Nutná obrana
Domácí

Monitoring nutné obrany #6 – Herink, 2013 [postřelení příslušníka URNA provádějícího příkaz k domovní prohlídce]

Trestný čin, z jehož spáchání byl obránce obžalován: “dne 10. 12. 2013 v době kolem 6:00 hodin v obci Herink, okres Praha–východ,ve svém rodinném domě  v prostoru vstupní haly vystřelil v úmyslujiného usmrtit ze své legálně držené zbraně přes neprůhledné vstupní dveře směrem ven, kde stáli příslušníci Útvaru rychlého nasazení Policie České republiky (dále jen„policejní orgán“,„policie“ nebo „URNA“), kteří se v rámci domovní prohlídky prováděné na základě  příkazu vydaného Obvodním soudem pro Prahu 9 dne 6. 12. 2013 sp. zn. 20 Nt 160/2013 snažili vstoupit do domu a za tím účelem naráželi tzv. beranidlem do vstupních dveří, přičemž střela narazila do rámu dveří, pronikla jím a zasáhla za nimi se nacházejícího příslušníka URNA do opasku a ochranné vesty a způsobila mu tečné střelné poranění v oblasti lopaty kosti kyčelní vpravo, přičemž zraňující efekt střely byl snížen předchozím průnikem rámem dveří, a pokud by střela nebyla zbrzděna tímto rámem, ranivý efekt by byl vysoký a střela mohla zasáhnout důležité orgány v dolní části břicha a pánve, zejména velké cévy, což by vedlo k okamžitému krvácení do dutiny břišní s rozvojem život ohrožujícího úrazového krvácivého šoku a smrt by bylo možné odvrátit jen poskytnutím okamžité odborné a specializované lékařské péče.


Pozn.: série článků monitoring nutné obrany se věnuje především aktuálním případům. Tento nález Ústavního soudu z roku 2016 měl být původně součástí IX. článku série o nutné obraně, avšak jedná se o takový zlatý důl právních vět k problematice nutné obrany, že jsem se mu rozhodl věnovat samostatně.


Základní informace k řízení

  • Obránce obžalován z vraždy ve stádiu pokusu.
  • Domnělý útok proveden 10.12.2013.
  • Trestní stíhání zastaveno v listopadu 2016 (tou dobou byl obránce již 2,5 roku ve vězení):
    • Rozsudek Krajského soudu v Praze ze dne 27.10.2014 sp.zn. 6 T 32/2014, obránce odsouzen za vraždu ve stádiu pokusu k trestu 5 let.
    • Rozsudek Vrchního soudu v Praze ze dne 3.3.2015 sp.zn. 7 To 12/2015, obránce odsouzen za vraždu ve stádiu pokusu k trestu 4 let.
    • Usnesení Nejvyššího soudu ze dne 16.7.2015 sp.zn. 6 Tdo 703/2015 (předseda Jan Engelmann), dovolání odmítnuto jako zjevně neopodstatněné.
    • Nález Ústavního soudu ze dne 26.4.2016 sp.zn. ÚS 3235/15 (předseda David Uhlíř), dřívější rozhodnutí zrušena pro porušení práva na spravedlivý proces a presumpce neviny.
    • Rozhodnutí státního zastupitelství o zastavení řízení z listopadu 2016.
  • Trestní řízení zastaveno, neboť obránce jednal v rámci putativní obrany.

Skutkové otázky

  • Po skutkové stránce závislé zejména na posouzení, co obránce věděl, měl a mohl vědět ve chvíli, kdy vystřelil na domnělé lupiče.
  • Z pohledu obránce:
    • Obránce cizinec s povolením k trvalému pobytu, legální držitel dvou zbraní, nebyl trestán za trestnou činnost ani přestupky, nebyl podezřelým, obviněným, ani nijak jinak před zásahem URNY v kontatku s policií.
    • V měsících před zásahem URNY v okolí došlo k sérii vloupání do domů, doposud vždy v době, kdy nikdo nebyl doma.
    • V domě kromě obránce také jeho manželka a tři nezletilé dcery.
    • V domě se nenacházalo nic nelegálního, následná domovní prohlídka nevedla k žádným relevantním zjištěním, v souvislosti s prohlídkou nebyl obránce z ničeho následně obviněn (ani veden jako podezřelý).
    • Obránce křičel na domnělé lupiče, ať zanechají svého jednání, jinak bude střílet, následně vystřelil do dveří, střela prošla skrz a “tečně zranila” policistu za nimi.
    • Od probuzení v důsledku nárazů beranidla do výstřelu obránce uběhlo ca. 11 vteřin.
    • Výstřel cílen na stranu dveří vzdálenou od kliky, obránce tvrdil, že byl zamýšlen jako varovný, jinak by střílel směrem ke klice.
  • Z pohledu orgánů:
    • Policie vyšetřovala jinou osobu jako podezřelou z úplatkářství. V rámci toho byl vystaven příkaz k prohlídce čtyř domů, v nichž bydlely čtyři jiné osoby (policie se domnívala, že se v nich nachází zlato).
    • Obvodní soud pro Prahu 9 vydal příkaz k domovní prohlídce, ve kterém byl obránce nesprávně uveden jako podezřelý (ani před ani potom nebyl podezřelým).
    • V Národní protidrogové centrále byl téhož dne sepsán úřední záznam, v němž byl obránce označen za “nebezpečného pachatele” (pozn.: stále přitom nebyl z ničeho ani podezřelý) a pro případ realizace byl doporučen postup zásahovou jednotkou.
    • V úředním záznamu, ze kterého vycházela URNA, bylo dále uvedeno, že jde o osobu zapojenou do distribuce drog, má dvě legální zbraně a nejspíš i další nelegální zbraně.
    • Policisté URNA při provádění zásahu dostali informaci, že účelem je zadržení podezřelého, což nebyla pravda.
    • Dle záznamu policisté údajně před výstřelem čtyřikrát vykřikli “policie”. Před domem stála pouze neoznačená dodávka, nikoliv policejní vozy.
  • Po prvním výstřelu se obránci zasekla pistole Glock (patrně limp wristing).
  • Obránce se po vniknutí URNA dovnitř okamžitě vzdal.
  • Nižší soudy shledaly, že zásah URNA proběhl “v souladu s taktickým požadavkem rychlého a efektivního úderu s využitím prvku překvapení” a současně kladly obránci za vinu, že měl rozpornat, že šlo o zásah policie.

Právní otázky

Právní posouzení do značné míry závislé na zjištěních o subjektivním vnímání obránce. Znalecké posudky v tomto směru nejednoznačné.

  • Krajský soud uvěřil, že obránce měl za to, že se brání lupičům, kteří by v případě vniknutí ohrozili jej i jeho manželku a nezletilé dcery, tedy byla zachována možnost putativní obrany. Podle krajského soudu ale ve chvíli výstřelu docházelo pouze k útoku proti dveřím, tedy proti majetku. Jednalo se tedy o extenzivní exces z putativní obrany.
  • Vrchní soud došel k závěru, že pokud by se jednalo o putativní obranu, byla by to obrana předčasná. Jelikož obránce neviděl skrz dveře, nemohl si být dostatečně jistý, že jde o kriminální živly. Možnost nutné obrany podle Vrchního soudu mohla nastat až po vyražení dveří, ale tehdy by si již obránce měl ověřit, že jde o policisty, a tedy nemohl jednat v nutné obraně.
  • Vrchní soud mimo jiné také pozměnil skutková zjištění soudu prvního stupně, aniž by provedl dokazování. Pouze konstatoval, že “shlédl videozáznam”.
  • V této perverzi výkonu spravedlnosti pokračoval i Nejvyšší soud, který mimo jiné neumožnil obhajobě vyjádřit se k přípisu Nejvyššího státního zastupitelství. V rozhodnutí Nejvyššího soudu se objevilo i mnohými soudci oblíbené “nejde o nutnou obranu, pokud nedal varovný výstřel“, což Ústavní soud také smetl.
  • Paradoxně Nejvyšší státní zastupitelství ve vyjádření k dovolání obránce podpořilo zproštění obžaloby, protože i dle jeho názoru šlo o putativní obranu.
  • Zásadní pro rozhodnutí Ústavního soudu:
    • V souhrnu lze uvést, že před samotným zásahem vedeným proti domu, ve kterém spal stěžovatel a jeho rodina, i během tohoto zásahu činily různé  orgány činné v trestním řízení různá rozhodnutí a navzájem si posouvaly různé, taktéž mylné, neověřené a nepřesné informace, příkazy a pokyny. Celkový postup, jenž byl zvolen a realizován, skončil tím, že při zásahu policistů došlo k nešťastnému výstřelu, který však naštěstí nezpůsobil závažnější následek.Ústavní soud nicméně nepochybuje o tom, že pokud by byl zvolen postup jiný, adekvátnější a přiměřenější všem rozhodným okolnostem, orgány činné v trestním řízení by se takovému následku mohly zcela vyhnout.Tak se ovšem nestalo a reakcí systému trestní justice na nastalou situaci bylo naopak to, že stěžovatel byl odsouzen jako pachatel zvlášť závažného zločinu vraždy ve stadiu pokusu. Za vraždu byl tedy odsouzen člověk, jenž ve svém obydlí nepřechovával věci důležité pro trestní řízení, v němž nebyl podezřelým, sám nebyl z ničeho obviněn a ani v žádné trestní věci nefiguroval jako podezřelý, neměl ani záznam v registru trestů ani přestupků a v souladu se širším principem presumpce neviny na něj bylo nutno hledět jako na osobu, jež žila zcela spořádaným životem,a poté, co byl náhle probuzen mimořádně intenzivním násilným pokusem skupiny osob o vyražení dveří a vstup do domu, a v úmyslu chránit sebe, svou manželku a tři nezletilé dcery před domnělými kriminálníky, uvnitř svého vlastního obydlí jedenkrát asi v důsledku tragického omylu vystřelil z legálně držené zbraně proti vstupním dveřím, přičemž došlo k poranění zasahujícího policisty.
    • Ani při hlubokém respektu k potřebě ochrany příslušníků Útvaru rychlého nasazení a dalších policistů nelze připustit, aby stát „vytvořil“ pravomocně odsouzeného vraha z člověka, jenž se nedopustil žádného trestného jednání, ve svém obydlí nepřechovával věci důležité pro trestní řízení, nebyl v žádné trestní věci ani podezřelý, ani obviněný, neměl ani záznam v registru trestů a přestupků, a jen v jednom okamžiku, poté, co byl nad ránem náhle probuzen mimořádně intenzivním násilným pokusem skupiny osob o vyražení dveří a vstup do domu, a v úmyslu chránit sebe, svou manželku a tři nezletilé dcery před domnělými kriminálníky, uvnitř svého vlastního obydlí jedenkrát vystřelil z legálně držené zbraně proti vstupním dveřím, přičemž došlo k nezávažnému poranění zasahujícího příslušníka jednotky URNA.

Právní věta

Samotné legální držení zbraní neopravňuje razii URNA

Samotná skutečnost legálního držení zbraní nemůže být důvodem pro tak razantní zásah do lidských práv a svobod, jakým je provedení razie speciálním útvarem URNA. (ÚS 3235/15)

Putativní obrana vylučuje vražedný úmysl

V situaci excesu z putativní nutné obrany nelze vůbec vražedný úmysl konstruovat. (ÚS 3235/15)

Putativní obrana se pusuzuje dle subjektivního vnímání obránce

Při posuzování, zda určité jednání splňuje podmínky putativní nutné obrany, je třeba vycházet zpředstavy toho, kdo k obraně přikračuje. Neboli, závěr o naplnění či nenaplnění podmínek putativní nutné obrany musí odpovídat především tomu, jak se daná konkrétní situace, s ohledem na všechny své okolnosti, jevila právě obránci, nikoliv útočníkovi či třetímu nezúčastněnému pozorovateli, nezatíženému subjektivním vnímáním útoku ze strany obránce. Nerespektování tohoto pravidla může vést k odsouzení obránce vrozporu s čl. 40 odst. 2Listiny a případně i čl. 39 Listiny. (ÚS 3235/15)

Nejde o extenzivní exces, pokud by prodlení s jednáním ohrozilo účinnost obrany

Při posuzování případného extenzivního excesu je třeba zohledňovat i to, že prodlení v obraně ji může učinit neúčinnou. (ÚS 3235/15)

Postavení domovní svobody v hierarchii základních práv

Domnělí pachatelé by se již při útoku na dveře stěžovatelova domu v zjevné snaze prorazit je a zabezpečit si tak vstup do domu dopustili trestného činu porušování domovní svobody dle § 178 trestního zákoníku ve všech odstavcích minimálně ve stadiu pokusu, tedy útoku na jednu z nejdůležitějších svobod chráněných ústavním řádem České republiky, o oprávněnosti jejíž aktivní obrany nemůže být žádných pochyb. (ÚS 3235/15)

Tomáš Gawron, advokátPraktický komentář

Tento případ je jedním z mála, kdy obvyklá a běžná policejní praxe neopodstatněného přikrašlování interních dokumentů dospěla až ke zraku ústavních soudců. Tato nevábná sněhová koule nabalujícího se policejního dobarvování narůstala s každým stolem, o který se u orgánů otřela. Je smutnou vizitkou české justice, že toto prošlo třemi soudními instancemi bez povšimnutí.

Nález Ústavního soudu je unikátní také tím, že se neomezuje na závěrečná konstatování, že stát nesmí z jinak zcela vzorných obyvatel vyrábět odsouzené “vrahy”. Soud na celkem 28 stranách přináší až překvapivě praktický pohled na problematiku nutné obrany.

Výše uvedené právní věty bohužel nelze vnímat než jako první vlaštovky, které nedělají jaro. Pokud by mělo dojít k jejich ustálení v rámci judikatury, jednalo by se o zásadní zlepšení postavení obránců hned v řadě směrů:

  • Otázka obrany proti policejnímu zásahu: Násilná trestná činnost prováděná osobami vydávajícími se za členy ozbrojených složek není nijak výjimečná. Pro pachatele se jedná o zvlášť účinný způsob, jak předejít možné obraně zamýšlené oběti. V případě bezúhonné osoby pak vždy nastává nutnost ve zlomku vteřiny posoudit, zda-li jde opravdu o policejní zásah. České soudy doposud projevovaly až bezbřehou míru tolerance k policejní praxi trénování extrémních zásahů na osobách, které nejsou nijak nebezpečné. Byť v tomto případě obránce ani nevěděl, že jde o policisty, nevrlost Ústavního soudu nad bezdůvodně násilným policejním postupem dává určitou naději pro případné další budoucí putativní obrany.
  • Otázka negativních důsledků prodlení s obranou: Soudy mají tendenci v případě ozbrojených obránců docházet k závěru o extenzivním excesu s odkazem na to, že díky zbrani je obránce relativně méně ohrožen. Tj. měl by snést vyšší riziko, protože má ultimátní možnost útok zastavit i v pozdější (intenzivnější) fázi. Závěr Ústavního soudu ohledně možné neúčinnosti v důsledku prodlení tuto logiku zásadně nahlodává.
  • Otázka obrany domovní svobody: Ústavní soud v nálezu poměrně výrazně akcentoval význam domovní svobody. Vzhledem k unikátním okolnostem ale precedentní význam rozhodnutí v tomto směru nelze přeceňovat.

Další články k tématu naleznete na portálu nutná obrana.

Zbrojnice.com - vysvětlení právních aspektů nutné obrany.

5 Replies to “Monitoring nutné obrany #6 – Herink, 2013 [postřelení příslušníka URNA provádějícího příkaz k domovní prohlídce]

  1. Když mého prastrýce zatýkalo Gestapo, tak zazvonili. (Popraven za 2. stanného práva.)
    V právním státě by obránce musel být odškodněn a policejní velitel za takto strašný přehmat potrestán.

    1. Ano. A ještě daleko důležitější by bylo trestat soudce, který nevinného posadí za mříže. Mám za to, že primární problém současné justice spočívá právě v tom, že soudci mohou ničit životy nevinných lidí bez jakékoli odpovědnosti za to svinstvo, jež páší 🙁

      1. P.S. A stran náhrady… nevíte někdo, dostal vůbec něco třeba takový Vlastimil Libra, nebo na něj pořád totálně kašlou? 🙁

  2. Ač se tato stránka snaží mimo jiné pomáhat lidem v orientaci v institutu nutné obrany, tak v tomto případě dělá čtenářům medvědí službu. Pokud si dáte tu práci a opravdu prostudujete předmětný nález Ústavního soudu (ÚS 3235/15), tak zjistíte, že Ústavní soud dělá přesně to, co vyčítá soudům nižších instancí. Tedy jednostranně a zaujatě hodnotí skutkový děj, právní kvalifikaci a postup ostatních orgánů činných v trestním řízení, tentokrát však ve prospěch stěžovatele. Nebudu zde podrobně rozebírat tuto někdy až směšně účelovou argumentaci Ústavního soudu, jen doporučím, zaměřit se na odstavce 62. – 84. daného nálezu, kde je pro trochu zkušené právní oko jednostrannost výkladu a bagatelizace jiného právního názoru naprosto zřejmá. Pro laiky sdělím, co se na místě přesně stalo, ať si udělají obrázek sami:
    Zásahová jednotka se po příjezdu k domu a překonání plotu rozestoupila před domem a za výzev POLICIE těžkým beranidlem pro dvě osoby vyrážela dveře. Dveře díky své pružnosti odolávaly. Příslušník, který jistil okno v přízemí (kuchyň) zaznamenal osobu, která se v místnosti objevila, varoval ostatní a vyzýval jí, ať se vzdá. Osobu následně ztratil z dohledu. Po té byl, v momentě, kdy docházelo ke střídání vyrážejících příslušníků, jeden příslušník zasažen střelou skrz dveře. Když zásahová jednotka dveře vyrazila a postupovala chodbou, pachatel stál v částečném zákrytu v místě, kde se točilo schodiště a naprosto chladně, čelíc velké přesile, položil zbraň na zem (do zakryté části schodiště), zvedl ruce a na pokyny policistů sestoupil ze schodiště, lehl si a nechal se spoutat. Důležité pro správné vyhodnocení věci je také to, že odložená zbraň byla nalezena se závadou!!!
    Ústavní soud užívá ve své argumentaci bezúhonnost osoby (dále jen “pachatel”), jeho stres v takto náročné situaci a také argumentuje tím, že jakmile tento zjistil, že se jedná o policisty, tak se vzdal. Vše řečené je naprosto v rozporu se skutečností. Pachatel byl sice na území ČR bezúhonný, ale jeho kriminální minulost v zemi původu z neznámého důvodu v celém řízení nepadla (to není záležitost, kterou vyčítám ÚS). Dále pachatel jednal v kontaktu se zásahovou jednotkou naprosto chladnokrevně, což v takto vypjaté situaci dokáží jen vysoce trénovaní jedinci nebo právě lidé z podsvětí, “otrkaní” jejich specifickým způsobem života. Různé výplody soudu, že pachatel byl ve vysokém stádiu rozrušení, jsou buď účelovou argumentací obhajoby, nebo teoretickými konstrukty soudců a znalců od stolu. Opakuji, na místě byl pachatel až nebývale klidný. Argumentace, že se pachatel vzdal, jakmile zjistil, že se jedná o policisty, je zcestná z více důvodů. Pachatel se nevzdal proto, že zjistil, že se jedná o policisty, ale proto, že měl závadu na zbrani a dále proto, že se ocitl několik metrů od postupující ozbrojené přesily a tedy mu bezprostředně hrozila smrt. Je s podivem, jak povrchně se Ústavní soud vypořádal s tím, že se pachatel podíval z kuchyně na zásahovou jednotku a dostal se přímo do vizuální konfrontace s příslušníkem jistícím okno (pozn. příslušníci byli řádně označeni). Argumentace soudu, že dochází k loupežným přepadením v uniformách policie a tedy, že zákonem dané označení policisty nemusí u osob automaticky vést k poznání, že se jedná o policistu ve výkonu služby, je nejen zcestná, ale i nebezpečná. Výchovný účinek obdobných “rozhodnutí” vede v dlouhodobém horizontu osoby, které se vůči policistům “cítí v právu”, k užití aktivního odporu (v tomto případě střelnou zbraní) proti služebnímu zákroku, což s sebou vždy nese nárůst případů končících nějakou formou fyzické újmy. V horším případě dochází k nárůstu zraněných a mrtvých policistů, jak to dnes můžeme pozorovat na západě. V tom lepším se policisté přizpůsobí a v zájmu ochrany svého života a zdraví náležitě přitvrdí. Společnost se následně diví a nikdo již neprohlédne, že příčinou jsou obdobné nesmyslné rozsudky. Poslední otázku, kterou zde zmíním, je výklad soudu, že se nepodařilo prokázat, že stěžovatel úmyslně vystřelil na životně důležité tělesné partie policisty s cílem ho usmrtit, a to ani ve formě srozumění s následkem smrti. A co tedy asi pachatel zamýšlel (nebo s čím byl srozuměn) pokud střílel do střední části dveří, do kterých z druhé strany buší jiné osoby. Varovný výstřel, jak argumentovala obhajoba? Proč tedy nestřílel do spodní části dveří, či alespoň do úrovně nohou? Pachatel v tomto případě dobře věděl, kam střílí a na koho střílí, jen mu vyšší moc (závada na zbrani) zabránila pokračovat v jeho vražedném úmyslu. O putativní nutnou obranu se v tomto případě určitě nejednalo a příslušné soudy nevytvořily ze slušného občana vraha, nýbrž jeden “drban” se svobodně a chladnokrevně rozhodl řešit situaci, jak byl zvyklý v zemi svého původu, a jen dokázal najít od reality odtržené, či ideologií ovládané ucho, které následným lživým konstrukcím jeho obhajoby naslouchalo. Lituji na základě tohoto rozhodnutí hasiče, protože Ústavní soud vlastně tímto rozhodnutím konstatoval, že pokud se budou dobývat do domu s tím, že hoří vedlejší dům a tomuto již chytá fasáda, tak jim hrozí, že je někdo beztrestně “smahne”.
    Toto rozhodnutí Ústavního soudu je samozřejmě hloupost (jako již více rozhodnutí tohoto soudu) a ten, kdo střílí na vitální zónu skrze dveře je samozřejmě smířen s tím, že osobu na druhé straně může usmrtit. Pokud se tedy do společnosti a justice vrátí zdravé právní vědomí, tak osoba, která střílí přes dveře na jiné osoby, bude v budoucnu muset uvést nějaké konkrétní skutečnosti, které jí vedly k přesvědčení, že musí užít prostředků nutné obrany. To, že je rozrušený, ospalý, má doma ženu, děti apod., to rozhodně není. Nebo tady začnou policisté, hasiči, pošťáci, jehovisti, vaši opilí kamarádi, milenci, milenky apod. padat jako hrušky…

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *