Článek připomínající 80. výročí zahájení německo-československé války jsem rozdělil na dvě části. Faktické zahájení války nastalo 17. září 1938 tím, že byla v Německu na Hitlerův pokyn založena organizace Freikorps podřízená Wehrmachtu, s jasně definovaným účelem vytváření nepokojů na československém území, která téhož dne zahájila první přeshraniční útoky.
Druhou část konfliktu vymezuje především rozhodnutí německého velení nakládat s unesenými Čechy jako s válečnými zajatci. Současně Československo zrušilo rozkaz zákazu použití zbraní, přistoupilo k mobilizaci a obsazení pohraničního opevnění. Vytlačení německých sil z území obsazeného v předchozích dnech už nebylo policejní operací, ale armádním dobýváním.
Tento text je pokračováním článku Výročí 80 let od zahájení německo-československé války I.
23. září 1938
V Německu je vydán z historického hlediska zásadní rozkaz. V předešlých dnech bylo z Československa odvlečeno na dva tisíce osob, především z bezpečnostních složek a dalších zaměstnanců státu. Původně je umisťovali do věznic, ale tam by se při tomto tempu už nevešli. Nově jsou etničtí Češi prohlášeni za válečné zajatce, se Slováky a Maďary se má zacházet jako s uprchlíky.
Nyní už tedy konflikt za válku považuje i Německo.
Vyhlášení generální mobilizace je v Československu přijato s všeobecným nadšením Čechů; současně desetitisíce nacistů před povolávacím rozkazem utečou do Německa. Během následujících dní se u příslušných útvarů přihlásí milion mužů. Na rozdíl od dneška má armáda pro všechny výstroj a výzbroj.
V pohraničí se bezpečnostní složky stahují z předpolí na úroveň hraničního opevnění. Na několika místech dojde k boji, nacisté jsou například vyhnáni ze Šluknovského výběžku. Jinde, například v Aši, zůstává území v německých rukou.
V Srbské (okres Liberec) tři Němci během pohraniční kontroly dokladů tasí skryté pistole a ze zálohy zastřelí tři strážníky. Při následných bojích zde ještě padnou tři čeští vojáci pod kulometnou palbou zpoza hranice.
Polsko pokračuje v testování obranné linie. Speciální paramilitární jednotka “Legion Zaolzie“, skládající se z 1.700 polských dobrovolníků a pečlivě vybraných důstojníků polské armády, dostává rozkaz k překročení hranice a útokům na československé cíle. Míra připravenosti na české straně se ale během posledních dní zásadně změnila, a tak jsou relativně snadno odraženi.
24. září 1938
Hitler vydává Godesbergské memorandum, tj. ultimátum určené české vládě. Má podle něj doručit souhlas s odevzdáním pohraničí do 28. září. V opačném případě dojde 1. října k vpádu německé armády.
Freikorps současně nařizuje německým starostům v českém pohraničí, aby Hitlerovi adresovali telegramy s žádostmi o pomoc a vojenskou intervenci.
Chamberlain se vrací do Londýna a zjišťuje, že Hitlerovo ultimátum posílilo postavení odpůrců appeasementu.
Německá armáda přebírá kontrolu nad příhraničními oblastmi v Německu. Stupňují se konflikty mezi důstojníky armády a Freikorps ohledně linie vedení. Freikorps je nařízeno podnikat přeshraniční akce pouze po předchozím oznámení konkrétnímu důstojníkovi armády odpovědnému za danou část hranice.
Československé vyhlášení mobilizace výrazně demotivuje členy Freikorps. Řada se jich před postupujícími československými silami stahuje z dříve obsazených území do Německa, přitom rabují budovy správních úřadů a z bankovních trezorů “konfiskují” zlato a ceniny.
Útoků je méně než předchozí noc. K opravdu masivní bitvě dojde v průběhu této a následující noci v Bruntálu. Místní Stráž obrany státu (65 osob, z toho 35 četnických kadetů a 10 ozbrojených civilistů) utrží 6 těžce zraněných a ve dnech po nočních bitvách napočítá na 80 tratolišť krve patřících mrtvým nebo těžce zraněným nacistům. Ti se jako upíří se svítáním stahují z města pryč. V důsledku rozsahu bojů z města uteče také většina civilistů.
25. září 1938
Francie vyhlásila částečnou mobilizaci – do zbraně je povoláno na půl milionu mužů, čímž se velikost armády zdvojnásobí. Rumunsko dostálo své povinnosti spojence a důrazně se vyslovilo proti polským nárokům na české území, současně Sovětskému svazu oznámilo, že smí v následujících 15 dnech koridorem mezi městy Certanuti a Negresti do Československa přesunout pozemní i letecké síly.
Armádní velení konstatuje strategickou nemožnost vedení války podél celé hranice republiky a požaduje po vládě zajištění neutrality Polska – a to případně i územními ústupky.
Aš je pod kontrolou Freikorps od noci z 21. na 22. září. Linie kontaktu se stabilizovala na farmě poblíž obce Libá. Následující tři dny zde docházelo k sporadickým přestřelkám mezi nacisty a Stráží obrany státu. 25. září odpoledne SOS pošle vpřed dva lehké tančíky s cílem otestovat postavení nepřítele. Po zjištění postavení Freikorps a zasažení kulomety a granáty – bez poškození – se tančíky stahují zpět na původní pozici, nacisté se mylně domnívají, že jde o úprk z boje a následují je směrem k opevněné farmě s 30 příslušníky SOS. Následuje tvrdý střet, po němž vedení Freikorps v panice posílá do Německa žádost o posily. Podle depeše má Freikorps v oblasti Aše k dispozici pouze 700(!) ozbrojenců a po zkušenosti z boje toho dne se obává, že by případnému protiútoku českých sil nemohli odolat.
Z Německa jsou okamžitě vyslány dvě jednotky SS s lehkými děly, které nahradí Freikorps na linii kontaktu. Obě strany se budou následně nepřetržitě ostřelovat až do vydání rozkazu k stažení jednotky SOS 28. září. Boji silně poničená farma je vzápětí již 29. září německou propagandou vydávána za důkaz krutosti českých úřadů páchaných na německém obyvatelstvu.
25. září 1938
Chamberlain Hitlerovi poslal dopis, podle nějž by se mělo konat jednání mezi Německem a Československem. Hitlera ten nápad dohnal k nepříčetnosti.
V rozhlase Hitler večer oznámí ultimátum: buď Československo vysloví souhlas s odstoupením území nejpozději do 28. září 14h, nebo 1. října provede invazi. Na to, že veškeré vojenské plány počítaly s přepadem nepřipraveného Československa, což se nyní jistě nestane, nehledí.
USA, které se doposud do věci nevkládaly, prostřednictvím dopisu Roosevelta Hitlerovi apelují na mírové vyřešení situace:
Násilí velké války nikomu klid nepřineslo. Vítězství i prohra v ní byly stejně jalové. To je lekce, kterou se svět měl naučit.
Freikorps spolu s jednotkami SS ve velkých počtech překračují hranici poblíž Javorníku (okres Jeseník). Jednotky SOS se bez boje stahují na linii opevnění.
Hitler dává Freikorps příkaz vystupňovat aktivity. Nyní mají Freikorps již kolem 35.000 příslušníků, kteří jsou rozděleni do 4 skupin podél celé hranice. Skupiny jsou dále rozděleny do praporů, každý se svým hraničním úsekem. Nacisté nicméně zjišťují, že proti dobře připravené obraně se útočí mnohem hůře, než to šlo dříve proti strážníkům s rozkazem zakazujícím použít zbraně. Navzdory Hitlerovu příkazu tak míra ani význam útoků zdaleka nedosáhne úrovně, jakou měly ve dnech 21. a 22. září.
27. září 1938
Britské námořnictvo provádí plnou mobilizaci sil k válce. Británie sice není povinna pomoci Československu, ale je smluvně zavázána pomoci Francii, pokud ta by se ocitla ve válce s Německem. A Francie má zase závazek vůči Československu… Chamberlain k tomu v projevu v BBC uvede:
Jak hrozné, ohromné a neuvěřitelné je, že bychom měli kopat zákopy a nasazovat si plynové masky kvůli roztržce v daleké zemi, mezi lidmi, o kterých nic nevíme.
Sovětská armáda provádí rozsáhlé taktické manévry na území Ukrajiny, ale Rumunskem nabídnutého koridoru nevyužije. Sovětská technika je v těchto týdnech poměřována proti německé v těžkých bojích na území Španělska. Liga národů prohlásí Japonsko za agresora v Číně. Číňané jsou tedy v právu, ale praktické pomoci se jim také nedostane.
Kdo se práva už vůbec dovolat nemůže, jsou židé v Německu. Ode dneška budou mít zakázáno praktikovat právní povolání. Medicínu židé nesmí vykonávat už od července. A zbraně, ty jim zakázali už v 1933 – prý že monopol násilí patří státu.
Freikorps útočí v Brandově (okres Most). Kontrola nad městem se během dvou dní po sérii útoků a protiútoků změní celkem pětkrát. SOS utrží jednoho mrtvého (vojín Michal Vimi) a 8 těžce zraněných. Freikorps ztratí 15 mužů a dalších 25 je těžce zraněno.
K dalšímu těžkému kulometnému střetu s několika raněnými na obou stranách dojde v Rychnůvce (okres Český Krumlov).
Policie požádá o posilu proti jednotce Freikorps pohybující se v lesích mezi Velkým Ratmírovem a Kardašovou Řečicí (Jindřichohradecko). Armáda vysílá dvě družstva 8. Dragounského pluku. Němci zahájí palbu – dragouni sesednou a vybalí ZB.26ky… 7 mrtvých a jeden zajatý Němec, žádné ztráty ani zranění mezi Dragouny.
28. září 1938
Ve 14 hodin vypršelo Hitlerovo ultimátum. Československo na něj nereagovalo. Chamberlain rychle intervenuje u Hitlera s tím, že věří, že se dá nalézt cesta k uspokojení všech německých požadavků bez nutnosti války.
Británie a USA požádaly Mussoliniho, aby se do věci vložil jako mediátor. Ten obratem navrhl schůzku čtyř mocností, která se bude konat v Mnichově. Göring, Neurath a Weizsäcker připravují znění “kompromisního řešení”. Po schválení Hitlerem bude předáno Mussolinimu, který jej následující den při jednání předloží překvapeným zástupcům Británie a Francie jako vlastní návrh poslední možnosti vyhnout se válce.
U Načetína dojde k dalšímu z řady střetů, v nichž se ukáže význam moderní výzbroje a výcvicku. 60 členů Freikorps provede přepad tříčlenné hlídky SOS vybavené dvěma puškami a kulometem ZB.26. Výsledkem je 14 těžce zraněných nacistů (dva později zemřou). Freikorps se z místa začne stahovat dříve, než se sem stačí dostat československé posily. Malé vítězství je přesně tím druhem zpráv, které republika obklíčená kolem 95% své hranice potřebuje.
Československá armáda má výrazně více moderních kulometů než německá. Také úroveň výcviku se zásadně liší v důsledku versaillských omezení. Naopak v oblastech, na které ve Versailles tolik nemysleli, jako je letectví, mají Němci výrazně navrch.
29. září 1938
Probíhá mnichovská konference. Britové se omlouvají sovětskému ambasadorovi za to, že se konference koná bez sovětské účasti. Prý není jasné, co bude předmětem konference, a vše se bude “odvíjet od Hitlerovy nálady”.
Navzdory Chamberlainovým opakovaným požadavkům nebudou zástupci Československa k jednání připuštěni. V místnosti sice Hitler určuje noty, ale taky mu jde o hodně. Dobře ví, že v případě úspěchu jednání se jeho postavení stane naprosto neotřesitelným.
Freikorps se rozhodli dát si druhé kolo v Načetíně. Po důvěrném seznámení se s účinností ZB.26 předchozího dne si také přinesli kulomety. Tříčlenná patrola tentokrát drží pozici do chvíle příjezdu bojového vozidla pěchoty, které Němce zažene na útěk. Tentokrát nikdo moc nevykukoval, takže bez zraněných.
30. září 1938
O půl druhé ráno zástupci Británie a Francie plně kapitulují německým požadavkům. Jediné, čeho se jim podařilo dosáhnout oproti Godesbergskému ultimátu, je posunutí konečného data pro vyklizení pohraničí z 1. na 10. října.
Mnichovská dohoda obsahuje tyto základní body:
- stažení Československa z většinově německého území (vytyčeného Německem) začne 1. a bude dokončeno do 10. října
- bude ustanovena mezinárodní komise s českou účastí, která určí další oblasti, v nichž se budou konat referenda o připojení k Německu
- Češi a Němci budou mít šest měsíců na to, aby se svobodně rozhodli k přesunu na území Německa nebo okleštěného Československa
- Československo uvolní z vojenské a policejní služby všechny etnické Němce, kteří o to projeví zájem
- v průběhu stahování československé síly nezničí nic z existující infrastruktury a vybavení
V poledne se sejde československá vláda a po patnácti minutách bez hlasování rozhodne o akceptování podmínek Mnichovské dohody. Generál Krejčí v návaznosti na to podepíše rozkaz potvrzující vydání území.
Freikorps dostává rozkaz k ukončení přeshraničních operací. Hitler jej převádí z podřízenosti Wehrmachtu do podřízenosti SS, jeho členové mají na obsazených územích vykonávat policejní funkci.
V závěrečné zprávě si Freikorps připisuje 110 vražd, 50 zranění a 2.029 válečných zajatců.
Pomnichovské střípky
V březnu 1939 Německo obsazuje zbytek okleštěného českého území. Ve vítězném proslovu v Reichstagu Hitler zdůrazňuje strategický význam svého vítězství pro schopnosti německého vojska: zisk 2.175 polních kanonů, 469 tanků, 500 protiletadlových kanonů, 43.000 kulometů, 1.09 milionu pušek, 114.000 pistolí a přibližně miliardy nábojů a tří milionů protiletadlových granátů.
O rok dříve při Anschlussu “spanilou jízdu” německých tanků do Vídně po vlastní ose bez poruchy nezvládl ani jeden. A to jely po silnici, ne v poli, a házeli na ně květiny, ne granáty. “Peace for our time“, to určitě.
360.000 zavražděných československých občanů, velká část z nich “jako ovce”.
A přesto se média v těchto dnech, stejně jako každý rok, hemží odborníky, kteří vysvětlují, jak bylo přijetí mnichovského ultimáta správným krokem.
Máme historickou zkušenost země, v níž vláda rozkázala občanům vzdát se napospas vražedné cizí ideologii, podle jejíchž oficiálních plánů měla být třetina obyvatelstva poněmčena, třetina zotročena a třetina státem vyvražděna (jen to nestihli). Rozkázala vzdát se nepříteli, jehož úplně první rozkaz přikazoval odevzdat všechny zbraně.
Přesto jsme nuceni poslouchat, že “občané zbraně nepotřebují, stát je ochrání“, “monopol násilí patří státu” a že volání po ústavním zakotvení držení zbraní či ustavení obranného systému postaveného na švýcarském vzoru domobran je extremistickou úchylkou.
Nikdy více.
Brilantní série článků!