Skutek, z jehož spáchání byla obránkyně obžalována: “dne 1.5.2018 v přesně nezjištěné době okolo 7.30 hodin v místě svého bydliště v domě čp. XY v ulici XY, v obci XY, poté, co uslyšela hádku mezi sestrou AAAAA (pseudonym), narozená XY, a nečekaně přítomným jejich bratrem, poškozeným J. R., narozeným XY, probíhající ve vyvýšeném seníku ve volně stojícím přístavku domu čp. XY, vystoupala po žebříku do uvedeného prostoru, když spatřila poškozeného J. R., s nožem v ruce, poškozeného povalila na záda, obkročmo jej zaklekla, koleny mu zafixovala ruce v oblasti loktů způsobem, který mu znemožňoval pohyb, poté mu z ruky vytrhla kuchyňský nůž o délce čepele 9 cm a celkové délce 18,5 cm, který uchopila do pravé ruky a opakovaně, v úmyslu usmrtit, zasadila poškozenému uvedeným nožem nejméně třináct bodnořezných ran do oblasti krku, vedených malou až velkou intenzitou, čímž mu způsobila rozsáhlou hlubokou ránu pravé přední části krku, zasahující až k páteři, s přetětím podkoží a svalstva s krevními výrony, přetětí všech nervově cévních struktur vpravo, včetně společné krkavice a zevní i vnitřní hrdelní žíly, nářez hrtanu pod poklůpkem, nářez a vícečetné bodnořezné rány hltanu, povrchní bodné poranění pravého laloku štítné žlázy s krevním výronem pod jejím pouzdrem, rozsáhlou bodnořeznou ránu na levé ploše krku vpravo, tři bodnořezné rány na krku vlevo u těla dolní čelisti, zasahující ke kosti, ránu při levém rameni, ránu na zádech pod šíjí vpravo zasahující do podkoží, přičemž poškozený v důsledku vykrvácení při mnohočetných hlubokých bodnořezných ranách krku na místě zemřel, a tohoto jednání se dopustila s ohledem na předchozí zkušenosti s chováním poškozeného vůči sobě, sestře AAAAA a matce M. R., které spočívalo v opakovaných výhrůžkách způsobením závažné újmy, ohrožování nožem, opakovaných úderech pěstmi a různými předměty, tahání za vlasy, napadení AAAAA držením hlavy pod vodou a způsobením rány na hlavě, se kterým musela vyhledat lékařskou pomoc ve FN v Motole.”
Základní informace k řízení:
- Útok spáchán 1.5.2018 kolem 7:30 ráno.
- Konečné rozhodnutí vyneseno 28.8.2019:
- Rozsudek Krajského soudu v Praze ze dne 29. 1. 2019 sp. zn. 7 T 44/2018, obránkyně odsouzena za zabití k trestu tří let s podmíněným odkladem na dobu 5 let.
- Rozsudek Vrchního soudu v Praze ze dne 16.4.2019 sp.zn. 7 To 24/2019, obránkyně zproštěna obžaloby, neboť se jednalo o nutnou obranu.
- Usnesení Nejvyššího soudu ze dne 28.8.2019 sp.zn. 6 Tdo 984/2019, dovolání nejvyššího státního zástupce odmítnuto.
Skutkové otázky
- Po skutkové stránce komplikováno absencí jakýchkoliv svědků (či videozáznamu). Sestra obránkyně byla v průběhu jejího zákroku v bezvědomí (mohla popsat pouze předchozí jednání útočníka), útočník nepřežil. Pro rozhodnutí tedy naprosto zásadní výpověď obránkyně a důkazy zajištěné na místě činu.
- Útočník bratr obránkyně. Znám svou agresivitou a tím, že u sebe má obvykle nějakou zbraň. Dříve útočil jak na obránkyni, tak i na sestru i na matku. Ta po jednom jeho dřívějším útoku skončila hospitalizována.
- Obránkyně uslyšela křik sestry o pomoc z vyvýšeného seníku. Když se tam dostala, útočník klečel nad bezvládným tělěm sestry s nožem v ruce.
- Obránkyně povalila útočníka na zem, přitom se jí podařilo útočníka zakleknout a zmocnit se nože, načež ho v rychlém sledu opakovaně bodla do krku. Většina ran spíše neúčinných – povrchových. Jedno z bodnutí účinné, došlo k přetětí měkkých tkání naskrz vedle páteře.
- Další okolnosti:
- Útočník 19 let, 180 cm, 100 kg.
- Sestra po dobu obrany stále v bezvědomí.
- Ze seníku jediná ústupová cesta.
- V seníku šero.
- Na straně poblíž útočníka nalezena sekera.
- Dle psychiatrického posudku “jednání vedl vystupňovaný afektivní prožitek a primárně emotivní stavy, prožitky, obavami a vystupňovalo se do té míry, že potlačilo určitou racionální kontrolu chování, kdy v okamžiku útoku se obviněná nacházela ve velmi intenzivní afektivní situaci, kdy zátěž převyšovala adaptační schopnosti, a afekt se stává nezvládnutým a vystupňovaným, při němž dochází k zúžení vědomí, pozornost je věnována na jedinou věc, což je v daném případě útok na poškozeného, který je však chápán jako obranný mechanismus.”
- Z toho Vrchní soud v Praze dovodil: “Obžalovaná se navíc podle znalců z odvětví dušezpytných věd v okamžiku „útoku“ nacházela ve stavu vystupňovaného afektu, když se jednalo o velmi intenzivní afektivní situaci. V takových situacích, jak správně citovala obhajoba, dochází k zúžení vědomí, pozornost je centrována na jednu jedinou věc, a to je většinou obrana nebo útok. V tu chvíli rozhodování a řízení jednání není podřízeno nějakým volním a vědomým mechanismům a racionální rozvaze, ale je podřízeno mechanismům nižším, afektivním. Obžalovaná v daný okamžik vystupňovaného afektu nebyla schopna ovládat své jednání ve smyslu, zda poškozeného pouze znehybní, poraní či usmrtí.” (zvýraznění doplněno zbrojnice.com)
- Dle posudku soudního lékaře “lze předpokládat, že jako první
vznikly rozsáhlé hluboké splývající rány na pravé straně krku, po kterých již poškozený nebyl schopen aktivního jednání a ani sebeobrany“ a smrti poškozeného nebylo možno zabránit.
Právní otázky
Dovolání nejvyššího státního zástupce bylo postaveno na tom, že jednání obránkyně bylo současně příliš intenzivní i extenzivní.
Intenzivní exces
K otázce přílišné intenzity (obecně k problematice viz článek Nutná obrana VII: Meze obranného jednání a zcela zjevná nepřiměřenost obrany způsobu útoku (intenzivní exces):
- Nejvyšší státní zástupce se omezil pouze na konstatování, že 13 ran nožem je zcela zjevně nepřiměřených způsobu útoku. Tento svůj názor se ani neobtěžoval podrobněji rozvádět.
- Nejvyšší soud svůj závěr v této rovině postavil zejména na hodnocení osobnosti a dřívějšího jednání útočníka v rámci zákonného znaku nuné obrany “způsobu útoku”, tedy že útočník představoval zásadní ohrožení pro zdraví a život obránkyně a bezvědomé sestry.
- Co do počtu ran byl zásadní závěr soudního lékaře, že byly učiněny v rychlém sledu a měly znaky životní reakce.
- Závěr soudu (zjednodušeně): nelze tvrdit, že dvě rány by byly v pořádku, ale třináct rychle zasazených ran se stejným následkem nikoliv.
Extenzivní exces
K otázce extenzivního excesu viz článek: Nutná obrana VIII: Přípustná délka trvání nutné obrany a pokračování jednání obránce po ukončení útoku (časový, resp. extenzivní exces):
- Nejvyšší státní zástupce argumentoval tím, že ve chvíli, kdy obránkyně povalila útočníka, vzala mu nůž a zakleknutím mu zabránila v pohybu, došlo k ukončení útoku.
- Nejvyšší soud toto odmítl jako vycházení z klidové situace bez posouzení souvisejících okolností. NS došel k závěru, že v dané situaci nelze pouhé zakleknutí útočníka považovat za dostatečné k odvrácení útoku:
- Obránkyně převahy dosáhla díky momentu překvapení, neměla fyzickou převahu.
- Poblíž útočníka ležela sekera.
- Závěr soudu (zjednodušeně): obránkyně sice dosáhla chvilkové převahy, ale stále přímo hrozilo pokračování útoku (k tomu viz IV článek série – obrana proti přímo hrozícímu útoku).
Právní věta
Chvilkové dosažení převahy není ukončením útoku
Za situace společného žití s poškozeným, které popisovali zbývající členové domácnosti jako nevyzpytatelné a násilné, kdy nebylo vyloučeno, že i při odzbrojení poškozeného tento nezaútočí další zbraní (vedle ležícího poškozeného byla sekera), je útok ukončen až v okamžiku, kdy další nebezpečí ze strany útočníka již chráněným zájmům nehrozí. (NS 6 Tdo 984/2019)
Praktický komentář
Nejvyšší soud v tomto rozhodnutí promarnil šanci blíže rozvést problematiku extenzivního (časového) excesu v případech dosažení chvilkové převahy obráncem.
Soud své závěry velmi úzce provázal se skutkovými zjištěními v uvedené věci. Tedy na povaze a nebezpečnosti útočníka, přičemž tyto skutečnosti byly obránkyni dlouhodobě známy.
Zneškodnění dlouhodobě extrémně agresivního bratra, vedle nějž leží na zemi sekera a bezvědomá sestra, ale nebude v praxi příliš častým jevem.
Soud bohužel v rozhodnutí nedal dostatečně jasné vodítko pro mnohem pravděpodobnější případ. Kde jsou meze obranného jednání, pokud by došlo k přepadení náhodné oběti neznámým útočníkem v parku, a té se podařilo útočníka chvilkově přemoci a zmocnit se jeho zbraně?
A co kdyby jej přemohla poměrně účinně, avšak zjevně pouze po dobu, po kterou na něj bude aktivně působit? Musí testovat, jak dlouho jí vydrží síly, nebo případně zkoušet “vypuštěním” útočníka, zda-li útok opravdu skončil?
Otázky, na které odpovědi přinese až příští dlouholetý proces s dalším nešťastníkem – úspěšným obráncem.
Další články k tématu naleznete na portálu nutná obrana.
