Rory Miller, dlouholetý vězeňský dozorce a autor řady publikací k tématu sebeobrany, v knize Scaling Force popisuje následujícím způsobem své zkušenosti s pepřovým sprejem:
Pepřákem (Oleoresin Capsicum) jsem byl zasažen několikrát. Pro kvalifikaci do taktického týmu jsme museli dostat plnou dávku do obličeje, pak se přesunout k boxovacímu pytli a dát mu sérii ran. Následně přejít přes celou místnost k dalšímu pytli a tomu dát sérii kopů. Pak zase přejít přes místnost k ještě dalšímu pytli, vytáhnout teleskopiský obušek a zmlátit tenhle pytel. Zatáhnout obušek a vrátit ho do pouzdra, vytáhnout pistoli a zamířit s ní na podezřelého. Následně zastrčit pistoli, přiložit podezřelému náramky a prohledat ho – přitom jsem nesměl minout skrytou zbraň. Následně postavit podezřelého na nohy a eskortovat ho skrz dvoje zamčené dveře – a neztratit nad ním kontrolu zatímco používáte klíče.
Má osobní zkušenost se sprejem byla méně pozitivní než u většiny kolegů, protože mě obvykle volali tehdy, když sprej nefungoval. (…) Viděl jsem chlápka, který měl na obličeji tolik oranžové pěny, že to vypadalo jako by na něm měl namazanou dušenou mrkev… A vůbec to s ním nehlo.
Jednou jsem musel jít s týmem do cely poté, co chlápek s dvěma noži vůbec nereagoval na vystříkání pěti velkých kanistrů s pepřákem. Mimochodem, kvůli tomu se stal docela kluzkým.
Dokonce jsem jednou viděl, jak si vězeň dlaní setřel pěnu z pepřáku z obličeje a snědl ji – přitom se mi díval do očí.
Související:
- Čestná zmínka: Jon Meis
- Německo: zavádění bezzbraňových zón (Waffenverbotsgebiet)
- Citát dne – T. Knaup: instinkt a sebejistota lepší než pepřový sprej