písek, 2018 [potyčka při předávání dětí; subsidiarita, extenzivní exces]

Skutek, z jehož spáchání byl obránce obžalován: dne 9. 6. 2018 v době od 17:00 hodin do 17:02 hodin v Písku, v ulici xx, poblíž domu č. p. xx poté, kdy poškozený, při předávání své nezletilé dcery vyhrožoval zabitím její matce, obžalovanému a jeho synovi a když poškozený učinil pohyb loktem pravé ruky směrem k obličeji obžalovaného, obžalovaný se tomuto ataku uhynul [sic] a chytil poškozeného za jeho pravou paži, nato se poškozený snažil ze sevření uvolnit rotací svého těla, přitom oba dva ztratili rovnováhu a spadli na zatravněnou zem, kde obžalovaný poškozeného znehybnil svým tělem a v této neměnné pozici zůstal až do příjezdu Policie ČR, v důsledku tohoto jejich pádu utrpěl poškozený podvrtnutí krční páteře, zhmoždění levého kolenního kloubu s natažením zadního postranního vazu, zhmoždění a podvrtnutí levého loketního kloubu, zhmoždění dolního rtu s otokem a zlomeninu 3. žebra vpravo, kdy se jedná z medicínského hlediska o lehká poranění, která mu byla ošetřena v Nemocnici Písek, a. s., přičemž tato zranění mu nebyla způsobena úmyslným jednáním obžalovaného.

Základní informace k řízení

Útok spáchán 9. 6. 2018 v době kolem 17:00 hod:

• Konečné osvobození dne 5.4.2022:
  • Usnesení Okresního soudu v Písku ze dne 2.10.2020, č. j. 11 T 105/2019- 812 (samosoudkyně JUDr. Petra Pekárková), trestní věc postoupena Městskému úřadu v Písku, protože by se mohlo jednat o přestupek.
    • Celkem 5 hlavních líčení, spis 800 stran.
  • Usnesení Městského úřadu Písek, odbor vnitřních věcí, oddělení přestupků ze dne 14.9.2021, sp.zn. VV41/2021/8096/Př-2021/58  (oprávněná úřední osoba Bc. Roman Srb), správní řízení zastaveno, neb podezřelý jednal v nutné obraně.
  • Usnesení Krajského úřadu Jihočeského kraje, odbor právní a živnostenský úřad ze dne 5. 11. 2021, č.j. KUJCK 121965/2021 (referent Alena Karvánková), v rámci podnětu k provedení přezkumu nezjištěno pochybení Městského úřadu
  • Usnesení Ústavního soudu ze dne 5.4.2022, sp.zn. IV. ÚS 78/22 (předseda prof. JUDr. Josef Fiala, CSc., soudce zpravodaj prof. JUDr. Jan Filip, CSc.), ústavní stížnost poškozeného odmítnuta pro zjevnou neopodstatněnost.

Trestní řízení bylo vedeno současně proti oběma účastníkům potyčky:

• Poškozený, otec, který předával dceru bývalé manželce. Obžalován pro nebezpečné vyhrožování dle § 353 odst. 1 TZ (odnětí svobody až na 1 rok).
  • Poškozený také uplatňoval náhradu škody ve výši 2.051.101 Kč.
  • S ohledem na vedení společného trestního řízení proti oběma obžalovaným mu nebylo umožněno uplatňovat práva poškozeného v trestním řízení, až v navazujícím správním.
• Obžalovaný – nový manžel, obžalován pro ublížení na zdraví dle § 146 odst. 1 TZ (6M – 3R).

Skutkové otázky

• Otec Američan, matka Češka, řada dlouhodobých sporů řešených soudy, vzájemná přestupková/trestní oznámení, atd.
• Ohledně předávání společné dcery musely soudy rozhodovat předběžným opatřením.
• “Vzhledem k tomu, jak [matka] vylíčila povahové rysy osoby [poškozeného], když několikrát zdůraznila, že se chová nevypočitatelně, je přinejmenším zarážející, že necelou hodinu před tím, než mělo k odevzdání dcery dojít, odjela s [obžalovaným] na výlet do Prahy a jejím převzetím pověřila svého nevlastního syna, aniž by na to [poškozeného] předem upozornila. Ten [nevlastního syna] neznal (…)“
• Poškozený dle rozhodnutí soudu toho dne realizoval styk s dcerou, kterou si dopoledne vyzvedl v bydlišti matky a odpoledne ji tam měl vrátit.
• Když přišel dceru vrátit, otevřel mu ca 14 letý syn obžalovaného; údajně se vzájemně neznali.
• Odmítl chlapci předat dceru a řekl, že s ní počká na ulici.
• Chlapec volal matce, tou dobou ve vozidle na odjezdu z města spolu s obžalovaným – obrátili auto zpět, aby převzali dceru. Chlapce instruovali, aby měl poškozeného na dohled a dal jim vědět, kde ho najít.
• Poškozený volal policii, že ho chlapec pronásleduje. Sdělil, že má vojenský výcvik a že se chlapcem cítí ohrožen.
• Když matka vystoupila z vozu, odcházel od ní pryč s dcerou v náručí. Sdělil matce a obžalovanému, že volal policii.
• Následně dceru položil, tu si převzala matka.
• Následně krátká potyčka
  • Dle poškozeného: Přišel k němu zezadu a začal ho mlátit do zad. / Jindy tvrdil, že ho obžalovaný se synem začali mlátit do hlavy.
  • Dle obžalovaného:
    • Chtěl sebrat batoh s věcmi od nevlastní dcery. Poškozený byl k němu zády, částečně sehnutý. Když se přiblížil, poškozený se jej pokusil razantně loktem udeřit do tváře. Těsně se úderu vyhnul, zachytil poškozeného, následně došlo k pádu obou na zem.
    • Poškozeného držel do příjezdu policie, a to zakleknutím. Poškozený měl křičet, že jsou fašisti a že je všechny zabije. Věděl, že jde o bývalého vojáka americké armády (válka v zálivu).
• Po příjezdu hlídky na místo obžalovaný okamžitě pustil poškozeného, který bezprostředně vyskočil ze země. Poškozený kulhal, krev v ústech. Byl agresivní, policisté obžalovaného legitimovali a poslali domů s tím, že podá vysvětlení později.
  • Poškozený následně podal trestní oznámení na policisty za jejich údajné sezení v autě v době jeho bití, údajné ignorování jeho zranění, oznámení a žádostí o zavolání záchranky, v souvislosti s tím separátně stíhán za křivé obvinění.
• Kamerové záznamy v souladu se svědectvím obžalovaného, svědků (rodina, policisté), v rozporu s tvrzeními poškozeného, která se v průběhu řízení v detailech lišila.
• Posudky – lékařství, biomechanika:
  • Poranění kolene, lokte v souladu s pádem.
  • Zlomenina žebra patrně v důsledku zakleknutí.
  • Vyloučeny tvrzené ztráty vědomí.
  • Vyloučeno tvrzené vykloubení lokte.
  • Problémy s páteří jsou důsledkem degenerativních změn.

Právní otázky

Nebezpečné vyhrožování

Poškozený byl zproštěn obžaloby v souvislosti s nebezpečným vyhrožováním. Soud sice došel k závěru, že výhrůžky zavražděním zazněly, nicméně podmínkou trestnosti je způsobilost vzbudit důvodnou obavu. S ohledem na to, že obžalovaný ani matka policii na místě výhrůžky neuváděli, následně dceru nechali doma a odjeli na výlet, a výhrůžky rozvedli je až při následném trestním řízení, soud došel k závěru, že ve skutečnosti jim žádný význam nepřikládali.

Subsidiarita jednání v nutné obraně

Soud došel k závěru o útoku loktem poškozeného na obžalovaného, současně odmítl obhajobu nutnou obranou s následujícím odůvodněním:

Na druhou stranu okolnosti, za kterých projednávaný konflikt probíhal a v jakém postavení se xxx nacházel, tj. bez jakékoliv zbraně ověšen taškami na ruce a v očekávaní pomoci přivolané policie, je soud toho názoru, že vzhledem k tělesné konstrukci xxxx bylo v jeho fyzických možnostech zastavit útočné jednání xxxx s mnohem menší razancí, než k jaké se uchýlil. [OS Písek 11 T 105/2019]

Rozsudek Obvodního soudu v Písku je v tomto ohledu flagrantně protizákonný. Nutná obrana není podmíněna subsidiaritou jednání obránce. Obránce nemá povinnost postupovat šetrně, má výhradně povinnost vyhnout se jednání, které by bylo zcela zjevně nepřiměřené způsobu útoku [R 19/1958, R 20/2008 tr., 6 Tdo 984/2019]

Správní orgán co do nutné obrany došel k opačným závěrům než soud, přičemž konstatoval mj.:

Správní orgán uvádí, že úder byl veden se značnou intenzitou směrem na obličej obviněného, přičemž [poškozený] se před pohybem své ruky podíval, kde obviněný stojí a vedl úder uvedeným směrem. V případě, že by [poškozený] zasáhl obličej obviněného, mohlo dojít ke zranění obviněného a to i ke zranění těžkému, neboť úder loktem do obličeje může způsobit zlomeniny kostí, devastující zranění očí či jiné závažné poranění (…) jednání obviněného po pádu na zem bylo pasivní, pouze [poškozeného] znehybnil, aby se obviněný nemohl stát opětovně objektem jeho útoku.

Subsidiarita trestní represe

Dle § 12 odst. 2 TZ: Trestní odpovědnost pachatele a trestněprávní důsledky s ní spojené lze uplatňovat jen v případech společensky škodlivých, ve kterých nepostačuje uplatnění odpovědnosti podle jiného právního předpisu.

Soud po zhodnocení řízení došel k závěru, že je na místě uplatnění odpovědnosti dle zákona o přestupcích.

Praktický komentář

Výsledek neodsouzením

V případech nutné obrany méně závažné intenzity není výsledek “neodsouzením” nijak výjimečný. Mám za to, že se do těchto řízení promítá jakési nevyřčené přesvědčení některých soudců (soudkyň), že nutná obrana se aplikuje pouze na případy vyšší závažnosti. Resp. přesvědčení, “kdyby tam nebyl, tak by se to vůbec nemuselo stát”.

V tomto ohledu je na místě vyzdvihnout osobní charakter následně rozhodujících úředníků ve správním řízení, kteří se nebojí jít proti odůvodnění soudu a obránce osvobozovat. Tento případ přitom nepředstavuje výjimku.

Intenzita obrany

Závěry soudu ohledně možnosti obránce postupovat šetrněji jsou zjevně protizákonné. Díky jejich vynesení se soud již nezabýval splněním zákazu zcela zjevné nepřiměřenosti vůči způsobu útoku.

V tomto ohledu je na místě poznamenat, že předmětem porovnání jsou obě akce (útok – protiútok, resp. nutná obrana), nikoliv rozsah utržených škod. I v tomto ohledu správní orgán rozhodoval správně.

Délka trvání obrany

V souvislosti s držením na zemi vyvstává otázka, zda-li lze celou dobu považovat za jednání v nutné obraně, nebo zda-li v nějakou chvíli přešlo v občanské zadržení dle § 76 odst. 2 trestního řádu. Na občanské zadržení se vztahují výrazně přísnější podmínky šetrnosti jednání, srov. monitoring nutné obrany #16.

V monitoringu #5 jsem konstatoval, že co do ohledu trvání nutné obrany v případě zpacifikování útočníka citelně chybí podrobnější výklad Nejvyššího soudu.

V tomto případě nicméně s ohledem na výhrůžky zabitím, které měly zaznít i v době držení útočníka na zemi, dle mého názoru lze útok i v době “pacifikace” považovat jednoznačně za neukončený, a tedy celá doba zakleknutí spadá pod širší meze nutné obrany.

Vedení společného řízení

Ve věci byla podána jediná obžaloba proti oběma mužům, následovalo společné řízení. Tento způsob vedení případu zásadně poškozuje práva obžalovaných:

• Poškozenému je tak znemožňovat uplatňovat práva poškozeného proti osobě, o které tvrdí, že jej napadla. Nejen co se týče náhrady škody, ale v méně závažných případech je zejména upřena možnost podání stížnosti proti odklonu.
• Zásadním způsobem to zasahuje do práva obžalovaného na spravedlivý proces, když druhý obžalovaný (tvrzený útočník) v postavení obžalovaného nemá povinnost říkat pravdu. Na rozdíl od postavení svědka/poškozeného nemůže být stíhán za křivou výpověď ani za křivé obvinění.

Nejen že je takové vedení trestního řízení zřejmě protiústavní, ale také nesplňuje předpoklad ekonomičnosti procesu (což je typické vysvětlení, proč je vedeno). Ve velké části případů by totiž útočník v postavení svědka dal přednost užití práva nevypovídat, než lhaní, tedy trvání na tom, že byl napaden (s potenciálními trestněprávními následky). Což by obvykle mělo zásadním způsobem zjednodušit potřebné dokazování a rozhodování soudu.

Nadto, z užití práva nevypovídat obžalovaného soud nesmí vyvozovat žádné negativní závěry. Pokud tvrzený útočník odmítá vypovídat v postavení svědka svědka, kterého má obžalovaný ústavní právo vyslechnout, je dovození negativních závěrů naopak zcela na místě.

Další články k tématu naleznete na portálu nutná obrana.