Citát dne – z dopisu německého vojáka manželce

Německý (rakouský) voják v dopise manželce vysvětloval, že vraždění nemluvňat na okupovaných východních územích (v tomto konkrétním případ židovských dětí v Mohylevu) je svým způsobem preventivní obranou:

Při prvním pokusu se mi při střelbě trochu třásla ruka, ale člověk si zvykne. Při desátém pokusu jsem už mířil klidně a s jistotou střílel na množství žen, dětí i nemluvňat. Připomínal jsem si v duchu, že mám doma dvě děti, ke kterým by se tyhle hordy chovaly stejně, ne-li desetkrát hůř. Námi poskytnutá smrt byla krásně rychlá v porovnání s pekelnými mukami tisíců a tisíců ve vězeních GPU. Nemluvňata létala v obloucích vzduchem a my je stříleli na kusy v letu, dřív než jejich těla dopadla do jámy a do vody.

Timothy Snyder: Černá zem, s.170

Další výňatky z knihy Černá zem:

Operační skupiny [SS] zabíjely kromě Židů i jiné lidi – a Židy nezabíjely jenom ony. Vyvražďování Židů ve velkém se sice dopustily jako první, avšak v celkovém souhrnu německých pachatelů tvoří jen malou část. Mýtus absolutní zodpovědnosti úzce vymezené skupiny vznikl až při poválečných procesech ve Spolkové republice Německo; byla to metoda, jak ochránit většinu německých vrahů a zbavit cejchu viny německou společnost jako celek. Skutečností je, že na východní frontě sloužilo daleko více německých policistů než příslušníků operačních skupin [SS] a povraždili více Židů. (…) Velké množství Židů pozabíjeli také němečtí vojáci a v roce 1941 asistovali operačním skupinám a policii při organizování stále hromadnějších poprav. (s. 137)

(…)

Osvětim je symbolem plánu povraždit všechny Židy na území pod německou nadvládou a v jejích plynových komorách skutečně umírali Židé ze všech koutů německého impéria. Relativně početná skupina Židů mohla Osvětim přežít jen díky tomu, že se až do konce jednalo vedle vyhlazovacího zařízení také o táborový komplex, kde Židé při vstupu procházeli pracovní selekcí. To je důvodem, proč bylo možné zaznamenat a začlenit do kolektivní paměti příběh o přežití v Osvětimi. Osvětim přežily tisice Židů; nepřežil ale skoro žádný Žid, který se kdy ocitl na okraji vyvražďovacího hrobu, a nepřežil skoro žádný Žid, který kdy vstoupil do Treblinky, Belzce, Sobibóru či Chelmna. Slovo “Osvětim” se stalo metonymem pro holokaust jako celek. Naprostá většina Židů však byl povražděna jinde a v době, kdy se Osvětim změnila ve významné vyhlazovací centrum, už byli po smrti. Přesto se na Osvětim vzpomíná, zatímco ostatní místa jsou z valné části zapomenuta.

Osvětim představovala pro Německo po druhé světové válce relativně zvládnutelný symbol, který podstatně omezoval skutečný rozsah spáchaného zla. Spojením Osvětimi s holokaustem jako takovým také získávalo na věrohodnosti groteskní tvrzení, že Němci za války nevěděli o hromadném vyvražďování evropských Židů. Je jistě možné, že někteří Němci nevěděli zcela přesně, co se děje v Osvětimi. Je však vyloučeno, aby jakékoliv větší množství Němců nevědělo o hromadném zabíjení Židů. O vyvražďování Židů se v Německu vědělo a mluvilo – přinejmenším v rodinách a mezi přáteli – dlouho předtím, než se Osvětim změnila ve vyhlazovací centrum. Na Východě během tří let desetitisíce Němců postřílely nad stovkami popravčích jam miliony Židů a většina lidí o tom věděla. Statisíce Němců těmto akcím přihlížely nebo o nich slyšely přesné informace a věděly o nich miliony Němců bojujících na východní frontě. Manželky, a dokonce i děti během války navštívily místa činu, vojáci, policisté i další podali v dopisech posílaných domů podrobná líčení, často i s fotografiemi. Miliony německých domácností se obohatily věcmi ukradenými zavražděným Židům a dopravenými poštou nebo osobně, když vojáci a policisté dostali dovolenou. (s. 186- 187)

Komentář zbrojnice.com

Od českých politiků – odpůrců civilního držení zbraní často slýcháme o tom, že “lidem zbraně nepatří, protože modernímu státu náleží monopol na násilí.”

Pro mne monopol státu na násilí zosobňují výše uvedené řádky. Nezbývá mi než doufat, že čeští politici odporující civilnímu držení zbraní si pod tímto slovním spojením, kterým se tak rádi zaštiťují, představují něco jiného.

Související:

• Výročí 80 let od zahájení německo-československé války I.
• Výročí 80 let od zahájení německo-československé války II.
• 50 let republiky: nastal čas ústavně chránit právo nabývat, držet a nosit zbraně