Zahraničí

USA: celoživotní zákaz držet zbraně za méně závažné trestné činy je protiústavní

Jedním ze specifik americké zbraňové legislativy je striktně nastavená legislativa co se týče zákazu držení zbraní. Federální zákon “Firearms Owners Protection Act” (FOPA) přijatý v roce 1986 přesně stanoví okruh osob, které zbraně nesmí držet. Několik soudních rozhodnutí z posledních let přitom naznačuje, že přísnost zákona může být v rozporu s americkou ústavou.

Ilustrační foto.
Ilustrační foto.

Zákaz držení zbraní stanovený ve FOPA

FOPA zakazuje nabýt a držet zbraně komukoliv, kdo

  • byl odsouzen za trestný čin, za nějž lze uložit více než rok odnětí svobody,
  • je na něj vydán zatykač,
  • užívá nebo je závislý na nelegálních látkách,
  • byl diagnostikován jako duševně nemocný (což zahrnuje buďto nedobrovolné umístění v ústavu, shledání nevinným z trestného činu v důsledku duševní nemoci, shledání neschopným být trestně stíhán),
  • je v USA nelegálně,
  • byl vyhozen z armády (dishonorable discharge),
  • byl proti němu vystaven soudní zákaz styku,
  • byl odsouzen za domácí násilí (bez ohledu na délku trestu), nebo
  • zřekl se amerického občanství.

Dodržování těchto pravidel je zajištěno především povinností při koupi v licencovaném obchodě vyplnit poměrně detailní formulář a předložit doklad totožnosti, po čemž následuje odeslání žádosti o prověrku kupujícího FBI. Praxi a problémy amerického systému v tomto ohledu detailně popisuje článek USA: rozšíření databáze NICS pro zbraňové prověrky.

Odsouzení za nenásilné trestné činy

Hned první odrážka výše poměrně silně bije do očí v případě méně závažných nenásilných trestných činů. U těch pro srovnání v ČR ze zákona následuje zákaz držení zbraní na 3 nebo 5 let (podle uloženého trestu), ale v USA odsouzení představuje automaticky zákaz doživotní.

V posledních letech se tomu několik osob úspěšně bránilo soudně. Při koupi zbraně vyplnili formulář (včetně uvedení údajů vedoucích k zákazu nákupu – uvedení nepravdivých údajů je federálním zločinem) a po té, co prodej skrz prověrku zakázala FBI, se domáhali zbraní soudní cestou.

V jednotlivých případech různých žalobců šlo o odsouzení za spáchání následujících trestných činů:

  • pohlavní zneužití (konsensuální sex se 17letou dívkou),
  • nošení zbraně bez povolení,
  • řízení v opilosti.

V roce 2016 3. odvolací soud rozhodoval případ osob odsouzených za trestné činy dle prvních dvou odrážek výše. Došel k závěru, že pro uplatnění doživotního zákazu držet zbraně dle FOPA musí vláda předložit dostatečné důkazy o tom, že takový krok je v souladu s 2. dodatkem ústavy. Což se ukazuje u té nejméně závažné trestné činnosti jako nemožné.

Nyní tuto argumentaci začínají přebírat i nižší soudy. Konkrétně soudce okresního federálního soudu v Pennsylvanii při rozhodování případu muže, který byl v roce 2006 odsouzen za řízení v opilosti k 90 dnům vězení (přičemž z něj mohl normálně docházet do práce a do věznice se musel vracet v podstatě jen vyspat), judikoval, že:

Důkazy [předložené státním zastupitelstvím] neberou v úvahu zásadní charakterové rysy žalobce [chtějícího si koupit zbraň] a osob v podobném postavení. Nebyly předneseny žádné důkazy, které by vedly k závěru, že osoby jako žalobce – po desetiletích počestného života bez kriminálního chování – zůstávají tak potenciálně neodpovědné, že by jim mělo být zakázáno držet zbraně. Státní zastupitelství neprokázalo spojitost mezi potřebou trvání odzbrojení žalobce a potřebou zabránit možnému zneužití zbraní.

Hranice působnosti jednotlivých odvolacích federálních soudů.
Hranice působnosti jednotlivých odvolacích federálních soudů.

Další meta: Nejvyšší soud

Pennsylvánské rozhodnutí ukazuje, jak se nižší soudy vypořádají s precedentem vysloveným 3. odvolacím soudem. To nicméně stále znamená, že osoby neoprávněně dotčené zákazem podle FOPA budou tak jako tak muset nejprve ztratit mnoho peněz a času soudním řízením, než si budou moci koupit zbraně. Současně se precedent vztahuje pouze na oblast působnosti 3. odvolacího soudu (Pennsylvania, New Jersey, Delaware, Virgin Islands), a mimo něj zatím zůstává vše při starém.

Státní zastupitelství se proti původnímu rozhodnutí 3. odvolacího soudu odvolalo k Nejvyššímu soudu, ale ten se případem odmítl zabývat. Právě neochota Nejvyššího soudu řešit případy v oblasti držení zbraní přivedla zemi do současného stavu nejasnosti ohledně ústavních limitů zákonů v této oblasti a také celospolečenského rozkolu.

Také proto je do jmenování Bretta Kavanaugha soudcem Nejvyššího soudu vkládáno tolik naděje. Naděje, že po desetiletích zanedbávání Nejvyšší soud konečně do problematiky civilního držení zbraní a ústavních mezí jeho omezení vnese potřebnou jasnost.

Což by v ideálním případě mohlo přispět k utlumení společenského rozkolu a současně k nalezení efektivních řešení problémů, se kterými se v oblasti držení zbraní země potýká.


Související:


Napsat komentář

Vaše e-mailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *