Odborný článek zaměřený na problémy vyvěrající z přehlíživého přístupu, či dokonce i úplného ignorování obhajoby nutnou obranou ze strany orgánů činných v trestním řízení, publikovaný v Bulletinu advokacie 12/2022 (s. 25 a násl.).
Další články k tématu naleznete na portálu nutná obrana.
Díky, zajímavé!
Já (právní laik, neznalec a totální ignorant) už dávno tvrdím, že by orgáni měli mít explicitní povinnost postupovat přesně opačně, než se děje v současnosti: cokoli, co nese na první pohled rysy NO, by mělo být vždy ze zákona nutně hodnoceno jako NO, a to tak dlouho, dokud vyšetřování nepřinese zcela zřejmé a nezpochybnitelné doklady opaku.
Není samozřejmě sporu o tom, že by to mohlo vést i k nějakým negativním důsledkům (v nejtriviálnějším případě třeba „vrah nasimuluje NO, dříve, než vyšetřování doloží, že šlo o simulaci, prchne, nejsa ve vazbě“); jsem ale pevně přesvědčen, že ty důsledky positivní (především, ale nejen, to, že skuteční obránci by byli chráněni před devastující a svinskou vazbou, odebráním zbraní apod.) by převážily v nesmírně silném poměru.
No, já vím, tahle je hezká, ale ta tradiční o Smolíčkovi je hezčí 🙂