Zbraně

Zbraně & nprap. Jiří P., hrdina policejního zásahu na Filosofické fakultě Univerzity Karlovy

Toto je druhá část rozhovoru s nprap. Jiřím P., navazující na článek Nprap. Jiří P.: Policista, který zastavil pachatele útoku na Filosofické fakultě Univerzity Karlovy.

Skutečnost, že “jakýsi policista” v průběhu útoku na Filosofické fakultě Univerzity Karlovy na pachatele opakovaně vystřelil, je všeobecně známa. Že pachatel útok ukončil bezprostředně po střelbě tohoto policisty, a zjevně také v jejím důsledku, jsem podrobně popsal v článku z října 2024. V tomto rozhovoru nprap. Jiří P. doplňuje další důležitý střípek mozaiky – pachatel střílel nikoliv “pouze” jeho směrem, ale přímo po něm a za ním stojícím novináři Jiřím Formanovi. Nprap. Jiří P. zprvu palbu neopětoval, protože nechtěl zasáhnout okna v pachatelově bezprostředním okolí. Učinil tak až ve chvíli, kdy se jak on tak i pachatel přesunuli, a pachatel měl za sebou “čistou” zeď. Dvě ze tří střel pachatele minuly těsně, přičemž nejméně ránu do reflektoru pachatel nemohl přeslechnout.

Slovník přestřelku definuje jako souboj, při němž dvě osoby nebo dvě skupiny osob na sebe vzájemně střílejí palnými zbraněmi. Prodleva mezi zpětnou palbou situaci nevylučuje z definice přestřelky. Díky těmto novým informacím je tak potřeba zásadním způsobem změnit náhled na ukončení útoku 21.12.2023: Pachatel útoku na FFUK spáchal sebevraždu po přestřelce s nprap. Jiřím P., přičemž ho dvě střely vystřelené ze vzdálenosti 105m ze služebního Glocku 19 minuly jen těsně.


Úvodní foto: Služební Glock 19, který nprap. Jiří P. použil při přestřelce s pachatelem útoku na FFUK.

Dle požadavku nprap. Jiřího P. je v tomto článku zachována jeho anonymita.


Výcvik se zbraní

Zbrojnice.com čtou především civilní držitelé zbraní. Mohl byste takového člověka, co toho o policii moc neví, provést policejním střeleckým výcvikem? Čím vším jste prošel se zbraní, než jste střílel na sto pět metrů na nekrofila?

Jmenuje se to základní odborná příprava. Pokud člověk splní všechny zákonné požadavky a přijmou ho k policii, tak jde nejprve na kurz zbraně. Neozbrojený policista nesmí sloužit. Neozbrojený policajt není policajt.

Takže jdete na kurz zacházení se zbraní, kde jde o kompletní přípravu pro použití zbraně, od zákonných důvodů užití zbraně až po samotné ovládání zbraně. Kurz trvá něco kolem týdne intenzivního výcviku. Na konci je teoretická i praktická zkouška. Přece jen zbraň je věc, která může být dosti nebezpečná v rukou člověka, který ji neumí ovládat.

Kolik padne výstřelů při základním výcviku?

To si už po 16 letech nepamatuji, ale myslím, že jde o několik stovek.

A nyní v pozici operativce, jak často cvičíte se zbraní?

Intenzita výcviku se liší podle služebního zařazení. Jako kriminalista chodím na výcvik čtyřikrát ročně. První část je výuka taktiky. Samotná střelba pak spočívá v řešení použití zbraně za různých střeleckých situací, není to jen statická střelba na terč. Zahrnuje to tedy manipulaci i pohyb se zbraní.

Kolik máte tedy k dispozici výstřelů?

Jde o čtyřikrát padesát nábojů za rok.

Zmiňoval jste výcvik zákroku proti aktivnímu vrahovi. Toho jste se tedy také zúčastnil, můžete to popsat?

Ano, je to připravená modelová situace, která zahrnuje figuranty a aktivního střelce. Používáme FX zbraně, ty se chovají stejně jako ostré, ale vylétávají jen barvící střely.

Kolikrát jste tím prošel a kdy?

Celkem dvakrát. Naposledy, to jsem byl ještě u dopravní policie, takže to bude nejméně šest let. Ale je to něco, co se nezapomíná, kolegové bojaři jsou schopní tu atmosféru navodit takovou, že to člověk opravdu nezapomene.

Jaká je vaše typická výzbroj, do jaké míry si to můžete sám nějak upravit?

Když jsem nastoupil k policii, tak jsem začínal s kovovou CZ 75 Compact D, což je standardní policejní pistole. Po přechodu ke službě kriminální policie a vyšetřování jsem byl přeškolen a vyfasoval Glock 19, který mám dodnes.

Takže jste dostal Glocka, a to si nemůžete vylepšit třeba red-dot optikou nebo vybrat si jinou zbraň?

Ne, já mohu používat jen zbraň, na kterou jsem proškolen a vycvičen. Takže i kdybych měl možnost si vybrat něco jiného, což bych neudělal, protože to je pořád jen kus železa, musel bych jít na výcvik s takovou zbraní. Na každý druh a typ zbraně musím být vycvičen.

Takže Glock a dva zásobníky, to je denní chleba a nic jiného není. Vestu máte u sebe pořád?

Ta je mi přidělena, a je na mě, jestli si ji vezmu nebo ne.

Dostupná výzbroj a výcvik na rámec povinného

Takže kdybyste šli třeba do nějaké zatýkací akce, tak si můžete vzít lepší vestu nebo zbraně?

Ano, odolnější balistiku máme k dispozici. Ale já pracuji pro kriminálku, pokud bych věděl, že jdu proti pachateli, který mi může ublížit, tak si zvednu telefon a zavolám si zásahovku. Od toho tady jsou ti kluci, kteří jsou na to adekvátně vycvičení.

A když jste dostal notifikaci na aktivního střelce, jak těžké by pro vás bylo si vzít ze zbrojnice dlouhou zbraň?

Naše oddělení není vůbec vybaveno dlouhými zbraněmi. Já vlastně ani nevím, kde bych to mohl nafasovat. Já v podstatě nejsem bojovník, nemáme je na oddělení, a všechno kolem toho by pro nás byla ztráta času.

Do jaké míry se cítíte sžitý s tím Glockem?

Pokud je možnost jít na střelnici, tak vždy jdu. Ale jako občan jsem bez zbrojního průkazu, takže na civilní střelnici musím jít s průvodcem nebo si najmout instruktora. Taky se účastním policejních střeleckých závodů. Takže pro mě to není o tom, že si vystřelím povinných 200 ran ročně a konec.

Kolikrát jste se takto dostal na civilní střelnici během dvou let před zásahem na fakultě?

Pokud se nemýlím, tak dvakrát.

Včetně nějakého dynamického kurzu, nebo čistě na terč z palebné čáry?

Šlo o dynamickou střelbu. Jednou to byl závod o pohár krajského ředitele policie, a pak jsem byl pozván na střeleckou soutěž Městské policie Kralupy nad Vltavou.

Váš služební Glock je tedy zcela výrobní provedení, nic zvláštního na něm není.

Ne, je to naprosto běžný Glock 19.

Vy zbrojní průkaz nemáte, uvažoval jste o tom, že byste si ho pořídil?

Já zbroják nepotřebuji, mám služební zbraň. Teď o něm uvažuji, ale kvůli myslivosti. Bydlím v menší vesničce. Myslivci nám tam s ohledem na věkovou skladbu ubývají. Myslím si, že by mě to docela bavilo, vždy jsem měl k přírodě blízko. Myslivost samozřejmě není jen o tom střílení. Je to její součást, ale není to gros té práce.

V myslivosti probíhá mezigenerační kulturní střet. Kde se vidíte vy, spíše s tradiční zalamovací puškou, nebo s něčím modernějším?

Tam jde asi hodně o to, jestli se člověk vidí jako lovec nebo jako myslivec. Takže já asi spíš s tou zalamovačkou. I když chápu důvody lovu a vše kolem, tak to není primární důvod, proč bych myslivost vykonával.

Střelba proti pachateli útoku na FFUK

Teď bych se s dovolením vrátil k tomu samotnému zásahu při útoku na FFUK. Vy jste do vysílačky říkal, aby ho někdo trefil dlouhou, ale bohužel tam nikdo, kdo by to mohl udělat, v té chvíli nebyl. V momentech před střelbou vám někdo velel, nebo jste se rozhodoval sám?

Ne, velitel policie velel zásahu uvnitř, ale já jsem zajišťoval perimetr. Práce policajta je o zkušenostech, o vnímání, co se děje. Po patnácti letech, zkušenostech z místního oddělení, dopravky, kriminálky, není potřeba, aby mi někdo říkal, co konkrétně mám dělat.

Jak jste uvedl, tak jste se rozhodoval také podle nějakého povědomí o typickém konci podobných útoků. Pachatele jste viděl od samotného počátku útoku do ulic?

Ano.

Takže to je přibližně osm minut. Můžete popsat, jak se vlastně vyvíjela gradace vašeho myšlenkového pochodu od předávání informací do vysílačky až k rozhodnutí střílet?

Pozn.: Pachatel byl dle videa Jiřího Formana viditelný jen několik krátkých okamžiků, srov. expertní pokus Hard Task:

– v délce trvání 4 vteřin bez pohybu cíle

– v délce trvání 1 vteřiny bez pohybu cíle

– v délce trvání 2 vteřin s cílem v pohybu

– v délce trvání 2 vteřin, kdy byla vidět jen puška a hlava

– v délce trvání 2 vteřin (pak jde kamera dolu) s cílem v pohybu

– v délce trvání 5 vteřin s cílem v běhu

– v délce trvání 6 vteřin s cílem v pohybu směrem k zábradlí (nejdřív je vidět hlava a pak tělo po břicho plus puška, poté záznam končí).

Prvotní, na co jsem se soustředil, když ten člověk vylezl, bylo informovat ty, kteří s tím mohou něco udělat.

Pachatel se pohyboval docela dlouho po tom ochozu, střílel, a dvakrát vystřelil i na nás. Méně než půl metru od mé nohy ustřelil obrubník. Ten je tam uštíplý doteď.

To se stalo, když pan Forman na něj začal křičet. To pro mě byl šok, že vůbec na sebe chtěl nalákat střelbu. Což je věc, která není úplně příjemná. Ale s postupem času jsem pochopil, že je lepší, když někdo střílí po mě jako po policajtovi, než když střílí po civilech. Ne, že bych tam chtěl umřít, to rozhodně ne, ale naštěstí ten člověk nebyl úplně dobrý střelec. Mohlo to být horší, mohl mít dobrý střelecký výcvik a mohli jsme být opravdu v řiti. Pardon, že to takto říkám, ale je to tak.

To, že nalákal střelbu na nás, tak si tedy nemyslím, že to byl jeden z nejlepších nápadů, co měl pan Forman ve svém životě, ale i tak to považuji za dost hrdinské.

Vy jste tedy byli v tu chvíli ve stejném zákrytu?

Ano, byli jsme za sebou za lampou. Já jsem klečel, a myslím, že pan Forman za mnou stál. Dával jsem informace přes vysílačku a on byl za mnou.

Vlevo: Lampa, za kterou se nprap. Jiří P. kryl před střelbou pachatele. Pachatel se v té chvíli nacházel v levé části ochozu (pod českou vlajkou). Vpravo: Roh, zpoza kterého po přesunu a krátké prodlevě nprap. Jiří P. opětoval palbu. Pachatel se v té chvíli nacházel v pravé části ochozu (pod prázdným vlajkovým stožárem, v době útoku nesoucím ukrajinskou vlajku).

A postupně jste docházel k tomu, že už je to na vás?

V takové situaci se člověku zdá, že se všechno děje hrozně dlouho. On po nás vystřelil, a když stojíte za sloupem, tak se vám ten sloup zdá hrozně úzký, když po vás někdo střílí. Takže tam nechcete dlouho zůstávat. Ve chvíli, kdy pachatel začal přecházet [na druhý konec ochozu], tak jsem utekl jinam.

Tím jsem se dostal za roh Rudolfina. Předtím jsem na něj nemohl střílet, protože za ním byla okna. Teď jsem se ale dostal do úhlu, kdy jsem viděl, že kolem něj několik metrů nic nebylo. A mám odzkoušeno z dřívějška, že na padesát metrů trefím terč stojící postavy. To prostě vím.

Postava na padesát metrů, to je moc hezké. Pokud říkáte, že to trefíte, tak to je jedna z pěti, nebo každá rána?

Myslím si, že jednou ze dvou nebo tří ran ji trefím. Ne, že bych to trefoval jako Instructor Zero, takhle dobře nestřílím, ale určitě se trefím.

Víte, jak daleko ty střely skončily od pachatele?

Trefil jsme jeden z těch reflektorů, co měl asi metr nad hlavou. Pak mi bylo řečeno, že byl vyroben z tvrzeného skla, aby vydržel nárazy holubů a podobně. Výstřelový otvor v tom skle byl velký jako dětská dlaň. S ohledem na stavbu toho reflektoru to musela být rána, jako když někdo trefí zvon, takže to asi slyšel.

Další střela skončila ve zdi za ním, to jsem viděl obláček. A třetí si nejsem jistý, a měl jsem z ní docela velké obavy.

Takže vy jste zazvonil, a on si řekl, že už skončí.

Pak z mého pohledu zmizel.

Nprap. Jiří P. zasáhl zeď za pachatelem a reflektor nad pachatelovou hlavou.

Co jste si z toho odnesl ze střeleckého hlediska?

Nebýt to takto výjimečná situace, tak bych to nedělal. Zodpovídám za celou dráhu střely. Cokoliv se stane, tak to odnesu já. Tak to prostě je. Proto jsem byl nervózní z toho, kde skončila ta poslední rána.

Jestli bych to udělal znova, tak ano, a to i se všemi hrozícími důsledky. Ta situace byla tak extrémní, že člověk něco udělat musí.

Je něco, co byste ještě k tomu chtěl dodat?

Mě mrzí, že po bitvě je každý generál. To, co se tam stalo, to je samozřejmě strašné. A je hrozně jednoduché něco soudit zpětně, že někdo něco udělal špatně. Já dám ruku do ohně, že všichni, kdo tam byli, tak udělali maximum proto, aby se takový masakr neodehrával. Samozřejmě, vyšetřit se to musí, a my se z toho musíme do budoucna nějak poučit, pokud je vůbec možné se z toho poučit.

Taková situace není člověče, nezlob se, kde si spočítáte tahy. Každý jeden okamžik změní celou situaci. Mohlo to dopadnout hůř, mohlo to dopadnout líp, ale to už nikdo neovlivní, už se to stalo. A mě hrozně mrzí, že si tam lidé opravdu šáhli na dno, včetně záchranářů a hasičů, samozřejmě všechny složky policie i městské policie, co byly na místě. Všichni dělali všechno proto, aby to dopadlo co nejlíp. Na tohle není výcvik, pokud to nebudete drilovat denně. Já si myslím, že ty jednotlivé příběhy do sebe zapadají tak, že s ohledem na okolnosti to dopadlo, byť smutně, tak docela dobře. Mohlo to být mnohem horší.

Policie a všechny složky na místě odvedly ten nejlepší kus práce, co ze sebe vydat mohly. Představte si, že tam jdou pětadvacetiletí, dvacetiletí kluci, kteří jdou bojovat proti útočné pušce. A to opravdu nechcete. My nejsme vojáci, nejsme speciální jednotky, ale ti kluci prostě do toho šli. S tím, že toho člověka prostě musí zastavit. To je pro mě gros té práce a hrdinství, které ti kluci předvedli. Já říkám kluci, protože jsem starší, než většina těch hlídkařů, ale to je to, co by lidé měli obdivovat.

Nprap. Jiří P.

80% čtenářů zbrojnice.com nosí palnou zbraň pro osobní obranu. Co byste jim vzkázal?

Myslím si, že je pořád lepší dobrý chlap se zbraní než zlý chlap se zbraní. Židlí se člověk prostě proti pistoli neubrání. Obrana musí být vždy o úroveň výše, aby byla úspěšná. Nechci, abychom se tady dostali do nějakého divokého západu, že po sobě lidé budou střílet na ulici. Ale pokud to ten člověk myslí dobře a nějakým způsobem tu zbraň umí ovládat a má to prostě v hlavě srovnané, kdy, jak, za jakých podmínek, a co mu hrozí, když to nevyjde, tak nechť lidé zbraně nosí.

Co teď zjišťuji statistiky, tak civilisté jsou velmi úspěšní proti aktivním střelcům, podobně jako policisté nebo třeba soukromé ochranky. Tím nechci říkat, že by měly ochranky v obchodech mít automaticky zbraně. Ale když útočí aktivní střelci, tak je dost často zastaví ozbrojení civilisté.

Moc děkuji za váš čas.

Já bych na závěr ještě chtěl poděkovat mé partnerce Martině, která mi byla oporou v psychicky náročné době po incidentu.


Zbraně & …

Útoky 15. a 21.12.2023

One Reply to “Zbraně & nprap. Jiří P., hrdina policejního zásahu na Filosofické fakultě Univerzity Karlovy

  1. Děkuji za zajímavý článek. A smekám před panem policistou. Zásah s glockem 19 s mechanickými mířidly na 105m mi připadá jako loterie, zvlášť u člověka, co střílí 4x za rok. Nikdy jsem to s pistolí na tuhle vzdálenost ani nezkoušel. Nevím nevím, zda bych se v této situaci odhodlal střílet. Očividně to ale s velkou dávkou štěstí může být platné.

Napsat komentář

Vaše e-mailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *