Domácí Nová legislativa

Nová legislativa: Návrh “hodnotového” úvodního ustanovení nového zákona o zbraních

Jedním ze zásadních problémů současného zákona o zbraních je jeho hodnotové neukotvení a absence ustanovení, která by mohla být využita k výkladu zákona jako celku. Nová zbraňová legislativa by tento nedostatek neměla přejímat. V rámci expertní pracovní skupiny MV k přípravě nové zbraňové legislativy nicméně převážilo přesvědčení, že “hodnotové ukotvení” nového zákona by nemělo vzejít z expertní “technické” fáze přípravy legislativy. Jakožto prakticky a především symbolicky vhodnější cesta to bylo ponecháno na Parlamentu.

Návrh na zavedení úvodního ustanovení se rozhodl v rámci poslanecké iniciativy osvojit veterán vojenských misí AČR v Kosovu a Iráku, pplk v.z., Pavel Růžička, který veřejně deklaroval jeho předložení coby poslaneckého návrhu během proslovu na veřejném slyšení Senátu dne 17.9.2019.

Za vyslovení podpory návrhu děkuji následujícím členům expertní pracovní skupiny MV pro přípravu nové zbraňové legislativy:

Úvod

Znění navrhovaného úvodního ustanovení bylo inspirováno především § 3 švýcarského zákona o zbraních a mělo by svým významem odpovídat následující větě:

Občané mají právo nabývat, držet a nosit zbraně za podmínek stanovených tímto zákonem.

Za téměř 30 let trvání svobodné legislativy v oblasti civilního držení zbraní došlo k vykrystalizování úpravy, jejíž základní principy zůstávají zachovány také v návrhu nového zákona. Jelikož se tyto principy výborně osvědčily a současně jsou v mezinárodním srovnání unikátní, je na místě novou zákonnou úpravu ukotvit také hodnotově. Byť takto navržená proklamace nijak neposunuje samotný obsah paragrafového znění zákona (resp. v praktické rovině nerozšiřuje přístup občanů k legálním zbraním), je významná pro stanovení vzájemného vztahu státu a občanů a také pro vytvoření výkladového vodítka, které současné zákonné úpravě citelně chybí.

K základním principům svobodného a demokratického státu patří, že občané smějí činit vše, co jim zákon přímo nezakazuje. Návrh nového zákona o zbraních by měl tento ústavní princip reflektovat tím, že explicitně uvede existenci práva nabývat, držet a nosit zbraně, při současném vymezení možnosti tohoto práva užívat v rámci mezí, respektive při splnění podmínek, stanovených zákonem.

Výslovným uvedením daného práva zákonodárce předejde výkladovým nejasnostem, které u předchozí úpravy sváděly některé správní orgány a soudy k závěru, že v oblasti držení zbraní platí všeobecný zákaz, ledaže stát konkrétní osobě udělí svolení.

Všeobecné zákazy civilního držení zbraní jsou typické pro totalitární státy. Ve svobodné zemi je úkolem státu nikoliv zakazovat, nýbrž provádět účinný dohled nad plněním jasně stanovených podmínek držení a nošení zbraní tak, aby byla zachována rovnováha mezi individuálními právy občanů a legitimní potřebou společnosti minimalizovat přístup ke zbraním potenciálně nebezpečným osobám.

Podrobné zdůvodnění

Dosavadní zákon č. 119/2002 sb., o zbraních je čistě technickým předpisem bez hodnotového ukotvení. Nově připravovaný zákon o zbraních vychází z následujících základních předpokladů:

  • hlavním cílem nové legislativy je
    • zpřehlednění a zjednodušení zákona,
    • zapracování příslušných evropských předpisů způsobem, který bude respektovat specifika českého držení zbraní (což by při pouhé novelizaci současné legislativy bylo obtížně dosažitelné),
    • aktualizace zbraňové legislativy v potřebných oblastech (např. v návaznosti na vývoj v oblasti IT, elektronizaci státní správy a vývoj legislativy v řadě navazujících oblastí),
  • co do základu a dopadů nová legislativa bude pokračováním nyní již téměř 30 let existující úpravy civilního držení zbraní v České republice, nedojde k liberalizaci ani omezování (základní podmínky legálního civilního držení a nošení zbraní zůstanou nezměněny),
  • dojde k zjednodušení a zpřehlednění navazující podzákonné legislativy.

Současná legislativa je založena na tom, že zákon (a případně navazující podzákonné předpisy – např. co do průběhu zkoušky odborné způsobilosti nebo podmínek pro splnění zdravotní způsobilosti) přesně stanoví, jaké podmínky musí zájemce o držení zbraní splnit. Po jejich splnění má pak nárok na vydání zbrojního průkazu, kdy následně smí držet a nosit zbraně. Tj. správní úřady v zásadě pouze kontrolují plnění podmínek stanovených zákonem, ale jejich samotná rozhodnutí jsou již spíše formálními úkony bez možnosti správního uvážení. Vydání příslušných rozhodnutí se občané mohou dovolat i soudní cestou.

Byť to tak zákon nestanoví explicitně, existující zákonná úprava de facto vychází z existence práva držet a nosit zbraně, jehož výkon je nicméně podmíněn splněním zákonem stanovených podmínek. Absence výslovného uvedení práva držet a nosit zbraně v zákoně však přináší následující negativní dopady:

  • Chybí hodnotové ukotvení legislativy, přestože je civilní držení zbraní zásadní otázkou s celospolečenským významem.
  • Zákon postrádá výkladové vodítko, které by umožnilo překlenout nejasnosti případně vznikající při jeho aplikaci.
  • Třebaže jsou podmínky a pravidla v zákoně uvedeny poměrně jasně, úřední výklad v rovině, kde to je možné, přirozeně tenduje k čím dál přísnější praktické aplikaci, v rozporu s původním záměrem zákonodárce a v rozporu se základními hodnotami moderního demokratického státu (tj. státu přísluší činit to, co mu zákon dovoluje, a občan smí činit to, co mu zákon nezakazuje).

Jako nejlepší řešení k překlenutí výše uvedených problémů se jeví zavedení uvozujícího ustanovení, které by hodnotově ukotvilo zákon o zbraních a poskytlo výkladové pravidlo pro jeho budoucí aplikaci, a to vše při současném respektování původního cíle spočívajícího v neměnění základních pravidel a východisek civilního držení zbraní v České republice.

Inspirace – Švýcarsko

Co se civilního držení zbraní v Evropě týče, lze vysledovat „hlavní“ proud společný většině států, v nichž je civilní držení zbraní chápáno výhradně/téměř výhradně/především v rámci kontextu volnočasových aktivit, jako je sport a lov, a zbraně jsou tedy de facto chápány jako zvláštní kategorie velmi nebezpečných sportovních pomůcek.

Mimo tento hlavní proud zůstávají státy, v nichž jsou zbraně především chápány v kontextu kolektivní či individuální bezpečnosti, jako je vedle České republiky, kde zbrojní průkaz pro ochranu života, zdraví a majetku drží 246.715 občanů, například Švýcarsko, Estonsko, Finsko, či do určité míry také Slovensko a Rakousko.

Pro inspiraci ohledně návrhu úvodního ustanovení bylo využito současné znění švýcarského zákona o zbraních. Švýcarsko nechrání držení zbraní na ústavní úrovni, nicméně v § 3 stanoví:

Das Recht auf Waffenerwerb, Waffenbesitz und Waffentragen ist im Rahmen dieses Gesetzes gewährleistet.

Právo nabývat, držet a nosit zbraně je zaručeno v mezích tohoto zákona.

Švýcarský vzor se navrhuje upravit následujícím způsobem, přičemž se navrhuje jeho zařazení přímo do § 1 navrhované nové úpravy

Občané mají právo nabývat, držet a nosit zbraně za podmínek stanovených tímto zákonem.

Navrhované ustanovení má uvedenou podobu z následujících důvodů:

  • mají právo“ – jde o jednoznačný záměr zákonodárce existenci daného práva proklamovat, který nenechává prostor pro odlišnou interpretaci,
  • občané“ – návrh zákona sice jako předpoklad pro vydání zbrojního oprávnění uvádí místo pobytu na území České republiky, nikoliv občanství (což souvisí především s povinnostmi zákazu diskriminace občanů členských států EU), do „hodnotového“ ustanovení se nicméně navrhuje použití slova „občané“ ve smyslu občanů ČR. Zákonodárce tím dává najevo zvláštní povahu vztahu mezi státem a jeho občany, podobně jako je to činěno v případě práva volit, být volen a podílet se na správě věcí veřejných (podobně například v Listině základních práv a svobod jsou zaručena práva občanů na hmotné zabezpečení ve stáří, veřejnou zdravotní péči, bezplatné vzdělání apod., byť v praktické rovině základním principem pro jejich uplatňování občanství není),
  • za podmínek stanovených tímto zákonem“ – jasně znějící omezující ustanovení, které nenechává pochyby o tom, že cílem úvodu není postulovat zvláštní právo na držení zbraní, ale pouze hodnotově vymezit zákon jako takový; ustanovení nebrání případné další úpravě v jiných zákonech dle principu lex specialis.

Návrh nového zákona o zbraních:

Implementace

2 Replies to “Nová legislativa: Návrh “hodnotového” úvodního ustanovení nového zákona o zbraních

  1. Dobrý den,
    Jestli se nepletu, tato deklarace v zákoně bude zároveň účinnou brzdou proti jakýmkoli budoucím snahám omezit/zakázat i jiné, než palné zbraně (nože, šroubováky … viz Velká Británie).
    Naopak mě zamrazilo z konstatování, že zákon se má vztahovat nikoli jen na občany ČR, ale na osoby s trvalým pobytem. Při vědomí toho, jaký je počet např. občanů Ruska nebo Čínys trvalým pobytem v ČR … vážně jim dovolíme se na našem území ozbrojit?

    1. Tato deklarace v samotném zákoně v případě schválení bude představovat především výkladové vodítko. Je to taková třešnička na dortu, kdyby někdo chtěl vykládat samotný text zákona způsobem, jako jsme toho nyní byli svědky při nevydávání výjimek na zbraně kat. A (viz série článků k tomuto tématu). Nemá to ambici ani způsobilost brzdit případné změny paragrafového znění samotného zákona.

      K té druhé otázce – sdílím váš názor. V rámci pracovní skupiny jsem s tím nicméně byl v menšině. Určitý korektiv tam je pro osoby, které se v posledních letech nacházely v zahraničí, bez ohledu na občanství.

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *