Zahraničí

Rozhovor – Vítor Teixeira: Aplikace salámové metody k postupnému odzbrojení Portugalců po roce 2006

Vítor Teixeira je prezidentem Portugalského spolku sběratelů nábojů (APCM), dlouholetým sportovním střelcem, sběratelem nábojů, vyučujícím forenzní balistiky, expertem a vyučujícím portugalské zbraňové legislativy, soudním znalcem v oblasti zbraní a policejním střeleckým instruktorem.

V posledních měsících se Vítor stal známým jakožto jeden z nejhlasitějších kritiků návrhu novelizace portugalské legislativy související s implementací evropské zbraňové směrnice.

V první části třídílného exkluzivního rozhovoru pro zbrojnice.com Vítor detailně popisuje, jak aplikace salámové metody po roce 2006 vedla k postupnému odzbrojení Portugalců.


You can also read this interview in English original:

Interview – Vítor Teixeira: The gradual erosion of gun rights in Portugal since 2006


Portugalsko má jednu z nejpřísnějších legislativ v EU

Potugalsko má velmi restriktivní zbraňovou legislativu. Vraťme se v čase k bodu, kdy jsi legislativu považoval za přijatelnou. Jaký je hlavní rozdíl mezi onou chvílí a současností?

Úvodem musím předeslat, že pokud budu hovořit o “zbraňové legislativě” nebo “zbraňovém zákoně”, tak tím mám na mysli portugalské zákonné a podzákonné předpisy, které upravují vše, co by mohlo být považováno za “zakázanou zbraň“, tedy nejen střelné zbraně.

Portugalsko má nejrestriktivnější zbraňovou legislativu v Evropě s výjimkou Británie. V několika aspektech je dokonce přísnější, řekl bych až pervezně, protože obsahuje celou řadu pochybných a subjektivních zákazů. Myslím, že naše legislativa je zdaleka nejhorší ve srovnání s jinými demokratickými zeměmi, které znám. Jsem přesvědčen, že porušuje ústavní práva a hlavní právní zásady vyvěrající z principů, na kterých je postavena Ústava portugalské republiky.

Portugalská zbraňová legislativa zaznamenala nejradikálnější změnu v roce 2006. Předtím se civilní držení zbraní řídilo zákonem z roku 1949. Ten prošel menšími změnami v roce 1975 a pak dalšími v letech 1997, 1998 a 2001. Přestože šlo o poměrně starou legislativu, představovala dobře nastavený právní režim, pokud jde o objektivnost, jasné technické pojmy a dobrou rovnováhu mezi právy a zákazy.

Vláda v roce 2003 vytvořila zvláštní pracovní skupinu, jejímž proklamovaným cílem mělo být zjednodušení zbraňové legislativy. V roce 2006 byla přijata nová legislativa týkající se zbraní a střeliva, tzv. “Regime Jurídico das Armas e suas Munições“, zkráceně “RJAM”.

Tento soubor nových zákonů byl naprostým fiaskem, jelikož byl výrazně komplikovanější než předchozí legislativa. Zahrnoval dva hlavní zákony – základní zákon č. 5/2006 a zákon o sportovní střelbě a sběratelství zbraní č. 42/2006. Na ně navazovalo několik nařízení, vyhlášek a celá řada dalších podzákonných předpisů.

Jen samotný zákon č. 5/2006 je delší a komplikovanější než veškeré dřívější předpisy dohromady. Když se na to nabalily další související předpisy, stala se celá nová legislativa ještě složitější a nesrozumitelnější.

K tomu se přidaly ještě závažnější problémy, protože nová legislativa byla a dodnes je plná neúplných právních pojmů a správního uvážení. Definice mají celou řadu technických chyb a jsou tak nejasné, že mohou být vykládány různými způsoby.

Mezitím protizbraňová lobby prosazovala další omezení. Což se jim povedlo, když došlo k velké novelizaci zákonem č 17/2009. Pak přišlo pět dalších novel, konče zákonem č. 50/2013, který představuje poslední velkou změnu. A nyní čelíme dalším restrikcím v návrhu novely předkládané v souvislosti s evropskou zbraňovou směrnicí.

Pokaždé, když došlo k novelizaci, přibylo nejednoznačných pojmů a definic, a navíc bylo čím dál více předmětů zařazeno mezi “zakázané zbraně“.

Mohli si nově zakazované předměty ponechat alespoň dosavadní vlastníci?

Ne. Pokud si člověk koupil zbraň naprosto legálně a vlastní ji v souladu se zákonem, nic ho nechrání, pokud se další den zákon změní a legálně koupené zbraně se stanou zakázanými. Prostě si je nelze ponechat. Kdo by tak učinil, spáchal by zločin a byl by potrestán.

Změny zákona č. 5/2006 vždy vedly k dalším zákazům. Mnoho předmětů, které byly legální v roce 2006, se stalo nelegálními a dnes jsou považovány za “zakázané zbraně“.

A nebere to konce.

Návrh implementace nyní přináší zákazy, které zcela přesahují vše, co jsme dosud na poli absurdních omezení, zneužití moci, lhostejnosti k soukromému vlastnictví a zavádění dalších subjektivních a pochybných zákazů zažili. Novela je nyní debatována v parlamentu.

Portugalská salámová metoda

Takže omezení civilního držení zbraní v Portugalsku nastupovalo postupně. Mohl bys prosím popsat jednotlivé kroky?

Nejprve jsme čelili zcela nové legislativě v podobě zákona č. 5/2006. Ta zakázala některé předměty, které byly doposud zcela legální, například poplašné pistole, některé střelivo a tlumiče, řadu sečných nástrojů, a dokonce i airsoftové repliky. Alespoň ale umožňovala držení a užívání nově zakázaných střelných zbraní, jako například pistolí s kalibrem větším než 7,65x17mm a revolverů nad .357 Magnum, v rámci přísně definovaných a úzce vymezených výjimek v oblasti sportovní střelby a sběratelství a pro držitele povolení skupiny B.

Pak přišla novela č. 17/2009, která výrazně zvýšila počet neurčitých právních pojmů, míru správního uvážení a počet zakázaných předmětů. Například délka čepele se stala nerozhodnou v případě některých nožů, došlo k zpřísnění trestních sankcí a opět se rozšířil počet neurčitých právních pojmů a rozsah správního uvážení policie.


Poznámka: Vítor pracuje pro kriminální policii (PJ), což je odlišná ozbrojená složka od bezpečnostní policie (PSP), která je odpovědná za dohled nad civilním držením zbraní.


Došlo k zákazu dalších předmětů, například “samonabíjecích zbraní podobajících se zbraním užívaným policií či armádou”. Tentokrát už byly dopady na držitele opravdu vážné.

A to nemluvím jen o střelných zbraních. Mnoho předmětů, které jsou denně užívány jako nástroje, ozdoby nebo hračky, může spadat mezi zakázané zbraně. Některé z nich přitom ani nemohou být použity jako zbraně.

Miniaturní vystřelovací nože. V Portugalsku nelegální, držení trestáno až 4 lety odnětí svobody.
Miniaturní vystřelovací nože. V Portugalsku od roku 2009 nelegální. Jejich držení je trestáno až 4 lety odnětí svobody.

Pak přišla novela č. 12/2011 obsahující další zákazy a omezení týkající se přepravy a užívání legálně držených zbraní. Taky zavedla nové a absurdní povinnosti pro legální držitele.

Došlo i k zavedení dalších zákazů a změn některých právních pojmů. Expandující střely byly zakázány s výjimkou těch určených pro lov. Jako zvláštní příklad: byl zaveden zákaz pušek a brokovnic, které mají podobu “válečných zbraní”. Díky této změně řada legálně držených zbraní změnila kategorii z C na A a už nemohly být dále užívány.

Jejich držitelé museli podat žádost o zvláštní povolení, na základě kterého zbraně drželi v tzv. “domácím vězení“. Nesmí přitom držet žádné střelivo, které lze v takovéto zbrani použít a zbraň musí být vždy schována v sejfu. Nelze ji mít pro jakýkoliv jiný účel než prosté držení uvnitř konkrétní budovy, pod zámkem a bez střeliva.

Vitor Teixeira's repeating rifle Sako TRG 42. After 2011 change in Portugues gun laws, the gun was reclassified as a "war weapon" and Vitor had to sell it off.
Vítorova opakovací puška Sako TRG 42. Po změně legislativy v roce 2011 mohla být tato puška podle policie považována za “válečnou zbraň”, a tak se ji Vítor rozhodl prodat ještě před schválením zákona. Později opravdu došlo ke konfiskacím některých podobných pušek, zatímco jiné kvůli neurčitosti práva a subjektivnímu výkladu úředníků byly dále považovány za pušky kategorie C.

Pak přišla novela č. 50/2013. Ta zakázala petardy a většinu ohňostrojů a rozšířila počet míst, kam se nesmí nosit tzv. “zbraně”. Tento zákaz je v nechvalně známém “paragrafu 89”, který zakazuje téměř všechno na skoro všech místech, i legální zbraně, pro jejichž držení není potřeba mít povolení. Například: Byť se to může zdát absurdní, mít nůž s 10 cm ostřím ve školní kuchyni nebo na venkovském trhu, kde jsou běžně prodávány, může být trestáno až pěti lety odnětí svobody. To samé se vztahuje na řadu dalších nástrojů, které přitom vůbec nejsou zbraněmi.

A teď vláda vedle implementace zbraňové směrnice přichází s dalším kolem zákazů.

Příliš efektivní protizbraňová lobby

Co stálo za novými zákazy? Čelí Portugalsko vysoké zbraňové kriminalitě? Používají snad zločinci legální zbraně?

Dvěma slovy: protizbraňová lobby.

Portugalsko patří k nejbezpečnějším zemím na světě, jak dosvědčují statistiky. Kriminalita neustále klesá. Máme také jednu z nejnižších vražedností a nízkou míru násilné kriminality. Dokonce i vláda to sama často zmiňuje, takže změny zbraňové legislativy nijak nesouvisejí se zbraňovou kriminalitou.

Takzvaná zbraňová kriminalita je v Portugalsku vzácná a z analýzy případů je zjevné, že téměř všechny jsou páchány s nelegálními neregistrovanými zbraněmi. Ale to propaganda protizbraňové lobby nikdy nezmiňuje.

Někdy zločinci používají konverze poplašných pistolí nebo revolverů. Ty bývají upravovány pro střelbu náboji malého kalibru, jako 6,35 Browning (.25 ACP) a .22 Long Rifle. V menší míře zločinci používají ukradené zbraně, typicky brokovnice s uřezanou hlavní a pažbou.

Opravdu profesionální zločinci dříve používali vysoce kvalitní zbraně jako pistole  9mm Luger a .45 ACP, samopaly a útočné pušky AK. Ty většinou přicházely z Balkánu nebo východní Evropy. Nicméně díky řadě šetření kriminální policie (Polícia Judiciária) rozbila pašerácké sítě, které je k nám dovážely. Takže v posledních víceméně 15 letech se podobné zbraně staly poměrně vzácnými.

Nyní zde máme paradox, kdy stát zavádí nové a často absurdní požadavky na zabezpečení zbraní legálně držených občany, a mezitím se na černém trhu objevují zbraně ukradené státu.

Jaké změny jsou navrhovány v rámci novely představené v souvislosti s implementací evropské zbraňové směrnice?

Portugalské právo se v podstatě nemusí příliš měnit kvůli směrnici. Kromě omezení zásobníků je již portugalské právo výrazně restriktivnější než samotná směrnice.

Takže vláda využívá směrnice jako výmluvu pro zavedení dalších podstatných restrikcí v systému, který je už i tak příliš restriktivní, velmi složitý a nespravedlivý kvůli jeho nejednoznačnosti. Například pušky kategorie C se stanou nelegálními, pokud mají více než jeden rail, nebo pokud mají pažbu s pistolovou rukojetí. Proč? To nikdo neví. Podobně absurdních zákazů je v návrhu více. Navíc návrh přichází se zrušením povolení k “domácímu vězení” zbraní. Tyto zbraně budou muset být deaktivovány, což znamená výdaje pro držitele a naprostou ztrátu jejich hodnoty.

Všechna povolení bude obtížnější získat. Povolení pro sebeobranu budou prakticky nedostupná. Nároky kladené na držitele se stanou téměř nesplnitelnými.

Nesplnění některých povinností nebo menší porušení, která ještě nejsou zločinem, budou přísněji trestány a povedou k doživotní ztrátě možnosti držet zbraně. To představuje významný protiústavní zásah, protože portugalská Ústava zakazuje celoživotní tresty. Navíc bude zaveden limit na počet držených zbraní sportovci a lovci na 25 (B a B1 jsou již nyní omezeni maximálně dvěma zbraněmi). Tento limit se nebude vztahovat na sběratele, nicméně sběratelství s sebou nese další povinnosti, takže pro většinu lidí bude toto povolení nedosažitelné.

Dokonce i s členy policie a armády bude zacházeno stejně jako s ostatními civilisty a už nebudou podléhat zvláštnímu režimu. Ředitel bezpečnostní policie se stane hlavním státním úřadem, co se zbraní týče. Bude v tomto směru nadřazen i ministerstvu obrany a v některých otázkách i ministerstvu zahraničí.

Tou nejlegračnější částí návrhu novely je to, že členové vlády, parlamentu, soudci, státní zástupci a vybraní úředníci budou moci mít zbraně kategorie B. Přitom nebudou muset prokazovat “potřebu” jejich držení ani procházet kurzy či plnit jiné povinnosti.

Z portugalsky hovořící Brazílie se Portugalci nepoučili

V této souvislosti se nabízí příklad Brazílie a jejich extrémních zbraňových restrikcí. Po roce 2003 zde v praktické rovině legální držení zbraní zakázali a zločinnost se následně zcela vymkla kontrole. Má situace v Brazílii nějaký dopad na debatu o zbraních v Portugalsku?

Ne, vůbec ne!

U nás se bohužel civilní držení zbraní nedebatuje. Nyní se nějakou debatu snažíme vyvolat prostřednictvím lidových peticí. První petice zaznamenala 8.000 podpisů během pár týdnů a poslali jsme ji parlamentu. Ten ji formálně akceptoval v rekordně krátké době pouze dva dny předtím, než vláda předložila návrh nové legislativy, čímž se petice stala bezpředmětnou.

Tak jsme zahájili další petiční akci a co nejrychleji posbírali 4.600 podpisů. Tentokrát se parlament peticí bude zabývat až na konci 60 denní lhůty pro její vyřízení. Mezitím už možná bude nová legislativa schválena a naše petice se opět stane bezpředmětnou.

Člověk nemusí být konspiračním teoretikem, aby mu takový postup přišel velmi zvláštní.

 

V některých zemích, například Německu, může stát přistoupit ke konfiskaci zbraní kvůli politickým názorům jejich držitele. Je v tomto portugalská legislativa podobná?

Ne. Ale hlavně jim to neříkejte, oni by to totiž mohli zavést.


Rozhovor s Vítorem Teixeirou:

  1. Aplikace salámové metody k postupnému odzbrojení Portugalců po roce 2006
  2. Současný stav zbraňové legislativy v Portugalsku – dokonce i povolení na pepřové spreje se stávají nedostupnými
  3. Zbraně & Vítor Teixeira, portugalský sportovní střelec, policejní instruktor a zbraňový soudní znalec

 


Související:

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *