Ozbrojená veřejnost a ochrana měkkých cílů V: Změny zbraňové legislativy

Tato série článků se věnuje širším souvislostem prosincových útoků a společenského hledání cesty, jak se s věcí vyrovnat a, v ideálním případě, znesnadnit její opakování.

Ozbrojená veřejnost a ochrana měkkých cílů:

• I. Mentalita obležení
• II. Zabij si svého vraha
• IIb. Odhodlání ke střetu se smrtí
• III. Bezpečnostní rámy a ochrana vstupu
• IV. Systematické zapojení
• V. Změny zbraňové legislativy

Novinářský infotainment a politický populismus

Rozumím, že v době, kdy se velká část žurnalismu přehoupla do roviny infotainmentu poplatnému 24hodinovému cyklu, jsou vyžadována rychlá, snadná a líbivá řešení. A že na tuto vlnu ráda naskočí také řada politiků.

Debata o nastavení zbraňové legislativy je legitimní. Pokud má ale výchozím bodem této debaty být prosincový útok, pak je na místě počkat, než k němu budou známa všechna relevantní fakta. V současnosti víme asi jen 20% informací, a to ještě z části oficiálně nepotvrzených. Z klíčových okruhů majících vztah k zbraňové legislativě tak například:

Psychologické testování

• Stále nevíme, zda-li pachatel patřil k těm držitelům zbrojního průkazu, kteří dostanou lékařské osvědčení bez nutnosti psychologického a psychiatrického vyšetření, nebo naopak těmito vyšetřeními prošel (jako například vrah učitel v Raškovicích, 2013; lesní vrah jakožto policista, 2005; ad.).
• Média publikovala nekonkrétní zkazky o tom, že pachatel měl v minulosti údajně podstoupit psychiatrickou léčbu; není jasné, zda-li by jej tedy nediskvalifikoval zcela nový § 16 návrhu zákona o zbraních (jehož jsem autorem, resp. autorem původního pracovního znění).
• Neurčité zkazky o psychiatrické léčbě nebyly oficiálně potvrzeny. Je určitým způsobem uklidňující víra v to, že pachatel musel být duševně vyšinutou osobou. Existuje ale další, z hlediska lidského vnímání útoku mnohem tíživější varianta. Že byl, podobně jako důsledně psychiatricky vyšetřený lesní vrah, z klinického hlediska v pořádku (nadto s IQ 130, horní 2% populace). Tedy že nešlo o střet „našeho světa“ s poblouzněním, což představuje racionální variantu, nýbrž pouze s čirým zlem, což je o to děsivější.
• Není jasné, zda-li a jakým způsobem se v případu mohlo projevit vzájemné nesdílení informací v rámci jednotlivých poskytovatelů lékařských služeb. Pokud by toto bylo identifikováno jako v případu klíčové systémové selhání, tak i kdybychom všechny držitele posílali na psychotesty každý rok, tento problém to nevyřeší (opět viz např. Raškovice odkazované výše).
• Jistě by jakékoliv změně měla předcházet veřejná debata, v níž by její zastánci měli osvětlit, v čem přesně by plošné testování mělo být lepší, než současný systém. Pokud by mělo být podmínkou zdravotní způsobilosti, pak by to při pětiletých intervalech znamenalo testování ca. 70.000 osob. Což by nutně muselo mít formulářovou a do značné míry formální povahu. Současný systém je založen na několikahodinovém podrobném psychologickém a psychiatrickém vyšetření. To je cílené na konkrétní osoby, u nichž k tomu byly identifikovány relevantní důvody. Z logiky věci v konkrétním případě musí být výrazně účinnější nynější proces. Pokud má být  shledán nedostatečně účinným v obecné rovině, pak je na místě nejprve hledat řešení, které zachová vysokou míru účinnosti současného systému při napravení jeho nedostatků.
• V situaci, kdy čelní psychiatričtí zastánci zavádění plošných testů označují kolektivně 316.000 legálních držitelů zbraní za osoby, kterými se cítí ohroženi, je takovýto návrh velkou částí ozbrojené veřejnosti důvodně považován jako pouhá záminka pro postupné nucené hromadné odzbrojení. Ostatně jak asi může dopadnout „vyšetření“ od psychiatra, který vyšetřovaného předsudečně považuje za nebezpečného, a dokonce tento názor šíří v médiích? Zavedení plošného testování bez společenského konsensu jej učiní zásadním tématem příštích voleb. Bruselské hoplofobní tažení proměnilo velkou část ozbrojené veřejnosti ve velmi činorodé „single issue voters“ (viz první díl série). Pokud legální změna nebude vnímána jako legitimní, lze očekávat, že nebude mít dlouhého trvání.

Zlá velká černá puška

• Část médií byla fascinována zlou velkou černou puškou v rukou pachatele na ochozu fakulty, kterou dodnes mnohá média nesprávně označují za AR-15 (patrně jako vedlejší efekt snah o amerikanizaci české veřejné debaty).
• Této zlé velké černé pušce část médií přisuzuje vysoký počet obětí. Jistě však víme pouze to, že touto zbraní byly zraněny tři osoby, u nichž policie potvrdila, že je pachatel zasáhl na ulici. Policie stále nepotvrdila, že tato zbraň byla užita pachatelem uvnitř budovy, tedy v prostorách, kde by její užití bylo dosti krkolomné.
• Nadto z videa útoku pachatele z ochozu je zřejmé, že zbraň neuměl moc ovládat (naštěstí; nebudu zabředávat do zbytečných detailů), přičemž toto by při užití ve vnitřních prostorách bylo o to markantnější.
• Spojování velké černé pušky s vysokým počtem obětí představuje přinejmenším z části přenášení americké protizbraňové debaty do českého prostředí; v USA je „zlá velká černá puška“ démonizována, tato démonizace vede k většímu mediálnímu pokrytí útoků páchaných s těmito zbraněmi, což dále vede k preferenci útočníků co do výběru této zbraně. Užití zlé velké černé pušky přitom není na místě samo o sobě spojovat s počtem obětí, srov. útok ve Virginia Tech (2007, nejhorší školní útok palnou zbraní v USA, 33 zavražděných, nelegální pistole) či v Iževsku (2022, 18 zavražděných, nelegální pistole).[Pozn. 1][Pozn. 2]

Zakažme „něco“

Volání po zákazu, zpřísnění, restrikci „něčeho“ je v emoční rovině pochopitelné, ale ve vážně míněné veřejné debatě nemá místo.

Pozn. 1: Vedle toho je na místě poznamenat, že v okolních zemích převažuje nelegální držení zbraní. Nelegitimně vnímaná zbraňová legislativa vede k větší dostupnosti nelegálních zbraní pro zločince, což lze ilustrovat i na původu zbraní užitých teroristy při džihádistických útocích napříč Evropou. Palné zbraně se pak stávají doménou především kriminálníků a nikoliv zákona dbalých občanů, kteří jsou jim vystaveni napospas, jako jsme to zažili v raných 90. letech.

Pozn. 2: Pokud již chce někdo spojovat vražednost s konkrétním nástrojem, nechť si vzpomene na útok v Nice (2013, jediný útočník, 86 zavražděných, 434 zraněných, nákladní automobil), útok na diskotéce Happy Land (1990, jediný útočník, 87 zavražděných, 6 zraněných, benzín v hodnotě 25 Kč) či útok v Sagamihara (2016, jediný útočník, 19 zavražděných, 26 zraněných, kuchyňský nůž a kladivo).