Monitoring nutné obrany #16 – Praha 3, 2018 [prodavač provádí občanské zadržení zákazníka, který rozbil dveře]

Jednání, z něhož byl odsouzený shledán vinným: dne 24. 9. 2018 v době od 12:48 hodin do 12:50 hodin v Xxx, poté, co poškozený Aleš V., narozený xxx, při odchodu z provozovny Xxx po neuznané reklamaci úmyslně prudce bouchl dveřmi, v důsledku čehož popraskala jejich skleněná výplň a z místa se snažil odejít, obviněný vyběhl z prodejny, poškozeného zachytil za pravou ruku, ve snaze mu v odchodu zabránit až do příjezdu policie, přičemž v průběhu potyčky poškozeného chytil za malíček pravé ruky, který mu páčil a tím mu způsobil zlomeninu horního konce prvního článku 5. prstu pravé ruky s výrazným vybočením části prstu pod zlomeninou zevně k malíkové straně ruky a vzhůru směrem ke hřbetu ruky, kdy na poranění lze ze soudně lékařského hlediska pohlížet jako na ublížení na zdraví.

Základní informace o řízení

• K incidentu došlo dne 24.9.2018 po 12:45 v a na ulici před prodejnou mobilních telefonů Mobilagency.cz v Řipské ulici v Praze 3.
• Konečné rozhodnutí vyneseno 31.3.2021:
  • Rozsudek Obvodního soudu pro Prahu 3 sp.zn. 3 T 7/2019 ze dne 12. 9. 2019, obžalovaný uznán vinným ze spáchání přečinu ublížení na zdraví z omluvitelné pohnutky a odsouzen k peněžitému trestu ve výši 10.000,- Kč (náhradní trest odnětí svobody v případě nezaplacení 3 týdny) + náhrada škody ve výši 42.030,- Kč.
  • Usnesení Městského soudu v Praze sp.zn. 7 To 479/2019 ze dne 7. 1. 2020, rozsudek zrušen s tím, že má být doplněno dokazování (vyslechnout znalce, promítnout kamerové záznamy, provést úřední záznamy policie).
  • Rozsudek Obvodního soudu pro Prahu 3 sp.zn. 3 T 7/2019 ze dne 21.5.2020 (samosoudkyně JUDr. Jana Pěchotová), obžalovaný uznán vinným ze spáchání přečinu ublížení na zdraví z omluvitelné pohnutky a odsouzen k peněžitému trestu ve výši 10.000,- Kč (náhradní trest odnětí svobody v případě nezaplacení 3 týdny) + náhrada škody ve výši 73.892,- Kč.
  • Rozsudek Městského soudu v Praze sp.zn. 7 To 279/2020 ze dne 25.9.2020 (předseda senátu JUDr. Richard Petrásek), co do viny a trestu rozsudek potvrzen + náhrady škody změněna na 73.782,- Kč.
  • Usnesení Nejvyššího soudu sp.zn. 8 Tdo 192/2021 ze dne 31. 3. 2021 (předsedkyně senátu JUDr. Milada Šámalová, soudce zpravodaj Mgr. Pavel Göth), odvolání odmítnuto pro zjevnou neopodstatněnost.

Skutkové otázky

• Ve věci existoval poměrně široký okruh důkazů. Vedle tvrzení obou stran incidentu to byl svědek – náhodný zákazník přítomný v prodejně, další svědek, který incident viděl na ulici, bezpečnostní kamera (příliš vzdálená k dovození konkrétních závěrů) a znalecké posudky.
• Skutkový děj byl patrně následující:
  • Do prodejny mobilních telefonů vešel zákazník (dále jako “zákazník“) a snažil se reklamovat baterii mobilního telefonu. K baterii neměl žádný doklad, byla značně sešlá. Podle prodavače, který se choval vstřícně, podle systému prodejny musela být tato baterie prodána jinde.
  • Zákazník byl velmi neurvalý, prohlásil, že si “věc vyřeší po svém” a při odchodu razantně zabouchnul, přičemž se rozbila skleněná výplň dveří.
  • Prodavač za zákazníkem vyběhl ven a snažil se ho zadržet.
  • Při páčení ruky za zády jej následně dovedl zpět do prodejny, kde počkali na policii.
  • Zákazník si stěžoval na bolest, byl odvezen do nemocnice.
  • V úvodu popsané zranění si vyžádalo téměř šest týdnů omezení v běžném životě (tj. na hranici těžkého ublížení na zdraví). Hrozba také trvalých následků, nicméně poškozený v průběhu řízení zemřel (náhrada škody připadla pozůstalým).
• Dle tvrzení zákazníka: Popřel, že by bouchnul dveřmi. Odcházel, uslyšel kroky za sebou. Prodavač ho chytil za kapuci a rameno, došlo k roztržení pásku kabely, kterou měl přes rameno, z ní se vysypaly věci, začal je sbírat. Když se narovnal, prodavač mu začal kroutit rukou a odešli zpátky do prodejny.
• Dle tvrzení prodavače: Držel zákazníka za bundu, rukou mu nekroutil. Zákazník byl zprvu rozezlen, následně se uklidnil a došli zpátky do prodejny, kde vyčkali na policii. Má za to, že zranění si zákazník přivodil sám přibouchnutím ruky do dveří.
• Dle svědků: Zákazník bouchnul dveřmi, až se vysklily, následně chtěl utéct. Prodavač jej dohnal a chytil za ruku, přičemž požádal svědka, aby zavolal policii. Zákazník se oháněl a snažil se vysmeknout a utéct, choval se agresivně. Pak se vrátili zpátky do prodejny.
• Znalecké posudky:
  • Dle znalce z odvětví soudního lékařství (MUDr. Plocková Tatičová): “na malíček [zákazníka] bylo působeno tupým násilím o velké intenzitě a musel být [prodavačem] za tento prst chycen.“
  • Dle znalce z odvětví ortopedie, traumatologie (MUDr. Šlégr), vypracován na žádost obhajoby: “rovněž uvádí jako možný mechanismus páčení malíčku, ale zároveň též úder hranou dveří do čtvrtého meziprstí.“
• Ve skutkové rovině tedy soudům zbylo k posouzení především:
  • Zda-li došlo k poranění ruky bouchnutím dveřmi.
  • Zda-li došlo k poranění ruky jen jednáním prodavače.
  • Zda-li došlo k poranění ruky jednáním prodavače za přičinění zákazníka, který se dle svědka rukama oháněl a snažil se vysmeknout.
• Přibouchnutí do dveří odvolací soud zavrhl, protože v takovém případě by zabouchnutí nemohlo učinit velmi hlasitou ránu, kterou popisovali všichni svědci.

Právní otázky

Nutná obrana

Tento případ je poměrně zajímavý tím, že opravdu důsledné právní posouzení okolností vylučujících protiprávnost provedl až Nejvyšší soud.

Obhajoba se v řízení soustředila na prokázání toho, že si zranění způsobil zákazník sám při zabouchnutí dveří. Dle odůvodnění rozsudku prvního stupně obhajoba alternativně nabídla také jednání v nutné obraně.

To soud prvního stupně odmítl, protože prodavač jednal až ve chvíli, kdy už zákazník žádné jednání ke škodě prodavače nečinil, tj. útok proti majetku už byl ukončen. Odvolací soud se už k možným okolnostem vylučujícím protiprávnost nevyjádřil vůbec, to zůstalo až na Nejvyšším soudu.

O nutnou obranu v tomto případě zjevně nešlo.

Krajní nouze

Nejvyšší soud ve svém rozsudku podrobně zhodnotil problematiku krajní nouze v rámci okolností případu. Rozbor soudu byl založen na samotném znění trestního zákoníku, podle jehož § 28 je předpokladem jednání v krajní nouzi “odvrácení nebezpečí přímo hrozícího zájmu chráněnému trestním zákonem“. Soud na to konto konstatoval, že trestní zákoník nezná zájem na zadržení majetkového škůdce.

S ohledem na to, že zákazník odcházel, další nebezpečí (ve smyslu krajní nouze) nebo útok (ve smyslu nutné obrany) nehrozil.

Občanské zadržení osoby přistižené při trestném činu

Vedle trestního zákoníku (z.č. 40/2009 Sb.) trestní řád (z.č. 141/1961 Sb.) v § 76 odst. 2 upravuje tzv. občanské zadržení:

Osobní svobodu osoby, která byla přistižena při trestném činu nebo bezprostředně poté, smí omezit kdokoli, pokud je to nutné ke zjištění její totožnosti, k zamezení útěku nebo k zajištění důkazů. Je však povinen tuto osobu předat ihned policejnímu orgánu; příslušníka ozbrojených sil může též předat nejbližšímu útvaru ozbrojených sil nebo správci posádky. Nelze-li takovou osobu ihned předat, je třeba některému z uvedených orgánů omezení osobní svobody bez odkladu oznámit.

Nejvyšší soud následně podrobně rozebral podmínky občanského zadržení, přičemž v jeho rámci se uplatní:

• subsidiarita, tj. že jednání není na místě, pokud lze jeho účelu dosáhnout jiným postupem,
• proporcionality, tj. že je třeba zásadně použít takové míry a prostředků, které jsou ještě k úspěšnému provedení zadržení potřebné.

Soud následně došel k závěru, že úmyslné překročení mezí zadržení představuje úmyslný trestný čin.

Právní věty

Základem je důvodné přesvědčení, že zadržovaný spáchal trestný čin

U zadržení by mělo být dáno důvodné přesvědčení osoby zadržující, že byl spáchán trestný čin zadržovaným, které obviněnému lze přiznat, byť dodatečně oprava poškozených dveří byla vyčíslena částkou 1851 Kč, což však v dané chvíli obviněný nemohl přesně vědět. (NS 8 Tdo 192/2021)

Proporcionalita a subsidiarita

I v případě zadržení je třeba trvat na zásadě subsidiarity (tedy, že takový úkon není namístě tam, kde lze jeho účelu dosáhnout postupem jiným) a s odkazem na ustanovení § 52 tr. ř. na zásadě proporcionality (je třeba zásadně užít takové míry a prostředků donucení, které jsou k úspěšnému provedení zadržení ještě potřebné). Princip subsidiarity lze považovat za zachovaný za situace, kdy poškozený místo konfliktu a majetkové škody opouštěl navzdory verbálním výzvám obviněného a bez ochoty na místě setrvat do příjezdu přivolané policejní hlídky a vyřešení poškození cizího majetku. Obecně však (v rámci principu proporcionality) nelze při výkonu zadržení podle § 76 odst. 2 tr. ř. připustit bezdůvodné násilí či lidskou důstojnost ponižující zacházení apod. Zadržení musí být realizováno adekvátně ke škodě, kterou zadržovaná osoba jako pachatel způsobila. Následek způsobený zadržením by tak neměl být stejný ani závažnější než následek, který byl trestným činem zadržovaného vyvolán. (NS 8 Tdo 192/2021)

Odpovědnost za úmyslný trestný čin

Čin, jenž je obviněnému kladen za vinu, však spočívá v tom, že obviněný poškozenému úmyslně způsobil újmu na zdraví. Za zjištěných okolností proto jednal v rozporu se zákonem v § 76 odst. 2 tr. ř. stanovenými podmínkami, protože při zajišťování poškozeného jednal tak, že mu ublížil na zdraví. (NS 8 Tdo 192/2021)

Praktický komentář

K případu

Tento případ je zajímavý sveřepou snahou obhajoby prokázat, že si pachatel zranění způsobil sám přibouchnutím ruky do dveří. S ohledem na znění prvního znaleckého posudku to bylo předem odsouzeno k nezdaru.

Z odůvodnění rozsudků prvního a druhého stupně se zdá, že jinou možnost vzniku zranění obhajoba důsledně neuplatňovala.

Z rozsudku soudu prvního stupně přitom velmi vyčnívá následující:

• “Dále svědek uvedl, že obžalovaný chytil poškozeného za ruku, ale neví, za jakou konkrétní část. Poškozený se oháněl a snažil se vysmeknout a utéci., a choval se agresivně.” (Svědek 1)
• “Ten muž se choval dost hystericky, mával rukama a vykřikoval takové obecné nadávky. Svědkovi utkvěl v paměti především hlasitý projev toho pána, obžalovaný mu nenadával.” (Svědek 2)

Na místě tedy nešlo o “klidovou situaci”, v níž by byl zákazník pasivní a prodavač jej mučil lámáním prstu. Naopak, zákazník se sám velmi aktivně snažil zabránit zadržení, vysmeknout se a utéct.

Zákazníkova snaha zabránit zadržení dle popisu svědků nepřešla do útoku proti prodavači. I tak se nabízejí dvě otázky, které soudy vůbec neposoudily:

• Zda-li zranění mohlo vzniknout spolupůsobením či vlastním zaviněním zákazníka.
• Zda-li při aktivním fyzickém odporu proti občanskému zadržení, byť odpor nepřejde do útoku, lze v rámci proporcionality akceptovat určitou míru vystupňování fyzického působení na zadržovaného, i za cenu vzrůstajícího rizika poranění.

Prodavačovo sveřepé odmítnutí jakéhokoliv působení na ruku zákazníka tuto cestu obhajoby patrně znemožnilo.

Nezbývá tedy než počkat na dalšího nešťastníka, na jeho případu bude po letech trestního řízení moci Nejvyšší či Ústavní soud tyto veskrze praktické otázky vyřešit.

Obecně

Základní principy a omezení občanského zadržení, jak je judikoval Nejvyšší soud, jsou v rozporu s všeobecným chápáním spravedlnosti a morálky.

Mám za to, že naprostá většina osob v situaci utíkajícího a pronásledovaného pachatele považuje za akceptovatelné, pokud je zastaven třetí osobou. Ta má na výběr v podstatě jen dvě možnosti – buď se s ním srazit, nebo mu podrazit nohy.

Podražení nohou běžící osoby v zásadě vždy přináší riziko přinejmenším lehkého zranění v důsledku velmi razantního pádu. Ve světle rozhodnutí Nejvyššího soudu se tak občanské zadržení stává riskantním, ledaže by šlo o pachatele, který by se při kontaktu ihned “vzdal”, podobně jako dítě při hře na policajty a zloděje.

Jenže reálný život není dětská hra.

Další články k tématu naleznete na portálu nutná obrana.