Rozhovor – senátorka Jitka Chalánková: “Jsem připravena předložit zbraňovou ústavní novelu”

MUDr. Jitce Chalánkové je připisováno přesvědčení 9 poslanců TOP 09 pro hlasování ve prospěch přijetí „zbraňové“ novely ústavního zákona o bezpečnosti republiky, a to navzdory opačnému pokynu od vedení strany. V rozhovoru pro zbrojnice.com MUDr. Chalánková, kandidující jako nezávislá do Senátu v obvodu č. 62 – Prostějov, přibližuje svůj pohled na zákazovou směrnici a další problematická “unijní” témata.

Paní Chalánková, patřila jste k zakládajícím členům strany TOP 09 a do roku 2017 jste byla její místopředsedkyní. Nejenže jste opustila pozici, na kterou Vás původně zvolilo 78% delegátů, ale také jste opustila samotnou stranu po té, co Vás TOP 09 odmítla nominovat jako kandidátku do senátních voleb. Co stálo za takto rychlou změnou?

Zvenčí to možná vypadá jako rychlá změna, ale to rozhodnutí ve mně nazrávalo delší dobu. V podstatě po celou dobu, kdy se TOP09 postupně vzdalovala ideám, na kterých vznikla a vyrostla. Tuto změnu dovršila volba nového předsedy Jiřího Pospíšila.

Dnes už TOP09 bohužel není konzervativní stranou, ale stranou pro levicově, snad až levicově progresivisticky smýšlející liberály. A to já tedy rozhodně nejsem.

TOP 09 se v otázce zbraní chová jako Chytrá horákyně. Slovy podporuje civilní držení zbraní, ale když dojde na praktické činy, tak jedná proti němu. Typickým příkladem je p. Kalousek, který rád opakuje, že je sám držitelem zbraní, ale pak hlasuje v rozporu se zájmy zákonadbalých držitelů zbraní. Také někteří senátoři strany voliče ujišťovali o podpoře novely ústavního zákona, a následně pro něj nehlasovali. Můžete nám vysvětlit zdroje této politické schizofrenie?

To se musíte zeptat dotyčných poslanců a senátorů. Já když mám na něco jasný názor, tak nekličkuji, ale hlasuji podle svého svědomí v souladu s tímto názorem. V politice sice lze občas některé ústupky chápat, zejména ve chvílích, kdy je třeba dohodnout se napříč politických spektrem. Určitě by tomu ale nemělo být u tak zásadních věcí jako jsou ústavní práva a bezpečí občanů.

Nyní do Senátu kandidujete jako nezávislá nestranička. Myslíte, že by měla být po podzimních volbách znovu předložena „zbraňová“ ústavní novela? Učiníte pro to nějaké konkrétní kroky?

V případě svého zvolení do Senátu jsem připravena se podílet na přípravě a předložit tuto tzv. zbraňovou ústavní novelu.

Jakým způsobem byste se v případě zvolení jako senátorka postavila k případnému procesu implementace „zbraňové“ zákazové směrnice? Pokud by jej Sněmovna přijala, jaký ideální výsledek by podle Vás mohl následně vzejít ze Senátu?

Pokud vím, vládní návrh zákona, předložený v únoru, Sněmovna zatím neprojednala ani v prvním čtení. To není standardní, ale ve Sněmovně je zřejmě dost poslanců, kteří tento návrh projednat vůbec nechtějí. Právě proto se vláda snaží Parlament obejít a směrnici v rozporu s Ústavou implementovat pouhým vládním nařízením – na to mne upozornily spolky organizující ukázky historických bitev, které by v zásadě přišly o možnost používat upravené a z pohledu historie věrohodné zbraně. Vláda si je jistě vědoma právní napadnutelnosti takové formy implementace, a proto se bude dál pokoušet prosadit změny cestou zákona, znovu a znovu, protože si netroufne otevřeně se protivit vůli Bruselu. To se raději budou protivit českému parlamentu. Pro takový zákon bych jako senátorka ruku nikdy nezvedla.

Kromě zbraní jste byla aktivní také v otázce odmítnutí povinných kvót na přijímání migrantů – kde jste prosadila usnesení Sněmovny zavazující vládu proti jejich přijímání. Oba tyto principiální problémy plynou z Lisabonské smlouvy a nového pravidla většinového hlasování. V obou případech České republice při jejich odmítnutí hrozí pokuty v řádu miliard ročně. Jaká je podle Vás ideální cesta ven z tohoto problému?

Předně musíme mít silnou, jednoznačnou a realistickou zahraniční politiku, posílit spolupráci se státy Visegrádské skupiny a začít přicházet s vlastními návrhy, jak Evropskou unii zreformovat. Doposud jsme se nechali spíše vláčet rozhodnutími velkých států jako je Německo a Francie, nově bychom ve spolupráci s dalšími středoevropskými státy měli vytvořit tomuto tandemu protiváhu. Zásadně se mi  nelíbí, kam EU v posledních letech směřuje a co v některých oblastech prosazuje. Bezpečnost byla přece ponechána v kompetenci jednotlivým členským státům, tak jak je možné, že nyní vznikla regulace pořizování a držení zbraní? Česká republika proto musí být aktivním hráčem. Těžko toho ale docílíme, když v současnosti vlastně ani nevíme, kdo zahraniční politiku ve vládě Andreje Babiše řídí.

Jak vnímáte možnost dalších případných přehlasování České republiky? V kterých dalších pro ČR principiálních oblastech podle Vás hrozí? Jak by se k tomu pak měla ČR stavět?

Těch věcí je velké množství a bohužel je vina částečně i na našich zástupcích v evropských institucích a ve vládě. Často hasíme požár až po dvanácté, protože s již schválenou směrnicí lze jen obtížně něco dělat. Na druhou stranu v opravdu principiálních věcech by česká vláda měla zůstat pevná. Česká vláda přece není volená evropskými úředníky, ale svými občany. Obecně bychom měli prosazovat oslabení principu většinového hlasování, jehož důsledkem je, že jsou některá opatření Bruselu prosazována silou. Osobně mi vadí neobyčejný nárůst byrokracie spojený s aplikací evropského práva. Nová pravidla ochrany osobních údajů jsou toho zářným příkladem.

Když opomineme zbraně, jaká tři další témata, kterým jste v minulém volebním období věnovala na půdě sněmovny energii, byste vyzdvihla? Prosím krátce a věcně.

V souvislosti s případem dětí Michalákových zadržovaných v Norsku jsem upozornila na chabou a velmi selektivní podporu, kterou český stát poskytuje svým občanům v zahraničí. Zamezila jsem přijetí nových pravidel tzv. péče o ohrožené děti po vzoru Norska. Současně jsem ale prosadila lepší podmínky pro trvalé pěstouny, kterých je v České republice zoufalý nedostatek. Děti z ústavní péče nebo z pěstounské péče na přechodnou dobu není komu předávat. Přinesla jsem na plénum a prosadila Vámi zmiňované usnesení, kterým sněmovna odmítla migrační kvóty a vyzvala vládu k respektování tohoto rozhodnutí. Těší mne, že vláda České republiky toto usnesení respektuje. Byla to chvíle, kdy je zapotřebí v zájmu bezpečnosti přestat hrát souboj koalice versus opozice. Jde o zájem státu a jeho občanů jako celku. Kromě toho jsem se podílela na řadě dalších zákonů zejména v sociální oblasti a bojovala za lepší podporu rodin.

Fact check: směrnice nikomu zbraně nebere, M. Kalousek

Co Vás napadne, když slyšíte následující větu: „Já jsem držitel tří zbraní, mám zbrojní průkaz. Je lež, že směrnice někomu bere zbraně. Nikdo, ať už vlastní legálně jakoukoliv zbraň, o ni nepřijde.“

Pak se jako laik budu ptát, proč tedy vůbec dotyčná směrnice vznikla. K čemu vůbec je a proč je prosazována s takovou vehemencí? Kdo jen trochu sledoval veřejnou diskuzi, musel zjistit, že náš zákon o zbraních je kvalitní a zcela dostatečný. Chápu proto rozhořčení, které vyvolala nově chystaná pravidla u střelecké komunity.

A byla jsem z tohoto důvodu připravena ochránit naši vlastní národní legislativu přijetím příslušné ústavní změny. Ta by za normální okolností nebyla nutná. Její předložení bylo reakcí na rozhodnutí Bruselu vynucovat si po členských státech nová pravidla v oblasti bezpečnosti, nadto postavená na mimořádně hloupém přesvědčení, že s terorismem nejlépe zatočíme, když odzbrojíme občany.

Rozhovory zbrojnice.com:

• Poslankyně Černochová: obhajoba legální držby zbraní by neměla přestávat být principiální záležitostí ochrany svobody
• J. Bartošek: „Naše připomínky při přípravě směrnice nebyly brány v potaz“
• Senátorka Syková: implementace by se měla řešit až po rozsudku Evropského soudního dvora
• M. Bačkovská: „chceme zákon o zbraních dostat do 21. století“