K častým argumentům odpůrců civilního držení zbraní patří tvrzení, že „monopol na držení zbraní musí mít stát“, případně že „ochranu všem zajistí policie a armáda“. A také že civilisté nemají dostatečný výcvik na to, aby se se zbraní mohli účinně ubránit.
Dobrým příkladem spojení těchto dvou principů je současná Francie. Co to znamená v praxi se mohl přesvědčit například Stéphane “Charb” Charbonnier, šéfredaktor časopisu Charlie Hebdo. Charb byl sportovním střelcem a vlastnil dvě pistole, které musel dle místních pravidel mít nenabité a uzamčené i ve chvíli, kdy je přepravoval do policejního střeleckého klubu, jehož byl členem. Jakožto osoba umístěná vysoko na „kill listu“ Al Kájdy, přičemž v minulosti už čelil několika fyzickým útokům, požádal o povolení ke skrytému nošení zbraně (něco, co v ČR považujeme za samozřejmé).
Povolení mu nebylo uděleno a ve chvíli, kdy do redakce přišli jeho vrahové, mu nezbývalo než spoléhat na ochranu státu, který mu jakoukoliv účinnou možnost sebeobrany znemožnil. Podobně jako většina zemí EU má totiž i Francie extrémně restriktivní systém vydávání povolení k držení a nošení zbraně pro sebeobranu.
Ani vlna teroristických útoků v Evropě toto hluboce zakořeněné přesvědčení, že občanům nepřísluší ozbrojená sebeobrana, nijak nenahlodala. Tam, kde ochrana státu selhala, Francie hledá řešení prostřednictvím „více státu“: zavedení Národní gardy.
Národní garda by se měla skládat z rezervistů policie, četnictva a armády. Letos by měla dosáhnout 84.000 osob, z nichž 9.250 bude v ulicích obcí a měst doplňovat hlídkovou službu policie (a nyní také armády).
Nejzajímavější na tom je rozsah výcviku, který kadeti Národní gardy podstoupí před nafasováním uniformy a pistole: jde o 14 dní, jejichž součástí je celkem 8 hodin seznámení se s ovládáním zbraně a střelbou.
Krátké video z výcviku loni přineslo VICE News.
Cítili byste se bezpečněji, kdyby ČR po francouzském vzoru omezila civilní nošení zbraní a namísto toho zavedla uniformované pomocné hlídky fasující pistole po jednodenní instruktáži?
