Legislativní souvislosti závěrů vyšetřování útoků studenta FFUK

Server idnes.cz přinesl relativně detailní článek shrnující základní závěry policejního vyšetřování útoků studenta FFUK spáchaných 15. a 21. prosince 2023. S výhradou, že mi samotné policejní usnesení není známo, se v tomto příspěvku zaměřím na legislativní souvislosti zveřejněných informací, a to také ve světle Poslaneckou sněmovnou nyní projednávané “psychopatovy novely” zákona o zbraních.

Zásadní poznatky bez přímých legislativních návazností

Tím nejzásadnějším poznatkem vyšetřování je skutečnost, že pachatel do budovy vstoupil v 13:23 hod. Tedy čtyřicet minut po nálezu jeho zavražděného otce a sedm minut před policisty, kteří jej šli do budovy fakulty hledat. Z toho plynoucí skutečnosti se staly důvodem pro stížnost pozůstalých proti uzavření případu, stejně jako příčinou volání po rezignaci ministra vnitra a policejního prezidenta, kteří již několik hodin po útoku při tiskové konferenci zmiňovali absolutní bezchybnost policejního postupu.

Druhý zásadní poznatek MF Dnes zahalila do mlhy. Z novinového shrnutí totiž nelze poznat, jaký byl přesně obsah informací, který policii v úvodu sdělily oznamovatelky, tedy jeho matka a zejména kamarádka Alice. Tato část článku je psána způsobem, že nelze rozpoznat, co představovalo operativní informaci ve chvíli pátrání policie, a co bylo zjištěno následně. Je otázkou, zda-li toto je novinářské selhání, nebo nedostatek přímo samotného policejního usnesení. Jsem zvědav, zda-li se po očekávaném zveřejnění samotného usnesení dočkáme konkrétních informací, nebo pouze náznaků či dokonce začerněných stránek.

Třetí zásadní poznatek představuje skutečnost, že pachatel se opravdu inspiroval “lesním vrahem“, na což jsem upozorňoval den před útokem na FFUK. Vedle lesního vraha (2005) jednání pachatele zjevně představovalo také copycat kombinaci útoků v Parklandu (2018; střelba skrz dveře není běžným znakem těchto typů útoků), Austinu (1966; ostřelování “z věže”) a Dallasu (2016; přesun snížil účinnost policejního zásahu a vedl k obavě z vyššího počtu pachatelů). Přinejmenším částečná motivace skrz snahu o dosažení proslulosti je evidentní.

Čtvrtý zásadní poznatek tkví v tom, že pachatel i případ v zásadě odpovídal učebnicovému popisu podobných případů. Z průměrnosti typologie těchto pachatelů ničím zásadním nevyčníval. Včetně skutečnosti, že útok velmi dlouho a velmi podrobně plánoval. Přitom měl k dispozici rozpočet nejméně 700.000 Kč. Legální zbraně si vybral, protože mohl; jejich případná nedostupnost by ho zjevně nezastavila.

Pátý poznatek vyvěrá z hrdinství osob na místě. Ať už jde o stavění barikády navzdory vlastnímu zranění, postup vstříc místu vraždění ve snaze varovat co nejvíce osob, nebo přímo lákání střelby vůči sobě. Pokud se takto dokáží zachovat bezbranní lidé, lze pouze litovat, že zde nebyl nikdo s nástrojem, který by dával šanci pachatele zastavit v průběhu útoku.

Zlá velká černá puška a nebezpečný arzenál

Z hlediska zbraňové legislativy se bezprostředně po útoku objevila řada populistických volání po zavádění zásadních restrikcí na občanská práva v oblasti civilního držení zbraní. K tomu lze nyní jednoznačně konstatovat:

• Samonabíjecí puška, jejíž démonizace byla centrem mediální kampaně, v případu hrála naprosto podružnou roli (při veškerém respektu ke třem turistům, které pachatel touto zbraní zranil). Tato informace byla zveřejněna již při lednovém kulatém stolu Poslanecké sněmovny, přesto je široké veřejnosti stále neznámá.
• Počet zbraní pachatele se ukázal být také bez významu. Oběti zavraždil celkem čtyřmi pistolemi (Glock 45 v lese, vz.61 v domě, Glock 47 a Sig Sauer ve škole). Pro spáchané činy mu však postačovala zbraň jediná. Což opět vede k závěru, že problém představuje první zbraň v rukou takovéto osoby, ostatní jsou podružné.

Současná legislativa a psychopatova novela

Psychopatova novela navrhuje zavést do současného zákona o zbraních dvě ustanovení. První se týká povinnosti prodejců oznamovat policii “podezřelé prodeje”, druhé rozšiřuje oprávnění policie preventivně zajišťovat zbraně legálních držitelů na základě “informace orgánu veřejné moci”.

Z článku MF Dnes neplynou žádné skutečnosti, které by bylo možné propojit, navést či dát do souvislosti s projednávanou novelou. To samo o sobě není důvodem pro odmítnutí novely (ty důvody leží jinde), nicméně ukazuje to na nevhodnost přípravy “urychlené legislativy” v době, kdy prostě relevantní informace nebyly známy.

Popis MF Dnes vyvolává dojem, avšak zjevně cíleně není explicitní, že několik osob mělo podezření na duševní problémy pachatele, a současně vědělo o jeho ozbrojování se. Zásadní přitom je:

• Policie má již dle současné legislativy rozsáhlé možnosti preventivního zajištění zbraně v případě důvodného podezření na zdravotní nezpůsobilost držitele. Právní úprava byla přijata v návaznosti na útok v Uherském Brodě (2015). Přinejmenším v Praze postupuje policie při jejím uplatňování dlouhodobě velmi asertivně.
• Dle závěrů psychologického posudku měl pachatel osobnost “schizoidní s narcistními a disociálními rysy a s velmi solidním IQ”. Jde o v zásadě stejný popis jako v případě lesního vraha, který jakožto policista úspěšně absolvoval podrobné policejní psychotesty. Závěry vyšetřování tedy podporují odpor odborné obce proti zavádění plošných formulářových psychotestů a požadavek zlepšení současného procesu výběru osob, které jsou posílány na podrobné odborné vyšetření dle současné legislativy.

Kde lze systém zlepšit

Ze závěru vyšetřování vyčnívají zcela jiné problematické body, než je předmět nyní projednávané novely zákona o zbraních:

• Pachatel po intervenci své kamarádky absolvoval čtyři psychiatrická sezení na podzim 2022, během nichž se rozpovídal i o svém nutkání vraždit. Jeho všeobecný lékař se o nich ale nedozvěděl.
  • Povinnost odborných lékařů (včetně psychiatrů) zasílat výsledky jejich vyšetření obecnému lékaři je podmíněná.
  • Aktivuje se pouze, pokud má psychiatr informaci o tom, kdo je obecným lékařem pacienta.
  • Účinné propojení sdílení tohoto typu informací je přitom potřebné nejen z hlediska zbraňové legislativy.
• Všeobecný lékař může zjistit další informace z elektronické evidence lékového záznamu pacienta, čímž by zjistil preskripci předepsanou psychiatrem pachateli. Často se tak neděje, a v tomto případě se to také nestalo.
  • V elektronické evidenci lékového záznamu jsou preskripce za posledních pět let, včetně uvedení lékaře, který je předepsal.
  • Je na místě, aby se zohlednění informací v lékovém záznamu stalo součástí vystavení potvrzení o zdravotní způsobilosti žadatele (tj. aby se nahlédnutí do lékového záznamu stalo povinností všeobecného lékaře).
  • Opět lze konstatovat, že praxe nahlédnutí do lékového záznamu je v obecném zájmu i mimo hledisko zbraňové legislativy.