Nutná obrana
Domácí

Monitoring nutné obrany #3 – Jižní Čechy, 2011 [sedm kol soudního řízení za střelbu během rdoušení řezníkem a dřevorubcem]

Skutek, z jehož spáchání byl obránce obžalován: “Dne 1. ledna 2011 v době kolem 12:30 hodin v obci xxx před domem čxxx poté, co nejprve oslovil zde procházejícího Jxxx Š, nar. xxx, a Mxxx Vxxx, nar., s tím, aby nenavštěvovali jeho restauraci xxx, a co se jmenovanými došlo ke slovní rozepři, při které byl jmenovanými fyzicky napaden tím způsobem, že s ním lomcovali za oděv v oblasti prsou, vytáhl svůj revolver zn. Brazília, ráže 38 Speciál, výr. č. W562154, který měl uložen v pouzdru na opasku na levé straně, a bez výstrahy z tohoto vystřelil proti tělu Jxxx Šxxx, kterého zasál do pravého podžebří, kdy střele pronikla vzestupnou částí tlustého střeva a dutinou zábřišní vpravo a odlomila drobnou část kosti kyčelní vpravo, tedy mu způsobil zranění těžké, pro poškození důležitého orgánu, s obvyklou dobou léčení kolem 2 až 3 měsíce.

Základní informace k řízení

  • Útok spáchán 1.1.2011 kolem 12:30 hod odpoledne.
  • Konečný rozsudek vynesen 11.7.2017:
    • Rozsudek Okresního soudu v Č. Budějovicích ze dne 2.5.2012 sp. zn. 8T 152/2011-268 (předsedkyně Mgr. Danuše Ehrenbergerová), obránce odsouzen za ublížení na zdraví z nedbalosti k trestu 10 měsíců s podmíněným odkladem na 2 roky.
    • Usnesení Krajského soudu v Č. Budějovicích ze dne 29.11.2012 sp.zn. 4 To 625/2012 (předseda JUDr. Slavomír Cirhan), rozsudek zrušen a věc vrácena k novému projednání vzhledem k nedostatkům v odůvodnění (hodnocení důkazů).
    • Rozsudek Okresního soudu v Č.Budějovicích ze dne 5.11.2014 sp.zn. 8T 152/2011-474 (předsedkyně JUDr. Jitka Poláchová), obránce odsouzen za úmyslné těžké ublížení na zdraví k trestu 3 let s podmíněným odkladem na 3 roky.
    • Rozsudek Krajského soudu v Č. Budějovicích ze dne 19.3.2015 sp.zn. 4 To 39/2015-516 (předseda JUDr. Slavomír Cirhan), obránce odsouzen za ublížení na zdraví z omluvitelné pohnutky k trestu 18 měsíců s podmíněným odkladem na 3 roky.
    • Usnesení Nejvyššího soudu ze dne 24.11.2015 sp.zn. 8 Tdo 1337/2015 (předsedkyně JUDr. Milada Šámalová), předchozí rozsudky zrušeny a věc vrácena k novému projednání pro nedostatky v popisu skutku (absence popisu skutečností vedoucích k závěru o naplnění privilegované skutkové podstaty), dokazování (nedostatečné ve vztahu k psychickému stavu obránce, nedostatečné ve vztahu k ustanovení intenzity útoku dřevorubce a řezníka) a odůvodnění (nesplnění povinnosti vypořádat se s obhajobou nutnou obranou).
    • Rozsudek Okresního soudu v Č.Budějovicích ze dne 10.11.2016 sp.zn. 8T 152/2011-636 (předsedkyně JUDr. Petra Kubová), obránce zproštěn, neboť šlo o nutnou obranu.
    • Rozsudek Krajského soudu v Č. Budějovicích ze dne 11.7.2017 sp.zn. 4 To 41/2017-678 (předsedkyně JUDr. Vladimíra Hájková), obránce zproštěn, neboť šlo o nutnou obranu.

Skutkové otázky

  • Po skutkové stránce komplikováno:
    • Rozdílnostmi ve výpovědích obránce a útočníků.
    • Mírnými rozpory v jednotlivých výpovědích obránce v důsledku zmatku a stresu při útoku.
    • Obhajobou, že obránce zbraní chtěl útočníky pouze zastrašit a k výstřelům došlo náhodně v důsledku potyčky a zachycení zbraně pod oděvem.
    • Jediný nestranný svědek viděl pouze začátek incidentu ze vzdálenosti 40m, následně z místa utekl pryč (útočníky znal a bál se jich).
    • Obránce střelbu nenahlásil, postřelený útočník také ne.
  • Obránce – majitel restaurace – se s útočníky znal. Věděl, že po požití alkoholu jsou agresivní, proto se s nimi dříve dohodl, že v případě opilosti nebudou navštěvovat jeho restauraci.
  • Útočníci o generaci mladší a s velmi výraznou fyzickou převahou. 190cm/120 kg dřevorubec a 100kg řezník. Oba opakovaně trestaní, především za výtržnictví a ublížení na zdraví v souvislosti s útoky v restauračních zařízeních. Oba opakovaně řešení za přestupková jednání. Oba notoricky známí a mezi občany obce velmi obávaní.
  • Do restaurace obránce v průběhu oběda dorazily třetí osoby, které mu oznámily, že útočníci v jiné restauraci provedli útok na jiné osoby.
  • Obránce po obědě šel k autu, všiml si útočníků jdoucích směrem k jeho restauraci. Jeden z útočníků byl silně zamazán od vlastní krve po zákroku jiného obránce v předchozí restauraci (rána na hlavě).
  • Vyrazil naproti a řekl jim, že si nepřeje, aby šli do jeho restaurace.
  • Útočníci, silně podnapilí, zahájili útok. Následovalo přetahování a přetlačování. Obránce byl natlačen na zeď, kde byl uchopením za límec rdoušen. Obránce vytáhl revolver Brazilia ráže .38 Special a jednou vystřelil do země, podruhé do břicha jednoho z útočníků.
  • Z restaurace vyběhl kuchař a útočníky odstrčil.
  • Útočníci odcházeli pryč. Na místo dorazilo policejní vozidlo přivolané kvůli předchozímu útoku útočníků v jiné restauraci. Útočníci se porvali s policisty.
  • Obránce si myslel, že nikoho netrefil, šel dovnitř restaurace, policii nic neoznámil. Svědci následně popsali, že jim potyčku popisoval klidně.
  • Útočník následující den při práci na zahradě upadl a začal krvácet.
  • Útočník si myslel, že krvácí v důsledku pádu na hřebík. V nemocnici mu ve střevech našli střelu .38 SP, která byla následně spojena s revolverem.

Právní otázky

Právní věta

Obránci náleží nutná obrana i v případě vyprovokovaného útoku

Nejvyšší soud považuje za nutné zdůraznit, že smyslem nutné obrany je odrazit útok a uchránit napadený zájem, a proto je za ni považován i útok vyprovokovaný. V tomto případě však vzniká otázka, zda se vůbec o nevhodné chování ve formě provokace, jak uvádí znalec JUDr. Zdeněk Náchodský, ze kterého odvolací soud vychází, v obecném smyslu tohoto slova jednalo, neboť za provokaci se považuje úmyslně vyzývavý projev, čin, vyzývavé chování apod. V tomto případě měla provokace spočívat jen v tom, že obviněný přistoupil k J. Š. a M. V. s výzvou, aby nechodili do jeho restaurace, kdy je vůbec otázkou, zda šlo o provokaci a zda se nejednalo spíše ze strany obviněného o nikoli zcela uvážený postup, který byl spouštěcím podnětem k zmíněné reakci jmenovaných a jenž byl ze strany obviněného veden snahou, aby zabránil následnému výtržnickému chování obou jmenovaných v jeho restauraci. (NS 8 Tdo 1337/2015)

Soudy mají povinnost primárně se vypořádat s obhajobou nutnou obranou

Je třeba, aby soudy v takových případech, jako je posuzované jednání obviněného J. M., nejprve zodpovědně objasňovaly všechny okolnosti rozhodné pro posouzení nutné obrany ve smyslu § 29 tr. zákoníku, a zjištěné okolnosti také správně hodnotily z toho hlediska, zda obrana směřovala proti útočníkovi, zda šlo o útok přímo hrozící nebo trvající a zda obrana nebyla zcela zjevně nepřiměřená způsobu útoku. (NS 8 Tdo 1337/2015)

Praktický komentář

Když nic neuděláte, necháváte veškerou iniciativu na policii

Obránce si zjevně myslel, že věc nebude muset dále řešit. Domníval se, že nikoho netrefil, a pokud by hlásil napadení, útočníci – známé firmy, by se mu následně fyzicky pomstili. Policie si pro něj přišla až po třech týdnech.

Rozhodující soudci zjevně také nepřáli civilnímu držení zbraní (zvýraznění doplněno):

“Ačkoliv ještě neměl žádnou jistotu ani náznak, že by Jxxx Šxxx s Mxxx Vxxx šli do jeho restaurace, přešel k nim přes ulici na chodník, čekal na ně a zakazoval jim, aby směřovali k jeho restauraci. Takto si obžalovaný počínal za situace tak, jak již byla popsána shora, že tvrdil, že měl z obou velký strach, věděl, že byli opilí a agresivní. Soud má za prokázáno, že takto si obžalovaný počínal právě z důvodu, že získal větší sebevědomí v souvislosti s tím, že měl při sobě střelnou zbraň.” (KS ČB 2015)

Soudy nejprve došly k závěru, že intenzitu útoku obránce zveličoval. Nevolal policii, po škrcení nevyhledal lékařskou pomoc, lidé v restauraci pak na něm žádné zvláštní rozrušení nepoznali. Nesplnil oznamovací povinnost dle zákona o zbraních.

Vše co řeknete, bude použito proti vám

Původně soudy přikládaly vyšší míru důvěryhodnosti výpovědím útočníků (6 & 10 záznamů v trestním rejstříku) než obránce (bezúhonný). K tomu soudy došly po pečlivém zkoumání rozdílů mezi jednotlivými výpověďmi obránce.

Až po šesti letech a při třetím pokusu o spravedlivé rozsouzení KS ČB došel k následujícím závěrům:

Byl-li v tak silném emočním rozpoložení, měl-li obavy o svůj život, které subjektivně vnímal jako naprosto reálné, obsahuje později jím udávaný popis průběhu konfliktní situace různé dedukce ohledně toho, jak mohlo ke střelbě dojít. Obžalovaný také při popisu vlastní střelby vyslovuje určité pochybnosti nad popisovanými okolnostmi, udává-li „pravděpodobně“, „asi“, „nevím přesně“, apod. Na podkladě těchto zjištění nelze uzavřít, že by obžalovaný v rámci své obhajoby vědomě lhal. On popisoval událost tak, jak se podle jeho dedukcí a vnímání  ovlivněného silným emočním rozpoložením zapříčiněným stresem, důsledkem kterého měl v době objasňované události zúžené vědomí, mohla odehrát. (KS ČB 2017)

Připravenost zbraně a Hlava 22

Zajímavou část jednotlivých rozhodnutí tvoří polemika ohledně toho, v jakém stavu měl obránce zbraň při oslovení útočníků. Pro držitele zbraní je obzvlášť absurdní tvrzení znalce, že v průběhu fyzického útoku je nemožné zbraň tasit z pouzdra pod oblečením a vystřelit.

Úvodní rozsudky obránce v tomto ohledu stavěly do situace Hlavy 22. Na jednu stranu soudy považovaly za nemožné, že by zbraň měl v pouzdře. Z čehož dovozovaly obráncovu lež o průběhu incidentu a tedy jeho připravenost užít zbraň od chvíle, kdy sám oslovil pozdější útočníky.

Na druhou stranu soudy dávaly obránci k tíži, že zbraň útočníkům neukázal před střelbou, tj. nedal jim najevo odhodlání se bránit palnou zbraní.

Když slušný člověk narazí na “systém”

Běžný člověk není připraven na střet se “systémem”. Může mít pocit, že jde jen o velké nedorozumění, k jehož ukončení stačí vše poctivě vysvětlit. Zvlášť, pokud jde o bezúhonného občana, který se bránil útoku dvou notorických recidivistů a násilníků.

Slušný občan navíc bude mít podvědomý pocit, že “neodpovídáním na otázky” sám sebe staví do špatného světla. Přece neudělal nic špatného, takže je na místě, aby ve všem vyšel vstříc a vše se pokusil objasnit. Při tomto přístupu už balancuje na hraně snahy “dovysvětlovat” i okolnosti, o kterých si sám není zcela jistý. A to už je jen krůček od pádu do propasti “nedůvěryhodnosti pro rozpory ve výpovědích“.

Tento případ je ukázkou významu detailní předpřípravy na výslech s obhájcem. A s tím spojeného rozhodování, v jaké míře a detailu se má obviněný (obžalovaný) ke skutku mu kladenému za vinu vyjadřovat. K tomu viz Nutná obrana X: Jak se zachovat a co dělat po úspěšném zastavení útoku.


Pod čarou: Policie si umí vybrat “znalce”

Z odůvodnění usnesení Nejvyššího soudu: “Kromě výše uvedeného pochybnosti vzbuzují rovněž závěry odvolací soudu vycházející z obsahu znaleckého posudku JUDr. Zdeňka Náchodského z oboru kriminalistika, se zvláštní specializací sebeobrana, služební zákroky a vedení boje z blízka (č. l. 330 344 spisu) a z jeho výpovědi učiněné v hlavním líčení ze dne 1. 9. 2014 (č. l. 437 440 spisu). Nejvyšší soud poukazuje na to, že v hlavním líčení sám znalec připustil, že některé svědecké výpovědi, ze kterých soudy při svém rozhodování vycházely, neměl při vypracovávání svého posudku k dispozici (např. výpověď svědka V. R. viz č. l. 439 spisu). Přesto tento znalec uvedl, že je prokázáno, že obviněný lhal, když měl být pět minut dušen a on se pět minut snažil vyndat zbraň nebo že se do situace vmanévroval sám svým postupem . Rovněž uvedl, že obviněný se do konfliktu neměl pouštět, i kdyby mu vešli do restaurace, měl tam hosty a personál, kdy tyto osoby by mu pomohly tyto dva odstranit a že nevěří tomu, že obviněný nechtěl Š. poškodit , nebo že obviněný mohl mít zbraň připravenou jen tak, aby byla zaznamenána, a nemusel to nechat dojít do krajnosti , anebo že kdyby obviněný zůstal sedět v baráku, tak by k tomu nedošlo . Znalec též uvedl, že to, že obviněný tyto dva oslovil, považuje za provokaci, kdyby byl v jejich kůži, tak by to tak bral , a že nelze objektivizovat, kdo první začal (č. l. 439 spisu). Odvolací soud do svého rozsudku na straně 9 převzal závěry znalce a z odůvodnění rozhodnutí tak lze jen zmínit, že přijal tvrzení znalce, že není přesvědčen o tom, že v čase bezprostředně před střetem nebo při střetu měl obviněný zbraň ještě v pouzdře u pasu, že je potřebné řídit se zásadou nevyvolávat konflikty , že obviněný se choval iracionálně, neboť muž běžné populace a jeho věku by se měl vyhnout osobám, o nichž má informace, že mohou být v podnapilém stavu agresivní, , přičemž nelze vyloučit ani předestřenou alternativu, že si byl vědom toho, že má zbraň nabitou ostrými náboji . Stejně, tak odvolací soud akceptoval závěr znalce, že může téměř vyloučit, že by J. Š. a M. V. po prvním výstřelu pokračovali v boji s obviněným dál a nechali jej za dalších až dvacet sekund vystřelit podruhé , a to aniž by zhodnotil ve vztahu k ostatním výsledkům provedeného dokazování, na které bylo shora poukázáno a z kterých vyplývá, že někteří svědci slyšeli dvě střelné rány (srov. zejména výpovědi M. S. a V. R.). Dále znalec uvedl, že obviněný měl a mohl předpokládat, že některého z útočníků střelou zasáhne.

(…) Znalci proto ze všech uvedených důvodů nepřísluší hodnotit výpovědi ani činit právní závěry, a přestože orgány činné v trestním řízení jím nejsou vázány a jsou povinny jej hodnotit jako každý jiný důkaz (…), nalézací soud i odvolací soud uvedený znalecký posudek znalce JUDr. Zdeňka Náchodského, i přes zjevné vady, které tento znalecký posudek vykazuje a na které bylo shora poukázáno, vzaly za podklad svých úvah o vině obviněného, aniž by uvedené vady hodnotily, nebo kriticky uvážily.”


Další články k tématu naleznete na portálu nutná obrana.

Zbrojnice.com - vysvětlení právních aspektů nutné obrany.

2 Replies to “Monitoring nutné obrany #3 – Jižní Čechy, 2011 [sedm kol soudního řízení za střelbu během rdoušení řezníkem a dřevorubcem]

  1. Budu se opakovat, ale nedá mě to. Tento další případ dokazuje, že soudnictví je plné lidí, kteří nemají zájem na spravedlnosti, ale jen na tom ukojit svoje ego. Dva gauneři s 6 a 10 tresty jsou důvěryhodnější než bezúhonný občan.

  2. Nemohu odolat, a v tomto kontextu opět musím citovat toho notorického Haška:

    „To byl pan Špála. Později ztrácel paměť a jednoho dne při svém znaleckém posudku o kroupách řekl: „Předložené mně kroupy jevily se mně jako čirá, jasná tekutina, hořce chutnající na jazyku po naftě.“

    Slavný soud ovšem ničeho nepozoroval a obžalovaného odsoudil pro padělání potravin.“

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *