Jan Bartošek je právníkem odboru bezpečnostní politiky, oddělení obecní policie, zbraní a dopravního inženýrství Ministerstva vnitra ČR, kde působil i v době příprav zákazové směrnice, a má tak jedinečný vhled do celého procesu jejího vzniku.
Pane Bartošku, o procesu přípravy zákazové směrnice koluje řada legend, které by si unijní úředníci asi zarámovat nenechali. Europoslankyně Charanzová například hovořila o tom, že Komise na jednání parlamentního výboru IMCO přinášela verze návrhu, které nikdo neměl možnost předtím ani přečíst, nebo že se proti jejím námitkám zaštiťovali definicemi z Wikipedie. Jaké „veselé příhody“ jste zažil Vy?
Asi Vám odpovím trochu vyhýbavě. Opakovaně pro mne bylo skutečně poněkud překvapivé, s jak povrchními technickými, ale i právními znalostmi byla směrnice 2017/853 připravována.
Ale uvedu jeden konkrétní případ, který lze možná považovat za vysloveně černý humor. Předně je třeba říct, že ČR při vyjednávání o směrnici oproti tomu, co je často bez jakékoli znalosti faktického průběhu tohoto vyjednávání uváděno mimo jiné v mnohých médiích, byla velmi aktivní a předkládala ke každé verzi návrhu nové směrnice mnoho připomínek a aktivně vystupovala na jednáních. Až příliš často ale naše připomínky nebyly brány v potaz.
Někdy se pak bohužel stalo, že naše návrhy byly dokonce zcela chybně interpretovány. To byl třeba případ článku 5 odstavec 3 revidované směrnice, který požaduje, aby členské státy odnímaly povolení pro zbraně kategorie B, pokud jejich držitel má v držení zásobník s kapacitou vyšší než 10 nábojů u dlouhých, resp. 20 nábojů u krátkých zbraní. Leckdo, kdo toto ustanovení čte, se asi podiví, proč se v něm vedle samonabíjecích zbraní hovoří také o zbraních opakovacích, pro které ani nová směrnice nestanovuje žádný limit na kapacitu zásobníku.
Zmínka se tam dostala tak, že jsme na jednání upozorňovali, že nedává smysl nikoho postihovat za držení nadlimitních zásobníků, neboť např. zásobník pro samočinnou či samonabíjecí pušku typu AR-15 lze dnes použít i v lecjaké dlouhé opakovací zbrani, například v puškách Mossberg apod. To bylo pro holandské předsednictví evidentní novum.
Pečlivě si tuto informaci zaznamenali. K našemu zděšení však místo úplného vypuštění čl. 5 odst. 3 do příští verze doplnili i faktický skrytý zákaz nakládání s vysokokapacitními zásobníky použitelnými v opakovacích zbraních.
Na naše pozdější protesty a upozornění, že nyní již toto ustanovení nedává vůbec žádný smysl a není ani konzistentní se zbytkem směrnice, nebyl už brán žádný ohled.
Návrh jak odzbrojit zákonadbalé držitele zbraní, přinesla po teroristických útocích spáchaných nelegálními zbraněmi Evropská komise. Které další státy patřily k jeho hlavním podporovatelům?
Z patrně pochopitelných důvodů to byla Francie. Je třeba mít na paměti, že původní návrh směrnice byl Komisí představen jako bezprostřední reakce na teroristické útoky v Paříži z 13. listopadu 2015. Nicméně je pravda, že i další státy se k návrhu stavěly vstřícně, ať již šlo o značně aktivní holandské předsednictví nebo o zástupce Švédska.
Související: Fact check: směrnice nikomu zbraně nebere, M. Kalousek
Na konci procesu stály Česká republika a Polsko ve své opozici proti směrnici osamoceny. Vnímal jste osamocení České republiky už v průběhu vyjednávání o nové legislativě, nebo byly názory v tomto směru rozmanitější, než naznačuje finální hlasování?
Značná část členských států byla v průběhu projednávání návrhu v orgánech Rady spíše pasivní. Nicméně i státy jako např. Německo, Rakousko, Finsko a pobaltské republiky, ale třeba i Dánsko nebo Bulharsko se k návrhu od počátku stavěly spíše rezervovaně.
Němečtí experti byli kupříkladu evidentně rozladění, když se holandské předsednictví rozhodlo již před polovinou roku 2016 ukončit expertní fázi jednání a celkově nehotový návrh rovnou předložit ke schválení na nejdříve diplomatickou a posléze politickou úroveň.
K jednání výboru zástupců států COREPER bylo pozváno i Švýcarsko vzhledem ke svému členství v Schengenu. Podpora švýcarské vlády pro zákazovou směrnici, která mimo jiné zavádí pravidla odmítnutá ve Švýcarsku v referendu v roce 2011 a parlamentem v roce 2015, byla poměrně překvapivá. Bylo Švýcarsko v rámci vyjednávání aktivní, nebo bylo spíše pozorovatelem?
Přidružené státy, vedle Švýcarska i Norsko a Island se jednání zúčastňovaly velmi zdrženlivě. Švýcarsko z nich bylo nepochybně nejaktivnější a jeho cílem bylo dosáhnout výjimek pro svůj systém „pasivních“ záložníků. Nakonec Švýcaři získali z právního hlediska v podstatě nesmyslný dovětek v čl. 6 odst. 6 směrnice, který má jejich systém přenechávání zbraní bývalým příslušníkům milice umožňovat. Prosazení tohoto celkově bezzubého a navíc frapantně diskriminačního ustanovení předcházelo upozornění Švýcarských delegátů, že pokud nějakou formu „národní“ výjimky nezískají, povede to ve Švýcarsku k referendu, a to může být velmi dobře nikoli o zbraních, ale o vystoupení Švýcarska ze Schengenu.
Připomínky českého zastoupení, a ostatně i současný proces přípravy nové legislativy, prokazují vysokou míru odbornosti českých úředníků. Oproti tomu jak původní návrh Komise, tak i některé návrhy států (zejména holandského předsednictví), a vlastně i finální verze zákazové směrnice vyvolává značné pochyby o tom, zda-li jejich původci o zbraních vůbec slyšeli, než se stali součástí procesu přijetí směrnice. Jak jste tuto stránku věci vnímal Vy?
Je pravda, že někdy byla v průběhu vyjednávání komunikace o technických tématech složitá. Výsledkem je například technicky v podstatě neuchopitelné vymezení nových kategorií zbraní A7 nebo A8.
Země střední Evropy (ČR, Rakousko, Slovensko, nově Polsko) mají v Evropské unii poměrně unikátní legislativní systém držení zbraní, který občanům umožňuje jejich nošení pro osobní ochranu. Projevila se tato blízkost při vyjednávání?
Slovensko nebylo v průběhu vyjednávání příliš aktivní. Jedním důvodem bylo to, že v druhé polovině roku 2016 bylo Slovensko předsednickou zemí EU, a od této role se tradičně vyžaduje určitá vyšší míra zdrženlivosti.
Druhým důvodem ale bylo i to, že jedním z významných a v tomto případě i smysluplných témat, která měla být ve směrnici řešena, byly právě slovenské expanzní zbraně, které byly v řadě případů poměrně jednoduše upravitelné zpět na ostré zbraně.
Tyto zbraně byly mimo jiné použity na počátku roku 2015 teroristou Amedy Coulibalym. Slovensko tedy nebylo docela v pozici, kdy by se mohlo vůči návrhu směrnice, která měla mimo jiné řešit problém pocházející z jeho území, příliš kriticky vymezovat.
Související: Fact check: zbraně teroristů v Charlie Hebdo, Právní prostor
Vnímali také zástupci Komise a případně jiných států odlišnosti české úpravy? Alain Alexis na jednání petičního výboru sněmovny působil spíše, jako by se k tématu dostal naprostým omylem.
Stručně řečeno, Komise a další aktéři v rámci vyjednávání o směrnici se příliš o naše specifika nezajímali.
Například pokud jde o relativní rozšířenost zbrojního průkazu skupiny E v ČR, lze naopak předpokládat, že by to mohlo být vnímáno jako nežádoucí „specifikum“. Konečně i Švýcarům holandské předsednictví v jeden moment na jejich argumentaci národními tradicemi odvětilo, že „ne všechny tradice jsou dobré a žádoucí“.
Jaký pohled mají v zahraničí na českou úpravu ti, kteří o ní mají větší povědomí a současně tématice civilního držení zbraní více rozumí?
Pokud mám hovořit o vyjednávání o směrnici 2017/853, tak tam k takovýmto diskuzím v podstatě nedocházelo. V rámci jednání v EU je to standardně tak, že každý členský stát prezentuje svou právní úpravu jako optimální, vesměs nepřipouští existenci žádných reálných problémů a současně se příliš nešíří o konkrétnějším obsahu těchto právních norem. A mám-li hovořit úplně obecně, nemám dojem, že by o naší právní úpravě v oblasti zbraní v zahraničí bylo nějaké silnější povědomí, bohužel se člověk mnohem častěji setkává se stereotypními představami.
Pokračování rozhovoru v druhé části: Zbraně & J. Bartošek, právník zbraňového odboru Ministerstva vnitra
Související:
- Implementace zbraňové směrnice nemá nic společného s bojem proti terorismu
- Implementace zbraňové směrnice: Česká republika úspěšně implementovala většinu povinností
- Původ zbraní použitých teroristy v Evropské unii
- Návod: jak rozklíčovat masmediální dezinformace a fake news v oblasti civilního držení zbraní
- Počet držitelů zbrojních průkazů se v roce 2018 zvýšil o 0,3% – stále je jich ale o 8.359 méně než v roce 2010
Rozhovory zbrojnice.com:
- Poslankyně Černochová: Obhajoba legální držby zbraní by neměla přestávat být principiální záležitostí ochrany svobody
- Senátorka Syková: Implementace by se měla řešit až po rozsudku Evropského soudního dvora
- Jitka Chalánková: „Jsem připravena předložit zbraňovou ústavní novelu“
- Milena Bačkovská: „Chceme zákon o zbraních dostat do 21. století“
- Hans Deutsch: Držení a nošení zbraně pro sebeobranu je v Německu tabu
- Tomáš Gawron: V implementaci zbraňové směrnice je ČR premiantem
