Cílem této série článků je přednést problematiku nutné obrany způsobem, který bude srozumitelný především neprávníkům. V rámci toho musí nutně dojít k určité redukci a zjednodušení tématu.
Tato série článků tedy představuje dobrý způsob pro základní orientaci každého, kdo si připouští možnost jednání v nutné obraně. Kdo potřebuje podrobnější a exaktní informace, nechť si pořídí odbornou literaturu.
První díl se zaměří na definici nutné obrany a rozdíl oproti krajní nouzi.
Tento text nepředstavuje právní radu ani návod, jak se chovat v konkrétní životní situaci.
Úvodem
Nelze odhlédnout ani od skutečnosti, že obviněný jako držitel zbrojního průkazu, byl osobou poučenou o podmínkách použití zbraně i o podmínkách, kdy jsou naplněny okolnosti nutné obrany. To, že v dané situaci podmínky nutné obrany ani krajní nouze splněny nejsou, mu muselo být zřejmé.
Z dovolání Nejvyššího státního zástupce proti mimořádnému snížení trestu v případě “chomutovského střelce” (v podrobnostech viz VIII. článek série).
Co znamená nutná obrana
Nutná obrana je tzv. okolností vylučující protiprávnost. Jednání, které má znaky některého trestného činu či přestupku, není trestné, pokud bylo vykonáno v rámci nutné obrany.
U většiny podezření na trestnou činnost vyšetřovací orgány musí především určit, co se stalo a kdo je za to odpovědný, zatímco otázka právní klasifikace zůstává spíše druhotnou. V případě nutné obrany se situace obrací: podezřelý obránce zpravidla dozná konkrétní průběh činu a také svou účast na něm. Osoba je tak jasná a čin v hrubých rysech od počátku také. Naopak zbývá otázka právního posouzení naplnění podmínek nutné obrany.
Definice nutné obrany
Nutnou obranu trestní zákoník definuje následujícím způsobem:
§ 29 Nutná obrana
(1) Čin jinak trestný, kterým někdo odvrací přímo hrozící nebo trvající útok na zájem chráněný trestním zákonem, není trestným činem.
(2) Nejde o nutnou obranu, byla-li obrana zcela zjevně nepřiměřená způsobu útoku.
Tento a následující články se budou soustředit pouze na problematiku nutné obrany, nikoliv krajní nouze. Základem rozlišení je, že nutná obrana směřuje proti útoku v podobě volního jednání jiné osoby.
Oproti tomu jednání v krajní nouze směřuje proti jinému nebezpečí, kterým je typicky působení přírodní síly či napadení nepoštvaným zvířetem. Situaci krajní nouze může přivodit také útok, pokud jednání napadeného směřuje k odvrácení nebezpečí z něj plynoucího, a nikoliv odvrácení útoku (kop proti útočníkovi je prováděno v rámci nutné obrany, vykopnutí dveří k vytvoření únikové cesty v rámci krajní nouze).
V obou případech je přitom nerozhodné, zda-li jde o odvrácení útoku či nebezpečí proti vlastnímu (své osobě či majetku) či cizímu zájmu (jiné osobě či majetku jiné osoby).
Definice krajní nouze
Krajní nouzi trestní zákoník definuje následujícím způsobem:
§ 28 Krajní nouze
(1) Čin jinak trestný, kterým někdo odvrací nebezpečí přímo hrozící zájmu chráněnému trestním zákonem, není trestným činem.
(2) Nejde o krajní nouzi, jestliže bylo možno toto nebezpečí za daných okolností odvrátit jinak anebo způsobený následek je zřejmě stejně závažný nebo ještě závažnější než ten, který hrozil, anebo byl ten, komu nebezpečí hrozilo, povinen je snášet.
Dobrý příklad pro odlišení nutné obrany od krajní nouze představuje napadení psem:
- Pes volně pobíhající ulicí bez přítomnosti majitele: Napadení takovým psem nepředstavuje útok, ale nebezpečí. Útočit v právním smyslu totiž může jen člověk. Obrana proti napadení volně pobíhajícím psem je tedy posuzována v rámci kritérií krajní nouze.
- Pes poštvaný majitelem: Takovéto napadení představuje útok, pes je nástrojem majitele. Reakce na něj by byla posuzována v rámci kritérií nutné obrany.
- Pes napadá jinou osobu a přítomný majitel tuto situaci ignoruje: Jde také o útok spočívající v opomenutí povinnosti psa odvolat. Tím majitel dává najevo, že napadání psem je v souladu s jeho vůlí, a jde tedy o útok.
Další příklady krajní nouze:
- Vydání peněz lupiči prodavačkou.
- Proražení sousedova plotu a rozježdění jeho zahrady pro nezbytný přístup k hašení domu.
- “Vloupání” do horské chaty v zimě pro únik před nebezpečím umrznutí.
Limity jednání v krajní nouzi a nutné obraně
Rozpoznání nutné obrany a krajní nouze je zásadní, protože krajní nouze výrazně zužuje možnost a způsob jednání zasahující osoby.
Subsidiarita
Zásadní je, že při jednání v krajní nouzi existuje povinnost využít případné možnosti odvrátit hrozící nebezpečí jiným, méně intenzivním způsobem (subsidiarita). Pokud to je tedy možné, v případě krajní nouze máte povinnost:
- utéct, nebo
- schovat se v za plotem, dveřmi, v automobilu,
- užít méně účinný způsob odvrácení nebezpečí (např. pepřový sprej místo nože).
Oproti tomu v případě nutné obrany se subsidiarita neuplatní.
Podmínkou ustanovení § 13 tr. zák., o nutné obraně, není skutečnost, že útok nebylo možno odvrátit jinak. Obránce není povinen ustupovat před neoprávněným přímo hrozícím nebo trvajícím útokem na zájem chráněný trestním zákonem. (Rozhodnutí Městského soudu v Praze sp. zn. 7 To 202/94 ze dne 19. 12. 1994, publ. ve sbírce rozh. jako R 47/1995.)
Proporcionalita
Dále při krajní nouzi následek nesmí být zřejmě stejně závažný nebo závažnější, než ten, který hrozil, zatímco v případě nutné obrany platí diametrálně jiné omezení, že obrana nesmí být zcela zjevně nepřiměřená způsobu útoku. V případě krajní nouze jsou tedy hranice dovoleného obranného jednání vymezeny výrazně úžeji a to ve vztahu k následku, zatímco v případě nutné obrany jsou hranice širší a jsou vázány ve vztahu k způsobu vedení obrany.
To lze ilustrovat opět na psech. Pokud volně pobíhající pes napadne vašeho mazlíčka, můžete zakročit pouze způsobem, který nepřivodí stejně závažný následek. Život a zdraví vašeho psa v očích zákona nemá vyšší hodnotu než život a zdraví agresivního cizího psa.
Pokud se pokusíte “proporcionálně” agresivního psa odtrhnout od toho svého a pes následně zaměří svou agresi vůči vám, pak lze v obecné rovině konstatovat, že vaše zdraví a život již má vyšší hodnotu než agresivní pes. Stále se nicméně pohybujete v úzkých mezích proporcionality i subsidiarity. Konečné posouzení bude velmi závislé na okolnostech. Ocitnete-li se v této situaci, musíte počítat s legální otázkou posuzujících orgánů: “Proč jste se nebránil(a) jinak, méně intenzivně?”
Pokud majitel svého psa poštve, jde již o útok. Kritérium subsidiarity se neuplatní vůbec a namísto proporcionality se uplatní korektiv zcela zjevné nepřiměřenosti způsobu útoku. Obránce má mnohem širší pole působnosti, když je útok veden proti jeho psovi, a o to více pokud je veden proti jeho osobě. Posuzujícím orgánům v takovém případě nepřísluší tázání se na alternativu méně intenzivního způsobu obrany, v praxi si ale často nemohou pomoci a dotaz padne.
Podle českého práva byste agresivního psa za daných okolností nesměli usmrtit. Video čistě ilustrační, není vhodné pro slabší povahy.
Praktické souvislosti
Obviněný (podezřelý) má právo nevypovídat. Tohoto práva by měly důsledně využívat také osoby, které jednaly v nutné obraně, dokud jim po podrobné konzultaci advokát neporadí opak (k tomu podrobně viz X. článek série).
Byť obecně platí presumpce neviny a povinnost orgánů činných v trestním řízení prokazovat spáchání trestného činu, v případech nutné obrany dochází k de facto obrácení tohoto principu. Obránce se typicky bezprostředně dozná k základním rysům činu a své účasti na něm. Od státu za to očekává v lidské rovině pochopení a v právní rovině pokoj.
V praxi se bohužel příliš často obránce nedočká ani jednoho. V následujícím řízení je postaven do situace, kdy jedinou možnost zproštění obžaloby představuje důsledná a podrobná obhajoba, v rámci které musí být schopen vyložit své myšlenkové pochody ve chvíli útoku.
Následující články budou představovat určitý materiál k orientaci v limitech obhajoby u hraničních případů nutné obrany. Nejde o návod, jak se obhajovat. O to se nikdy sami nepokoušejte. Snaha ušetřit na profesionální obhajobě se může rychle stát tou nejdražší chybou ve vašem životě.
Přesto je potřeba vědět, podle jakých kritérií české soudy nutnou obranu posuzují. Protože jinak se jakýkoliv výcvik sebeobrany stává současně přípravou na cestu do vězení.
Shrnutí
Rozpoznání rozdílu mezi nutnou obranou a krajní nouzí je zásadní pro pochopení mezí, které právo klade na obranné jednání bránící se osoby. V případě krajní nouze je obránce výrazně více svázán, pokud jde o povinnost využití alternativ (subsidiarita, například útěk) a také co do závažnosti následku způsobeného obranným jednáním (proporcionalita)
Podrobně: GAWRON, T. Nutná obrana v právní praxi. Brno: Václav Klemm –Vydavatelství a nakladatelství, 2023, s. 45 – 100.
Monitoring nutné obrany – výběr právních vět z aktuálních případů
Nikdo není povinen chovat se zbaběle, člověk není povinen sklonit se před hrubiánem a právo nesmí ustupovat bezpráví. (NS 6 Tdo 1286/2019, viz Monitoring nutné obrany #13 – Praha, 2018 [dosažení absolutní převahy obráncem v průběhu útoku na recepci hotelu])
Další články k tématu naleznete na portálu nutná obrana.
Děkuji za tento seriál článků, myslím, že je to pro všechny držitele zbrojních průkazů, kteří zbraň nosí, esenciální.
Sám jsem si horko-těžko vyhledával a stahoval různé články a judikáty.
Taky moc děkuji za seriál – vypadá opravdu velmi slibně. 🙂
Chtěl jsem ale zeptat na modelový příklad krajní nouze s pejsky, protože tomu zřejmě tak docela nerozumím. Dejme tomu, že mám psa, který má skutečně velkou cenu, třeba nějaké vzácné plemeno apod., nebo například chovnou fenu, kde do uchovnění a výcviku byla vložena spousta času a peněz a fenka má velký chovný potenciál (může mít za život třeba 50 a více štěňat, která lze za nemalou částku odprodat).
Tohoto pejska mi napadne cizí pes, o němž se důvodně domnívám, že tento potenciál nemá. Domnívám se, že usmrtím-li při obraně svého pejska cizího psa, pak škoda, která vnikla, není vyšší než která při nebezpečí hrozila. Mám pravdu, že nejde posuzovat jenom život jednoho psa versus život druhého psa, ale také tento potenciál, který by se dal (dáme-li stranou emocionální vazbu apod.) vyjádřit prostě penězi? Anebo jsem to nepochopil a nemám pravdu?
Jako pejskaře mne to opravdu zajímá a předem děkuji za odpověď. 🙂
Podle § 494 OZ “Živé zvíře má zvláštní význam a hodnotu již jako smysly nadaný živý tvor. Živé zvíře není věcí a ustanovení o věcech se na živé zvíře použijí obdobně jen v rozsahu, ve kterém to neodporuje jeho povaze.” Toto je potřeba zohlednit při posuzování otázky, zda-li “způsobený následek je zřejmě stejně závažný nebo ještě závažnější než ten, který hrozil”. Tj. nelze při zákroku proti psovi vycházet pouze z ekonomické hodnoty chovného zvířete, ale také předpokládat obecnou existenci “zvláštního významu a hodnoty jakožto smysly nadaného živého tvora” pro jeho vlastníka. Tato “zvláštní hodnota” přitom bude zpravidla převažovat nad ekonomickou hodnotou.
Vycházejme z toho, že pokud by nešlo o psa plemene, který by byl schopen ohrozit vás, pak byste jej byl schopen odtrhnout, aniž byste jej usmrtil.
Pokud jde o psa, který by byl způsobilý ohrozit i vás, pak bych v rámci první důvěrné porady, která by následovala po té, co byste policii nic neřekl, směřoval své otázky na objasnění toho, zda-li jednání agresivního psa ve chvíli, kdy jste se jej snažil odtrhnout, přešlo v agresi vůči vám, například, zda-li se pes začal ohánět po vás, když jste se jej snažil odtrhnout, a tím ve vás vzbudil důvodnou obavu o vlastní zdraví či snad i život, přičemž v dané chvíli jste již neměl jak jinak toto nebezpečí vůči vám odvrátit.
Vámi nastíněný způsob obhajoby by jistě představoval možnou cestu, ale šance na výsledek bych si nedovolil odhadovat.
Děkuji za odpověď. Je velmi přínosná a poučná.
Byl to samozřejmě hypotetický dotaz – do podobně nebezpečné situace jsem se za 18 let, co mám pejsky, dostal pouze jednou – mého psa bezdůvodně napadl cizí pes, kterého jeho majitel nezvládnul.
Od té doby si dávám ještě více pozor a pro případ krajní nouze mám u sebe obvykle sebeobranné (nesmrtící) nástroje. Je dobré vědět, jak bych měl při této situaci postupovat. 🙂
Dobrý den,
také se připojuji k díkům za tento seriál, je to čisté zlato. Doteď bych nedělal rozdíl mezi volně pobíhajícím nezvládnutým psem a příkazem páníčka. Je to pro mě trochu znepokojující…
Otázka: Přihlížel by soud k tomu, že pravidelně cvičím se zbraní pod dohledem instruktora, tj. včetně sebeobranných situací (nůž, pistole, víc útočníků, sebeobrana z auta…)?
Mohu vám dát pouze obecné doporučení vymazat jakékoliv podobné zmínky (včetně fotek, resp. hlavně fotek) ze všech sociálních sítí a požádat o výmaz jména ze všech výsledkových listin dostupných online. Pak se přesvědčte přes vyhledávače, že to je opravdu nedohledatelné. V závislosti na konkrétní situaci nechť o ne/uvedení této skutečnosti rozhodne váš obhájce.
Videli jste nekdy skutecny utok vetsiho psa? Je to velmi rychle. Nez reknete “obuvnik” je ve vas zaraflej. Da se mu samozrejme ucinne celit. Ovsem na spekulovani, jestli je to krajni nouze nebo nutna obrana cas asi nebude…
Máte naprostou pravdu. Jenže dokud budeme žít ve státě, kde státní zástupce je schopný říct, že první píchnutí nožem bylo NO ale druhé už bylo moc, že při rychlé kadenci střelby byly výstřely č. 1 a 2 v nutné obraně ale č. 3 – 6 vraždou, a že pokud ležíte na zemi s vybitými zuby, s pitbulem zakousnutým do lokte a zaklekávajícím útočníkem na sobě, tak máte dávat výstražný výstřel, pak vám tato vaše naprostá pravda po úspěšném zastavení útoku či nebezpečí nebude moc platná.
Dobrý večer,
Díky moc za výborný článek, respektive za celý web.
Mám 2 dotazy:
A. Nebudete pořádat přednášku, či seminář na téma nutné obrany?
B. Pokud by nastala potřeba Vašich služeb, je Vaše číslo dostupné 24/7 ?
Díky moc
TP
A: Popřemýšlím o tom.
B: Ano.
Dobrý den,
chtěl bych se zeptat, před mnoho lety se mi přihodilo, že jsem šel po rozlehlé pastvině a z lesa proti mě vyběhli dva psi, každý tak po 50kg., bez majitele. Utéci nebylo kam, strom také v okolí nebyl. Jak v mezích zákona reagovat?
( Tehdá to dobře dopadlo, soused to z auta viděl a stačil přijet dříve než psi. )
Vaše zdraví a život mají vyšší hodnotu než zdraví a život psů. Zásadní pak je schopnost vysvětlit, proč napadali vás (případně napadali vás a ne vašeho psa) a nebyli jen zvědaví, a proč nebezpečí nešlo odvrátit jinak (kopy a údery, varovný výstřel, atp., pokud máte současně sprej a pistoli, tak proč rovnou pistole).
Mnohokrát děkuji za odpověď. Byl jsem sám bez psa. Z jejich strany to možná byla zvědavost, kdo ví, ale bránit se proti dvěma psům velikosti zhruba vlčáka, nebyla zrovna příjemná. Ještě jednou moc děkuji.
M. S.
Dobrý den narazil jsem na tyto stránky a jsem za ně moc rád. Nosím pistoli prakticky všude. Jeden důvod je že již dvakrát (poprvé kolem 12let a po druhé kolem 16)jsem byl pokousán cizím psem. A proto vím dvě věci stane se to velmi rychle prakticky když už je skoro klidně u vás protože může vyběhnout ze zahrady takže ho není vidět z dalky a druhá věc že psovi nikdy neutecete…to byl můj druhý případ ten pes zpravidla ještě zrychlí… Chci se tedy jen ujistit že pokud ke mě běží cizí pes a nevypadá pratelsky tak stejně musím počkat na to až se do mě zakousne?odvracet kopy útok psa pokud to není nějaký malý psík tak ho to spíše ještě rozdrazdi.a druhý důvod proč ji nosím že si nedovedu představit situaci kdy jsem venku ještě s malým ten je na odstrkovadle nebo na kole tak jak bych s ním utíkal. Přece nebudu čekat až se do něj pes zakousne, to by totiž také mohlo být to poslední. Díky moc za vaši odpověď.
Tomáš Novák
Útok psa na mého psa jsem zažil několikrát. Většinou to byla velikost německého ovčáka. Osvědčilo se mi svého dobře vycvičeného psa posadit a jít proti útočícímu psu. Toho jsem vždy chytil pravačkou za krk a pak zároveň zvedal, přehazoval levou nohu otočkou přes hřbet psa a chytil i levou rukou za krk těsně pod lebkou. Navíc jsem mu pak stisknutím stehen dal “ledvinové nůžky”. Pohyb útočícího psa usnadní i zvednutí na zadní a rozloží setrvačnou energii psa do delšího časového úseku. Pes mě nemohl kousnout, protože jsem jej držel těsně pod lebkou a tím znemožnil otočení hlavy. Navíc jej tato nepřirozená pozice na zadních vyvedla z konceptu.
Samozřejmě to chce vědět o útočícím psovi včas – tedy si neustále všímat okolí a mít ukázněného psa, který následně nezaútočí sám. A tento postup jde asi jen na větší psy, ke kterým se nemusíte moc sehnout. Ale obejde se to bez jakýchkoli následků na obou stranách.
zajimavy clanek, ale asi by to chtelo par nazornych prikladu,
z clanku vyplyva jen pozor na to nebo na to, ale pritom z toho vyvstanou jen dalsi otazky, cele mi to prijde nedodelane.
napr.: “Obrana proti napadení volně pobíhajícím psem je tedy posuzována v rámci kritérií krajní nouze” muzu ho teda odprasknout nebo ne ? 🙂
tedy i toto vyzvetleni se take da vykladat mnoha zpusoby s kdovijakym koncem u soudu 🙂
Kritéria krajní nouze jsou v článku podrobně vysvětlena. Přečtěte si je a z toho si učiňte závěr.
Vypisovat hranice jednání v krajní nouzi od napadení čivavou po napadení pitbulem, od napadení jedním vlkodavem po napadení smečkou voříšků, od napadení profesionálního cvičitele psů po napadení slepého vozíčkáře, nebylo předmětem článku, a ani to dost dobře nejde.
ano, a to presne to je nedodelane 🙂
priklad. volne pobihajiciho nebezpecenho psa (pitbul, vlcak apod) a blizi se ke me po lesni ceste. Majitel v nedohlednu (dle zklusenosti pocitam 100m od psa a nema ho pod kontorlou, pes bez nahubku)
jaka bude cinnost?
Modelová situace kde mého malého psa na vodítku napadne jiný pes na volno bez majitele…
Pokud tomu dobře rozumím tak když se do toho nebudu chtít zapojit holýma rukama nebo to prostě nebude fungovat… Pro příklad třeba proto že na sídlišti máme borca co jako výchovnou metodu svého pitbula měl kopání do žeber že ten pes nadskakoval…To s čistým svědomím uznám že nedokážu(jeden z důvodů proč mít zbraň)… a budu mít jen tu pistol a budu chtít dodržet zákony tak to dopadne tak že ten silnější (v mém případě vždy ten co útočí) zabije toho slabšího a pak soud nejspíš nechá utratit toho silnějšího (co utekl)??? Nebo něco přehlížím??