Díky, Pavle! Aneb článek k sněmovním volbám 2025.

Předvolební čas na zbrojnice.com obvykle přinášel různorodá shrnutí, odpovědi kandidátů či jiné články zaměřené na postoje k občanským právům v oblasti civilního držení zbraní. Tentokrát tomu bude jinak, v tomto článku chci poděkovat poslanci a místopředsedovi výboru pro obranu Pavlu Růžičkovi, a vyzdvihnout důležitost kroužkování prozbraňových kandidátů v rámci voleb do Poslanecké sněmovny.

Z nezávislého odborníka “pohůnkem”

18.10.2015 předseda Evropské komise J.C. Juncker v návaznosti na vraždění neozbrojených civilistů nelegálně ozbrojenými islamistickými teroristy (z nichž mnozí byli sami nelegální) představil recyklát dlouhodobých plánů protizbraňových extremistů na restrikce legálního držení zbraní jakožto nový oficiální cíl Komise. Tím započal můj přerod z v podstatě nejumírněnějšího, nejpasivnějšího a nejletargičtějšího legálního držitele v občanskoprávního aktivistu. Po opuštění korporátní sféry jsem se pak na přelomu let 2017 a 2018 hyperaktivně zapojil jak do tvorby legislativy, tak i do formování informačního prostoru prostřednictvím zbrojnice.com.

Od počátku jsem si zachovával určitý odstup od existujících aktivit na tomto poli, díky čemuž mi zůstávalo otevřeno mnoho dveří, o čemž svědčí široké spektrum rozhovorů publikovaných v průběhu let na webu.

Na jaře 2024 mne Pavel Růžička oslovil se žádostí, zda-li bych přijal pozici jeho formálního poradce pro občanská práva v oblasti civilního držení zbraní. Rozhodování nebylo přímočaré, protože jsem věděl, že namísto pozice nezávislého odborníka dostanu cejch “pohůnka ANO“. Je tedy na místě vysvětlit, proč jsem to udělal.

Od úvodního ustanovení zákona o zbraních po zákaz moderních sportovních pušek

Má legislativní spolupráce s poslancem Pavlem Růžičkou pochopitelně nezačala v květnu 2024. Již v novele v roce 2021 se díky ní v legislativě objevila řada posunů. K nejzásadnějším patří úvodní ustanovení § 1 odst. 1, které po švýcarském vzoru jednoznačně deklaruje existenci práva nabývat, držet a nosit zbraně, a které představuje klíčové interpretační vodítko ke zbytku zbraňových zákonných i podzákonných předpisů. K nejpraktičtějším patří povinnost orgánů veřejné moci v případě vynucování zákazu vstupu umožnit uložení zbraně. K nejsymboličtějším prostředníčkům Evropské komisi pak patří reciprocita skrytého nošení (zatím hibernující s ohledem na selhání podobných snah na Slovensku i v Polsku).

Díky této původně neformální legislativní spolupráci jsem mohl Pavla Růžičku poznat i v osobní rovině. Má jednu pro vysokou politiku extrémně prospěšnou vlastnost, kterou sdílí se všemi dřívějšími příslušníky silových složek, na které nezákonně zaklekla státní moc. Přerod z niterného nastavení naprosté důvěry v systém moci, přirozeného pro většinu osob sloužících desetiletí státu (v případě Pavla včetně nasazení v Kosovu a Iráku), do kompletního protikladu, jsem mohl sledovat u vícero mých advokátních klientů. Že zrovna Pavlovo tříleté nezákonné trestní stíhání vedla aktivistická státní zástupkyně zplozená v pražské neziskové sféře lze vzhledem k původu loňské protizbraňové kampaně pak už považovat téměř za zásah shůry.

Na jednotlivcích ve Sněmovně záleží, naše práva nelze považovat za samozřejmá

Přijetím pozice odborného poradce poslance Pavla Růžičky jsem na jednu stranu přišel o možnost expertního působení napříč politickým spektrem (a vydávání nezávislých předvolebních článků), na druhou stranu jsem získal bližší vhled do toho, jak funguje parlamentní práce.

Při zpětném laickém pohledu se může zdát samozřejmé, že ani Junckerovo tažení, ani útoky studenta FFUK, nevedly k zásadnímu omezení našich občanských práv. Jenže ono to vůbec samozřejmé nebylo, a výsledek je především dílem práce konkrétních jednotlivců. Nejlépe to dosvědčuje skutečnost, že nápad na zákaz pušek (v případu vražd spáchaných pistolí) poprvé ve veřejném prostoru zazněl ze strany, která se dlouhodobě profiluje jako principiálně prozbraňová.

Nejde přitom jen o to, zda-li konkrétní poslanci budou hlasovat proti restrikcím občanských práv, ale v prvé řadě zda-li dokáží formovat také postoj ve své straně, a v druhé řadě, zda-li dokáží hovořit a přesvědčovat i kolegy z jiných uskupení.

Chraňte svá práva, chraňte své zbraně, kroužkujte!

Navzdory velmi silnému tlaku okruhu kolem Petra “Pávka” Pavla se zákazy pušek nestaly předmětem ani konkrétního legislativního návrhu, ani toto téma žádná relevantní strana nevnesla do nynějších voleb. Zatím.

Každý, pro koho představují občanská práva v oblasti civilního držení zbraní zásadní otázku, se může rychle zorientovat v tom, která strana si zaslouží jeho podporu pohledem na výsledky jednotlivých hlasování v posledním roce, ať už o zákazu tlumičů nebo zákazu bankovní diskriminace zbraňového sektoru.

Já chci v tomto článku rozhodně poděkovat Pavlu Růžičkovi (4. místo na kandidátce ANO v Ústeckém kraji) za to, že v krizi po prosincových útocích formoval jednoznačnou linii ANO co do občanských práv v oblasti civilního držení zbraní.

Nebyl jediným, čestnou zmínku si jistě zaslouží také Jiří Mašek (2. místo na kandidátce ANO v Královehradeckém kraji), který velmi srdnatě prosazoval uzavření mezery v právu, skrz kterou získal zbrojní průkaz vrah z Filosofické fakulty, přestože nesplňoval podmínku zdravotní způsobilosti (uzavřena nebyla dodnes). Radek Vondráček (1. místo na kandidátce ANO ve Zlínském kraji) umně vyvažoval protizbraňovou hysterii po prosincových útocích.  V popředí stál také Patrik Nacher (2. místo na kandidátce ANO v Praze) bojující za zákaz bankovní diskriminace. Že se současná vláda, profilující se jako hráz proti ruské agresi, při tomto hlasování zalekla sepjetí bankovní lobby a úřednického aparátu (jako se toho stejného zpočátku vylekala také v případě kryptoměn), je živou připomínkou, že i v oblasti jednoznačných principiálních otázek může převážit “realpolitika”.

Pro ty, komu ANO nevoní, stojí za zmínku určitě Pavel Kašník, který zdatně vyplňoval zbraňovou mezeru v ODS vzniklou v důsledku zaneprázdnění Jany Černochové (1. místo na kandidátce SPOLU v Praze) na pozici ministryně obrany, dále principiální zastánce práva držet zbraně Radek Koten (1. místo na kandidátce SPD na Vysočině), a v neposlední řadě také Ondřej Benešík (KDU-ČSL).

Zvláštní zásluhu pak má Šimon Heller (nevděčné 15. místo na Jihomoravské Jihočeské kandidátce SPOLU), který prosadil návrat úvodního ustanovení do nového zákona o zbraních (vypuštěného Legislativní radou vlády, přestože bylo jednomyslně doporučeno expertní pracovní skupinou Ministerstva vnitra), a to navzdory atmosféře panující po prosincových útocích.

Volby budou příští víkend. Již dříve jsem psal, že bitva o tlumiče byla pouze zástupným symbolem. Na symbolech nicméně záleží, a pokud ještě nemáte rozhodnuto, tak se podívejte na hlasování sněmovny o zákazu tlumičů, spočítejte si, která strana doposud chránila občanská práva v oblasti civilního držení zbraní, a poděkujte kroužkem.

A protože já nemám bydliště v Ústeckém kraji, děkuji poslanci Pavlu Růžičkovi alespoň tímto článkem.