Domácí

Předložená “zbraňová” novela Listiny je potřebná, vhodná a přichází v pravý čas

„Právo bránit život svůj či život jiného člověka i se zbraní je zaručeno za podmínek, které stanoví zákon.“ Není žádným tajemstvím, že jsem jakožto zastánce občanských práv v oblasti civilního držení zbraní nikdy nepatřil k velkým příznivcům vykastrovaného (viz podtržení) návrhu novely Listiny předloženého skupinou senátorů v čele s Martinem Červíčkem. Ostatně jsem věnoval podrobný článek porovnání návrhu se současným zněním obdobného ustanovení v Mexiku, pro jehož běžné občany je legální držení zbraně navzdory ústavnímu zakotvení prakticky nemožné.

Zahřívací kolo skončilo a nyní už nemá smysl vést debatu o tom, co by mohlo být a jak. Na stole je tento jeden konkrétní návrh a zbývají již pouze dvě možnosti. Buď bude, nebo nebude. Lepšího se nedočkáme. Nastal čas semknout šiky a hlasitě podpořit novelu Listiny, v současné době vedenou jako sněmovní tisk č. 895/0.

Ustanovení bez jakékoliv záruky nejsou Listině cizí

Listina základních práv a svobod by měla obsahovat především ústavní záruky. Tedy vymezení hranice, kterou stát nesmí překročit, ať už prostřednictví výkonné moci nebo běžné legislativy. Je zřejmé, že přímý odkaz na vymezení této hranice v běžné legislativě daný účel neplní.

Toto lze dobře poukázat na již existujícím obdobně konstruovaném ustanovení v § 40 odst. 3 Listiny: “Obviněný má právo, aby mu byl poskytnut čas a možnost k přípravě obhajoby a aby se mohl hájit sám nebo prostřednictvím obhájce. Jestliže si obhájce nezvolí, ačkoliv ho podle zákona mít musí, bude mu ustanoven soudem. Zákon stanoví, v kterých případech má obviněný právo na bezplatnou pomoc obhájce.” Toto právo dále výslovně upravuje článek 14 odst. 3 Mezinárodního paktu o občanských a politických právech, v zákonné rovině viz § 33 odst. 2 trestního řádu.

Takto stanovené ústavní právo na bezplatnou obhajobu Ústavní soud vyložil tak, že pro přiznání bezplatné obhajoby

  • nepostačuje nedostatek pohotových finančních prostředků (I.ÚS 624/06),
  • je nutné zkoumat majetkovou potencialitu (II.ÚS 464/14) a pravděpodobnost budoucí solventnosti (III.ÚS 783/15, III.ÚS 1607/16), tedy nikoliv, zda-li si může obviněný obhájce dovolit ve chvíli, kdy jej potřebuje, ale zda-li by si jej jednou možná dovolit mohl, a
  • soudy musí teoretizovat, zda-li by obviněný mohl opatřit si za rozumných podmínek peníze od blízkých osob (III.ÚS 1248/15, I.ÚS 925/16).

Listina tedy na jednu stranu stanoví právo na bezplatnou obhajobu, na druhou stranu si ale jejím poskytnutím dle výkladu Ústavního soudu může být jista pouze naprosto nemajetná osoba velmi vysokého věku nacházející se v dlouhodobém kómatu v terminálním stádiu neléčitelného onemocnění, která nepobírá důchod a nemá příbuzné.

Pozitivní stránka zjevné ústavněprávní bezzubosti návrhu

Zjevná bezzubost co do ústavní závaznosti návrhu novely Listiny může být její největší výhodou. Svobodomyslná část veřejnosti angažovaná v odboji za zachování občanských práv v oblasti civilního držení zbraní čelí dlouholeté opotřebovávací válce (poslední situační hlášení zde).

V takové situaci mohou někteří upnout svá očekávání k chiméře ústavní záruky, která by přinesla konečné vítězství a návrat do bezstarostného normálu. Jenže žádná taková definitivní pojistka neexistuje. Znění novely se to naštěstí ani nesnaží předstírat.

Stanoví pouze hodnotové vymezení a jasně říká, že je jen a pouze na zákonodárci, jak a zda-li vůbec to bude v rámci běžné legislativy respektovat. Eurounijní rovinu pak už nebrzdí vůbec.

Nikdo tedy nemůže mít pochyb, že by přijetím novely nastal moment, který by nám snad mohl poskytnout oddych či ulehčit situaci. V praktické právní rovině by se přijetím nic nezměnilo.

Právě naopak, každý by se měl seznámit s perverzním soudním výkladem ústavního práva na bezplatnou obhajobu. Při vědomí podobnosti formulace “zbraňového” ustanovení by pak měl být o to více ostražitý, aby zákonná zbraňová úprava navzdory zanesení do Listiny nedošla podobně dekadentního konce.

Navrhovaná novela Listiny představuje jasné kulturní vymezení

Prakticko-právní bezzubost navrhovaného ustanovení ale ještě neznamená, že by její přijetí nemělo význam. Možná by tomu tak bylo v raných devadesátých letech, kdy obecně panovala atmosféra, v níž se o právech a svobodách nepochybovalo. A o čem se nepochybuje, není potřeba všude jednotlivě a doslovně rozvádět.

Hluboký nádech svobody ale skončil. Namísto rychlého zlomení vazu jako za první republiky nyní skomírá pomalým a postupným rdoušením. Od svobody projevu po nedotknutelnost obydlí je to omlouváno tisícem a jedním důvodem. Stále bližší Unie. Terorismus. Virus. Klima. Historické křivdy. A tak dále a tak podobně.

Zvláštní kategorii tohoto skomírání svobody představuje militantní defétismus projevující se v přesvědčení, že cestu k lepším zítřkům představuje znemožnění účinné obrany skrz odzbrojení. A protože odzbrojení se neprovede samo od sebe, je nutné ho prosadit. A to případně i ozbrojenci v uniformách.

Nestojíme o evropský standard

Zbraňová směrnice v tomto ohledu neudávala směr, byla pouze symptomem. Ve Švédsku nelze mít jakýkoliv nástroj pro účely sebeobrany, 17letá dívka byla odsouzena za držení pepřového spreje. V Dánsku šli dál, tam jiné děvče stíhali za to, že se pepřovým sprejem ubránila znásilnění. I v Británii je zločinem mít u sebe jakýkoliv předmět pro účel sebeobrany, po 30 letech zákazů zbraní proti vlně zločinu zvažují nasazení armády v ulicích. V Německu se doporučuje nebránit se násilníkům a policie také prosazuje zákaz pepřových sprejů.

Pokud představa obrany pepřovým sprejem ve většině Evropské unie vyvolává kontroverzi, obrana chladnou či střelnou zbraní je naprosté tabu, kdy už jen samotná snaha vést o tom veřejnou debatu může vést ke konfiskaci legálně držených zbraní.

V řadě zemí přitom existují paralelní systémy povolení k nošení zbraně pro sebeobranu, které privilegují politiky, soudce a státní zástupce. Tento například v Německu dlouhodobě existující systém se nyní pokoušejí prosadit také portugalští politici, kteří přitom otevřeně hovoří o snaze “dosáhnout evropského standardu“.

A ano, jakkoliv se politbyro snaží tvrdit opak, k evropskému standardu patří i hluboké přesvědčení, že zákazy a omezení nožů mohou vést k snížení počtu teroristických útoků.

Navrhovaná novela Listiny představuje jasné vymezení se proti této kultuře vynucené bezbrannosti.

Kvílení odpůrců ukazuje, že návrh bude plnit svůj účel

Význam tohoto kulturního střetu na domácí frontě ukazuje rozsah, jakým se proti němu vyslovili otevření i doposud skrytí odpůrci občanských práv v oblasti civilního držení zbraní.

Již dlouho vědí, že v České republice zastávají výrazně minoritní názor. Stále ale mají pocit morální nadřazenosti, v němž je utužují soudruzi z Brusele a dalších míst “evropského standardu”. Pocit, který jim dodává sílu a odhodlání šířit názory, jako například že zbraněmi by se měly chránit peníze, ne lidé. Což je ostatně logické shrnutí konečného důsledku jejich pozice.

A proč je ten odpor tak hlasitý, když v prakticko-právní rovině novela vlastně nic nemění, a oni to dobře vědí?

Protože ve slušné společnosti se ústavní práva, byť by byla formulována sebevíc bezzubě, nerozporují.

Ve většině Evropské unie byla občanská práva v oblasti civilního držení zbraní a obrany proti násilí zatlačena do rohu. Zpochybňovat nutnost jejich potlačení je v řadě zemí považováno za extrém. Až na výjimky se legitimní debata vede jen o tom, jak daleko a jak rychle by tento extrém měl být potlačen.

U nás je to naopak. Převažující veřejné mínění ukazuje, že za extrém je v našem kulturním prostředí oproti většině Evropy považován právě tento odpor proti možnosti občanů se účinně bránit, což bez vhodného nástroje není možné.

Přijetí navrhované novely Listiny by tento stav formalizovalo. Současné kvílení proti právu a reálné legální možnosti občanů se bránit by bylo postaveno do pozice protiústavního extrémismu.

Prakticky, právně, kulturně a společensky.

Návrh novely Listiny, jakkoliv bezzubý, představuje nejsymboličtější vzepětí proti trendu omezování občanských práv a svobod za poslední dekádu.


Zbraně v České republice

Současnost

Historie

Budoucí legislativa

Praktické

Rozhovory

4 Replies to “Předložená “zbraňová” novela Listiny je potřebná, vhodná a přichází v pravý čas

  1. Mně dělá problém pochopit bod 4 stejného článku Listiny: “Porušením práv podle tohoto článku není, jestliže byl někdo zbaven života v souvislosti s jednáním, které podle zákona není trestné.”
    Je to zacíleno například na nehody? Nebo které jednání, ač není trestné, dovoluje zbavit ostatní života?

    1. Smysluplným příkladem může být třeba nutná obrana. Nebo — v souvislosti s druhou větou bodu 1 — zákonný potrat.

      Kromě toho se obávám, že se do toho pohodlně vchází také spousta příkladů naprosto nesmyslných, namátkou třeba to, když nějaký čestapák zabije přinejlepším donebevolající nedbalostí (ne-li jednáním ještě horším) pana Martina Švagra, a není za to odsouzen 🙁

      Ona je celá LZPS svými formulacemi dost děsivý zprask, bohužel — ostatně srovnejte kouzelnou analýzu práva na bezplatnou obhajobu výše, a ostatní články jsou o houby lepší. Chtělo by to celé od základu přepsat způsobem smysluplným, leč obávám se, že k tomu v současném systému naprosto neexistuje politická vůle, a že kdyby se k přepisování nyní přikročilo, byl by asi výsledek dokonce ještě horší 🙁

        1. Rádo stálo. Pro jistotu zdůrazňuji, že nejsem právník, a je velmi dobře možné, že něčemu rozumím špatně.

          Když už píši, nedá mi to nedodat… asi je zbytečné znovu analyzovat, v čem a proč je ten v současnosti diskutovaný doplněk špatný (byť asi, jak je rozebráno výše, pořád daleko méně špatný než nic). Každopádně podle mého názoru rozumné znění by bylo (a) v samostatném článku, nijak nesouvisícím s ochranou života (protože jde i o spoustu jiných věcí, paradoxně možná dokonce důležitějších: srovnejte třeba http://www.ocs.cz/Guns/Ethics-from-the-barrel.pdf), (b) ve formulaci velmi přibližně takovéto (jistě by šla ještě trochu vylepšit):

          „Právo lidí vlastnit a nosit zbraně — včetně zbraní moderních, stejných, jakých užívá vojsko či policie —, je naprosto nezbytné k zabezpečení svobodného státu. Toto právo proto nesmí být nijak omezeno. Obzvláště nesmí zákon požadovat registraci zbraní ani jejich vlastníků a uživatelů, ani je zatěžovat zdaněním.“

          Kdyby se v LZPS objevilo něco podobného, to bych bouchnul Dom Perignon vybraného ročníku. Naproti tomu na současné formulaci je opravdu, obávám se, asi ještě poměrně nejpositivnější ten kvikot hoplofobních pitomců — a to je docela dost smutné 🙁

Napsat komentář

Vaše e-mailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *