Poslanec Radek Koten (SPD) dnes formálně načetl pozměňovací návrh č. 6642 k sněmovnímu tisku č. 861 podstatně novelizujícímu trestní zákoník. Jde o změnu, jejíž cestu legislativním procesem by měli bedlivě sledovat všichni držitelé zbraní, stejně jako ostatní zastánci práva se bránit, a dále každý, kdo podporuje přísnější trestání osob neoprávněně vnikajících do obydlí.
Umožnění mírnějšího trestání excesu z nutné obrany
První dvě části návrhu směřují k mírnějšímu trestání osob, které se bránily protiprávnímu útoku (případně odvracely nebezpečí ve smyslu krajní nouze), avšak překročily zákonem stanovené meze obrany. V případě přijetí:
- Soudy by měly při překročení podmínek nutné obrany možnost zcela upustit od potrestání, “jestliže vzhledem k okolnostem spáchaného trestného činu a k dosavadnímu životu pachatele lze důvodně očekávat, že již pouhé projednání věci postačí k ochraně společnosti“. Případná soukromoprávní odpovědnost (povinnost k úhradě újmy způsobené excesem z nutné obrany) by zůstala zachována, při respektování již existující praxe týkající se snížení rozsahu odpovědnosti v závislosti na míře zavinění samotného útočníka.
- Soudy by měly v případě překročení podmínek nutné obrany povinnost zvažovat (v rozsudku odůvodnit) možné ne/uložení trestu pod dolní hranici trestní sazby.
Logika návrhu je jednoduchá: Překročení podmínek nutné obrany (/krajní nouze) je z hlediska trestání zásadně odlišná skutečnost, než “běžné” spáchání trestného činu. Soudy by měly mít v případech, kdy dojdou k závěru o excesu, povinnost zvažovat uložení pod dolní hranicí trestní sazby, a možnost od trestu zcela upustit.
Zásadní povýšení nedotknutelnosti obydlí
Listina základních práv a svobod v čl. 12 odst. 1 stanoví, že: “Obydlí je nedotknutelné. Není dovoleno do něj vstoupit bez souhlasu toho, kdo v něm bydlí.” Trestní zákoník však v současnosti porušování domovní svobody trestá velmi mírně.
V základní skutkové podstatě je porušování domovní svobody trestáno mírněji než například neoprávněné nakládání s osobními údaji. Nadto v nejpřísnější skutkové podstatě při spáchání násilím a se zbraní pouze jedním až pěti lety odnětí svobody.
Porušování domovní svobody přitom s sebou nese vždy riziko extrémní eskalace útoku vůči samotným obyvatelům obydlí. K nejmarkantnějším příkladům patří případ plánované noční loupeže v obydlí ve Střížovicích na Ústecku dne 8. 1. 2018, kde pachatel po svázání obětí následně přistoupil k zavraždění obou rodičů a znásilňování nezletilých dcer, poté spáchal sebevraždu. Návrh proto směřuje v případech, kdy pachatel “užije při činu uvedeném v odstavci 1 násilí nebo pohrůžky násilí nebo jiné újmy, takový čin spáchá se zbraní nebo s další osobou” srovnání trestní sazby s trestným činem loupeže, tj. 2 – 10 let odnětí svobody.
Ze své praxe trestního obhájce v případech ex offo případů přitom velmi dobře vím, že naprostá většina “profesionálních recidivistů” si je vědoma délky jednotlivých trestních sazeb. Typicky zloději se úzkostlivě snaží vyhýbat se páchání trestných činů s vyššími trestními sazbami a relevantní ustanovení trestního zákoníku znají nazpaměť.
Návrh přináší následující změny:
§ 178 Porušování domovní svobody
(1) Kdo neoprávněně vnikne do obydlí jiného nebo tam neoprávněně setrvá, bude potrestán odnětím svobody až na dvě tři léta.
(2) Odnětím svobody na šest měsíců jeden rok až tři léta pět let bude pachatel potrestán, užije-li při činu uvedeném v odstavci 1 násilí nebo pohrůžky bezprostředního násilí lsti, zneužije-li bezbrannosti nebo překoná-li překážku, jejímž účelem je zabránit vniknutí.
(3) Odnětím svobody na jeden rok dvě léta až pět deset let nebo peněžitým trestem bude pachatel potrestán, jestliže užije při činu uvedeném v odstavci 1 násilí nebo pohrůžky bezprostředního násilí nebo jiné újmy a, takový čin spáchá se zbraní nebo nejméně se dvěma osobami s další osobou.
(4) Příprava je trestná.
Za loupež (trestanou 2 – 10 lety odnětí svobody) se přitom považuje i například přetahování pachatele o kabelku (byť by ji neuzmul), nebo násilné odebrání šály vzájemně mezi ultras dvou fotbalových týmů (byť by ji pachatel bezprostředně poté hodil do popelnice). Neoprávněné vniknutí do obydlí násilím nebo se zbraní tak jistě nepředstavuje méně závažný útok, než řada případů loupeže.
Tato změna by měla doprovodný efekt také ve vztahu k posuzování samotné nutné obrany. Jak podrobně rozebírám na s. 213 a násl. knihy Nutná obrana v právní praxi, české orgány činné v trestním řízení mají namnoze tendenci samotné útoky na domovní svobodu v případech nutné obrany pomíjet. To do značné míry souvisí s nízkými sazbami za porušování domovní svobody. Přestože veškerá literatura i judikatura odmítá přímé poměřování v tomto směru, často k němu v praxi dochází. Navýšení sazeb za porušování domovní svobody by tak samo o sobě posílilo postavení obránců bránících se útočníkům ve svém obydlí.
Další návrhy úprav problematiky nutné obrany
V Poslanecké sněmovně v současnosti leží několik návrhů úpravy nutné obrany:
- Od 15. 11. 2021 sněmovní tisk č. 38, což je návrh zavádějící absenci trestní odpovědnosti osoby, která překročila meze nutné obrany “v silném rozrušení ze strachu, úleku, zmatku nebo jiného omluvitelného hnutí mysli, způsobeném útokem“, který dříve schválil a Sněmovně předložil Senát.
- Od 25. 11. 2021 sněmovní tisk č. 12, což je návrh zavedení tzv. Castle Doctrine, tedy rozšíření mezí nutné obrany proti útočníkovi útočícímu v obydlí “pokud [útok] může vyvolat u obránce oprávněnou obavu z ohrožení života či zdraví jeho nebo jiné přítomné osob“, který předložil Tomio Okamura, Radek Koten a další poslanci.
Jak naznačují výše uvedená data, Poslanecká sněmovna se těmto návrhům za poslední čtyři roky nevěnovala. Hlasování o nich lze v současném volebním období považovat za prakticky vyloučené.
Pozměňovací návrh č. 6642 R. Kotena je vedle těchto návrhů značně umírněný, a snad i proto může mít opravdovou šanci na přijetí. Pokud Vás zaujal, prosím napište svému poslanci žádost o podporu tohoto pozměňovacího návrhu.
Návrh je dobrý a účelný, bohužel nemá šanci projít z politických důvodů (“protože SPD”).
jakou roli v tom hraje SPD?
Ohledně ochrany obydlí držme v patrnosti dva případy, které by stály za zrušení:
– tzv. kontrola kotlů
– tzv. hledání zbraně kat. D policií
Ono by především bylo zapotřebí nějak rozbít tu hanebnou policejní a soudní praxi, kdy je NO automaticky vyšetřována jako vražda se všemi šílenými důsledky (obránce přijde na nezanedbatelnou dobu o zbraň, hrozí mu vazba atd.)
Mělo by tomu být právě naopak: u čehokoli, co má na první pohled vnější znaky NO/KN, by mělo být pro policii i justici _naprosto závazné_ causu za NO/KN považovat od samého začátku vyšetřování a náhled změnit teprve v případě, kdy se objeví _silné_ indicie, že tomu bylo jinak (a ne, opravdu nelze za indicii toho, že obránce je vrahem, považovat to, že chodil běžně ozbrojen).
Zajisté, určitě by to mohlo znamenat, že tu a tam nějaký skutečný vrah zůstane nepotrestán. Což je zcela v pořádku; to je naprosto směšně malá cena za to, že normální slušní lidé nebudou ukrutně trestáni* za pomoc bližnímu či ochranu sebe samých nebo své domovní svobody, svého majetku apod.
* A je třeba zdůraznit, že už jen samotná vazba nebo několikaletá nejistota hrozícího vězení je pro normálního člověka _naprosto šíleným_ trestem, dokonce i v případech, kdy nakonec soud NO uzná.