Nutná obrana II: Útok, útočník a pomoc v nutné obraně

Nutná obrana je možná proti přímo hrozícímu nebo trvajícímu útoku. Předchozí článek vysvětlil základní rozdíl mezi útokem (znak nutné obrany) a jiným nebezpečím (znak krajní nouze). Tento článek podrobně rozebírá různé formy útoku a také otázku směřování obranného jednání.

Tento text nepředstavuje právní radu ani návod, jak se chovat v konkrétní životní situaci.

Taharrush gamea je specifický druh sexuálního násilí, který se do Evropy rozšířil v roce 2015. Proti komu je možné vést nutnou obranu, když je na místě několik málo útočníků – znásilňovačů, kolem nich vnitřní kordon pasivně znemožňující oběti utéct a kolem nich ještě další vnější kordon pasivně bránící případným snahám jiných osob zakročit na pomoc znásilňované ženy?

Definice útoku

Rozpoznání útoku je zásadní pro zhodnocení existence možnosti jednat v nutné obraně, zatímco od způsobu útoku se odvíjejí meze jednání v nutné obraně.

Útok je širší pojem než napadení. Útokem jsou i nenásilná jednání, například mající povahu majetkového trestného činu.

Útok představuje

• vědomé (útočník ví, že sráží oběť, nejde o omyl např. při couvání) a
• volní (útočník chce nasměrovat automobil určitým směrem, nesměřuje jej tam v důsledku epileptického záchvatu)
• ohrožení zájmů chráněných trestním zákonem
• prostřednictvím jednání člověka.

Útok má typicky znaky trestného činu, nemusí to tak ale být vždy

Typicky bude mít útok znaky konkrétního trestného činu:

[Musí jít o] útok na zájem chráněný trestním zákonem, který v době obranného jednání přímo hrozí nebo trvá. Za zájem chráněný trestním zákonem se obecně považují společenské vztahy a hodnoty uvedené zejména v § 1 tr. zák. Konkrétní chráněný zájem je pak blíže promítnut do skutkové podstaty příslušného trestného činu, jehož spáchání ze strany útočníka hrozilo, a to v podobě objektu jako zákonného znaku takového trestného činu. (Rozhodnutí NS sp.zn. 5 Tdo 162/2007 ze dne 28.2.2007)

Za útok lze ale považovat i protiprávní jednání nižší intenzity, které znaky trestného činu nemá:

Útok je jednání člověka, a to zpravidla konání, které je úmyslné, protiprávní (nedovolené) a nebezpečné určitou měrou pro společnost (nikoli zcela nepatrnou). Zpravidla má útok znaky trestného činu, ale nemusí tomu tak nutně být, neboť útokem jsou i činy, které vůbec znaky trestných činů nemají (např. slabší útoky proti fyzické integritě člověka, které nemají za následek ublížení na zdraví). (Rozhodnutí NS sp.zn. 5 Tdo 1498/2009 ze dne 27.1.2010)

Stejnou definici nutné obrany a krajní nouze jako trestní zákoník má také zákon č. 250/2016 Sb., o odpovědnosti za přestupky a řízení o nich. Protože se v materiální rovině problematika nutné obrany v obou zákonech neliší, nebudeme otázku “přestupkových útoků” a nutné obrany proti nim podrobněji rozebírat.

Typy útoků

Útok, proti němuž je možné užít nutnou obranu, může mít různou podobu, např.:

• Nový útok, typicky začátek napadení.
• Eskalace probíhajícího útoku, například tasení skrytého nože v průběhu probíhajícího napadení.
• Udržování trvajícího útoku, například omezování osobní svobody unesené osoby.
• Pasivní opomenutí provést jednání vedoucí k ukončení protiprávního stavu, typicky neopuštění cizího bytu a setrvávání v něm.

Útoky páchané nezpůsobilým předmětem (atrapou)

Aby se jednalo o útok, jednání útočníka musí být způsobilé dosáhnout zamýšleného výsledku. Pokud tedy útočník útočí atrapou zbraně a obránce si je toho vědom, pak se meze nutné obrany liší podle pachatelova cíle. Atrapou zbraně zjevně nemůže docílit vraždy, avšak může účinně provést útok na svobodu člověka.

Praktický příklad: Užití atrapy například při loupeži nebo znásilnění. Pokud nejde o zcela zjevně rozpoznatelnou atrapu, pak jde o předmět způsobilý dosáhnout zamýšleného jednání, tedy útoku na svobodu rozhodování obránce. Byť tedy atrapa nedokáže střelbou obránce zranit či usmrtit, existuje zde útok na svobodu, proti kterému je přípustná nutná obrana.

Pokud by pachatel z atrapy (poplašné pistole) střílel na obránce, aniž by si byl obránce vědom nezpůsobilosti jej tím ohrozit, jednání obránce by se posuzovalo v rámci domnělé (putativní) obrany, což bude podrobně rozvedeno v IX. článku série.

Oprávněné jednání není útokem, není nutné obrany proti nutné obraně

Znakem útoku je jeho protiprávnost. Naopak oprávněné jednání není útokem, byť by bylo násilného charakteru. Za útok tedy nelze považovat například:

• Výkon vlastního práva, např. vykázání osoby z vlastního pozemku.
• Výkon úředního oprávnění, např. zákrok prováděný v rámci policejních pravomocí.
• Jednání v rámci nutné obrany nebo jiné okolnosti vylučující protiprávnost. Například ochranka obchodu provádí občanské zadržení osoby přistižené při krádeži. Pokud ochranka postupuje v rámci a v mezích zákonných oprávnění, nemůže se zloděj bránit nutnou obranou.

Obrana může směřovat pouze proti útočníkovi

Pozn.: K rozdílu mezi směřováním obrany proti útočníkovi a dopady obrany ve sféře útočníka viz Nutná obrana I.1: Následky obranného jednání ve sféře třetí osoby (aberace) – nutná obrana, nebo krajní nouze?

Nutná obrana může směřovat pouze proti útočníkovi, nikoliv proti nezúčastněným dalším osobám.

V případě útoku poštváním psa (viz předchozí článek) tento představuje nástroj útočníka, a tedy jednání proti psovi je považováno za jednání proti útočníkovi.

Obrana v případě útoku více osob

V případě útoku více osob může obrana směřovat proti kterékoliv z nich.

Útok ve smyslu § 8 tr. zák., prováděný více osobami, předpokládá nutně aktivní činnost každého z útočníků. V takovém případě je přípustná nutná obrana (za podmínek v § 8 tr. zák uvedených) proti kterémukoliv útočníkovi, nikoliv jen proti hlavnímu z nich. (R 24/1956)

Zásadním problémem v podobných situacích bývá rozpoznání, kdy jde o útok více osob a kdy o útok jedné osoby při pasivním přihlížení ostatních.

Tzv. “pomoc v nutné obraně”

Nutnou obranu lze směřovat také proti útoku pachatele na jinou osobu. Teorie jednání obránce v těchto případech označuje za tzv. “pomoc v nutné obraně”. K té lze přistoupit, i když se napadený sám fyzicky nebrání. V zásadě pro jednání obránce platí stejné limity, jako kdyby se bránil sám.

Z praktického hlediska nicméně velký problém může představovat správné pochopení situace. Zejména v případech, kdy se původní oběť postaví na stranu útočníka po úspěšné obraně (například bitá manželka) nebo ještě v průběhu (například při napadání mezi příslušníky některých menšin).

I při pomoci v nutné obraně platí výše uvedená zásada, že není nutné obrany proti jednání v nutné obraně. Tj. nelze uplatnit pomoc v nutné obraně proti probíhající nutné obraně.

Praktický příklad: Osoba vstupuje do probíhajícího incidentu nejprve ve snaze “uklidnit” či “omezit” útočníka – svého známého. Ve chvíli, kdy útočník v důsledku obráncova uplatnění účinné nutné obrany zjevně podléhá, osoba přesměruje svou snahu o “omezení” proti obránci. Pokud obránce nevybočil z mezí nutné obrany, takovéto jednání třetí osoby představuje nový útok, proti kterému obránci náleží nutná obrana.

Další tematicky související rozhodnutí viz. IV., VI., VIII. a IX. článek série.

Shrnutí

Nutnou obranu lze vést pouze proti útoku. Útokem přitom může být i jednání, které nedosahuje intenzity trestného činu. Naopak výkon vlastního práva, úředního oprávnění nebo nutná obrana nejsou útokem a nelze proti nim jednat v nutné obraně.

Obranné jednání lze vést pouze proti útočníkovi, či v případě více útočníků proti kterémukoliv z nich. Zásadní je přitom správně identifikovat, které osoby patří k okruhu útočníků a které nikoliv.

Podrobně: GAWRON, T. Nutná obrana v právní praxi. Brno: Václav Klemm –Vydavatelství a nakladatelství, 2023, s. 63 – 157.

Soudní praxe

Policistovi zcela zjevně překračujícímu pravomoci se lze bránit

28.6.1977 v 22:00 host v restauraci po krátké verbální výměně napadl číšníka. Číšníkovi přispěchal na pomoc policista (SNB) mimo službu a napadení zastavil. Následně policista mimo službu a číšník odjeli automobilem na stanici oznámit výtržnost hosta. Do restaurace byla vyslána hlídka. Policista mimo službu a číšník po návratu zjistili, že host již restauraci opustil a ještě před příjezdem hlídky se vydali jej “dopadnout”. V civilu oblečený policista mimo službu vešel po půlnoci do bytu hosta, který ležel polonahý v posteli. Prokázal se služebním průkazem a vyzval ho, aby se oblékl a jel na stanici. Host se slovy  “ty sviňa žandárska, udrela tvoja posledná hodina” provedl výpad s nožem.

Okresní soud hosta odsoudil za útok na veřejného činitele a ublížení na zdraví trestem v délce jednoho roku nepodmíněně. Nejvyšší soud rozhodnutí zrušil a vrátil k dalšímu projednání s tím, že soud musí podrobně posoudit otázku nutné obrany či jejího případného překročení, což dosud vůbec neudělal.

NS konstatoval, že policista mimo službu podle příslušné úpravy mohl zasáhnout pouze v případě bezprostředního ohrožení života, zdraví a majetku, což zjevně dvě a půl hodiny po původním činu hosta absentovalo. NS dále shledal, že pokud policista “překročil pravomoci nebo je prováděl způsobem odporujícím zákonu, nemohl [host] spáchat trestný čin útoku na veřejného činitele“. (Rozhodnutí NS SSR sp. zn. 6 Tz 70/79 ze dne 18. 1. 1980.)

Pozn.: Odlišnou situaci představuje provádění výkonu věcně nesprávného rozhodnutí. V takovém případě nejde o překročení pravomoci veřejného činitele (7 Tz 15/87), nepřísluší proti němu nutná obrana.

Rána pěstí při tahání za cop je nutná obrana a proti nutné obraně se bránit nelze

Dne 13.10.2017 do hádky mezi svou matku a sousedkou o vymezení hranice pozemku vstoupil syn, který sousedku chytil za cop a prudce s ním trhl dozadu, načež se sousedka bránila ránou pěstí do obličeje. Muž ji následně povalil na zem, přetáhl na vedlejší pozemek a zaklekl, dokud ho z ní nestáhli další sousedé, přičemž jí způsobil zlomeninu 10. žebra.

Muž s obhajobou nutnou obranou proti ráně pěstí neuspěl. Soud shledal, že útok inicioval muž zatažením za cop, byť by samotné zatažení nepředstavovalo trestný čin. Samotnou roztržku navíc před jeho příchodem iniciovala právě jeho matka. (Rozhodnutí Nejvyššího soudu sp.zn. 6 Tdo 528/2019 ze dne 23.5.2019.)

Monitoring nutné obrany – výběr právních vět z aktuálních případů

Soudy mají povinnost primárně se vypořádat s obhajobou nutnou obranou

Je třeba, aby soudy v [případech namítané nutné obrany] nejprve zodpovědně objasňovaly všechny okolnosti rozhodné pro posouzení nutné obrany ve smyslu § 29 tr. zákoníku, a zjištěné okolnosti také správně hodnotily z toho hlediska, zda obrana směřovala proti útočníkovi, zda šlo o útok přímo hrozící nebo trvající a zda obrana nebyla zcela zjevně nepřiměřená způsobu útoku. (NS 8 Tdo 1337/2015, viz Monitoring nutné obrany #3 – Jižní Čechy, 2011 [sedm kol soudního řízení za střelbu během rdoušení řezníkem a dřevorubcem])

Pokus porušování domovní svobody představuje útok

Domnělí pachatelé by se již při útoku na dveře stěžovatelova domu v zjevné snaze prorazit je a zabezpečit si tak vstup do domu dopustili trestného činu porušování domovní svobody dle § 178 trestního zákoníku ve všech odstavcích minimálně ve stadiu pokusu, tedy útoku na jednu z nejdůležitějších svobod chráněných ústavním řádem České republiky, o oprávněnosti jejíž aktivní obrany nemůže být žádných pochyb. (I. ÚS 3235/15, viz Monitoring nutné obrany #6 – Herink, 2013 [postřelení příslušníka URNA provádějícího příkaz k domovní prohlídce])

Překročení mezí občanského zadržení a okruh útočníků

Obžalovaný se ocitl sám vůči skupině naštvaných hostů z baru, kteří se jej rozhodli pronásledovat a zadržet, což sice nelze z hlediska institutu zadržení dle § 76 odst. 2 tr. řádu považovat za jednání protizákonné, ovšem způsob, kterým tak ve zjevné přesile (oproti jediné osobě) učinili, zcela důvodně v obžalovaném mohl vzbudit pocit ohrožení pokud se jedná o jeho tělesnou integritu. Pokud poškozený 1 vede útok proti obžalovanému, pak obžalovaný oprávněně vnímá další tři pronásledovatele jako dosud neprojevující se útočníky. (OSP3 15T 59/2021, viz Monitoring nutné obrany #19 – Praha Žižkov, 2020 [šest shodných svědeckých výpovědí v rozporu s kamerovým záznamem])

Další články k tématu naleznete na portálu nutná obrana.