Domácí Fact check

Návod: jak rozklíčovat masmediální dezinformace a fake news v oblasti civilního držení zbraní

Neuplyne měsíc, kdy z masmédií neslyšíme o dezinformacích a fake news. Mluvící hlavy nás neustále varují před nebezpečím manipulací a změn veřejného mínění činěných v zájmu cizích mocností.

Přitom informování o tématech souvisejících s civilním držením zbraní českými masmédii mnohdy vypadá, jako by bylo vytvářeno podle příručky z petrohradské fake news továrny. V tomto článku se podíváme na nejtypičtější znaky dezinformací cílených proti civilnímu držení zbraní a jak je rozklíčovat.


Tento článek je pokračováním k textu: USA: statistiky civilního držení zbraní a vražednosti


1. Zbraně x makety zbraní

Koloritem českých médií je nízká schopnost rozlišení mezi střelnými zbraněmi, jejichž držení a nošení je podmíněno držením zbrojního průkazu (kat A+B+C), a maketami zbraní. Ty zahrnují zbraně kategorie D (zejm. plynové pistole, startovací pistole a zbraně ráže flobert) a předměty ve tvaru zbraní, které nejsou způsobilé vystřelit projektil, jímž by mohlo dojít k zranění zasažené osoby.

Nepozorný konzument českého mediálního obsahu by si mohl myslet, že se nachází na divokém západě, kde je běžné přepadání večerek a barů s vojenskými samopaly. Zda-li v daném případě šlo o maketu, se lze v lepších případech dočíst někde na konci článku, v horším případě vůbec.

Neustálé mediální vyvolávání strachu z “plynovkového zločinu” s sebou bohužel přináší také tlak na větší regulaci maket zbraní. Je možné, že jejich držení bude v blízké budoucnosti podléhat povinnosti registrace a splnění dalších předpokladů (např. bezúhonnost). Není přitom nejmenších pochyb, že typičtí pachatelé vyzbrojení maketami je v případě zpřísnění podmínek nahradí nejdostupnějším jiným nástrojem – tj. noži. Srovnejme si přitom nejhorší možný dopad jejich standardního použití při přepadení:

  • plynovka – nepříjemné štípání očí a výtok hlenu z nosu,
  • expanzní zbraň – pískání v uších, možné poškození sluchu,
  • flobertka – povrchové zranění na úrovni odpovídající zásahu kuličkou z praku (ve všech třech případech také možné poškození zraku při použití přímo proti oční bulvě),
  • nůž – krvácivé zranění, potenciálně smrtelné.

Klíč: Pokud zpráva neobsahuje informaci o konkrétním typu zbraně, jde nejspíš o maketu, a to s pravděpodobností 4,4 : 1 (2017). Z této statistiky můžete bezpečně vycházet doma u obrazovky ve vztahu k práci českých novinářů, v případě přepadení na to život nesázejte.

2. Zbraně legální x nelegální

Na zdůraznění legálnosti či nelegálnosti “opravdové” střelné zbraně použité při spáchání trestného činu v ČR si dávají policejní mluvčí poměrně záležet a většinou tuto informaci jako nosnou přeberou také média. V případě popisu zločinnosti páchané zbraněmi v zahraničí už to ale neplatí.

Pokud bude český novinář psát článek (například tento) o hororové míře vražedného násilí v Brazílii nebo Mexiku, tak se nedočtete nic o faktu, že podmínky legálního držení zbraní jsou v těchto zemích extrémně restriktivní, a tedy mimo naprosté výjimky jde o násilí páchané nelegálními zbraněmi. Stejně tak v případě Británie, kde zločinci mají 20 let po úplném zákazu pistolí a 30 let po úplném zákazu samonabíjecích pušek se středovým zápalem tolik zbraní, že je po spáchání činu odhazují, otázku ne/legálnosti držení zbraní masmédia nezmíní.

Obdobně v případě masových vražd v USA otázka legálnosti použitých zbraní není téměř nikdy zmíněna. Většina masmédií přitom v rámci svého symbiotického vztahu a vytváření motivace pro další vrahy (a tedy pro svůj obsah) v popisu pachatelů a jejich činů zacházejí až do perverzních detailů, jen zrovna legálnost použité zbraně jim vždy vypadne.

Podobná “opomenutí” pak vytvářejí atmosféru, ve které se dobře pěstuje živení komentátorů volajících po omezeních a zákazech zbraní. Bez této atmosféry by jinak bylo zřejmé, jak často volají po zákazech již zakázaného…

Klíč: Pokud se zpráva nevyjadřuje k legálnosti, nepředpokládejte, že šlo o legální zbraň.

Zločinci páchají nelegální trestné činy nelegálními zbraněmi. Je potřeba přijmout nový paragraf. Foto: TTAG
Zločinci páchají nelegální trestné činy nelegálními zbraněmi. Je potřeba přijmout nový paragraf. Foto: TTAG

3. Odvádění pozornosti

Nerozlišování mezi legálními a nelegálními zbraněmi, případně maketami zbraní, se může dít také v důsledku nevědomosti. Jiná situace panuje v případě aktivního odvádění pozornosti od rozsahu popisovaného problému.

Dobrým případem v tomto ohledu je nedávná zpráva Guardianu o tom, že Češi vyzbrojují britské zločince, kterou bezmyšlenkovitě převzala většina českých médií. Z rozsahu článku a míry detailů by si člověk myslel, že z ČR do Británie putují tisíce zbraní měsíčně. Přitom zapadne zásadní informace (kterou z původního článku nepřevzala řada českých médií), že v případu šlo o pár desítek plynových pistolí, které britský zločinec nelegálně upravoval na střelbu ostrými náboji. A že z 709 vražd v daném roce byly podobné nelegálně upravené plynovky použity přesně v jednom jediném případu.

Mimochodem, odváděním pozornosti se taky nachytávají novináři navzájem. O tom, jak zmínka slov “Charlie Hebdo” v slovenském článku jinak zcela zaměřeném na popis původu zbraní použitých při teroristickém útoku v Hypercacher vedla k vzniku fake news o použití slovenských zbraní českého původu v redakci pařížského časopisu, si můžete přečíst v článku Fact check: zbraně teroristů v Charlie Hebdo. Jde přitom o úžasný případ cyklení fake news, kdy následně novináři začali odkazovat na sebe navzájem (a to i skrz jazykové hranice napříč Evropou), a zjistit původ této dezinformace vyžaduje přímo detektivní práci.

Dezinformace o původu zbraní používaných teroristy představuje největší PR vítězství Evropské komise v rámci jejího džihádu proti zákonadbalým držitelům zbraní. Prohrou celé občanské společnosti je pak fakt, že žádná masmédia nevěnovala pozornost přímé odpovědnosti Evropské komise za způsob znehodnocování zbraní (přijetí příslušných pravidel jí bylo uloženo v roce 2008), byť právě tezí o znehodnocených zbraních Komise legitimizovala zbraňovou směrnici.

Klíč: Pokud velmi dlouhý článek obsahuje spoustu detailů, které mají jen velmi volnou souvislost s tématem, věnujte zvláštní pozornost rozhodujícím částem s tvrdými daty.

4. Absence jakékoliv snahy o porozumění tématu

Výše zmíněný příklad z Guardianu byl dezinformační také v další rovině: míchal dohromady téma nedostatečných konverzí ze Slovenska, jejichž nelegální úpravou zločinci získávali v podstatě vojenské zbraně, a tureckých plynovek, jejichž nelegální úpravou zločinci získávají nekvalitní pistole méně účinných kalibrů, u nichž neustále hrozí riziko katastrofálního selhání vedoucího k poranění samotného střelce. Účelem přitom bylo dát článku, jehož podstata tkvěla v informaci o nelegálním dovozu 30 plynových pistolí, na vážnosti zmíněním slov “terorismus” a “Charlie Hebdo” (v podstatě tedy dezinformace postavená na fake news).

Podobně novináři bez mrknutí oka v článcích přebírají například volání hoplofobů po “zákazech kulometů a samopalů” – ať už jde o USA, kde jsou automatické zbraně zakázány od roku 1986, nebo Evropskou unii, kde jsou zakázány od roku 1991.

Další specialitou je absence jakékoliv schopnosti rozeznávat zbraně. Například zatímco pachatel útoku ve Štrasburku útočil revolverem z 19. století, řada novinářů psala o “samopalu” nebo “útočné pušce”. Podobně v USA je každá puška “AR 15”, zatímco v Evropě má každý terorista “kalašnikov”.

Klíč: Pokud zpráva neobsahuje naprosto podrobný detail (a nejlépe také s uvedením původního zdroje), tak předpokládejte, že jde o dezinformaci – mnohdy nikoliv úmyslnou, ale prostě v důsledku absence jakýchkoliv elementárních znalostí problému.

5. Mlžení

Mlžení je zvláštní cestou, jak se novinář vyrovnává s informacemi, kterým úplně nerozumí. Chce sdělit názor odpovídající jeho pohledu na svět, ale současně chce zajistit, že jeho zpráva nemůže být označena za lživou. Typickým příkladem je snaha o dovozování souvislosti evropské zbraňové směrnice s existencí praxe nedostatečného znehodnocování zbraní v některých státech Evropské unie (k tomu v detailu v článku Implementace zbraňové směrnice nemá nic společného s bojem proti terorismu).

Ukázat to lze na článku české zbraně v rukou teroristů, ve kterém autor nutně potřeboval ukázat spojitost legálních českých zbraní s islámským terorismem, a tím vytvořit ospravedlnění pro potřebu implementace nesmyslů v evropské zbraňové směrnici. Zde dokonce novinář kouzelně napálil sebe sama – jeho zdroj mu poskytl lehce mlhavou informaci, do níž naznačil “českou stopu”, a novinář si z ní domyslel lživé tvrzení pro svůj článek.

Klíč: Nedomýšlejte si něco, co v textu není explicitně, ať už to autor naznačuje jakkoliv silně. Má dobrý důvod, proč to tam nenapsal.

6. Dojmy místo faktů

Dojmologie je specifikem především komentářových a názorových vyjádření. Obvykle jde přitom o názory, které se objevují po nějaké tragické události, kdy fakta ještě ani nejsou známa. Je třeba se svézt na vlně veřejného zájmu a přiživit symbiotický vztah s masovými vrahy.

Typickým příznakem je úpěnlivé volání po novém paragrafu. Jaký přesně by měl být a jak by měl fungovat, to ani samotný autor neví. Ví ale, že paragraf je potřeba a jeho přijetím by se množství zla na světě rychle zmenšilo. Zlo v jeho očích přitom personifikují střelné zbraně, takže paragraf by měl “nějak” “něco” dělat právě s nimi.

Klíč: Kdyby někdo navrhoval určovat pravidla v kterékoliv jiné oblasti na základě svých dojmů a nikoliv faktů, měli byste ho za blázna. U zbraní k tomu přistupujte stejně.

Oběti žhářském útoku v Childers, Austrálie, 2000. Častým tvrzením je, že díky konfiskaci zbraní se podařilo zabránit konání masakrů v Austrálii. Ti, kteří byli po konfiskaci zavražděni ubodáním, přejetím automobilem nebo upálením, se totiž podle téhle logiky tak úplně nepočítají.
Oběti žhářského útoku v Childers, Austrálie, 2000. Častým tvrzením je, že díky konfiskaci zbraní se podařilo zabránit konání masakrů v Austrálii. Ti, kteří byli po konfiskaci zavražděni ubodáním, rozdrceni pod koly automobilů nebo upáleni, se totiž podle téhle logiky tak úplně nepočítají.

7. Vraždy zbraní x vraždy

Předchozích šest bodů bylo poměrně přímočarých. V těch dalších se pustíme do hoplofobní vyšší dívčí.

Řada hoplofobů je niterně přesvědčena, že osoby usmrcené střelnou zbraní jsou více mrtvé než osoby usmrcené jiným způsobem. Typickým příkladem je série dezinformací, které českým mediálním prostředím prošly v březnu tohoto roku: v Austrálii po zákazu zbraní nedošlo k žádnému masakru. Což je pravda, jen pokud je autor přesvědčen, že oběti masakrů upálené zaživa, ubodané nebo rozdrcené pod koly aut “se nepočítají”.

Podobně mezi státy Evropy je oblíbené srovnávání počtu osob zavražděných zbraní. Tak například v Británii (Anglie a Wales) bylo v roce 2017 střelnou zbraní zavražděno 32 osob. V ČR zbraněmi bylo v roce 2016 zavražděno 18 osob. Když se to přepočte na obyvatele, vyjde ČR 2,8x nebezpečnější a dezinformátor vesele rozjíždí svou tezi o potřebě upravit zbraňové zákony po britském vzoru. Ve skutečnosti je ale vražednost v ČR 0,61 na 100.000 obyvatel (4. nejnižší v EU) a v Británii 1,2.

Zločinnost a vražednost jsou komplexní sociální problémy a jen hlupák může věřit tomu, že zločinec bez střelné zbraně (případně bez legální střelné zbraně) nemůže plánovaný čin provést. Dobře to je vidět na současném nárůstu vražedného násilí v Británii páchaného hlavně noži, či na genocidě ve Rwandě, kde byla naprostá většina obětí zavražděna mačetami.

Specificky ve vztahu k ČR a USA je vidět nárůst civilního držení zbraní doprovázený poklesem vražednosti. V USA se počet civilně držených zbraní od roku 1990 zdvojnásobil, a vražednost poklesla na polovinu. Podobný pokles zaznamenala ČR, zatímco se počet držitelů zbrojního průkazu zvýšil čtyřikrát.

Klíč: Srovnejte si sami, zda-li Vašemu hodnotovému žebříčku odpovídá teze, že oběť ubodání nebo rozdrcení koly automobilu je méně mrtvá, než zastřelená. Zda-li věříte tomu, že osoba připravující vraždu ji nedokáže bez střelné zbraně (případně legální střelné zbraně) spáchat. A podle toho věnujte pozornost detailu sdělení ve zprávě.

8. Vraždy spáchané střelnou zbraní x usmrcení střelnou zbraní

Oblíbenou dezinformační taktikou je skládání podivných nesouvisejících statistik ke kýženému obrazu. Nejtypičtější příklad jsou tzv. “oběti střelných zbraní”, což je oblíbený newspeak pro dezinformace například o USA nebo Švýcarsku. Tento newspeak typicky zahrnuje oběti vražd spáchaných střelnými zbraněmi (ubodaní se nepočítají) a sebevrahy (oběšení se nepočítají). Tak například Evropská komise, když jí se lží, že zbraňovou směrnicí bojuje proti terorismu, docházel dech, vykouzlila 6.700 “obětí střelných zbraní” v Evropské unii ročně. Řada médií toto číslo pak dále přebírala a hovořila o “zastřelených”. Že naprostá většina představuje sebevraždy (a vražd legálními zbraněmi je méně jak 10% z tohoto čísla), tak to už nedodával téměř nikdo.

Novinkou je pak popularizace “všech” úmrtí střelnou zbraní, tj. zavražděných, zasebevražděných, obětí nehod a padlých vojáků. Samozřejmě nikoliv jako podivná nic neříkající statistika, ale jako argument pro omezování a zakazování legálního držení střelných zbraní.

Klíč: Pokud zpráva dává dohromady zjevně vzájemně nesouvisející statistiky, aniž by k tomu uváděla smysluplný důvod, přistupujte k ní podobně, jako k náboženské literatuře, kterou Vám někdo vtiskl do ruky na parkovišti před hypermarketem.

"Jé pistole, tak to já si prostřelím hlavu, byť bych doteď na sebevraždu ani nepomyslel" ještě nikdy žádný sebevrah neřekl. Z mediálního informování o "obětech střelných zbraní" by se ale mohlo zdát, že jde o běžnou situaci.
“Jé, pistole, tak to já si prostřelím hlavu, byť bych doteď na sebevraždu ani nepomyslel” ještě nikdy žádný sebevrah neřekl. Z mediálního informování o “obětech střelných zbraní” by se ale mohlo zdát, že jde o běžnou situaci.

9. Arbitrární kritéria

Kromě kastování dle způsobu úmrtí je pro fantastické zprávy vyvolávající poptávku po omezování civilního držení zbraní typické také další arbitrární nastavení kritérií. V posledně uvedeném případě “všech” úmrtí střelnou zbraní jím bude například omezené časové období.

Například ve vztahu k USA média v roce 2014 neoslaví nejnižší vražednost za posledních 33 let, ale neopomenou v následujících letech apokalypticky hovořit o jejím nárůstu – a o tom, že pachatelem jsou zbraně. Když pak v roce 2017 opět dojde k mírnému poklesu, je pozornost médií zase upřena jinam. Trend posledních 30 let je přitom jasný.

Další oblíbenou hříčkou médií je používání vlastních kritérií pro pojmy, které mají ustálený význam. To umožňuje říkat: “My nelžeme, jen ten pojem vnímáme jinak.” Podle této logiky opravdu v amerických školách dochází k střelbě co 60 hodin. Že se do nich započítávají incidenty, jako sebevražda v autě v noci na parkovišti před školou, která je už 7 měsíců zavřená, nevadí.

Podobně média přistupují také k masovým vraždám. Ustálená definice FBI hovořila o 4 a více zavražděných, v roce 2012 byla upravena na 3 a více zavražděných. FBI do ní dlouhodobě řadila vraždy páchané ve veřejném prostoru (tj. nikoliv “rodinné”) na náhodných obětech (tj. nikoliv “kriminální”). Řada nových hoplofobních organizací pak počítá s jiným počtem usmrcených nebo zraněných a podle svého vkusu zužuje nebo rozšiřuje “typ”.

Zužování samozřejmě dlouhodobě vyřazuje útoky páchané jinými nástroji (tj. v souladu s bodem 7 například útok automobilem není v takových statistikách veden) a často také nezahrnuje teroristické útoky, byť i spáchané střelnou zbraní – to pak Evropa vychází krásně mírumilovně ve srovnání s USA. Jako by toto samotné nebylo dostatečně zkreslující, pro popis trendů dochází k zpětnému vyhledávání incidentů odpovídajících novým kritériím, přičemž jich logicky řada sítem propadne (protože takto je nikdo dříve nevedl).

Klíč: Věřte své intuici. Školní střelba co třetí den? Masová vražda dvakrát denně? Tady asi něco nesedí, tak si to ověřte.

10. Totální fake news

Zvláštní kategorií jsou zcela evidentní lži. Jako například když evropská komisařka Elżbieta Bieńkowska během tiskové konference k zbraňové směrnici prohlásila, že za posledních 10 let bylo v Evropské unii legálními samonabíjecími zbraněmi zavražděno na 100.000 osob. Ročně je v EU legálními zbraněmi zavražděno ca. 560 lidí (při 512 milionech obyvatel). Podíl samonabíjecích zbraní na vraždách není jasný, nicméně v naprosté většině států EU jsou samonabíjecí zbraně zastoupeny výrazně menšinově oproti opakovacím. Média zprávu komisařky přebrala a ani jim nevadilo, že počet všech vražd (jakýmikoliv prostředky) je poloviční než deklarovaný počet obětí vražd páchaných zakazovanými samonabíjecími zbraněmi. Prostě se paní komisařka nejméně o 98% spletla, ale to už se v masmédiích, která její nesmysl přebrala, nedočtete.

Zatímco odhalit lež Evropské komise o obětech samonabíjecích zbraní je poměrně jednoduché, argument o tom, že “sběratelé prodávají zbraně” na černý trh, už se takto lehce statisticky vyvrátit nedá. Obzvlášť, když člověk, kterého EU novinářům na tiskových konferencích předhazovala jako experta na pronikání legálních zbraní na černý trh, následně skončil ve vězení, protože… nelegálně prodával zločincům zbraně, které mu policie předávala k zničení.

Klíč: Pokud je jednou přistihnete při lži, už od nich nikdy pravdu nečekejte.

X. Extrémy hoplofobie

Na závěr je nutné zmínit extrémy hoplofobie, jako například článek, z nějž jako zavrženíhodná vychází žena, která … zastavila pedofilního stalkera, jenž se s nožem pokoušel prorazit dveře do domu v cestě za její nezletilou dcerou. Zastavila ho výstřelem, a zbraně jsou zlo, takže jak jinak.

S jen o něco málo větší nuancí pak média obvykle popisují obranná užití zbraně, jako například když zavraždění muže v autobusu – který se neúspěšně pokoušel bránit maketou zbraně – označila jako “rvačku” či “šarvátku”, při níž měl jeden z “účastníků” vytáhnout zbraň.


Fact check:

Sdílejte:

One Reply to “Návod: jak rozklíčovat masmediální dezinformace a fake news v oblasti civilního držení zbraní

  1. Problém dneších novinářů je v tom, že neumějí novinařinu. Nejsou specialisty na nějaký obor (snad s výjimkou gender a podobných ptákovin) a proto ani moc nepíšou vlastní články, pokud náhodou, většinou to bude nějaký propagandistický blábol.
    CTRL+C, CTRL+V, občas google translate, to je veškeré jejich umění. Znát a myslet netřeba, důležité je být správně angažovaný.

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *