Rozhovor – Tomasz W. Stępień: Poláci stále věří komunistické indoktrinaci, že jen zločinci potřebují zbraně

Tomasz W. Stępień je prezidentem Firearms United Network (FUN), panevropského hnutí zaměřeného za zachování a podporu občanských práv v oblasti legálního civilního držení zbraní. FUN nabyl na významu především po roce 2015, kdy Evropská komise představila svůj návrh omezení a zákazů dopadajících na zákonadbalé občany jakožto reakci na teroristické útoky spáchané nelegálními zbraněmi. V druhé části exkluzivního interview pro zbrojnice.com Tomasz hovoří o civilním držení zbraní v Polsku.

You can also read this interview in English original:

Interview – Tomasz W. Stępień: Poles still believe the communist indoctrination that only criminals need guns

Rozhovor s Tomaszem W. Stępień:

1. Ve Firearms United očekáváme, že EU půjde v roce 2020 tvrdě po legálních držitelích zbraní
2. Poláci stále věří komunistické indoktrinaci, že jen zločinci potřebují zbraně
3. Zbraně & Tomasz W. Stępień, prezident Firearms United Network (3.4.2019)

Poláci a zbraně

Poláci jsou nejvíce odzbrojenou společností v EU. Jednou z nejvíce odzbrojených na světě. Čím to je? Proč držení zbraní v Polsku nevzrostlo po pádu komunismu, stejně jako se to stalo například v České republice?

Ano, nekteré výzkumy uvádějí, že Poláci jsou nejvíce odzbrojení na světě. Znám tři druhy lží. Konkrétně: lež, zatracenou lež a statistiku, nicméně… máme jen 1,2 zbraně na 100 občanů, což je opravdu nízký počet v jakémkoliv srovnání.

Proč počet nenarostl po roce 1989? To je dobrá otázka. Převažující názor Ministerstva vnitra a policejního ředitelství je ten, že stát je odpovědný za ochranu občanů. Což je přinejlepším sporné. Pro mě to je ukázka obecného přístupu státu k občanům. Stát nám nevěří. A o tom to je. Odmítají jakékoliv doložitelné argumenty. V Polsku máme NULA trestných činů s legálně drženými zbraněmi. A tím mám na mysli NULA. A přesto pokaždé, když se řeší zbraňová legislativa, bezdůvodně čelíme snahám o restrikce. Osobně si myslím, že spousta státních zaměstnanců zapomněla jednu věc. Práce, kterou dělají, se jmenuje veřejná služba. SLUŽBA, to je ta část, na kterou zapomněli.

Vedle svobody projevu, shromažďování a svobodných voleb Češi vnímají možnost držet zbraně jako jeden ze základů svobody. Jak je civilní držení zbraní vnímáno v Polsku?

Opět, myslím si, že Poláci byli silně indoktrinováni komunisty. Jejich propaganda jim říkala, že jen zločinci mají zbraně. A stát. Omezené množství lidí taky mohlo lovit, a výsledný pohled mnoha Poláků pak je: “a k čemu potřebuješ zbraň?” Pro mne to představuje uskutečnění nejhorších obav. Proč bych měl někomu dokazovat, co vlastním? Ptá se mě snad někdo, kolik mám aut a jaký druh aut lze vlastnit? Ne. A taky o to nemám zájem. Takže to je nakonec o tom, že většina Poláků má problém s porozuměním, co to jsou občanské svobody.

Taky často narážíme na ‘argument’: “ale zbraně byly navrženy pro zabíjení”. Zaprvé to není pravda, za druhé jde o nesprávnou domněnku. Protože pokud už tady máme takový odpor k čemukoliv vojenskému, očekával bych, že lidé odevzdají své mobilní telefony, navigaci GPS, přibližně 70% léků na léčbu rakoviny plic (jsou založeny na yperitu). A vzdají se taky internetu, přece jen byl původně vymyšlen jako způsob komunikace pro mezikontinentální balistické střely při nukleární válce.

Jak obtížná je podpora občanských práv v oblasti zbraní v zemi s tak nízkou mírou civilního držení zbraní? Jde o kontroverzí téma v Polsku?

Je to těžké ze všech těch důvodů, které jsem uvedl výše. Držitelé zbraní jsou automaticky považováni za nedůvěryhodné. Ale s tím můžeme dělat jen jednu věc. Beru lidi na střelnici. Ukazuju jim zbraně, nechám je střílet. Společně se bavíme, užíváme si to. To je jediná cesta vpřed. Ještě se mi nestalo, že bych neviděl někoho odcházet ze střelnice, aniž by měl úsměv od ucha k uchu.

Pokud z věci odstraníme prvek neznáma, lidé se pak cítí bezpečněji. A když se cítí bezpečněji, dá se s nimi lépe navázat dialog. Vidí, že zbraně jsou jen předmět (a docela fajn předmět), který dokáží ovládat. A mohou ho užívat tak, jak uznají za vhodné. Změní to jejich pohled na svět. Změní to i náš svět – činí ho to větším, přátelštějším. To je pro mne cesta vpřed. Můžeme zbytku společnosti ukázat, že jsme prostě lidé s vášní, kterou provozujeme bezpečným a spolehlivým způsobem, že se není čeho bát.

Zbraňová legislativa v Polsku

Jaký je proces legálního získání zbraně v Polsku? Jaká jsou pak na držitele kladena omezení?

Proces není jednotný. Hodně záleží na tom, o jaký druh povolení zažádáš. V Polsku je možné získat jen povolení, které je spojeno s určitým účelem. Účely jsou následující:

• lov,
• sebeobrana (skryté nošení),
• sport,
• sběratelství,
• trénink.

Teď k těm nejobvyklejším.

Pokud jde o tento seznam, tak sebeobrana je v podstatě mrtvá. Loni povolení pro sebeobranu dostalo jen 9 lidí v zemi s 36 miliony obyvatel. Je to proto, že pravidla pro sebeobranné povolení je činí vzácným. Abys ho dostal, musíš prokázat, že čelíš konkrétnímu trvajícímu ohrožení, a to nejméně po dobu šesti měsíců, přičemž ohrožení se určitým způsobem projevuje alespoň jednou týdně. V podstatě povolení pro sebeobranu mohou dostat jen politici.

Dnes je nejoblíbenější povolení pro účely sportovní střelby. K jeho získání je potřeba:

• zapsat se do střeleckého sportovního klubu,
• projít tříměsíční úvodní lhůtou, která zahrnuje výcvik bezpečného zacházení a základů střelby,
• projít praktickou zkouškou,
• získat zdravotní a psychologickou prověrku,
• projít psaným testem týkajícím se zbraňové legislativy,
• mít čistý trestní rejstřík,
• účastnit se několika střeleckých soutěží

Když tímhle projdeš, tak zaplatíš poplatek ve výši přibližně € 80 a podáš žádost o povolení. Pokud splňuješ podmínky, policie ti musí povolení vydat.

Abys o povolení nepřišel, tak se musíš účastnit několika soutěží ročně. A to je vše.

Co je důležité, tak od roku 2014 sportovní střelci mohou skrytě nosit nabitou zbraň, s výjimkou letadel, vlaků a veřejné dopravy. Což je taky jeden z důvodů, proč už nikdo nežádá o povolení pro sebeobranu. K nošení se dá mnohem snadněji dostat přes sportovní povolení.

V Polsku bylo dlouho nemožné získat povolení pro skryté nošení. Teď mohou nosit i držitelé sportovního povolení. Jsou nějak limitováni pokud jde o nošení nabité zbraně? Například jen na cestě ze střelnice a na střelnici?

Ne, jediná omezení jsou tato:

• letadla – vůbec nemůžeš nosit. Můžeš mít zbraň a střelivo v odbavených zavazadlech. Musíš je mít odděleně a je potřeba o tom aerolinky informovat alespoň 48 hodin předem,
• vlaky a jiná veřejná doprava – můžeš nosit, ale musíš mít zbraň a náboje odděleně, nesmíš mít napáskované zásobníky,
• .veřejná shromáždění.

Systém, který činí “sebeobranná” povolení pro skryté nošení nemožná získat, ale umožňuje skryté nošení držitelům sportovních povolení je trochu obtížně pochopitelný. Mohl bys prosím vysvětlit, co za tím stojí?

Nemá to žádný zvláštní důvod. Je to jen polská zvláštnost a představuje to naši cestu, jak obejít nesmyslné předpisy.

Pokud tomu dobře rozumím, sportovní střelci nyní mohou zbraně nosit na základě vyhlášky ministra vnitra. Znamená to, že pouhá změna vlády může přivodit ztrátu možnosti nosit zbraně pro naprostou většinu držitelů zbraní?

Bohužel, je to tak. Proto se taky nyní snažíme dosáhnout změn v samotném zákoně.

Implementace a další změny

Probíhají nyní nějaké snahy o kompletní změnu polské zbraňové legislativy v souvislosti s nutností implementovat zbraňovou směrnici? Jakým směrem se nejspíš změny uberou?

To je trochu citlivé téma, protože se do něj snaží vložit mnoho hráčů s různými cíli. Ti hlavní jsou následující:

• Parlamentní většina – nemají na to žádný jasný názor. V zásadě dávají přednost tomu, aby věci zůstaly, tak jak jsou. Jednoduše by nejradši nechali vše být. Problematika se jim zdá příliš složitou a vědí, že by ji obě strany politického spektra zneužily k politickému boji. Tato možnost ale bohužel není na stole, protože jsme nuceni legislativu změnit.
• Úřad premiéra – kloní se spíše k mírné implementaci, považují zbraňovou směrnici za nesmyslnou a nepotřebnou. Navíc to zasahuje také do dalších vládních projektů, jako například projekt střelnice v každném okrese.
• Ministerstvo vnitra – to be nejraději vidělo novou legislativu co nejrestriktivnější. Lze si představit, že zbraňovou směrnici zneužijí k prosazení svých cílů. Jeden z náměstků ministra odpovědný za dohled nad policií (Zieliński) otevřeně prohlásil, že “občané nemohou být odpovědni za svou vlastní bezpečnost, to je úkolem policie”. Což ukazuje, jak by s námi chtěli zacházet.
• Policejní velitelství – pracuje ruku v ruce s ministerstvem vnitra. Nejraději by občany úplně odzbrojili.
• Prozbraňové organizace – pro nás to ani není otázka. Nejraději bychom dosáhli zrušení zbraňové směrnice a vrátili se zpátky ke svým životům.

K tomu všemu je potřeba chápat kontext. V Polsku nás nyní čekají dvoje zásadní volby. Nejprve evropské parlamentní a pak na podzim polské parlamentní. Bohužel žádná část politického spektra nevnímá držitele zbraní jako důležité hráče. Což je ale chyba. Dělali jsme v tomto směru výzkum, a pokud započítáš všechny různé druhy držitelů – lovce, sportovní střelce, sběratele, ale také lidi s nějakým vztahem ke zbraním – reenaktory, airsofťáky, návštěvníky střelnic bez průkazu, atd, tak jde o přibližně 770 tisíc polských občanů.

Kromě toho většina politiků doufá, že Evropský soudní dvůr vyhoví žalobě České republiky na zneplatnění směrnice, a že tento problém zmizí, aniž by cokoliv museli sami řešit. Ano, vím, že je to hodně bláhové, myslet si, že Evropský soudní dvůr je opravdu nezávislým soudem. Já osobně o tom pochybuji, ale politici na to sázejí. Pro ně je to cesta nejmenšího odporu.

Polsko je nyní jednou z mála zemí EU, které splňují závazek NATO týkající se rozvoje vlastních obranných schopností. Existují v tomto směru nějaké plány na širší zapojení ozbrojených civilistů do národní obrany, podobně, jako to je ve Finsku nebo Švýcarsku?

Přišli jsme s několika návrhy v tomto směru. Některé byly přijaty poměrně dobře. Rádi bychom všechny držitele zbraní, kteří o to budou mít zájem, zapojili do střeleckého výcviku aktivních záloh. V současnosti na toto téma vedeme vážné debaty s vládou i s generálním štábem.

Sebeobrana v Polsku

Evropský parlament nedávno vyzval členské státy, taby zhodnotily možné zákazy nošení nožů jakožto cestu boje proti terorismu. Jaká je polská legislativa v oblasti nožů, pepřových sprejů, teleskopických obušků nebo jiných předmětů sebeobrany?

To ne. Myslím, že tak hluboko v hnědé hmotě ještě nejsme. Nože používáme, byť by to někoho mohlo překvapit, jako nože. Abychom řezali věci. Leatherman funguje jako nástroj. Pepřové spreje hlavně na odehnání psů. Někteří lidé nosí teleskopické obušky. Já mám obvykle v batohu tomahawk. EU je v tomhle úplně mimo.

Stačí se podívat na Velkou Británii. Když zakázali kapesní nože, tak teď jejcih policajti chodí a zabavují šroubováky a kuchyňské nože. Takové postupy jen berou cenné prostředky, kterých má policie omezené množství, a směřují je k něčemu naprosto nesmyslnému. V Polsku máme takové pořekadlo: “přiroda vyplňuje prázdnotu”. Znamená to, že pokud je legislativa stupidní a přináší víc otravování než užitku, tak si lidé najdou cesty, jak ji obejít. Zakázali nože – zločinci nosí šroubováky. Co zakážou příště? Sklěněné láhve? Dřevěné tyče? Kdy přijde chvíle, že si politici konečně uvědomí, že nejde regulovat všechno a nedá se ze života odstranit veškeré riziko?

Pozn.: V Německých bezzbraňových zónách jsou nyní zakazovány i skleněné lahve, více v článku: Německo: zavádění bezzbraňových zón (Waffenverbotsgebiet).

Je v Polsku obvyklé nošení pepřového spreje, obušku nebo nože?

To záleží. Myslím, že většina lidí nosí malý kapesní nůž. Ale já jsem předpojatý, protože se pohybuji mezi lidmi, kteří by obvykle reagovali: “ty nosíš jen jeden”? Lidé, většinou ženy, nosí pepřové spreje. Stejně tak pošťáci. A tak dále. Není to proto, že bychom měli vysokou kriminalitu. Ale proto, že mnoho Poláku dává přednost tomu, aby byli připraveni. Připomíná mi to slogan, který jsem nedávno zahlédl v letadle UAE, když jsem letěl na Blízký východ: “Zapněte si pásy, nic takového jako plánované nehody neexistuje.”

Pokud bys mohl zavést tři změny do polské zbraňové legislativy, co by to bylo?

Cože, jenom tři? Já bych zavedl jedinou. A nejen do polskho práva, ale taky do českého, finského, německého, španěleské, rakouského a do všech dalších zemí EU. Ta změna by zněla:

“Právo držet a nosit zbraně nesmí být narušeno.”

Ale teď vážně:

• Úplně bych přepsal několik paragrafů, které různé policejní útvary v zemi vykládají různým způsobem. Použil bych jazyk, který je nemožné vykládat odlišně.
• Úprava členství pro sportovní střelce. Dnes je nutné být členem jediné vládou schválené sportovní federace. Podle mě se tohodle musíme zbavit.
• Odstranil bych zpřísněné požadavky na uložení zbraní, které byly zavedeny před pár lety. Dopadnou na téměř 130 tisíc lovců a na velký počet sportovních střelců, aniž by proto byl nějaký důvod. Krádeže zbraní legálním držitelům se téměř nestávají. Nové požadavky na sejfy nepřinesou zlepšení bezpečnosti, jen nutí zákonadbalé občany, aby utráceli peníze na trezory.

Rozhovor pokračuje třetí částí.

Rozhovory zbrojnice.com

• ČR:
  • Poslankyně Černochová: Obhajoba legální držby zbraní by neměla přestávat být principiální záležitostí ochrany svobody
  • Europoslankyně Charanzová: Nerozumím, jak se Evropská komise vyhnula odpovědnosti za selhání při nevydání pravidel pro znehodnocování zbraní
  • Předseda Senátu J. Kubera: Změna Ústavy zakotvující civilní držení zbraní v současnosti nemá šanci projít
  • Tomáš Gawron: V implementaci zbraňové směrnice je ČR premiantem
•  Zahraničí:
  • Jim Smith: Legálně ozbrojené a řádně trénované obyvatelstvo pomáhá státu se zajištěním bezpečnosti a stability
  • Vítor Teixeira: Aplikace salámové metody k postupnému odzbrojení Portugalců po roce 2006
  • Hans Deutsch: Držení a nošení zbraně pro sebeobranu je v Německu tabu
  • Pia Clerté: Ve Švédsku nelze mít jakýkoliv nástroj pro účely sebeobrany